Google
 

Přeskočit hlavičku

LA VIE DEVANT NOUS (Škola Života)

:::::::::::::::::::::::::::: Jedinečný francouzský seriál ze školního prostředí sladké Paříže :::::::::::::::::::::::::::::

Skok na navigaci

6. květen ... Den, kdy byla otevřena Eiffelova věž

Rubrika Zajímavosti


Napsal: Barthe, vloženo: 01:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

15.05.2010

Francouzský týden v supermarketech Lidl

Rubrika Zajímavosti


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

27.03.2010

Svůdná Paříž

Rubrika Zajímavosti

Kouzelná, frivolní, svůdná, za mlhy nad řekou dokonce tajuplná – tyto i jiné příměry jsme zvyklí slýchat ve spojení s Paříží. Ač neleží v samém středu Francie, jejím centrem je po všech stránkách – politicky, administrativně, dopravně i kulturně. Po staletí byla dokonce kulturní metropolí celé Evropy. Nejprve udávala tón v architektuře a módě, nějaký čas i ve vědě, a nakonec zcela jednoznačně v umění...

Co činí město nad Seinou tak jedinečným? Je to její architektura, přestože tu nenajdeme celistvě zachovanou středověkou čtvrť jako třeba v Barceloně? Je to její multikulturalita, i když Londýn představuje daleko barevnější směsici? Co do stáří nemůže Paříž soutěžit s Athénami či Římem, o počasí ani nemluvě. Má však nezaměnitelnou tvář: její ulice jsou prosvětlené, domy se předhánějí ve výstavnosti a mají jednotný našedlý tón, za nějž vděčí zde těženému vápenci. Typická francouzská okna s umělecky tepanými mřížemi také přispívají ke koloritu města a široké bulváry, projektované baronem Haussmannem v polovině 19. století, byly vzorem pro celý svět, tak jako před mnoha staletími zdejší gotické chrámy. Šťastné spojení prastaré západní kultury s takřka jižanskou atmosférou má na svědomí onu těžko definovatelnou, ale velice dobře "snesitelnou lehkost bytí", která v Paříži vládne a přiláká ročně na 20 milionů registrovaných turistů – ty, kteří sem přijedou na návštěvu k přátelům nebo za divadelním představením, nepočítaje. Pro některé je výlet sem jen krátkou romancí, pro jiné celoživotní láskou. Ale chladným nechá tato metropole jen málokoho. "Žádné jiné město na světě nebylo tolik milováno a oslavováno jako Paříž", napsal kdysi americký spisovatel John Steinbeck. Evidentně i on tuto lásku sdílel, přestože svou vlast miloval neméně a procestoval ji křížem krážem. Jeho francouzský kolega Jean Giraudoux prohlásil ještě před ním, že o zdejších 5000 hektarech se toho napřemýšlelo, namluvilo a napsalo víc než o kterémkoli jiném místě na zemi. Dnes na ploše 105 km 2, což není ani pětina území Prahy, žijí více než dva miliony obyvatel. Paříž je tak momentálně nejhustěji osídleným velkoměstem Evropy. Tzv. Velká Paříž, to znamená vnitřní město plus předměstí, hostí na ploše 2000 km2 celkem 12 milionů lidí, t.j. 20 % obyvatel Francie, což je opět nejhustší evropská koncentrace. Dokonce i Londýn, Tokio a New York zůstávají v tomto ohledu za Paříží; jejich centra patří totiž povětšinou bankám, kdežto v Paříži bydlí lidé i v samém srdci města. Dva miliony přitom denně pendlují z okraje do centra za prací a zpět domů. Do metropole vede osm dálnic s dvěma periferními okruhy a pět rychlodrah RER, výstupní stanice obstarává osm železničních nádraží. Životnímu tempu však ani 35 silničních bran do města nestačí.

Paříž milovaná i zatracovaná
"Osmého dne stvořil bůh obraz ráje – Paříž. Sám se však lekl její dokonalosti a krásy. Aby ubral zbytku světa na závisti a žárlivosti, stvořil devátého dne – Pařížany". Podle tohoto zlidovělého vtipu musí být Pařížané dost nepříjemná čeládka. Člověk narozený nad Seinou ho jistě nevymyslel. Nejspíš to bude jako se všemi obyvateli velkých měst – je jich tam moc pohromadě, a tudíž i hodně těch nepříjemných. Ale že byste je potkávali na každém kroku, toho se rozhodně obávat nemusíte. Americký spisovatel Henry Miller tu žil deset let (1930 – 1940) a naopak se mu líbilo, že Pařížané nevzplanou ihned povrchním obdivem, zato dovedou ocenit a pěstovat dlouhodobé, ba doživotní přátelství. Pravda, za časů Millerových ještě nebyli Pařížané vystaveni každodennímu dopravnímu kolapsu na silnicích ani návalům v metru a rychlovlacích. Většina turistů však přijíždí v létě, a to je Paříž domorodců téměř prosta, zvláště v srpnu. Nejkrásnější je jistě na jaře, ale i o vánočních svátcích je příjemné tu pobývat. Zjistíte třeba, že zdejší výlohy ani v tyto dny nejsou tak kýčovité jako jinde, že se tu slaví spíš hrou světel než mužíky v červených kabátcích. Za fasádou zdánlivé velkoměstské nafoukanosti se mnohdy skrývá pouhá rezervovanost, vyjádřená heslem "žít a nechat žít". Maminky s dětmi v parku tady vyzařují rozhodně méně stresu než je vidět v pražských parcích a i prodavačky, které mají za sebou hodiny na nohou, se většinou usmívají. Už krátce po výstupu z autobusu v šest ráno jsme byli s chováním Pařížanů bezprostředně konfrontováni. Řidič, ač jistě unavený, s úsměvem popřál krásný pobyt, sotva jsme opustili nádraží, vyšel nám v ústrety pekařský pomocník s tácem croissantů a koláčků! Omlouval se, že už nejsou křupavé a nechtěl za ně ani sous, pardon: centime (tak tu vytrvale říkají i nově zavedeným centům) – pečivo je přece od večera! Přes obecně vyjadřovanou nelásku k Pařížanům skoro každý usiluje o to Pařížanem se stát. Není však nic těžšího než sehnat tu bydlení. Nejen pro horentní sumy, vinou kterých mnohé byty zůstávají dlouho nepronajaty, ale i proto, že z Paříže se prostě nestěhuje. Celé generace obývají stále tytéž místnosti a jinam by nechtěly. Už kvůli dojíždění ne. Přitom pařížské byty jsou často miniaturní, ale všechno je od nich na dosah – zaměstnání, prvotřídní školy, úřady, kultura i zábava. Obyvatelé vnitřního města jsou vesměs lidé bez finančních potíží – ti problémoví si činži tady prostě nemohou dovolit. Dalším důvodem, proč zde žít, je dobře fungující organizace města. Třeba pošta se tu roznáší třikrát denně. Metro jezdí ve špičce každých 45 vteřin, odpad se vynáší každý den a 1300 km pařížských ulic zametá minimálně jednou denně armáda metařů, většinou černých. Zrána se navíc podél chodníků spouští vodní kanálky, které jednak odplaví nečistoty, jednak v létě osvěží vzduch. Paříž bývá také nazývána městem lásky. Milenci jsou na nábřeží Seiny stejně neodmyslitelní jako bouquinisté prodávající knihy. Ti druzí zůstávají, romantických milenců však ubývá. Paříž se jako většina velkoměst stává doménou singlistů: 800 tisíc lidí – to je každý třetí Pařížan – žije bez stálého partnera. A co je ještě smutnější: každé druhé pařížské manželství končí v rozvodové síni. Naštěstí je pro opuštěné tolik možností k rozptýlení! Už středověký astrolog Nostradamus tvrdil, že dokud nezanikne Paříž, nezmizí ze světa ani zábava. Ještě dál šel Jean-Baptiste Louis Cresset v 18. století: prohlásil, že opravdu žít se dá jedině v Paříži – všude jinde člověk jen vegetuje.

© 2010 Radvana Kraslová / Země Světa


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (2)

26.03.2010

DOWNLOAD : Škola života / La Vie Devant Nous (2002) CZ

Rubrika Zajímavosti

CSFD.CZ (info)
http://www.csfd.cz/film/166892-skola-zivota-vie-devant-nous-la/

Rodinný
Francie, 2002, 52x50 min

Stan, Constant, Barthe, Marine, Ines a Alize. Šest teenagerů, šest kamarádů navštěvujících stejnou školu v bohaté pařížské čtvrti. Nemají pouze stejné učitele, ale sdílí i společné touhy a sny o dospělosti. Hlavním tématem tohoto televizního seriálu jsou vztahy mezi žáky a jejich profesory, generační problémy, konflikty s rodiči, zkoušky a přátelství a samozřejmě první lásky spojené se sexuálním probouzením a objevováním opačného pohlaví. Každodenní život hlavních hrdinů nám nabídne pohled do dnešního složitého světa mladistvých se všemi jeho radostmi a překážkami. A to vše s notnou dávkou humoru, emocí a realismu.

Seznam dílů
1.díl Rebelové
2.díl Marine
3.díl Stan povolání chůva
4.díl Obtěžování
5.díl Adopce
6.díl Producent
7.díl Jako dospělí
8.díl Písek v očích
9.díl Maturita
10.díl Zmatek
11.díl Návrat
12.díl Jasnovidka
13.díl Hodně štěstí
14.díl Film
15.díl Shoda okolností
16.díl Svatý Valentýn
17.díl Hotová věc
18.díl Place Blanche
19.díl Vysvědčení
20.díl Nepřípustný vztach
21.díl Krutá hra
22.díl Odchody a návraty
23.díl Přivlastněná identita
24.díl Bartova nemoc
25.díl Pozdě býka honit
26.díl Pravda nebo lež
27.díl Pronájem
28.díl V dobrém i ve zlém
29.díl Zatykač
30.díl Život jde dál
31.díl Úplný román
32.díl Den žen
33.díl Zkrat
34.díl Stávka
35.díl Machinace
36.díl Opakování
37.díl Rušný týden
38.díl Maturita z Francouzštiny
39.díl Návrat do školy
40.díl Šach mat
41.díl Neshody
42.díl Vyhánění čerta ďáblem
43.díl Krize identity
44.díl Nůž na krku
45.díl Cenzura
46.díl Dobrák
47.díl Bouda
48.díl Jaký otec, takový syn
49.díl Honba za hvězdou
50.díl Moje matka
51.díl Zrada
52.díl Vyznamenání


Info
Zdroj videa: TVrip (TV Nova)
Zdroj zvuku: TV Nova
Dabing: český
Formát: MPEG-PS
Video Bitrate: 2108 Kbps
Resolution: 352x576
FPS: 25 fps
Audio Formate: 256 Kbps, 48 Khz, 2 kanály, AC-3

 

DOWNLOAD

1.-2.díl
http://uloz.to/4079436/video-ts.part1.rar
http://uloz.to/4084137/video-ts.part2.rar
http://uloz.to/4090167/video-ts.part3.rar
http://uloz.to/4093103/video-ts.part4.rar
http://uloz.to/4094608/video-ts.part5.rar


3.-6.díl
http://uloz.to/4095642/3.-6.dil.part1.rar
http://uloz.to/4097539/3.-6.dil.part2.rar
http://uloz.to/4100357/3.-6.dil.part3.rar
http://uloz.to/4107687/3.-6.dil.part4.rar
http://uloz.to/4103012/3.-6.dil.part5.rar


7.-10.díl
http://uloz.to/4109244/7.-10.dil.part1.rar
http://uloz.to/4112751/7.-10.dil.part2.rar
http://uloz.to/4114689/7.-10.dil.part3.rar
http://uloz.to/4116172/7.-10.dil.part4.rar
http://uloz.to/4117255/7.-10.dil.part5.rar


11.-14.díl
http://uloz.to/4118623/11.-14.dil.part1.rar
http://uloz.to/4121688/11.-14.dil.part2.rar
http://uloz.to/4124075/11.-14.dil.part3.rar
http://uloz.to/4126240/11.-14.dil.part4.rar
http://uloz.to/4126442/11.-14.dil.part5.rar


15.-18.díl
http://uloz.to/4127025/15.-18.dil.part1.rar
http://uloz.to/4131677/15.-18.dil.part2.rar
http://uloz.to/4135793/15.-18.dil.part3.rar
http://uloz.to/4137444/15.-18.dil.part4.rar
http://uloz.to/4133641/15.-18.dil.part5.rar


19.-22.díl
http://uloz.to/4138225/19.-22.dil.part1.rar
http://uloz.to/4140211/19.-22.dil.part2.rar
http://uloz.to/4143920/19.-22.dil.part3.rar
http://uloz.to/4147331/19.-22.dil.part4.rar
http://uloz.to/4146214/19.-22.dil.part5.rar


23.-27.díl (sice je part pojmenovanej 23.-26.díl ale je na tom dvd 23.-27.díl)
http://uloz.to/4148082/23.-26.dil.part1.rar
http://uloz.to/4150179/23.-26.dil.part2.rar
http://uloz.to/4152036/23.-26.dil.part3.rar
http://uloz.to/4154749/23.-26.dil.part4.rar
http://uloz.to/4156674/23.-26.dil.part5.rar
http://uloz.to/4156673/23.-26.dil.part6.rar


28.-31.díl (na tomhle dvd je 5.dílu první je 27.díl opakuje se a z 31.dílu je pouze 25 minut)
http://uloz.to/4165793/27.-31.dil.part1.rar
http://uloz.to/4165795/27.-31.dil.part2.rar
http://uloz.to/4169087/27.-31.dil.part3.rar
http://uloz.to/4169086/27.-31.dil.part4.rar
http://uloz.to/4171810/27.-31.dil.part5.rar
http://uloz.to/4165794/27.-31.dil.part6.rar


32.-35.díl
http://uloz.to/4176210/32.-35.dil.part1.rar
http://uloz.to/4176211/32.-35.dil.part2.rar
http://uloz.to/4185492/32.-35.dil.part3.rar
http://uloz.to/4185493/32.-35.dil.part4.rar
http://uloz.to/4173922/32.-35.dil.part5.rar


36.-39.díl
http://uloz.to/4187301/36.-39.dil.part1.rar
http://uloz.to/4189747/36.-39.dil.part2.rar
http://uloz.to/4195906/36.-39.dil.part3.rar
http://uloz.to/4195905/36.-39.dil.part4.rar
http://uloz.to/4185491/36.-39.dil.part5.rar


40.-43.díl
http://uloz.to/4206568/40.-43.dil.part1.rar
http://uloz.to/4206569/40.-43.dil.part2.rar
http://uloz.to/4210023/40.-43.dil.part3.rar
http://uloz.to/4210022/40.-43.dil.part4.rar
http://uloz.to/4197698/40.-43.dil.part5.rar


44.-47.díl
http://uloz.to/4215540/44.-47.dil.part1.rar
http://uloz.to/4215542/44.-47.dil.part2.rar
http://uloz.to/4224988/44.-47.dil.part3.rar
http://uloz.to/4224989/44.-47.dil.part4.rar
http://uloz.to/4290449/44.-47.dil.part5.rar


48.-52.díl
http://uloz.to/4227298/48.-52.dil.part1.rar
http://uloz.to/4227299/48.-52.dil.part2.rar
http://uloz.to/4231506/48.-52.dil.part3.rar
http://uloz.to/4231504/48.-52.dil.part4.rar
http://uloz.to/4234096/48.-52.dil.part5.rar
http://uloz.to/4234098/48.-52.dil.part6.rar


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (9)

25.03.2010

Paříž : Největší panorama na světě (26 Gpx)

Rubrika Zajímavosti

 

Na konci roku jste si mohli na Živě.cz přečíst zprávičku o obrovském 18-gigapixelovém panoramatickém snímku Prahy. Nový rok ale přinesl ještě větší rozměry. Hlavní město Francie se tak může pochlubit skládanou fotografií, která je ještě o dalších 8 Gpx větší. Jen připomenu, že gigapixelová fotografie je čtvercový snímek se stranou o délce zhruba 30 000 pixelů. Panorama Paříže se skládá z 26 podobných „superfotografií". 

Panorama si můžete prohlédnout ve Flash Playeru, k dispozici je ale i verze, která se zobrazí v prohlížeči Microsoft Research HD View. Speciální doplněk je dostupný pro IE, Firefox a Chrome. HD View používá hardwarovou akceleraci a nabízí několik technik pro lepší dynamický rozsah fotografie.


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

20.03.2010

Paris Live (Eiffel Tower WebCam)

Rubrika Zajímavosti

Click for Paris, France Forecast


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

Meteo (Paris - France)

Rubrika Zajímavosti


Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

19.03.2010

Zajímavosti a reportáže o Francii na internetových stránkách Českého rozhlasu (Archiv článků)

Rubrika Zajímavosti


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

25.02.2010

Projížďka loďkou po Seině

Rubrika Zajímavosti

Hudba : Edward Maya & Vika Jigulina – Stereo Love
Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

29.01.2010

Jet do Paříže je dobré

Rubrika Zajímavosti

Ocitnete-li se v centru Paříže, rychle podlehnete její kráse. Paříž je vskutku krásná. Krásnější než mnoho jiných velkoměst. Je archou dějin Evropy odrážející se na hladině Seiny. Záhy si však bolestně uvědomíte, že jste obětí protikladu.

Stát čtyři dny, které tu budete, na místě a jen se točit na podpatku, to by bylo málo, ale kam jít? A tedy: kam nejít? Vidět vše, co za vidění stojí, nelze. Když jste zde už byli, účelný rozum napovídá, jít jinam než předtím. Ale jak neběžet (bez běhu, přinejmenším bez rychlé chůze se ztratíte v čase) znovu do Louvre, do Muzea d´Orsay, do Centre Pompidou, do katedrály Notre-Dame, do St.-Chapelle? Jdete tam, kam vás vábí vzpomínka, neboť návraty jsou podmanivé. Už proto, že v jiném čase, v jiném světle, v jiné náladě a v jiném věku je vše poněkud jiné. A též proto, že samolibosti máloco činí tak dobře, jako: „Á, na to si vzpomínám..."

Jsem možná pošetilý, ale ne tolik, abych chtěl porazit knižní průvodce, abych sepsal mnoho stran, jež by nudily. Povím jen pár dojmů. Samozřejmě jednostranných. Kdo v Paříži byl, může mít jiné imprese. Svoje.

Paříž je zavalena masou lidí, davem bez konce. Chtěj nebo ne, jsi jeho součástí. Hynek Luňák, nestor mezi moravskými grafiky, řekl: „Sám bývám jen v lese, ale tam nejsou galerie". Ano, milovník umění, chce-li vidět v Paříži alespoň něco z nejvyšších hodnot, musí být součástí davu. Dav je všude. Nelze vědět, zda jako celek je zbožňovatelem umění, ale dozajista vzbuzuje onen dojem. V nadšení sebou samým, může si jedinec i myslet, že zájmy a věděním je odlišný od většiny, že je element. Ovšem i pak zde bude jen úlomkem davu. Může s tím zápolit, tvářit se a konat odlišně (jinak se dívat, jinak žasnout, jinak cítit, jinak fotografovat...?). Sotva to pomůže. Jediným východiskem je smíření se s Paříží trvale přelidněnou, neklidnou, se sebou vprostřed toho neklidu.

Paříž je jednou z nejvýše vyzvednutých světových metropolí. Hmotně tím získává. Současně však stále více pozbývá ze sebe samé, své autenticity. Někdejší Paříž už je jen na obrazech a fotografiích. A cizí návštěvník Paříže (znovu jsem jím byl i já), milovník krásy (jímž jsem), je vlastně, i když si to nepřizná, příslovečným slonem v porcelánu. Z pařížských krás, jež miluje, každým svým krokem drobné zrnko zničí. Nádheru čerpá z hlubokých studní. Lačně pije velikými doušky. Ale do oněch pomyslných studní sotva něco vrací. Ví ďas, kde je toho hranice...

Přesto (i v mé existenci jsou četné protiklady) říkám a při tom zůstanu, že jet do Paříže je dobré. V té souvislosti mám pak mínění, že ve věci síly širokého kulturního povědomí a sycení duše krásou, což obé je značným činitelem podoby člověka, zejména teď, v době podivného zvětšování se rozkmitu hodnot bytí, měla by nám vláda na cesty poznávání finančně přispívat. Užitečnost by se brzy prokázala. Že na to nemá? Možná. Však kdyby nemrhala ve velkém prostředky za věci zbytečné... A je tu, nemohu to nepřipustit, i ta mně nepříjemná eventualita, že mé naivity neubývá... I tak by ale bylo nepochybné, že jet do Paříže je dobré.

© 2010 Volny.cz / Jan Dočekal


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

23.12.2009

Vánoční Paříž 2009

Rubrika Zajímavosti


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

21.12.2009

DOWNLOAD (La Vie Devant Nous)

Rubrika Zajímavosti

 

Video Codec : DivX 5.1.1

Resolution : 576x362
Audio : MP3 @ 128 kbps

Source : DVB
Dub :

01. Les rebelles
02. Marine
03. Stan babysitter
04. Harcèlement
05. L'adoption
06. Le producteur
07. Comme un grand
08. La poudre aux yeux
09. Bac blanc
10. Confusions
11. Le retour
12. Voyance
13. Meilleurs vœux
14. Le film
15. Concours de circonstance
16. Saint Valentin
17. Le fait accompli
18. Place Blanche
19. Le bulletin
20. Liaison interdite
21. Un jeu cruel
22. Partir, revenir
23. Usurpation d'identité
24. La maladie de Barthe
25. Rien ne sert de courir
26. Vérités ou mensonges
27. Sous-location
28. Pour le meilleur et pour le pire
29. Arrestation
30. La vie continue
31. Tout un roman
32. La journée de la femme
33. Dérapage
34. Révolte
35. Machination
36. Révisions
37. Une semaine mouvementée
38. L'épreuve de français
39. La rentrée
40. Échec et mat
41. Duelles
42. Le mal par le mal
43. Crise d'identité
44. Au pied du mur
45. La censure
46. Un homme de cœur
47. L'arnaque
48. Tel père, tel fils
49. Star système
50. Ma mère
51. Trahison
52. Les lauréats

Download :
01 – megaupload.com/?d=84G5TTSG
02 – megaupload.com/?d=DB62PYNW
03 – megaupload.com/?d=CU5ZXQM0
04 – megaupload.com/?d=0YK15DQA
05 – megaupload.com/?d=ZMMHM9DL
06 – megaupload.com/?d=KZ3JYWGE
07 – megaupload.com/?d=5N1CF1QT
08 – megaupload.com/?d=L7J4YRPI
09 – megaupload.com/?d=1HTNRHEU
10 – megaupload.com/?d=LVLCUGNM
11 – megaupload.com/?d=O39NSX3A
12 – megaupload.com/?d=Y98Q1KN9
13 – megaupload.com/?d=GHC0G9ZI
14 – megaupload.com/?d=PFYEOYD2
15 – megaupload.com/?d=ET278YBB
16 – megaupload.com/?d=8UA29SG6
17 – megaupload.com/?d=SEF3KDYE
18 – megaupload.com/?d=1LI4KG7D
19 – megaupload.com/?d=LNUKJX8K
20 – megaupload.com/?d=J6MN5RNI
21 – megaupload.com/?d=7URS3GAT
22 – megaupload.com/?d=WHNF9NFH
23 – megaupload.com/?d=R4P4QYZI
24 – megaupload.com/?d=IR0VPVOX
25 – megaupload.com/?d=G6040U3L
26 – megaupload.com/?d=YCVYPSNO
27 – megaupload.com/?d=FO0YFI8B
28 – megaupload.com/?d=N35I080S
29 – megaupload.com/?d=L76WB189
30 – megaupload.com/?d=1WHHJ5L3
31 – megaupload.com/?d=XBYWE520
32 – megaupload.com/?d=TL6TIML5
33 – megaupload.com/?d=N31N2TTD
34 – megaupload.com/?d=K0ERO7Z4
35 – megaupload.com/?d=NZMIM7AA
36 – megaupload.com/?d=XM62O2I0
37 – megaupload.com/?d=SCZ7GSU9
38 – megaupload.com/?d=CBHIHS9B
39 – megaupload.com/?d=A9UIERWT
40 – megaupload.com/?d=HZZESS3L
41 – megaupload.com/?d=J555RS1X
42 – megaupload.com/?d=WOK6SX7Q
43 – megaupload.com/?d=EW5J1B0N
44 – megaupload.com/?d=VRUMBA91
45 – megaupload.com/?d=KH8Z0GDK
46 – megaupload.com/?d=JIUP9HA7
47 – megaupload.com/?d=SSC5IV90
48 – megaupload.com/?d=K75WWZ26
49 – megaupload.com/?d=OYJUXHKT
50 – megaupload.com/?d=LBLZM7YN
51 – megaupload.com/?d=PBBJSILE
52 – megaupload.com/?d=RZG1XBP0


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

20.12.2009

La Vie Devant Nous na MySpace.com

Rubrika Zajímavosti

 

 

http://www.myspace.com/vinz007


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

27.09.2009

Laciné pivo, harmonika a salsa aneb jak se paří u Seiny

Rubrika Zajímavosti

Na distingovanou mademoiselle Paris zapomeňte. Noční Paříž je zpocená, nevázaná a hlučící, voní trávou a plechovkovým pivem. Aspoň na břehu Seiny, kde se baví místní mládež. Ale nejen ta.

Když si chtějí mladí užít ve francouzské metropoli večer s přáteli, nemají to jednoduché. Na hospody a bary zapomeňte. Čtvrtinku piva neseženete pod dvě a půl eura, což je částka, kterou jako turisté pro jeden večer, a s výčitkami, obětujete (jste přece v Paříži!), z pařížské mládeže to ale hospodské štamgasty věru nenadělá.

"Jít si sednout někam do baru je výjimka, v tomhle nejsme Praha," vzpomíná v centru Paříže zamračeně na bujarou dvoutýdenní návštěvu Česka pětadvacetiletá studentka architektury Isabelle.

Házet flintu do žita prý ale nemáme.

Pařížská party pod otevřeným nebem

Potkáváme se v šest u Louvru, abychom se vydali po pravé straně proti proudu řeky.

Po pravé. Zatímco druhý břeh okupují buržoazní restaurace, jak nevraživým tónem zdůrazňuje Isabelle, na naší straně na nás po nějakých patnácti minutách čeká pláň plná lidí, kteří si večera užívají s ohledem na skromnější obsah svých peněženek. S kartony plechovkového piva ze supermarketů (nejlevnější seženete za 60 centů), laciným vínem... a občas i něčím jiným, jak je cítit ve vzduchu.

Partičky mladých posedávají na schodech k řece, dřepí na obrubnících, rozvalují se na dekách na trávě. Někteří sem vyrazili skutečně jen s igelitkami a baťůžky plnými plechovek, další ale pořádají rozšafný piknik a jsou obloženi jídlem, lahvemi alkoholu, leckde dotváří atmosféru zapálená svíčka.

Párečky dávají přednost komornější náladě a jsou roztroušeny v opatrné vzdálenosti od hlučícího davu, většina se ale přišla bavit "do kotle".

A je čím. Břeh Seiny připomíná kaleidoskop, z něhož si vybere každý.

Nahoře, na betonovém plácku, cvičí dvacítka kluků thai box, jen kousek od nich hraje petangue společnost, která jako by, jak naznačují saka a decentní sukně, vyrazila strávit společný večer z kanceláře nadnárodní firmy.

Na schodech úplně u řeky vykřikuje do světa protestsongy hezká harmonikářka, v kapsáčích, saku a s placatou čepicí, jako vypůjčenou od malého revolucionáře Gavroche z Bídníků. Sedí k ní, i proto, že písničky, které křičí do rumraje kolem sebe, jsou politické a pořádně nazlobené. Sarkozyho evidentně nemá v lásce.

Stejně jako skupinka opodál. Mladíci v plandavých teplákách a kapucích totiž vypadají jako členové partiček z předměstí, které francouzský prezident označuje pohrdlivě urážlivým "racaille" (špína) a které Francii vyděsily v prosinci 2005, kdy ve svých čtvrtích zapalovaly, co se dalo.

Postávají, pokukují kolem a vždy, když po cestičce podél břehu projíždí líně policejní auto, odskočí si kolektivně za keř na toaletu.

Respect, brother

S rostoucím soumrakem ale občas atmosféra zhoustne. Můžeme si za to sami. Nevracet krabičky od cigaret do kapsy, nechávat je vybízivě pohozené na zemi a ukazovat do světa, kolik piv vám ještě zbývá v otevřeném baťohu, je tady prohřeškem, na který doplatíte. Právě tenhle artikl je tady, daleko od nejbližšího supermarketu, nedostatkový.

V mžiku máme jednu návštěvu za druhou. A další chyba: nedošlo nám, že první darovanou plechovkou spustíme lavinu. Střídá se u nás jedna delegace za druhou a ty, které odmítáme, se se samozřejmostí prostě usazují kolem nás.

Odbýt se nenechají ani dva obrovští černoši vymódění jako z béčkového filmu o gangsta komunitě: ušmudlané tepláky, řetězy a vytahané mikiny.

Ten v beranici, pod níž má třpytivou fialovou paruku, se dává s rozmáchlými gesty do řeči. Isabelle se snaží dostát své role průvodkyně a z nesrozumitelné francouzštiny překládá, co se dá. Když nás ale chlapík přesvědčuje, že je profesionálním fotbalistou a šéfem studentských odborů na Sorbonně, vzdává to.

Řečník se však rozhodne hrát roli baviče bez ohledu na přání publika. Rapuje a při každé druhé větě se na mě vrhá a lechtá mě rukama, které jsou cítit hašišem na sto honů.

Po deseti minutách je to otrava. Je čím dál tím neodbytnější a agresivnější, teď už mě i pleská po tváři, na odstrkování nereaguje.

Promiň, pařížská uhlazenosti, snažím se nerozesmát se nad bizarností situace a zároveň ze sebe vyšťárat co nejvíc sebejistoty. "Fuck off, don´t touch me, you fucking bastard!" překvapuju sám sebe a láduju do věty co nejvíc slov, která by mohla vyznít pádně.

Vyzněla. Zaberou. Možná až moc. Vstává, koulí očima, sklání se ke mně ze své bezmála dvoumetrové výšky... aby konflikt skončil stejně iracionálně, jako začal.

Zpod mikiny loví bagetu, půl si ulomí a půl mi podá. "Respect, brother," zašklebí se a další slova už s ním mizí ve tmě. Dát mu na oplátku plechovku piva neriskuju.

Salsa na břehu Seiny

Bude deset a zábava u řeky je v plném proudu. Žongléři kouzlí se zapálenými loučemi, nevzdává to ani skupinka capoeristů: slečny si tanec užívají uvolněněji, jejich parťáci o poznání namyšleněji a občas kouknou, co na to okolí.

Zatímco na druhém břehu večeří na úrovni bohatší Pařížané a turisté, tady to vře a sálá. Alkohol koluje z ruky do ruky, partičky se mísí, přesedávají si. Všeobecné hemžení.

K nahněvané harmonikářce se přidává raper s kytarou, svou improvizovanou show rozjíždí rtuťovitý chlapík s knírkem jak Freddie Mercury: prohání se v kolečku na koloběžce, tancuje, svléká se, s roztaženýma rukama zdraví všechny kolem sebe, teď si stahuje tepláky i trenky a gestem nabízí dívce, co sedí na schodech proti němu, orální sex.

Slečna odmítá, ale ne pohoršeně. Do noční mozaiky u Seiny patří prostě leccos.

Jednoznačnou dominantou noci je ale plac hned u vody. Už od večera je obsypán milovníky salsy, hudba hraje ze starých reprobeden a po parketu krouží páry všeho druhu. Kluci v teplácích i dámy v kostýmech, staří, mladí, všech barev pleti a nejrůznější taneční úrovně.

Někteří se rošťácky usmívají, další berou své vystoupení, na něž čas od času vrhne oslnivé světlo projíždějící loď, se vší vážností.

Veřejné taneční potvrzují, že večery u Seiny jsou tavícím kotlíkem, v němž neschází žádná ingredience.

Šedovlasá paní, kterou s chápavou opatrností provádí tak třicetiletý černoch, je dokladem toho, že místo zde má i ona vybraná důstojnost Paříže, noblesní dámy.

© 2009 iDnes.cz / Martin Frozen


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

17.04.2009

Francie zavádí pro auta nové registrační značky

Rubrika Zajímavosti

Francie začala přidělovat automobilům nové státní poznávací značky, od nichž si slibuje zjednodušení registračního systému a ztížení transakcí s kradenými vozy. Jen vloni bylo ve Francii odcizeno 130 tisíc aut.

Jednou z hlavních novinek je, že značka vozidlu zůstane od jeho přihlášení až po sešrotování. Nic na tom nezmění ani případná změna majitele či přestěhování.

Nové SPZ mají narozdíl od dosavadních značek modré pruhy po obou stranách. V levém zůstává tradiční označení státu písmenem F s hvězdami EU. V nově zaváděném pravém modrém pruhu je dvojčíslí příslušného departementu a jeho logo. Mezi pruhy na bílé ploše pak bude kombinace znaků v pořadí dvě písmena, tři čísla a znovu dvě písmena.


Francouzi si region na značce mohou zvolit sami

Navrhovatelé zákona chtěli původně prosadit úplné odbourání územní příslušnosti auta podle departementů. To ale vzbudilo i mezi politiky silnou kritiku v duchu „bez mého regionu ani krok". Ministryně vnitra Michele Alliotová-Marieová nakonec ustoupila a souhlasila s vyznačením čísla regionu menšími znaky do pravého modrého pruhu značky. Například Paříži zůstane tradiční číslo 75.

Majitelé aut si ale budou moci zvolit, ke kterému regionu má jejich vůz patřit, a to i v případě, že bude bydlet jinde. Nový systém slibuje 280 miliónů číselných kombinací a vydržet by měl 70 let.


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

13.03.2009

Paříž podle Jana Šmída (Reflex City Guide)

Rubrika Zajímavosti

MILÍ NÁVŠTĚVNÍCI PAŘÍŽE, když jsem byl osloven s nabídkou připravit průvodce po tomto městě, bylo mi jasné, že to bude nesnadný úkol. Ne všichni přece cestují se stejným cílem, každý hledá něco jiného, zajímá se o jiná místa než ostatní. Leitmotiv "co v běžném průvodci nenajdete" činil tento úkol ještě obtížnějším, protože v průvodcích dnes najdete téměř všechno. Proto jsem se rozhodl ukázat Vám takovou Paříž, jakou jsem poznával během reportáží pro Radiožurnál, jakou jsem si oblíbil a jakou mám tedy rád já sám. Chápejte proto tohoto průvodce jako mou osobní pozvánku do úžasného města nad Seinou, ve kterém můžete strávit několik let a stejně ho pořád ještě neznáte dobře. Připouštím, že je velice subjektivní, někteří možná budou zklamáni, že v něm nepíšu o Eiffelovce, Trocadéru, Louvru a třeba Montmartre zmiňuji jen okrajově. Proč? Jednak proto, že všechno potřebné o těchto místech, která jsou cílem turistických zájezdů, můžete najít v klasických průvodcích a co se konkrétně Montmartru týče, dávám zcela nepokrytě přednost jiným částem města. Průvodce jsem tematicky rozdělil do deseti kapitol, v každé z nich najdete deset různých míst, k nimž mám nějaký vztah a na která jsem Vás chtěl upozornit. Věřím, že na Vás zapůsobí stejně jako na mě. Budu rád, pokud díky tomuto průvodci objevíte části Paříže, jež pro Vás byly dosud trochu neznámé a snad se Vám budou hodit i některé praktické rady. A věřím, že některé z Vás potkám v Paříži s přehýbaným, zmačkaným, ušmudlaným a už trochu otrhaným průvodcem v ruce. Mohl by to být důkaz toho, že Vám k něčemu byl...

JAN ŠMÍD, autor je stálým zpravodajem českého rozhlasu v Paříži


I. MAGICKÁ PAŘÍŽ

1. BELLEVILLE

Tento pohled určitě neznáte, je zcela výjimečný. Všichni turisté pozorují město z Montmartru, ale sem zavítá málokdo. Cestou z metra narazíte na dům, na jehož schodech se údajně narodila Edith Piaf. Zahnete do uličky Piat a po chvíli dojdete k nádherné vyhlídce. Přímo pod sebou budete mít park a vlevo vysoké obytné domy, které jsou naštěstí stranou, takže nekazí výhled. Všechno včetně Eiffelovky či Notre-Dame máte jako na dlani. Přesně za rohem je kavárna Café de la mer a boire a jen o kousek dál najdete slavnou bránu, kde se točil film Jules a Jim Françoise Truffauta. Snímek Paříž, jejž natočil Cedric Klapisch a který se také promítá u nás, začíná dlouhým pohledem na metropoli právě z této vyhlídky. Když už tu budete, zajděte se podívat i dolů do parku Belleville, stojí to za to.

Rue Piat "M" – Pyrénées

2. PLACE DE LA CONTRESCARPE

Jedno z nejkrásnějších míst v celé Paříži. Ernest Hemingway bydlel za rohem a náměstíčko několikrát popsal v Pohyblivém svátku i v další své knize – Sněhy na Kilimandžáru. Byt koupila Američanka žijící v New Yorku. Večer jsou všechny kavárny kolem náměstíčka plné, často sedí u kašny hudebníci a vyhrávají, občas se tu zastaví chlapík hrající lidem v kavárnách pro pobavení divadlo a několikrát jsem byl svědkem toho, jak si za řetěz dali židličky členové nějaké masérské organizace a nabízeli všem kolemjdoucím či sedícím desetiminutovou masáž zdarma. Často bohužel jenom zad. Kouzlo náměstíčka spočívá i v tom, že tu najdete zvláštní směs starousedlíků, kteří tady dlouhá léta bydlí, turistů, zejména amerických, ti místo vyslídili zase přes Hemingwaye, a také studentů – nedaleko je Sorbonna a ještě blíže Univerzita Censier, kde se učí literatura. Pozoruhodné jsou i domečky obklopující kulaté náměstíčko, na mnohých najdete zajímavé fresky. V části, kde začíná rue Mouffetard, je na domě nápis "Au Negre Joyeux". Veselý černoch tady totiž roznášel čokoládu.

"M" – Cardinal Lemoine nebo Place Monge

3. CANAL ST-MARTIN

V létě jedno z nejkouzelnějších míst Paříže. Audrey Tautouová stála v "Amélii" pod druhým zdymadlem seshora a házela do vody žabky. Hned vedle je fasáda "Hôtel du Nord", známého z filmu Marcela Carného. Ke kanálu se dostanete z náměstí Republiky, v letních měsících je celé dlážděné nábřeží plné stolečků a židliček – okolní kavárny expandují na chodník a ve stínu platanů můžete strávit celé odpoledne a pozorovat lodičky na kanálu. Ale doporučuji vám půjčit si kolo – systém Velib vám to snadno umožní – a projet si celou trasu kanálu až k parku de la Villette. Budete žasnout nad tím, jak může také Paříž vypadat. Přijedete totiž k náměstíčku, odkud se kanál rozšiřuje. Po jeho stranách vyrostly kavárny a velké kino a i tady si můžete sednout ven a pozorovat dotek Benátek v Paříži.

"M" – République

4. INSTITUT DU MONDE ARABE

Moje oblíbená vyhlídka. Kdysi jsem bydlel jen kousek odtud a mnohokrát jsem si nejrychlejším výtahem v Paříži vyjel až ke kavárně, abych se podíval na to krásné město pod sebou. Když je hezky, tak je terasa plná stolečků, ale i pokud prší, tak to stále stojí za to, protože kavárna je prosklená. Na toto místo jsem nezanevřel ani poté, co mi jednou až skoro u nohou přistál skokan. Už to samozřejmě nerozchodil. Pochybuji o tom, že z terasy vypadl nedobrovolně, zřejmě měl své důvody, proč se rozhodl opustit krásnou vyhlídku i svůj život, ale blíže jsem to nezkoumal. Budovu navrhl Jean Nouvel, který se letos stal "nejlepším architektem světa." Není to určitě velké překvapení. I tento institut je impozantní stavbou, když jedete výtahem nahoru, můžete pozorovat nejen okeničky, jež se zavírají a otevírají podle intenzity slunečního svitu, ale celá stavba je svým způsobem naprosto průhledná, takže ji cestou jakoby skenujete. Ale nejlepší je samozřejmě vyhlídka s impozantním pohledem na Notre-Dame.

1, rue des Fossés Saint-Bernard

"M" – Maubert Mutualité

5. ČESKÝ ZASTUPITELSKÝ ÚŘAD

Tady si možná říkáte, že jsem se zbláznil. Naše ambasáda patří mezi nejkrásnější místa v Paříži? Zcela nepochybně. Je to určitě jedna z nejhezčích budov, jaké mají zastupitelské úřady k dispozici, a je krásně položená. Dovnitř se asi moc často nedostanete, konzulární oddělení je totiž v budově Českého centra na rue Bonaparte, jedině při dnu otevřených dveří. Když se tu v létě konají recepce, tak se otevírá i přilehlá zahrada a jste najednou uprostřed přírody. Budova postavená v roce l912 patřila původně princezně Elisabeth Françoise Marie de Ligne. Její nejkrásnější částí je schodiště. Ale největší výhodou je blízkost Martových polí. Ambasáda disponuje krásnou terasou s úžasným výhledem na Eiffelovku, a tak není divu, že si tady během voleb zřídila Česká televize studio s nepřekonatelným pozadím.

15, Avenue Charles-Floquet "M" – Dupleix

6. RUE DAGUERRE

První pěší zóna v Paříži. Oáza klidu uprostřed rušného města. Bulvárem Saint-Michel se dostanete až ke známým lvům na place Denfert-Rochereau, což je velice rušné náměstí. A najednou po pár metrech uvidíte vpravo uličku bez aut. Najdete tu bary i obchůdky se zeleninou, dříve tu prý bývaly i kryté trhy, ale ty musely ustoupit nové zástavbě. Bydlel jsem tu několikrát, hotely jsou čisté, poměrně levné a je tu naprostý klid. Za rohem měl ateliér Jiří Mucha. Uličku proslavila režisérka Agnes Vardová, která je označována za babičku francouzské nové vlny. V jejím prvním filmu – La Pointe Courte – hrál hlavní roli Philippe Noiret, který je pohřben na montparnasském hřbitově, jen malý kousek od rue Daguerre, kde bydlí režisérka. Je to takový červený domeček po pravé straně. Mimochodem, v nejznámějším filmu Vardové – Cléo od pěti do sedmi – hrála Daniele Delormová, která má galerii na druhé straně montparnassk

Rue Daguerre "M" – Denfert-Rochereau

7. GARE DE LYON

Jedno z nejhezčích nádraží, jemuž vévodí věž s téměř sedmimetrovými hodinami. Občas se sem přijdou podívat i ti, kteří nikam nejedou, zejména rodiče s dětmi, jež chtějí vidět vlaky TGV seřazené jak na startovním bloku. A Pařížané sem chodí večeřet. Najdete tady kouzelnou restauraci Le Train Bleu z roku l900 a její secesní interiér byl prohlášen za národní památku. Restaurace je poměrně noblesní a bez rezervace se nenajíte, mezi těmi, kteří chodili na nádraží večeřet, byl Jean Gabin, Brigitte Bardotová či François Mitterrand. Milovníci vlaků si tady opravdu přijdou na své, každou chvíli něco přijíždí a odjíždí a lidé se většinou usmívají. Není divu, odsud se jezdí do Provence.

Place Louis-Armand "M" – Gare de Lyon

8. PASSY

To je Paříž minulosti. Všichni, kteří trpí "romantickou představou" o Paříži a jsou zklamáni tím, jak dnes vypadá Montmartre, by měli zajít sem. Jen kousek od turistického šílenství na Trocadéru začíná půvabná část města s dlážděnými chodníky, uličkami, typickými pařížskými obchůdky, a hlavně úžasnou architekturou. Určitě si během procházky budete prohlížet domy jeden po druhém a říkat si, že tam byste chtěli bydlet. Je to místo, k němuž máme vřelý vztah. Jiří Mucha bydlel v čísle 34 na quai de Passy, malíř Rudolf Kundera, který před několika lety zemřel, měl ateliér o kus dál, v čísle 48, rue de Passy. Vitka Kaprálová, jež si vzala několik měsíců před svou smrtí Jiřího Muchu, bydlela na kouzelném náměstíčku Alboni v čísle dvanáct. Chcete-li vědět o Passy více, přečtěte si Podivné lásky.

12, square Alboni "M" – Passy

9. PONT DES ARTS

Seinu dnes překračuje více než třicet mostů a některé z nich jsou opravdu nádherné, například most AlexandreIII., zajímavý je také jeden z nejstarších pařížských mostů, Pont-Neuf, který "hrál" v nepříliš povedeném snímku Milenci z Pont-Neuf s Juliette Binocheovou. Nejkrásnějším pařížským mostem je pro mě bezesporu ona "metafora nad Seinou", jak ji kdosi nazval – pont des Arts. Říká se jí také Passerelle des Arts, protože je čistě pro pěší. Svého času to byl první litinový most v Paříži a po rozsáhlé rekonstrukci ho otevřeli v roce l984. V létě je to místo, kde se dá sedět až do rána, několikrát se mi to podařilo, naposledy, když hrála v Českém centru vynikající východočeská skupina Ostaš. Vzali jsme pak několik lahví vína a besedovalo se na mostě. V létě bývá most i časně k ránu úplně plný, hraje se tu na kytaru, zpívá, snídá. Před sebou vidíte špičku Ile de la Cité, pod vámi šplouchá Seina, a než si stačíte všimnout, tak se pomalu rozednívá ...

"M" – Pont-Neuf

10. BOULOŇSKÝ LESÍK – VE DNE

Nedivím se, že je bydlení v šestnáctém obvodu tak drahé. Přes den je lesík kouzelným místem. Můžete tu potkat stovky běžců, já jsem parkem projížděl mnohokrát na kole, je to hezké místo na víkendové procházky a romantické jsou pak vyjížďky na lodičkách po jezírku. Zejména v neděli je všude kolem spousta lidí. Jen jednou jsem jel na Roland Garros autem. Hodinu jsem kolem areálu hledal místo na parkování. Neuvědomil jsem si totiž, že je neděle a celá Paříž bude v Bouloňském lesíku. Za dva roky se stane toto místo významnou turistickou destinací. V jardin d'Acclimatation totiž bude dokončena naprosto fantastická stavba nadace Louise Vuittona podle projektu Francka Gehryho, podobná muzeu Guggenheim v Bilbau.

Bois de Boulogne

"M" – Porte Maillot nebo Porte Dauphine


II. KDE BYDLÍ SLAVNÍ

1. JACQUES CHIRAC – 7. OBVOD

Jacques Chirac hledal po svém odchodu z úřadu byt jen několik týdnů. Poskytla mu ho rodina Rafíka Harírího, bývalého premiéra Libanonu, zavražděného v únoru 2005. Byt má plochu 180 m2, ale prostředí není nijak zvláštní. Na druhou stranu přes vodu je sice Louvre, ale nábřeží je poměrně hlučné. Uvnitř jsem samozřejmě nikdy nebyl, předpokládám tedy, že část oken velkého bytu vede do dvora. Bývalý prezident má svůj úřad hned za rohem, v rue de Lille. I jeho tady můžete potkat, protože se občas zajde podívat do obchodů s knihami, častěji je ovšem k vidění jeho žena Bernadette. Dům Jacquesa Chiraka najdete poměrně snadno. Před vchodem totiž stojí každý den dva policisté.

3, quai Voltaire "M" – Pont-Neuf

2. JEAN-PAUL BELMONDO – 6. OBVOD

Nejslavnější žijící francouzský herec všech dob nedávno dokončil film o muži a jeho psovi. Nelze úplně říci, že by Belmondo hrál sám sebe, ale ve snímku najdete řadu paralel s jeho reálným životem. Belmondo bydlí v rue des Saints-Peres, na St-Germaindes-Prés, a každé ráno vychází se svým psem z domu na hodinovou procházku. Předtím hodinu cvičí, aby se udržel ve formě. Následky mozkové mrtvice, kterou utrpěl před lety na Korsice, už téměř překonal, vydržel i náročné natáčení a teď už si užívá života. Natočil celkem 95 filmů a Muž a jeho pes bude poslední. Alespoň to tvrdí. Rád chodí do kina, takže ho můžete na St-Germain-des-Prés potkat dost často. Řadě mých známých se to povedlo, mně ještě ne. Přesnou adresu vám neprozradím, ale tady je alespoň malá nápověda. Jean-Paul Belmondo bydlí v té části ulice, která je mezi bulvárem Saint-Germain a Seinou. Sami uvidíte, že to není úplně nejpůvabnější pařížská ulice. Bydlel by tedy Belmondo za těchto okolností v normálním bytě, anebo spíše v domečku, který se tady označuje jako hôtel particulier?

"M" – St-Germain-des-Prés

3. MONICA BELLUCCIOVÁ – 20. OBVOD

Asi by nikdo neřekl, že se Monica Bellucciová usadí se svým manželem Vincentem Casselem právě tady. Je to jeden z nejméně zajímavých pařížských obvodů, ležící nedaleko hřbitova Pere-Lachaise. Místo většinou postrádá atmosféru, ulice jsou plné aut, všude velký rámus. Ale nikdo se tu nenudí. "Tady to nikdy nebude jako u metra Abbesses," prohlásila kdysi jedna známá zpěvačka a možná vystihla ten pravý důvod, proč si Monica Bellucciová vybrala právě tuto část města. Nikdo ji tu nepronásleduje a i tady najdete občas krásné příklady architektury typičtější spíše pro bulvár Hausmann. Můžete tu potkat i slavného fotografa Willyho Ronise, který se sice už špatně pohybuje, ale občas se ze svého bytečku vyjde podívat, co se děje venku. Za dva roky by mu mělo být sto let.

Boulevard Ménilmontant

"M" – Ménilmontant

4. ROMAN POLAŃSKI – 8. OBVOD

Slavný režisér bydlí v Avenue Montaigne, což je široká třída plná luxusních obchodů, drahých restaurací a také filmových sálů, kde se pořádají různé projekce. K Champs-Elysées je to kousek, k Seině také. Sousedem Polańského je například režisér a producent Luc Besson či herec Vincent Perez. Hvězdy tu mají potřebný klid, ale když se chtějí rozšoupnout, mají kam jít. Barů označovaných jako "chic" je tu nespočet. Začínající herci a talentované herečky s různými ambicemi chodí často do baru Baron na avenue Marceau, Martin Scorsese či Mick Jagger tam prý zajdou, kdykoliv jsou ve městě. Roman Polański býval často k vidění v restauraci La Coupole a ve filmu Hořký měsíc situoval část děje na Montparnasse, dalo by se tedy soudit, že má pro tuto část města zvláštní slabost, ale nenechte se mýlit, na Avenue Montaigne žije už desítky let.

Avenue Montaigne

"M" – Franklin D. Roosevelt

5. MILAN KUNDERA – 6. OBVOD

Bylo by neetické, kdybych zveřejnil jeho přesnou adresu. Ale alespoň vás trochu navedu. Dlouhá léta bydlel tento dnes už francouzský spisovatel českého původu v rue Littre, kousek od Montparnassu. Když byli v Paříži na návštěvě moji přátelé z Reflexu, zašli jsme do této uličky na pivo a dotazovali se majitele baru, zdali mu jméno Kundera něco říká. "Musel bych vidět fotografii," odpověděl. Připojili jsme se telefonem na Internet, našli fotku spisovatele a ukázali mu ji. "Samozřejmě, toho znám, občas sem zajde a hodně kouří," dodal vítězoslavně. Pochybuji, že věděl, o čem mluví. Kundera v rue Littre už dlouho nebydlí. Není pravda, že nemá rád zemi, kde se narodil. Asi to bylo hlavně díky osobnosti brilantního českého velvyslance v Paříži, Pavla Fischera, že se Kundera před nějakým časem rozhodl ambasádu navštívit. Spolu se svou ženou Věrou tři čtvrtě hodiny bavili svým vyprávěním celý zastupitelský úřad. Když ho potkáte na St-Germain-des-Prés a pozdravíte ho česky, celkem potěšen vám odpoví. Pokud jste ochotni čekat t vám kavárnu hotelu Lutecia s výhledem ven.

"M" – Sevres Babylone

6. GÉRARD DEPARDIEU – 16. OBVOD

Šestnáctý pařížský obvod je místo, kde bydlí herci, producenti, ministři a majitelé velkých společností. Právě tady najdete největší byty v Paříži. Mnozí dali této části města přednost před samotným centrem hlavně z toho důvodu, že i když by rádi zůstali na St-Germain-des-Prés, u Lucemburské zahrady či v Marais, nikdy by tam nemohli mít tak velký byt jako tady. S nádhernou, třeba stometrovou terasou. Schválně se běžte podívat k bulváru Suchet za muzeum Moneta Marmottan. Tam na terasách domů uvidíte úplné zahrady. Depardieu není úplně ten případ, který potřebuje Bouloňský lesík k rannímu běhu jako ostatní. Bydlí v rue Leconte de l'Isle v části Paříže, která vypadá téměř jako samostatné městečko ve městě, se spoustou kaváren, restaurací a barů. Nedaleko se hraje tenis na Roland Garros, hned vedle je proslulý Parc des Princes, kde předvádí hru, již považuje za fotbal, nešťastný pařížský klub PSG. V šestnáctém obvodu mají dále své rezidence například Valéry Giscard d'Estaing, ministr sportu Bernard Laporte či Adriana Sklenaříková.

Rue Leconte de l'Isle "M" – Église d'Auteuil

7. ANNIE GIRARDOTOVÁ – 4. OBVOD

U nás velmi známá herečka bydlela dlouhá léta nedaleko Champs-Elysées. Poté, co u ní propukla Alzheimerova choroba, přestěhovala se ke své sestře vedle jednoho z nejkrásnějších pařížských náměstí – place des Vosges. Najdete tu zvláštní směs lidí, šéfy podniků, herce, intelektuály a "nové zbohatlíky". Marais je v každém případě ideální místo na procházky, o barech La Perle či Le Progres se vyprávějí legendy a potkáte tu řadu lidí, kteří vám budou připadat povědomí. Bývalý ministr kultury Jack Lang bydlí přímo na slavném náměstí, nedaleko pak například režisér François Ozon, módní návrhář Karl Lagerfeld, herečka Miou-Miou a nový domov zde našla i autorka Persepole Marjane Satrapiová.

Place des Vosges "M" – St-Paul

8. CATHERINE DENEUVOVÁ – 6. OBVOD

Byt této nepříliš vřelé paní, která kdysi přijela i do Karlových Varů, aby tam nezanechala nejlepší dojem, zná každý. Jsou to ta velká okna naproti kostelu na náměstí St-Sulpice. Není tomu tak dlouho, co herečka přijela z jednoho festivalu, postavila si na chodbu kufry, jeden odnesla dovnitř, a než se vrátila, zmizela jí kabelka s kapesným – čtyři tisíce eur. Jinak je to ovšem bezpečná a velmi hezká část Paříže. Svůj byt tady má i Umberto Eco, ateliér ilustrátor Malého Mikuláše Jean-Jacques Sempé – jsou to ta modrá vrata hned vedle kavárny de la Mairie, kde jsem se poprvé setkal s Martinou Skalou, jejíž styl je Sempému dost podobný – jak napsaly i francouzské listy. Poté, co se v kostele St-Sulpice točila Šifra mistra Leonarda, se kolem motá hodně amerických turistů. Určitě se tady zastavte, je to místo, kde se odehrávala řada epizod ze slavných Tří mušketýrů, a hlavní hrdinové bydleli všude kolem náměstí.

Rue du Vieux-Colombier "M" – St-Sulpice

9. PIERRE RICHARD – 18. OBVOD

V trojúhelníku mezi ulicemi Martyrs, Trudaine a Chaptal bydlí řada herců a lidí od filmu. Nedoléhá sem blázinec Montmartru, i když kopec je opravdu na dosahu ruky. Umělci si tady žijí svým vlastním životem a potkávají se víceméně náhodně, anonymita prostředí jim to umožňuje. Navíc je to překvapivě klidné místo, kde některé ulice svým nízkým provozem připomínají pěší zóny. Tuto část Paříže zná dobře Miloš Forman, bydlí tu totiž jeho přítel, scenárista Jean-Claude Carriere. Zajděte se sem podívat, jsou tu nádherná místa, o nichž jste nikdy neslyšeli.

Rue des Martyrs "M" – Pigalle

10. JEAN RENO

Hned za okruhem kolem města, severozápadním směrem, najdete samostatné městečko, kde byl dlouhá léta starostou Nicolas Sarkozy, jenž prodává byt na Ile de la Grande Jatte, což je ostrůvek uprostřed Seiny. Je to velmi bohatá buržoazní čtvrť prominentních lidí, jakási pařížská Ořechovka. Tady bydlí ti, kteří mají rádi luxus, prostor, zeleň a zároveň nechtějí mít daleko do města. Najdete tu do značné míry uzavřenou společnost úspěšných lidí. Mnoho z nich tu můžete potkat třeba zrovna na trhu. Už dlouhá léta tu mají domov Sophie Marceauová, Dominique Strauss-Kahn (ten je ovšem zrovna ve Washingtonu), Jacques Attali, Mireille Mathieu, inspektor Moulin – Yves Renier – či šéf jedné z největších komunikačních společností Martin Bouygues, on a Reno jsou blízcí přátelé Sarkozyho. Jean Reno tu bydlí řadu let, i když v poslední době tráví stále více času ve svém domku v Provenci. Ale potkat ho tu můžete, nijak se neschovává.

Neuilly "M" – Pont de Neuilly


III. KDE SLOŽIT HLAVU

1. HÔTEL DE NESLE

Neuvěřitelný hotel přímo v srdci St-Germain-des-Prés. Majitelkou je Renée Busierová, původem z Alžírska. V hotýlku jsem kdysi bydlel v zimě, kdy nebylo úplně plno, a tak mi paní domu navrhla, že si mohu vybrat pokoj, a ukázala mi v knize jejich obrázky. Je jich celkem dvacet a všechny jsou něčím zajímavé. Jsou vymalovány podle jednotlivých motivů, najdete tady pokoj Moliere, Orientalisme či Notre-Dame de Paris. Nejzajímavější je ale Hamman, s arabskými freskami a koupelnou, kterou nemají všechny pokoje. Kouzelná je ovšem zahrádka, kde můžete trávit celé dny. "Občas se stává, že někteří hosté ani neopustí hotel. Sednou si na zahrádku, zapálí si a celé hodiny si tam povídají," prozrazuje mi Renée. V hotelu nejčastěji potkáte americké "baťůžkáře", kteří si hrají na Kerouaky s přesvědčením, že mají literární sklony. Poznáte to tak, že dlouhé hodiny na zahradě něco sepisují. "Bydlela tady řada umělců, měsíc tu strávily sestry Hemingwayovy, s nimi byla legrace, měly dost peněz na lepší hotely, ale tady se jim líbilo. Často přinesly na recepci gin," vzpomíná Renée. Hôtel de Nesle má jenom jednu hvězdičku, ale svou atmosférou by si jich zasloužil několik. Je pro lidi, kteří dávají přednost zážitkům před pohodlím. Jak mi říkala Renée: "Ti, kdo přijedou s kufrem, tady obyčejně dlouho nezůstanou."

7, rue de Nesle "M" – Odéon

2. HÔTEL DES GRANDES ÉCOLES

Nikdy byste neřekli, že takový hotel můžete najít v Paříži. Vystoupíte na stanici metra Cardinal-Lemoine a stoupáte do kopce. Ještě před tím, než dojdete k číslu 74, kde bydlel Ernest Hemingway, všimnete si po levé straně nenápadné cedule, upozorňující na hotel. Když vstoupíte dovnitř, nevěříte vlastním očím. Před vámi se otevře kouzelný dvorek plný květin. Bydlíte vlastně v zahradě. Za tu cenu nemůžete v Latinské čtvrti sehnat lepší hotel, pokoje jsou čisté, možná trochu "babičkovské", takže tu chybějí už jen sošky jelenů, ale nic vám tu neschází.

Jedinou nevýhodou je, že se pověst hotelu rychle šíří, proto je nutné rezervovat si pokoj, kterých je tu 51, dlouho dopředu. Několikrát jsem ho zkoušel rezervovat přátelům, ale když jsem volal měsíc před jejich příjezdem, bylo už pozdě. Troufám si tvrdit, že si hotel neužijí snad jen alergici na jaře.

75, rue Cardinal-Lemoine

"M" – Cardinal-Lemoine

3. FAMILIA HÔTEL

Nádherný hotel kousek od Seiny, vyšší patra mají výhled na NotreDame. Na balkónku si můžete dát kafíčko. Vlastníkem je už dvacet let Eric Gaucheron, hotel vedl už jeho otec a předtím děda, jenž do Paříže přišel z oblasti Loiry. Pokoje mají neuvěřitelný charakter a na zdech jsou fresky, které dělal někdy kolem roku l995 absolvent Beaux-Arts Gerold Prit-chord, najdete na nich typické pařížské dominanty, včetně hotelu Crillon. Dům z roku 1875 je pečlivě udržovaný, všude je neuvěřitelné čisto. Hotel má dvě hvězdičky, ale klidně by mohl mít o jednu více. To už by ale nebyl tak levný. Jednolůžkový pokoj pořídíte za 81 eur, dvoulůžák je o deset eur dražší, chcete-li balkón, musíte už přidat třicet eur, ale pořád je to výborná cena. O hotelu mi řekl výtvarník Adolf Born. "Dlouhá léta jsme se ženou jezdili do Paříže a bydleli jsme vždy jenom tady. Moc se nám tu líbilo a nechtěli jsme ho měnit," prozradil mi.

11, rue des Ecoles "M" – Cardinal-Lemoine

4. HÔTEL MODERNE DU TEMPLE

- nejlepší "deal" v Paříži. Za tuto cenu nemůžete najít lepší hotel. Majitelem je Slovák, pokoje jsou malé, ale poměrně čisté, hotýlek leží jen kousek od náměstí Republiky, v malé uličce. Je tu absolutní klid přesto, že jste jen kousek od rušného náměstí, kde se často demonstruje, a na druhou stranu to máte jen pár kroků do čínské čtvrti. Na internetových stránkách máte odkazy i ve slovenštině, jezdí sem hodně našich turistů, ale ještě více slovenských. Raňajky stojí 4,50 eura. Jediným problémem je výtah, pokud máte pokoj hned vedle něj, moc se nevyspíte. Pokoje jsou se záchody nebo bez. Ten nejlevnější pořídíte už od 32 eur, což je na Paříž, a hlavně na tu lokalitu téměř neuvěřitelná cena. Bydlel jsem tu několikrát, v poslední době mě známí, kteří tu zůstali na noc, upozorňovali, že je zde méně čisto než dříve, ale pořád ještě je to místo, kde šváby nenajdete, což je v Paříži co říct.

Rue d'Aix "M" – Goncourt nebo République

5. HÔTEL SAINT-ANDRÉ-DES-ARTS

Návrat do sedmnáctého století. Přesně tak starý je tento neobyčejný hotýlek, který se krčí jen kousek od kouzelné rue de Buci. Co vás nejdříve udeří do očí, jsou dřevěné sedačky v hotelové "lobby". Jako kdyby z nějakého starého kina odnesli celou jednu řadu. Jenže ráno si na ně sednete, před vás přinesou dřevěné stolečky a můžete s chutí posnídat. Hotel má jenom jednu hvězdičku, ale atmosféru za dvě další. Pokoje jsou čisté a téměř všechny mají dřevěné trámy – jako v Normandii. Televizi byste marně hledali. "Majitel před nějakým časem přemýšlel, zdali změnit svůj postoj, ale nakonec se rozhodl, že ne. Myslím, že to, co můžete vidět kolem sebe, je takové divadlo, že je zbytečné, abyste čučeli na televizi," řekl mi Fred, který v hotelu pracuje jako recepční už devět let. Lépe položený hotel v Paříži asi nenajdete, jste uprostřed veškerého dění. Pokoj je třeba si rezervovat hodně dopředu, na jaře tak měsíc, pokud se chcete vydat do Paříže v létě, raději dva. Pokoj pro dva stojí přijatelných 89 eur, pokud jste sám, dostanete pokoj za 69 eur. Když jsem tady bydlel, chodil jsem ráno běhat do nedaleké Lucemburské zahrady a pak si dal kafe v kavárně Le Conti hned na rohu. Vyjdete-li z hotelu směrem k St-Michelu, budete mít za chvíli po levé straně obchod Mondial Art – je to nejlepší prodejna plakátů z celé Paříže.

66, rue Saint-André-des-Arts "M" – Odéon

6. HÔTEL MONTALEMBERT

Tímto hotelem jsem vás chtěl jen poškádlit. Tady byste mohli bydlet, jen kdyby vás vyslala hodně bohatá firma a všechno vám platila. Nejlevnější pokoj stojí 370 eur, to ani pro dva není pakatel. Ale je to jeden z nejosobitějších hotelů v celé Paříži. Na rekonstrukci byly vynaloženy milióny dolarů, každý pokojík má svůj charakter a je něčím zajímavý. V Paříži najdete ještě výrazně dražší hotely s luxusem, jejž neoceníte. Tady je všechno, jak má být. Je odtud všude blízko, a pokud si chcete dopřát jednou za život opravdu exkluzívní výlet do Paříže s bydlením v dražším hotelu, je to ta nejlepší volba. Navíc tady můžete potkat řadu filmových hvězd i nejrůznějších politiků, salónky hotelu jsou totiž často využívány i jako místo pro rozhovory. Několikrát za rok pobývá v hotelu i britský spisovatel Peter Mayle, který svými knihami tak proslavil Provence. Je to jediné místo, kde v Paříži bydlí, je zvyklý jezdit sem se svou ženou už dlouhá léta. "Hotel mi kdysi doporučili přátelé, byl trochu dražší, než jsem čekal, ale řekl jsem si, že ušetřím jinde," vysvětlil mi během našeho setkání v Provenci. V knize Honba za Cézannem pak dokonale popisuje jeho interiér a jednu dramatickou zápletku situoval do nedaleké Belmondovy ulice Saints-Peres. Že tam bydlí slavný herec, ale nevěděl.

3, rue de Montalembert "M" – rue du Bac

7. HÔTEL MISTRAL

V tomto hotelu kdysi bydlel Jean-Paul Sartre a Simone de Beauvoirová. Měli dva oddělené pokoje. Schází se tu velice různorodá společnost. Jsou tu lidé, kteří do Paříže jezdí za prací a bydlí tu každý týden, řada lidí se sem pravidelně vrací, jako mexická básnířka Lina Perónová, jež sem přijíždí jednou do roka. Nejlevnější pokoje okupují zpravidla mladí angličtí baťůžkáři, ale protože hotel má smlouvu s jednou charitativní organizací, některé pokoje jsou vyhrazeny pro děti, jež nemají střechu nad hlavou. Hotel má jen jednu hvězdičku, protože je bez výtahu a některé pokoje mají sprchu na chodbě. Snídat můžete na hezkém dvorečku, kde je v létě příjemný chládek. Už rok pracuje v recepci hotelu sympatická Tereza z Ústí nad Labem, když se na ni odkážete, dostanete slevu. Pokoj pro jednu osobu stojí 61 eur, když řeknete, že znáte Terezu, platíte 52 eur. Výborná cena na takovou lokalitu. Čechů tam zatím moc neměli.

24, rue Cells "M" – Gaîté

8. VILLA DAUBENTON

Spíše rezidence než hotel. Vhodné pro ty, kteří mají rádi jisté pohodlí. Pokoje jsou malebné a čisté s výhledem do zahrady, což je v Paříži velmi neobvyklé, proto si ho rezervujte hodně dopředu. Kapacita není velká a místo je to velmi oblíbené. I proto, že leží jen kousek od rue Mouffetard.

34, rue de l'Arbalete "M" – Censier-Daubenton

9. HÔTEL FLAUBERT

Hotel je pozoruhodný svým patiem neboli vnitřní zahradou. Máte pocit, že jste uprostřed přírody. Pokoje nejsou zrovna veliké, ale okna směřují buď na ulici, nebo do vnitrobloku, kde jim přítomnost zahrádky dodá zvláštní kouzlo. Zajímavé jsou i dřevěné schody, jež vedou do patra. Pokoje jsou nejhezčí právě tam. Ulice je celkem klidná a její výhodou je blízkost slavných Champs-Elysées, kam to máte pěšky za deset minut. Hotel doporučuji všem, kteří přijíždějí do Paříže na nějaký seminář či kongres – do Kongresového paláce na Porte Maillot je to opravdu kousek. Navíc, cenově je hotel výhodný, občas tu mají "promo", kdy pokoj pro dva stojí devadesát eur.

19, rue Rennequin "M" – Ternes

10. PICARD

Velmi sympatický hotel za vynikající cenu, neboť celá oblast Marais je poměrně drahá. Sympatický personál přispívá k příjemné atmosféře. Kousek od hotelu je internetová kavárna Web bar, nedaleko Picassovo muzeum a také palác l'hôtel de Rohan s pozoruhodným dvorem, kde se točila řada důležitých scén filmu Šakal, které se odehrávaly v Elysejském paláci. V hotelu jsou některé pokoje – sprcha a toalety na chodbě – opravdu velmi levné, proto zde potkáte hodně baťůžkářů. Všude je však čisto a nemáte tady pocit jako v jiných hotelích na podobné cenové úrovni, že musíte okamžitě vypadnout. Nebude vám tu zle.

26, rue de Picardie "M" – St-Sébastien Froissart


IV. KDE SE NAJÍST

1. LA CHOPE DU CHÂTEAU ROUGE

V pátek a v sobotu večer tu servírují zdarma kuskus a škeble s hranolkami. Jestli nevěříte, tak se tam běžte podívat. Není to samozřejmě nijak kouzelná čtvrť, jen o kus dále najdete stanici metra Barbes Rochechouart, což je místo, kterému se raději vyhněte. Ale tato restaurace je blíže k Montmartru. Kdysi mě tam pozvala moje známá Natasha, což je navzdory jménu čistokrevná Francouzka. Nevěřil jsem jí, že se tady jí zdarma. Platíte pouze nápoje, ale pokud si nechcete objednávat, nemusíte. Pokud nemáte žízeň, nikdo vás k ničemu nutit nebude. Vyrazili jsme takhle v podvečer a chytili poslední volná místa u stolu. Restaurace byla plná. Čekali jsme asi půl hodiny a pak to začalo. Přinesli velkou mísu a z ní začali nandávat kuskus. Byl naprosto vynikající a každý dostal plný talíř. A ještě jste si mohli říci o nášup. La Chope je zejména kolem Montmartru dobře známá, takže pokud i vy chcete ochutnat výborný kuskus zdarma, přijďte raději dříve.

40, rue de Clignancourt "M" – Anvers

2. CAVE LA BOURGOGNE

Rozhodně moje nejoblíbenější restaurace. Když se bývalý šéf Českého centra, proslulý Michael Wellner Pospíšil, dozvěděl, že bydlím na rue Mouffetard, první, co řekl, bylo: "Tam dole je skvělá restaurace – Cave La Bourgogne." Chodím sem minimálně jednou týdně a dávám si pořád totéž: Salade Complete. Žádný lepší jsem nikdy nejedl. Kromě normálního salátu ve velké míse najdete opékané brambory, olivy, topinku s vajíčkem, sýr a nevím co ještě. Za deset eur neuvěřitelné pochutnání. Z terasy vidíte fontánu a náměstíčko na Mouffetardu s trhy. Interiér zaujal i režiséra Stevena Spielberga, který tu natáčel jednu důležitou scénu filmu Mnichov. Obsluha je velmi příjemná a často se s vámi dá do řeči. Pokud mě budete se salátem následovat, doporučuji sklenku Bourgogne Passetoutgrains.

144, rue Mouffetard

"M" – Censier Daubenton

3. CAFÉ DE LA TOURELLE

Restaurace je součástí jednoho z nejstarších domů v Paříži a svůj název dostala podle kulaté věžičky. Když se v okolí Českého centra výrazně zhoršila kvalita jídla, začali jeho zaměstnanci hledat něco dobrého a cenově přijatelného. Tehdy našel Michael Wellner Pospíšil na stole seznam levných hospod, který jeho zástupkyně Jitka de Préval koupila od nějakého bezdomovce. Všechny uvedené restaurace Michael poctivě vyzkoušel a jako první navštívil la Tourelle, kde si opravdu pochutnal. Majitel ho ale moc nebral, což mělo zjevnou příčinu. Chodili sem totiž jen štamgasti.

A Michael se rozhodl stát se jedním z nich – on sám i celé České centrum se stali privilegovanými zákazníky, a to natolik, že jim tam dokonce rezervovali stůl, což je jinak naprosto neobvyklé. Od majitele Roberta pak začal dostávat vína k vánocům a na oplátku mu dával nejlepší moravská vína ze soutěží českých vín organizovaných centrem. S Michaelem jsme si tu vychutnali oblíbená játra na portském, bylo úplně plno, ale Robert pro nás přece jen našel stůl. Vynikající kuchyně, skvělá atmosféra.

5, rue Hautefeuille "M" – Saint-Michel

4. GRÉGOIRE DE TOURS

Tady dělám výjimku. Nevybírám konkrétní restauraci, ale celou ulici. Musíte se tu zastavit. Přímo v srdci St-Germain-des-Prés totiž najdete místo, kde se spolehlivě naobědváte či navečeříte za velmi příjemné ceny. Samozřejmě že je tady hodně turistů a žádná z restaurací nemá tři hvězdičky Michelin – ani na ně neaspiruje, ale to vám vadit nebude. V této jediné ulici se můžete najíst na celkem patnácti místech – nechybí restaurace indická či italská, ale většinou převažují ty francouzské, i když na majitelích je poznat, že pocházejí spíše ze zemí Maghrebu. Což samozřejmě vůbec nevadí. Menu jsou si hodně podobná, většinou se dobře a rychle najíte za 12 eur, z restaurací mohu osobně doporučit zejména La Taverne.

Rue Grégoire de Tours "M" – Odéon

5. BRASSERIE BOFINGER

Tady se oslavuje hlavně maturita a další úspěšné školní výsledky. V prvním patře restaurace je až sto míst, a proto se právě tady v širším rodinném kruhu slaví významné studijní události. Chodí se sem především se společností, pokud jste sám, najezte se jinde. Je to první alsaská restaurace v Paříži, založená v roce 1864, a přesto, že tu dostanete všechno, na co si vzpomenete, chodí se sem zejména na mušle a mořské plody. Navíc můžete obdivovat i nádherný secesní interiér. Byl jsem tu několikrát, ale nezapomenutelný byl večer s dlouholetým redaktorem Svobodné Evropy a novinářským doyenem v Paříži Jiřím Slavíčkem a Radkou Markovou, která byla tehdy zpravodajkou ČTK v Paříži. Přinesli nám tak obrovský talíř mořských plodů, že jsme přes něj na sebe neviděli. Trvalo nám dobré dvě hodiny, než jsme ho spořádali, a Jirka k němu objednával v desetiminutových intervalech láhve vynikajícího bílého. Když jsme to do sebe neschopni slova konečně dostali, pronesl jednu ze svých typických vět: " A teď bychom si mohli dát něco k jídlu."

7, rue de la Bastille "M" – Bastille

6. LE FOYER VIETNAMIEN

Naprosto praštěná restaurace. Jídlo je tak dobré, že na nějaký čas zapomenete na francouzskou kuchyni. Mají tady bláznivou otevírací dobu – dvě hodiny přes poledne a potom od l9 do 22. Jinak zavřeno. Vypadá to tady jako v závodce. Posadí vás ke stolu, vymění papírový ubrus za nový, v mžiku je u vás číšník ve vytahaném svetru, napíše si objednávku, za dvě minuty máte polévku, chvíli nato další jídlo. Žádné zdržování, venku čekají další. Platí se tak, že jdete k pultu, ukážete, u jakého stolu jste seděl, za odměnu dostanete účet připevněný magnetem k tabuli a za dvacet pět minut od příchodu se můžete zase poroučet. Je tu pořád plno, ale jde to rychle. Sem se nechodí na pracovní večeře, tady se hlavně jí. Jídlo je neuvěřitelně zdravé, samá zelenina a bylinky. Menu, jehož součástí je polévka saigonnaise, kterou si dávám pokaždé, či hanoienne a potom jedno z dalších pěti jídel – já mám nejraději "kuře pěti vůní" -, vás přijde na 8,20 eura. Co dodat. Neopakovatelná zkušenost. Pokud chcete zkusit jinou než francouzskou kuchyni, máte skvělou příležitost. Nebudete litovat.

80, rue Monge "M" – place Monge

7. POLIDOR

Málem bych zapomněl, upozornil mě na ni nedávno David Steinke. Tiskového radu z ambasády tam vzal před časem průvodce po restauracích Jiří Slavíček. Poprvé jsem tady byl asi před pěti lety, naposledy před týdnem. Je to typická pařížská restaurace, která si udržela po dlouhá desetiletí svůj charakter. Založena byla v roce 1845, chodili sem Verlaine, Joyce i Hemingway, častým hostem tu byl i Julio Cortazar, autor jedné z nejzajímavějších knih o Paříži vůbec. Jídlo je naprosto vynikající, a pokud dáte dopředu vědět, můžete se podívat i do samotné kuchyně. Servírky tu pracují i dvacet let, David mi říkal, že kdesi v restauraci mají i jejich fotografie, jak před dvaceti lety vypadaly, ale zatím jsem je neobjevil. Číšník, s nímž jsem se dal do řeči, kroutí už osmnáctý rok. Všichni jsou pečlivě upravení. Majitel André Maillet jezdí osobně dvakrát týdně na trh do Rungis kontrolovat zeleninu, která se nakupuje. Ceny jsou na tu kvalitu slušné, ale můžete si zde dát i Château Petrus za dva a půl tisíce eur. Dobrá restaurace se také pozná podle toho, že k jídlu nedávají jen tak obyčejně bagety.

Schválně ji ochutnejte.

41, rue Monsieur le Prince

"M" – Cluny-La Sorbonne

8. AUX PETITS CHANDELIERS

Další z restaurací, již mi ukázal Jirka Slavíček, zcela výjimečná pařížská postavička, která když vás pozve na večeři, tak si rovnou vezměte druhý den v práci volno. Jirka má několik oblíbených restaurací a kaváren (třeba La Rhumerie, kam chodil s P. Tigridem), takže je brzy zná celá česká komunita žijící v Paříži. V této restauraci, které nikdo neřekne jinak než RÉUNION, je skvělá kreolská kuchyně za dobrou cenu. Místa je tam málo a vždy bývá plno, ale je to zážitek. Díky Jirkovi sem chodí další Češi a zvou sem své známé, kteří zrovna přijeli z rodné země. Personál restaurace je nesmírně přátelský, dcera majitele zná Prahu, protože se vdala do Vídně. Občas se to tady zvrhne v živou zábavu. Dobře posilněni, a hlavně skvěle naladěni pak odcházíte po rue Daguerre, kde zejména na začátku ulice najdete několik příjemných barů, neboť domů se vám ještě nechce. A s Jirkou se tam brzy ani nedostanete.

62, rue Daguerre "M" – Denfert R

9. POMZE

"Jablečnou" restauraci založil Daniel, který předtím žil šest let v České republice, před čtyřmi roky. Do Paříže si přivedl i svou ženu Marcelu, původem z Liberce, a oba tak řídí zcela unikátní místo, jehož součástí je obchůdek nejrůznějších produktů z jablek, včetně vynikajícího calvadosu, a samozřejmě restaurace. Na jídelním lístku, který se mění jednou za tři měsíce, je spousta "jablečných vychytávek". Prostředí je kouzelné, chodí sem stálá klientela a občas zabloudí i nějací turisté. Personál je snad až na Tonyho velice milý. Máte pocit, že jste v prvotřídní pařížské restauraci, skvělému jídlu odpovídá i cena. Možná trochu vyšší, ale to je známkou kvality.

109, boulevard Hausmann

"M" – Miromesnil

10. LE CHALET DU 8EME

Horská chata uprostřed ulice plné právníků a bohatých firem, jejíž teplo na vás dýchne už u vchodu. Neuvěřitelně útulná restaurace, obložená dřevem, má dvě patra. To spodní je zásluhou pohodlných křesel snad ještě příjemnější než horní. U vchodu vás přivítají lyže a díky celkové atmosféře máte pocit, že jste na nějaké horské boudě. Všimněte si stolečku s dvěma židlemi u okna hned vedle dřevěných schodů, tomu říkám romantické místečko. Specialitou restaurace jsou crepes a galettes. Jako polední menu za příjemných dvanáct eur si můžete dát slanou palačinku, potom sladkou a navrch dostanete ještě sklenku cidru. Milé místečko, které si dělá trochu legraci z přísného okolí.

8, rue du Commandant-Riviere

"M" – St-Philippe du Roule


V. NEZAPOMENUTELNÉ KAVÁRNY

1. ANGELINA

Jednoznačně nejlepší horká čokoláda v celé Paříži. Vůbec nejlepší, jakou jsem kdy měl. Osmdesát procent lidí, kteří sem přicházejí, jde najisto. Nechtějí nic jiného než onu sladkou pochoutku, jíž se nic nevyrovná. Když jsem tam byl naposledy, stála 6,30 eura. Ale nebudete litovat. Přinesou vám ji v jakési misce a k ní dostanete ještě jednu – plnou šlehačky. V čokoládě je možná až osmdesát procent kakaa, a kdybyste si ji neředili tou šlehačkou, tak ji snad nemůžete ani polknout. Interiér je ve znamení pokusu o secesi, kouzelné jsou ale zejména záchody v prvním patře – jsou tak čisté, že byste si tu čokoládu mohli dát klidně i tam. Bývá tady vždy plno, občas musí fronta čekajících až na chodník, ale jde to celkem rychle, zvláště když většina lidí tady nechce jíst. Chce jen ochutnat tu skvělou věc, o níž tolikrát slyšeli.

226, rue de Rivoli "M" – Concorde

2. LE QUÉBEC

Nejlepší kavárna na "dojížďku". V pátek večer se hraje v nedalekém Českém centru jazz. Jednou za týden si tam dávají sraz Češky a Češi, již v Paříži studují, pracují či hlídají děti. Zbytek tvoří Francouzi, kteří tam chodí balit české dívky a zpravidla se jim to daří. Zejména studentky na půlročním programu Erasmus si obvykle během několika týdnů najdou nějakého Francouze a jsou s ním až do konce semestru. Pak se s ním čestně rozejdou. Těm, jimž se poté, co správce Jarda nekompromisně rozevře ruce a po skončení produkce vytlačí svým pluhem zbylé osazenstvo ven, nechce ještě domů, nabízí Le Québec oázu radosti. Jsou tady snad až do rána, majitel vám na požádání zazpívá a s pokročilou hodinou se tady i tančí. Jste uprostřed St-Germain-des-Prés, před sebou vidíte honosnější kavárny Café du Magot či Café de Flore, kde ale určitě není taková legrace. Potkáte tu spoustu zajímavých týpků a někdy tu můžete narazit i na bezdomovce Jeana-Marka, který už dvacet let bydlí na chodníku bulváru St-Germain a letos kandidoval na radnici.

Rue Bonaparte "M" – St-Germain-des-Prés

3. LE BARON ROUGE

Zcela ojedinělý bar pár kroků od proslulého trhu na náměstí Aligre, kam byste se měli alespoň jednou vypravit, protože tady dostanete možná nejlevnější ovoce a zeleninu v celé Paříži (trh není jen v pondělí), všichni prodavači jsou arabského původu, a když na konci trhu jdou radikálně s cenou dolů a vzájemně se překřikují, máte pocit, že jste na fotbale. V Marseille, ne v Lužnikách. Lehce po poledni se řada lidí, hlavně ale starousedlíci, zastaví právě v Baronu, takže tam není k hnutí. Vyberte si proto raději jiný den. Bar má skvělou atmosféru, celou jednu stěnu tvoří láhve vína, a hlavně soudky. Můžete si ukázat, na který chcete, a dostanete skleničku i za necelá dvě eura. Víno je ovšem stále vynikající. Servírují tu topinky, výborné sýry, a zejména paštičky, jež k vínu dobře chutnají – aby tady měli špatné věci, když je trh za rohem. Jen pár metrů odtud měl dlouhá léta ateliér Antonín Sládek, který ilustroval Muchovy Podivné lásky.

1, rue Théophile-Roussel

"M" – Ledru-Rollin

4. CAFÉ DE LA MER A BOIRE

Jedna z intelektuálně nejživějších kaváren v Paříži. Často se tu pořádají různé debaty, čtení z knih, tematické večery, ještě častěji jsou tu večer koncerty, zejména jazzové. Právě tady byly poprvé vystaveny karikatury Mohameda, jak je přinesl týdeník Charles Hebdo. Na osazenstvo kavárny poté zaútočili výrostci, kteří protestovali proti zesměšňování muslimů. To však nebyl cíl výstavy, ostatně v rámci svobody slova je tady prakticky každý večer někdo zesměšňován. Kavárna leží na nádherném místě, jen kousek od pověstného "výhledu" na Paříž, nad parkem Belleville. Kavárnu nám ukázal Dan Ryšávka, pracující pro francouzskou státní správu a bydlící za rohem. Dokonce tu slavil narozeniny. To Honza Šibík, když kavárnu fotil, málem neodešel po svých. Nepadl do oka jednomu bývalému boxerovi, naštěstí se ho v kavárně zastali.

1-3, rue des Envierges "M" – Pyrénées

5. LE FUMOIR

Ideální kavárna po vyčerpávající návštěvě Louvru. Přesně takhle vypadá místo, které se označuje jako chic. Mají tady velmi zajímavý výběr whisky, což prozrazuje početnou britskou klientelu. Noviny a časopisy včetně těch zahraničních jsou volně k dispozici ke čtení. Vysokými okny můžete pozorovat ruch na ulici a v létě se těšit ze zahrádky. Tady budete mít pocit, že jste v literární kavárně. Dávají si tu schůzky šéfredaktoři, filozofové a "lepší" turisté, kteří sem nepřijeli nakupovat, ale "honit" atmosféru. Prostředí je velmi elegantní, decentní, klidně tu můžete dvě hodiny psát na počítači, tvářit se, že dokončujete román, a číšníci vás nebudou ponoukat, abyste si dali třeba ještě jednu kávu. První místnost je velká asi jako kavárna Louvre v Praze na Národní, ale druhá je ještě zajímavější. Tři tisíce knížek vás obklopují kolem dokola a za depozit 4,60 eura si můžete půjčit, jakou chcete. Přinesete-li si nějaké vlastní, tak vám je vymění. Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že atmosféra je téměř studentská, ale není tomu tak. Všude kolem sebe vidíte vážné čtenáře, často dokonce v obleku.

6, rue de l'Amiral-Coligny

"M" – Louvre-Rivoli

6. L'ÉTÉ EN PENTE DOUCE

Romantický Montmartre. Přesně pod schody, které vedou k Sacré-Coeur. Na první pohled vás zaujme hezká terasa a pestrobarevné židličky a stoly. Občas sem zabloudí turisté, ale pořád je tady hodně starousedlíků, kteří se v létě vyhřívají na prosluněné terase. Ještě nikomu jsem nedoporučil, aby se na Montmartru ubytoval či aby tam trávil více času, než je nutné. Ale abych byl spravedlivý, i tady se stále ještě najdou hezká místa, jež pro mě představují zejména ona romantická schodiště. Tato bývalá boulangerie, dnes restaurace, se vklínila právě mezi dvě schodiště, proto ji musím zmínit. Chcete-li se někde na Montmartru posadit, zkuste to tady.

23, rue Muller "M" – Château Rouge

7. CAFÉ DE LA PAIX

Tak to je exkluzívní pražský Louvre v Paříži. Tady si dávají schůzky spisovatelé, novináři, umělci, tady se řeší obchody, ale lze se tu zastavit i po nějakém představení v nedaleké opeře. Je to exkluzívní místo, možná trochu dražší, ale kafíčko si určitě dovolit můžete. Celá kavárna je prosklená, takže je odtud nádherný výhled. Je součástí hotelu Grand Hôtel Inter Continental, kde se točila řada filmů, jsou s ní spojeny osobnosti jako Oscar Wilde či Marlene Dietrichová a právě odsud se vysílal první přímý televizní přenos mezi Paříží a New Yorkem za přítomnosti Maurice Chevaliera či Henriho Salvadora. Opravdu velmi hezké místo, k němuž mám zvláštní vztah. Právě tady se jednoho jarního dne roku 1959 sešli René Goscinny a Jean-Jacques Sempé a vymysleli ona báječná dobrodružství Malého Mikuláše.

Place de l'Opéra a boulevard des Capucins "M" – Opéra

8. CAFÉ DE L'ESPLANADE

Zastavím se tu obvykle několikrát za rok, ale pokaždé po předvánočním koncertě v Invalidovně. Je to krásná kavárna spojená s restaurací, křesla mají červenou barvu, světlo je tlumené, trochu to vypadá jako "sadomaso". Ze širokých oken vidíte Invalidovnu a širokou plochu před ní. Pokud chcete potkat známé francouzské politiky, tak je to nejlepší místo. Nedaleko je totiž palais Matignon, kde sídlí premiér, Národní shromáždění a ministerstvo zahraničí. Sem běžte, když si chcete dát kafe na nějakém místě, z něhož dýchá luxus a moc. Často sem chodil Nicolas Sarkozy (před tím, než se stal prezidentem), je to oblíbená restaurace současného předsedy Mezinárodního měnového fondu Dominiqua Strausse-Kahna a často zde snídali, když jim to ještě klapalo, současný šéf socialistů François Hollande se svou životní partnerkou a kandidátkou na prezidenta Ségolene Royalovou. Nebuďte překvapeni, když tu, zejména ve všední den, potkáte několik ministrů. Jestli je ovšem poznáte.

52, rue Fabert "M" – La Tour Maubourg

9. CAFÉ LE BEAUPRE

Říká se mu "U parukáře", jak mi prozradil Martin Slabeňak. Spolu se spolužačkou z prestižní školy l'ENA, Pavlínou Koubskou, sem zašli občas na oběd. Mimochodem Pavlína si celkem úspěšně vedla i u nedalekého pingpongového stolu, ale tam se ještě dostaneme. Mnoho akcí na našem zastupitelském úřadě pokračuje právě v tomto podniku, ale diplomaté sem nechodí poté, co je majitel brasserie a muž s parukou jednou pozdravil: "Dóbry véčer." Prý je to špión, který má za cíl zjistit, o čem se povídá na naší ambasádě, a údajně mluví česky. Já jsem tu byl několikrát a bylo mi celkem jedno, jestli mě někdo poslouchal, či ne. Nikdy jsem tu však nejedl, sem se obvykle chodí na víno či na pivo. Je to naprosto typická pařížská brasserie, kde je víno o něco levnější než jinde, takže tu můžete strávit o to více času. Je odsud hezký výhled na Martova pole.

38 bis, Avenue de Suffren "M" – Dupleix

10. HÔTEL D'AMOUR

Především krásná zahrádka činí tuto kavárnu, která je součástí hotelu, nepřekonatelným místem. Tady se potkávají lidé bydlící nedaleko, zejména umělci, novináři, chodí se sem na oběd i na kávu, a to i v zimě, protože zahrádka je vytápěná. Je to oáza zeleně uprostřed domů. Právě tato kavárnička je příkladem, jak dokáže být Paříž proměnlivá. Po pár metrech jste na rue des Martyrs, sympatické ulici, jež vás za chvíli dovede na bulvár Clichy. A k Pigalle. A to už je zase jiný příběh. Do hôtelu d'Amour turisté moc nezabloudí. Naštěstí. Stanici Pigalle máte blíže, ale pokud chcete kavárničku se zahrádkou uvnitř navštívit, vystupte na sympatickém náměstíčku St-Georges, ta procházka stojí za to.

8, rue de Navarin "M" – St-Georges


VI. ODVRÁCENÁ TVÁŘ PAŘÍŽE

1. BOULOŇSKÝ LESÍK – V NOCI

Toužíte-li po troše dobrodružství, zajeďte si večer metrem třeba na stanici Porte d'Auteuil a pak se pusťte pěšky přímo do lesíka. Podél silnice budou postávat zajímavá individua. Ne, nejsou to jen dívky, jsou to hlavně ti, co nevědí, co vlastně jsou. Ale dívky stojí opravdu za to, myslím, že je to typ, jaký by ocenil jeden náš slavný fotograf. Pokud se sem vydáte pěšky, budou se na vás dívat jako na šílence, protože tudy dobrovolně nikdo nejde. A pak také – kam se uchýlit? Tady zastavují pouze auta. Prezident Sarkozy ještě coby ministr vnitra zpřísnil "podnikání" v tomto oboru. Těm, kteří jsou v autech "přistiženi", mohou policisté řádně znepříjemnit život, ale moc jich kolem není. Kriminalitu tady jen registrují místo toho, aby se jí snažili zabránit. Pokud se ze silnice vydáte přímo do lesíka, tak máte bezpochyby nárok na bobříka odvahy.

"M" – Porte d'Auteuil

2. CHÂTELET

Vyhněte se tomuto místu, jak jen můžete. Pokud musíte přesedat, zkuste najít spoj, který Châtelet míjí. Například jedete-li ze Champs-Elysées do Latinské čtvrti, bude pro vás nesrovnatelně lepší, když přestoupíte z linky číslo 1 na číslo 7 na stanici Palais-Royal. Châtelet je podzemní městečko. Kříží se tady několik linek metra, když přestupujete, máte pocit, že jdete deset minut, a pak se před vámi otevře další dlouhá chodba s eskalátory, všude je spousta lidí, kteří se v ponurém prostředí míjejí, snažíte se dostat co nejrychleji odsud, ale nejde to, dav vás valí před sebou a šipky ukazující směr vaší linky jsou nekonečné. Občas se také stane, že si nevšimnete odbočky a pokračujete dál, pak vaši linku marně hledáte a musíte se dívat na směrovky, které vedou zpět. Typické je to pro linku číslo 11, jedete-li z levého břehu, tak dávejte pozor – upozorňuje na ni pouze nenápadná šipka ještě před jezdícími schody.

3. VĚZENÍ DE LA SANTÉ

Hledali byste v centru Paříže vězení? Asi jen těžko. Přesto si ho můžete jít okouknout. Stačí, když se vydáte z náměstí Denfert-Rochereau po bulváru Arago, a jste u něj za pár minut. Jediné pařížské vězení je jen kousek od Latinské čtvrti, a přestože jsem kolem něj chodil už tolikrát, nikdy mě nenapadlo, koho si tam chovají za vysokou zdí. Když jsem potřeboval od lékaře razítko na registrační průkaz, poslali mě spoluhráči z mého týmu FC Gobelins za klubovým doktorem do ulice de la Santé. "Ty nevíš, kde to je? Je to jen kousek od tebe. Tam, jak je to vězení," vysvětlovali mi. Podruhé jsem se o něm dozvěděl poté, co tam poslali Jérôma Kerviela, který v Société Générale nějak zašantročil pět miliard eur. Nějaký čas si tam poseděl i Bernard Tapie za své nečisté praktiky, ještě když byl v čele fotbalového týmu Olympique Marseille, dále Yvan Colonna, odsouzený za vraždu prefekta Clauda Erignaka v korsickém Ajacciu, a poměrně dost času tady strávil i jeden z nejznámějších světových teroristů, který svou "prací" inspiroval řadu spisovatelů – Ilich Ramirez Sanchez, známý pod přezdívkou Carlos. Místní si moc nestěžují, na vysokou zeď si zvykli a vnímají ji jako kulisu. Trochu problém mají jen s tím, že vězení sousedí se dvěma mateřskými školami a že na ulici de la Santé nemohou svůj vůz nechat více než několik minut i ti, kteří tam bydlí dlouhá léta.

Rue de la Santé "M" – Glaciere

4. CAMPUS JUSSIEU

Jen pár kroků od nádherné botanické zahrady najdete studentský kampus, největší ostudu celé Paříže. Několik chytrých hlav, jedna z nich patřila architektu Eduardu Albertovi, dalo dohromady projekt a postavilo soustavu budov s příšerným mrakodrapem nazvaným podle dalšího autora – Tour Zamansky. V roce l972 byl pro nedostatek prostředků projekt zastaven, ale věž už bohužel stála. Je to ještě větší obluda než Tour Montparnasse a do Latinské čtvrti se naprosto nehodí. Ke všemu se ještě zjistilo, že konstrukce je "vylepšena" azbestem v opravdu vysokých dávkách, proto je dnes celá stavba vykuchána a své okolí straší jen její kostra. Celé okolí je navíc permanentním staveništěm a prý to takhle bude vypadat ještě minimálně další tři roky. I studenti jsou trošku praštění, patří k nejradikálnějším v Paříži, když dostanou chuť, tak se čas od času v kampusu bez zjevného důvodu opevní, a pokud se jim naskytne příležitost proti něčemu protestovat, zpravidla ji využijí beze zbytku.

"M" – Jussieu

5. BARBES ROCHECHOURT

Je neuvěřitelné, jak se město dokáže změnit za dvě ulice. Jen kousek od Montmartru začíná čtvrť plná přistěhovalců, kteří většinou nemají povolení k pobytu. Byty v této části jsou velmi levné, a tak tam bydlí i mnoho studentů, ale nejsou z toho nijak nadšeni. Zejména večer je to velmi nebezpečná oblast, v parku lze často najít injekční stříkačky narkomanů. Přes den to ale ještě jde, je tu obrovský mumraj a lidé nakupují ve velkých obchodních domech plných toho nejlacinějšího a nejhoršího zboží, jaké můžete najít. Všechno je z umělé hmoty a plastů, samozřejmě čínské výroby. Často tu vidíte policisty, ale vzhledem k počtu kriminálních činů by jich tu muselo být třikrát tolik. Zajděte se sem podívat jen tak pro zajímavost, abyste viděli ten kontrast.

"M" – Barbes Rochechourt

6. CHEZ LES FILLES

Tady už mi došla trpělivost se stísněnými prostory pařížských bister a restaurací. Na mnoha místech je to doslova na hraně, tady už je to přes míru. Byl jsem tu dvakrát, naposledy se svou kamarádkou Cécile, studentkou žurnalistiky, jež mi vypráví o svých sexuálních eskapádách. Je to celkem zajímavé a zasvěcuje mě to do života pařížské mládeže. Ale tady pro to není vhodné prostředí. Když mi začala líčit, jak sbalila přednášejícího z televize France 2 a šli do jejího maličkého bytečku na Montmartru, tak pán u třetího stolu od nás přestal jíst. Věta "a víš, co se mu líbilo nejvíce" způsobila, že oběd začal chladnout dvojici u čtvrtého stolu. Možná proto, že to měli k nám jen dva metry. Absolutně nechápu, jak tady lidé mohou jíst či popíjet kávu, prostory jsou tak stísněné, že místo je vyhrazeno pouze pro absolutní exhibicionisty. Také jméno tohoto místa je mystifikující. Kdo doufá, že tam najde jen samé dívky, mýlí se. "Chez les Filles", tedy "U dívek", se to jmenuje proto, že dříve tvořily obsluhující personál jen samé ženy.

64, rue du Cherche-Midi

"M" – Sevres Babylone

7. LENINOVO MUZEUM

Už více neexistuje! Každým rokem se tady zastavilo několik desítek turistů, zejména z Ruska, kteří si Paříž procházeli "po stopách slavného revolucionáře". Ještě před rokem bylo možné muzeum navštívit po telefonické domluvě. Lenin žil ve druhém patře domu tři roky, ale jeho postel a stůl byly převezeny do sklepa sídla Francouzské komunistické strany a majitel bytu se rozhodl raději ho pronajímat! Potvrdila mi to paní ze vchodu, kde se muzeum nacházelo. Na dotaz, jestli si oddychla, odpověděla: "Moc lidí sem stejně nechodilo." Přímo naproti sídlí františkánský klášter a lidé z obchůdku potvrdili, že se v Leninově muzeu byl prý kdysi podívat i samotný Gorbačov. Leninovi se prý v Paříži tolik nelíbilo, ale dům je to na pohled velmi hezký.

4, rue Marie-Rose "M" – Alésia

8. LES HALLES

Největší architektonický úlet Paříže, srovnatelný snad jen se šílenou budovou Montparnasse a univerzitou Jussieu. Na místě původní pařížské tržnice bylo postaveno naprosto neosobní bizarní zábavní centrum s kinem a obchody – Forum-des-Halles. V parčíku se scházejí pravidelně narkomani a překupníci drog, večer je to místo, jakému je lépe se vyhnout. Architekti propásli velkou příležitost postavit v samotném centru města něco smysluplného. Dokážu si na této ploše představit i velkou zahradu. Ale nepotkal jsem nikoho, kdo by si Les Halles pochvaloval. Místo, kde jsem byl za dva roky pouze jednou. Stačilo mi to.

"M" – Châtelet-Les Halles

9. GARE DU NORD

Je to jakýsi centrální uzel Paříže. Odtud můžete jet na letiště, kříží se tu linky a odsud odjíždí Eurostar do Londýna. Takže se nádraží nevyhnete. Ale pokud plánujete koupit si lístek a ve zbytku volného času se porozhlédnout po okolí, tak to raději nedělejte. Zejména ne večer. Není to zrovna nejpoetičtější místo Paříže. K večeru se kolem nádraží schází celkem pochybná existence, takže pokud přijedete do města a samou radostí, že už jste v Paříži, to do svého hotýlku třeba na Republice chcete dojít, tak bych vám zcela určitě poradil zajímavější a bezpečnější program. Začal bych tím, že bych na místo určení dojel metrem.

"M" – Gare du Nord

10. GALERIE LAFAYETTE

Mnohé z vás tímto "tipem" zřejmě naštvu, ale pro mě je to absolutní noční můra. Celý rok se "těším" na slevy, jako jsem se kdysi těšil na vojenskou katedru. Znamená to pro mě vypravit se směrem "obchoďáky", navštívit kromě Galerie Lafayette třeba i Printemps, ptát se těch zfanatizovaných lidí běhajících za novým a novým zbožím na to, co hodlají nakupovat a co říkají slevám. Mohu vám zaručit, že kdybych nemusel dělat tuto reportáž, nikdy bych se tímto směrem nevydal. Zdejší obchodní domy jsou naprosto přecpány a s nimi i přilehlé chodníky, takže se nedokážete procpat ani k metru. Najdete tady spoustu natěšených turistů, pro něž Paříž – město světové módy – znamená hlavně i místo výhodných nákupů. Možná by ale udělali lépe, kdyby vyrazili do Londýna. Třeba pouze proto, že už je tam levněji ...

"M" – Chaussée d'Antin


VII. CO DĚLAT V PAŘÍŽI?

1. MARIE ANTOINETTA – GRAND PALAIS

Navštívit Grand Palais je povinností. A navíc monumentální výstava o životě nepříliš oblíbené královny, kterou tady prostě nazývali "Rakušanka", je zřejmě ta vůbec nejdůležitější v celém roce spolu s Vlaminckem. Na tři stovky exponátů připomínají její život a nejlepší věci jsou ty nejosobnější – například poslední dopis před popravou. Výstava budí ve Francii velký zájem i proto, že před rokem natočila Sofia Coppolová film o životě královny, který soutěžil v Cannes. Režisérce se podařilo získat povolení natáčet ve Versailles, a to dokonce v Zrcadlovém sále. Alain Delon odmítl roli Ludvíka XVI. údajně proto, že nechtěl nosit paruku. Film představil královnu jako oběť a tak se na ni dívají Francouzi víceméně i dnes. Výstava potrvá do 30. června.

Grand Palais, 3, avenue du Général-Eisenhower "M" – Champs-Elysées-Clemenceau

2. KOLEČKOVÉ BRUSLE

Adrenalinovým zážitkem je páteční večer od dvaadvacáté hodiny. Vyjíždí se z ulice Le départ, což je vedle nádraží Montparnasse. Trasa se každý týden mění a vychází v pátek v deníku Le Parisien. Končí se v jednu hodinu v noci. Nádherný způsob, jak poznat Paříž z jiné perspektivy, projíždí se bulvárem Saint-Michel, ulicí Rivoli, kolem význačných památek, ale objevíte i neznámá místa. Ulice jsou uzavírány, aby mohli bruslaři plynule projíždět, akce je dobře organizovaná s policejním doprovodem, sám jsem zažil večery, kdy jelo na osm tisíc bruslařů, rekord je prý patnáct tisíc. V neděli můžete vyrazit ve čtrnáct třicet z Bastily. Tempo není tak vysoké, mohou jet i rodiče s dětmi. Brusle si půjčíte za osm eur na čtyřiadvacet hodin v obchodě Nomades na Bastile, odkud se vyjíždí, nebo za pět eur na půl den. Na celý víkend vás to vyjde na patnáct eur.

Magasin des Roller Nomades, 37, bld Bourdon "M" – Bastille

3. VELIB

Obrovský hit posledního roku. Paříží můžete projíždět na kole prakticky zdarma. Na Internetu či u některého z devíti set padesáti stojánků s koly si můžete zařídit kartu na den (jedno euro) či týden (pět eur). Potřebujete k tomu kreditní kartu, protože vám budou blokovat depozit 150 eur – pro jistotu, že s kolem neodjedete do Prahy. Pokud ho vrátíte na stojan, bude vše v pořádku. Prvních třicet minut je zdarma, další hodinu se platí euro. Jsou koumáci, kteří si vymyslí trasu tak, aby nemuseli nic platit. Pokud se necítí přejet ze St-Germain-des-Prés na Montmartre za půl hodiny, najdou si na mapě stanoviště, jež je na trase, kde kolo vrátí a půjčí si jiné. Znovu připomínám. Do třiceti minut je půjčení zdarma. Mapku stanovišť si můžete koupit anebo ji najdete na Internetu. Systém funguje a pro velký úspěch se stále rozšiřuje.

Na google.fr nebo yahoo.fr zadejte Velib. Instrukce existují i v angličtině.

4. MUZEUM UMĚNÍ AFRIKY A OCEÁNIE – QUAI BRANLY

Osobně doporučuji zejména návštěvu safari a projekt Carnet de voyages. Ale bez ohledu na všechny aktuální výstavy či dlouhodobé expozice stojí za to sem přijít jen kvůli samotnému komplexu prosklených budov na podpěrách, který navrhl Jean Nouvel. Muzeum najdete jen kousek od Eiffelovky a je to opravdu impozantní architektonické dílo. Zasloužil se o ně především bývalý prezident Jacques Chirac, velký milovník Afriky a Oceánie.

55, quai Branly "M" – Pont de l'Alma.

5. PARC DE LA VILETTE- ZIZI SEXUEL

Výstava, která má obrovský úspěch. Je určena především devíti- až třináctiletým dětem a zábavnou formou je zasvěcuje do tajů sexuálního života. Šlapáním na vzduchovou pumpu můžete vyvolat na těle chlapce erekci či cvičit proplétání jazyků jako při "francouzském" polibku nebo se poprvé setkáte s prezervativem. Děti se rovněž učí, jak dávat najevo náklonnost, a celkem "závažná" témata pomáhají dětem rozšifrovat oblíbení hrdinové kreslených seriálů. Pochopitelně že výstava vyvolala částečně negativní reakci jistých puritánských kruhů, což jí jen přispělo k popularitě. Zajímavý nápad, velmi neobvyklá realizace. Na druhou stranu drahé vstupné (25 eur) a všechno pouze ve francouzštině.

"M" – Porte de la Vilette

6. PAŘÍŽ V DOBĚ OKUPACE

Okupace Paříže během druhé světové války zůstává pro řadu Francouzů noční můrou. Kontroverzní fotografická výstava ukazuje toto chmurné období v překvapivých detailech. André Zucca pracoval jako reportér listů France-Soir a Paris Match a mnoho z 270 vystavovaných fotografií má velmi osobní charakter. Výstava je unikátní v tom, že fotografie jsou jednak barevné a také že jejich autor měl absolutní volnost, protože v době války pracoval pro německý propagandistický časopis Signal, a mohl si tedy fotit, co chtěl. Vidět ji můžete do 1. července.

Bibliotheque Historique de la Ville de Paris, 22, rue Malheur "M" – St-Paul

7. PARIS-PLAGE

Co vypadalo v prvních letech jako recese, stalo se v létě jednou z hlavních atrakcí Paříže. Tuny písku, palmy, lehátka, to vše láká desítky tisíc turistů. Na "pláži" můžete trávit dlouhé hodiny – z knihovny si půjčujete knížky, k dispozici jsou hřiště na pétanque či volejbal, když slunce svítí až příliš, vlezete si pod jemný rozprašovač vody, děti si v písku stavějí hrady či lezou po horolezecké stěně. Na pláži se navíc vyučuje i jízda na kolečkových bruslích. Ale pozor: v Seině se rozhodně koupat nedá.

Nábřeží Seiny "M" – Pont Marie

8. TENIS

Milovníkům tenisu Paříž přeje. Najeďte si stránku tennis-paris.fr a zaregistrujte se. Uveďte adresu někoho známého, dokonce si můžete i nějakou vymyslet, ale vaše jméno musí souhlasit, protože po vás někdy mohou chtít nějaký průkaz totožnosti. Když se zaregistrujete, dostanete heslo, které vám umožní systém využívat. Pak už si jenom zarezervujete kurt, kde chcete hrát. Před jedenáctou hodinou stojí kurt na hodinu pouhá čtyři eura, dvě na jednoho. Jinak šest padesát. Což je samozřejmě pořád výhodné. V Paříži je více než čtyřicet tenisových center rozdělených podle arrondissementů, na Internetu je najdete s přesnou adresou i fotografií. Ideální způsob, jak zkombinovat dovolenou se sportovní aktivitou. Nejžádanější je Lucemburská zahrada, ale tam nebývá téměř nikdy volno. Jsem přesvědčen o tom, že kurty mají blokované senátoři. Začíná se oficiálně v devět hodin, ale několikrát jsme přišli před osmou, zaplatili čtyři eura a hodinu hráli. Nemusí to vždy vyjít, ale nám se podařilo hrát skoro pokaždé, když jsme to zkusili.

Na google.fr nebo yahoo.fr zadejte tennis-Paris.fr a pak už jen následujte instrukce.

9. LA CINEMATHEQUE FRANÇAISE

To je místo, jež si milovníci filmu nesmějí nechat ujít. V archívech tu mají více než čtyřicet tisíc filmů, denně se jich promítá minimálně sedm, poslední představení začíná před desátou. Můžete také navštívit několik stálých expozic. A nezapomínejme ani na samotnou stavbu, již navrhl Franck Gehry a které se říká "tanečnice zvedající svou sukénku". Gehryho stavby se bez tance prostě neobejdou ...

51, rue de Bercy "M" – Bercy

10. FONDATION CARTIER – PATTI SMITHOVÁ

Přiznám se, že nejsem zas tak velkým milovníkem Patti Smithové, nebo spíše její hudby. Ale zajímalo mě, jak dokáže kreslit, fotit a točit filmy. Mám velký obdiv k těm, co jsou na špičce ve svém oboru, ale umějí toho ještě daleko více. "Přidružená" činnost této zpěvačky je obdivuhodná, během dlouhých let si občas něco nakreslila, vyfotila (třeba postel Virginie Woolfové) a natočila speciální krátkometrážní film pro nadaci. A podívat se na výstavu stojí za to už jen kvůli samotné budově Nadace Cartier, kterou navrhl starý známý Jean Nouvel. Je to pozoruhodná, ne zas tak úplně známá stavba nedaleko montparnasského hřbitova. Výstava potrvá do 22. června.

259, boulevard Raspail "M" – Raspail


VIII. FILMOVÁ PAŘÍŽ

1. AMÉLIE Z MONTMARTRU – JEAN-PIERRE JEUNET

Každý ví, že po stopách Amélie se chodí na Montmartru. Ale ne všechny scény se točily tam. Možná si vzpomínáte ... "jako každé úterý si šel Dominique Bretodeau, bydlící na rue Mouffetard 27, koupit kuře, dával si ho s pečenými bramborami a začínal vždy od biskupa. Ale toho dne ho překvapilo zazvonění telefonu – po chvíli rozpaků vzal sluchátko, volající zavěsil a pan Bretodeau pak před sebou spatřil malou kovovou krabičku se svými životními vzpomínkami ..." Krásná scéna. Natáčela se před kostelem svatého Medarda, jedna strana byla vylepšena stěnou z květin a obchůdky, které zabírá kamera, jsou dnes jiné. Telefonní budka tam také nestála – v těchto místech dnes najdete trh. Vzpomenu si na tu scénu pokaždé, když jdu kolem, což je několikrát denně.

Rue Mouffetard "M" – Censier Daubenton

2. U KONCE S DECHEM – JEAN-LUC GODARD

Tento film s Jeanem-Paulem Belmondem (Michel) a Jean Sebergovou (Patricia) se odehrává převážně na Champs-Elysées. Jean-Luc Godard improvizoval od první minuty a nechal herce hrát, možná to tak bylo lepší. Tam, kde je dnes na bulváru St-Germain obchod Giorgio Armani, stávala dříve brasserie Royal Saint-Germain. Ve filmu se tam odehrává scéna, kdy si Belmondo objedná šunku a dvě vejce, zjistí, že nemá dost peněz, oznámí servírce, že se hned vrátí, ale už tak neučiní. Scéna v hotelovém pokoji se odehrála v Les Rives de Notre-Dame, 15, quai Saint-Michel. V závěru filmu se Michel schovává v bytě své přítelkyně Patricie v 11, rue CampagnePremiere. Ta zavolá policii, smrtelně zraněný Michel se vypotácí z bytu a po několika desítkách metrů na začátku ulice Campagne-Premiere definitivně padne na zem. Je opravdu u konce s dechem.

11, rue Campagne-Premiere

3. VELKÝ FLÁM – GÉRARD OURY

Ještě před několika týdny bych mohl říci, že nejúspěšnější francouzský film všech dob. Ve Francii ho vidělo sedmnáct a půl miliónu lidí, ale dostala se před něj komedie Bienvenue chez les Ch'tis. Několik scén se točilo v pozoruhodné Pařížské mešitě (Mosquée de Paris). Možná si pamatujete na situaci, kdy z ní po "dramatických akcích" v tureckých lázních vybíhá Louis de Funes a shání taxi. Nevybíhá ovšem z mešity, ale z kavárny, kde jinak servírují výborný, i když možná trochu přeslazený mátový čaj. Číšník jich vezme na podnos dvacet a roznáší je po celé kavárně. Pamatuji si, že čaj stál kdysi dvě eura, teď ho mírně zdražili. Zároveň si můžete dát i nějaký slaďoučký arabský zákusek. Mnoho lidí tu kouřilo i vodní dýmku, ale poté, co ve Francii vešel v platnost zákaz kouření v restauracích a kavárnách, mají utrum. Anebo se mohou přesunout do zahrady, kde jim k tomu budou krásně zpívat ptáci.

Mosquée de Paris, place du Puits de l'Ermite "M" – Censier Daubenton

4. MODRÁ – KRZYSZTOF KIEŚLOWSKI

Část trilogie Modrá, Bílá, Červená, která měla symbolizovat barvy Francie, se točila v Paříži. Podle mého je z ní nejlepším filmem Modrá, zejména díky výbornému hereckému výkonu Juliette Binocheové. Také hudba Zbigniewa Preisnera je v tomto filmu nejlepší. Poté, co při automobilové nehodě zahyne její muž a dcera, mění hlavní hrdinka Julie svůj život. Stěhuje se do rue Mouffetard a snaží se začít znovu. Chodí plavat a kamera ji sleduje dlouhé minuty v zajímavém bazénu. Ten najdete uprostřed Latinské čtvrti, v rue de Pontoise, a můžete si tam jít zaplavat i vy – bazén je veřejný. Patří k nejhezčím v Paříži, sto šedesát kabinek obklopuje ve dvou patrech bazén poněkud neobvyklých rozměrů 33,33 x 15. Vstup stojí 3,70 eura, což je vzhledem k "luxusu" o euro více než na jiných místech. Je to jeden z mála bazénů, kde si můžete jít zaplavat i večer – každý den až do 23.45. Ale za tuto výsadu si připlatíte.

18, rue de Pontoise

"M" – Maubert Mutualité

5. POSLEDNÍ METRO – FRANÇOIS TRUFFAUT

Vynikající film z prostředí nacistické okupace Francie. Majitel divadla Montmartre Lucas Steiner musí kvůli svému židovskému původu zmizet a divadlo přebírá jeho žena Marion (Catherine Deneuvová) a podle manželových poznámek připravuje novou hru. Snímek, kde se v tragikomické roli sukničkáře představil i Gérard Depardieu, se téměř celý natáčel v divadle Saint-Georges. Některé interiéry se točily v cukrárně Moreuil na ulici Landy v Clichy. V bývalé továrně v Clichy byly postaveny další exteriéry, jako schodiště či přilehlé ulice. Filmový hotel Pont-Neuf, kam si jde Marion pro dopisy určené jejímu muži, je ve skutečnosti hotel Westminster na rue de la Paix, jinak se vše ostatní odehrává v divadle, které vzniklo rekonstrukcí domu zakladatele novin L'Audience a Petit Journal v roce 1929. Film se zde točil v roce 1980.

Théâtre Saint-Georges, 51, rue Saint-Georges "M" – Saint-Georges

6. HOŘKÝ MĚSÍC – ROMAN POLAŃSKI

Film se převážně odehrává v Paříži, kterou Polański dobře zná. Má rád Montparnasse, takže scénku, kdy se oba hrdinové poprvé potkají, rozehraje v autobuse číslo 96, který jezdí mezi Montparnassem a Porte des Lilas. Oscar (Peter Coyote), jenž dal lístek Mimi (Emmanuelle Seignerová), musí vystoupit na stanici Rennes d'Assas. Taneční bál na lodi se točil ve velké cestovce Royal Olympic Crui-ses na bulváru des Capucins, a když Oscar vychází s dvojicí dívek lehčího charakteru ze zábavního podniku, je sražen na bulváru Sébastopol. Ale jedna z nejhezčích scén filmu se natáčela za katedrálou NotreDame, téměř pokaždé, co jsem tudy procházel na ostrov svatého Ludvíka, jsem si na ni vzpomněl. Poté, co Oscar a Mimi stráví celou noc procházkami a vzájemným poznáváním, usadí se oba naprosto unavení, ale šťastní v očekávání příštích chvil za rozbřesku na lavičce, Oscar vezme chodidla Mimi do rukou a pomalu je zahřívá ...

Square Jean-XXIII, Quai de l'Archeveché / square de Notre-Dame/ "M" – Saint-Michel

7. NIKITA – LUC BESSON

Řada scén kultovního snímku Luka Bessona se točila ve staré továrně Seita v Pantinu na sever od Paříže v departementu Seine-Saint-Denis. Ale jedna z klíčových scén se odehrála v luxusní restauraci Le Train Bleu na Lyonském nádraží (Gare de Lyon). Nikita (Anne Parillaudová) právě tady prodělává zatěžkávací zkoušku. Během večeře má zlikvidovat šéfa asijského gangu, což zvládne naprosto chladnokrevně. Není známo, kolik musel Besson zaplatit za pronájem jedné z nejkrásnějších restaurací v Paříži, ale scéna je to impozantní. Nikita pak volí únikovou cestu přes toalety restaurace, aby zjistila, že okno, kterým chtěla uniknout, je zazděné. Tyto momenty se však už natáčely v Pantinu, kde letos Besson slavnostně otevřel filmová studia, aby Francouzi mohli točit ve Francii a nemuseli jezdit na Barrandov, jak se nechal slyšet.

Le Train Bleu, 20, boulevard Diderot

8. PRET-A-PORTER – ROBERT ALTMAN

V zajímavé karikatuře masové kultury a jejích obyčejů si výborný americký režisér dělá legraci z propletených vazeb mezi módními návrháři, modelkami, novináři a všemi, kteří hrají (nebo si to myslí) ve světě módy důležitou roli. Řada scén se natáčela v hotelu Grand hôtel Inter Continental, včetně epizodky v lobby, kdy si kufr, který mu nepatřil, vypůjčil Sergio (Marcello Mastroianni). Další ze zajímavých scén se odehrála na pokoji, v němž se sešli Joe Flynn (Tim Robins) a Anne Eisenhowerová (Julia Robertsová). Nejprve oba trvali na tom, že na pokoj mají přednostní právo, pak se se skřípěním zubů dohodli, že v něm zůstanou společně, a pak ... No víte, jak to chodí. Díky natáčení se v tomto elegantním hotelu ocitla řada dalších hvězd, což ale není nic neobvyklého, neboť na ně jsou tu zvyklí. Mimochodem, některé scény filmu se točily i v Louvru, zejména opravdové módní přehlídky, na nichž vystupovala celá řada tehdejších modelek, včetně jisté ... Carly Bruniové.

Grand hôtel Inter Continental, 2, rue Scribe

9. JULES A JIM – FRANÇOIS TRUFFAUT

Dnes už klasický milostný příběh dvou přátel, kteří se zamilují do stejné ženy, se odehrává na několika místech Paříže. Například scéna v kině, kdy Jules s Catherine potkají Jima sedícího v předních řadách, se točila v kině des Ursulines, 10, rue des Ursulines, nedaleko Lucemburské zahrady, Jimův byt se točil na Montparnassu, 7, rue de l'Eure, některé scény pak podél Seiny, ale hlavní část se natáčela v Bellevillu. Jules s Catherine bydleli v 43, rue Piat, ale ty klasické scény, včetně těch, jež se dostaly na nejznámější fotografie z filmu, se točily ve ville Castel jen o malý kousek dál. Podívejte se znovu na tento vynikající snímek, hlavní místa pak snadno poznáte.

Villa Castel, 16, rue de Transvaal

"M" – Pyrénées

10. POSLEDNÍ TANGO V PAŘÍŽI

Hlavním hrdinou je bezesporu most Bir-Hakeim, i když byt, kde se hlavní hrdinové snímku, Jeanne a Paul, jež představovali Marlon Brando a Maria Schneiderová, scházeli, najdete v Passy, na začátku ulice l'Alboni. V románové předloze se ovšem jedná o ulici Jules-Verne, která je nedaleko náměstí Republiky. Na začátku filmu volá Jeanne svému příteli Tomovi z budky brasserie Kennedy Eiffel Bar. Když vychází, potká Paula, jehož už viděla pod mostem, ale on si jí ani nevšimne. Veškeré klíčové scény se pak odehrály v pronajatém bytě v kouzelné uličce kousek od těch typických pařížských schodů, vedoucích k půvabné stanici metra. Projděte si ten půl oblouk kolem bytu Vitky Kaprálové v čísle 12 až k místu, odkud můžete zezhora sledovat projíždějící vagóny metra, pro milovníky architektury, ale nejen pro ně, to může být opravdu mimořádně zajímavá procházka.

1, rue de l'Alboni "M" – Passy


IX. KDE SE NEBUDOU NUDIT DĚTI

1. DĚTSKÉ HŘIŠTĚ ST-MÉDARD

Vy všichni, kteří přijíždíte do Paříže s malými dětmi, byste alespoň jednou měli nějaké hřiště zkusit. Abyste viděli ten obrovský rozdíl v porovnání s námi. Tady se o ně stará Ville de Paris, každý večer se hřiště zamykají a ráno čistí. Nenajdete tady žádné "pozdravy" od holubů, i když je jich všude plno. Kolem hřiště je sympatický nízký plot natřený na zeleno a téměř všude najdete i fontánku, kde můžete umýt dítě i sebe. Na zemi je zvláštní guma, která je lehce omyvatelná a pro děti velmi příjemná, protože je měkká a pád na zem nebolí. Nejkrásnější hřišťátko, kde jsem strávil se svým Honzíkem spoustu času, je ve spodní části rue Mouffetard, hned vedle kostela.

St-Médard "M" – Censier Daubenton

2. PALAIS DE LA DÉCOUVERTE

Muzeum dotyků. Na všechno si můžete sáhnout, všechno můžete prozkoumat či, jak je patrné z názvu, přímo objevit. Je to místo pro už větší děti, jež si všechno mohou vyzkoušet. V současnosti si tam můžete prohlédnout výstavu o termitech, které si děti mohou rozebrat na jednotlivé části a prolézt jejich území a tak se dokonale seznámit s jejich životem. Další část je věnována zemětřesení – dětem je vysvětleno, jak otřesy půdy vznikají, a také ho mohou na vlastní kůži zažít. Všechno je založeno na jednoduchém "vojenském" schématu – cvik popíši a předvedu. Muzeum, jež zasahuje do astronomie, matematiky, chemie, fyziky či vědy a techniky, vysvětluje dětem i nejnovější technologie. Prakticky. V současné době se ale mluví o tom, že by mohlo být už v závěru letošního roku přestěhováno do la Vilette, čemuž se tu pochopitelně všichni brání.

Avenue Franklin D. Roosevelt

"M" – Champs-Elysées Clemenceau

3. PARC DE LA VILLETTE-CITÉ DES ENFANTS

Tady si děti mohou vyzkoušet vše, co jim rodiče doma zakazují: ráchat se ve vodě a vylévat ji z kbelíků na podlahu, vyšroubovat všechny šroubky na autě, čmárat světelnou tužkou po zdi a po podlaze, hrát si na počítači, plazit se po břiše po zemi, lézt do výšek a další lumpárny. Cílem ale není naučit děti ještě více zlobit ani to, aby se vyřádily a doma daly pokoj. Vše je koncipováno vědci a má za úkol seznámit ty nejmenší se zákony mechaniky, optiky a fungování lidského těla. V muzeu je třeba se registrovat přes Internet na přesnou hodinu, protože počet malých "vědců" je omezen. V okolí muzea je pak krásný park s trávníky, jež je možno v létě využít k pikniku nebo odpočinku. Na velkých klouzačkách ve tvaru čínských draků se rádi svezou i rodiče. Na místo nás upozornili naši přátelé, Silvie a Honza Ptáčkovi, kteří o víkendu se svým synkem prozkoumali každý dětský kout Paříže. Honza totiž sjede každé ráno výtahem do garáže, sedne do auta, dojede do garáže v jedné významné francouzské automobilce, kde pracuje, vyjede výtahem do pracovny a tak to má den za dnem. Na vzduch se dostane až o víkendu, proto tak náruživě objevuje.

"M" – Port de la Villette

4. HŘIŠTĚ NA CHAMP-DE-MARS

Tohle je jedno z nejzajímavějších dětských hřišť ve městě. Zatímco se děti zabaví na nejrůznějších prolézačkách nebo houpačkách, ti větší mohou s úspěchem dobývat hrad a ani dospělí se nenudí. Jednak jsou tu pingpongové stoly a hned vedle fotbalové hřiště, kde nejprve začnou děti, ale pak si rádi kopnou i jejich rodiče. S Vláďou Bärtlem, obchodním radou naší ambasády a dobrým stolním tenistou (i výborným pilotem, což se projevuje tak, že má dobré začátky a konce setů), jsem v době oběda sehrál několik dramatických bitev. Oba stoly jsou vždy volné, když je oběd, tak pro Francouze neexistuje nic jiného. Předváděli jsme dle našeho soudu vynikající stolní tenis, ale když přijel do Paříže Vláďův kamarád, šéf CzechTrade Ivan Jukl, sám bývalý aktivní hráč, ukázal nám názorně, že jsme tady provozovali zřejmě úplně jiný sport. Velkou výhodou místa je, že jste přímo v Martových polích, pokud se chtějí děti proběhnout, nemohou si přát lepší a hlavně větší "výběh". Obrovská Eiffelovka, kterou mají přímo před očima pro ně nic neznamená, to oceníte spíše vy.

"M" – La Motte-Picquet Grenelle

5. MUZEUM IMIGRACE – PORTE DORÉE

Akvárium na Porte Dorée je známější a větší než Centre de la Mer v rue Saint-Jacques. Nachází se v podzemí muzea imigrace a má dle mého názoru trochu strašidelnou, až dobrodružnou atmosféru. Okolo četných akvárií, jež mapují snad všechna světová moře a oceány, je příšeří, aby ryby a jiné mořské potvůrky nebyly rušeny. Ale myslím si, že spíše než světlo jim vadí nedostatek prostoru, který v celkem malých akváriích mají. Pro děti je to ale ráj. Hlavním lákadlem jsou žraloci, jež můžete vidět pěkně zblízka. Ve sníženém prostoru uprostřed sálu navíc cení zuby dva obrovští krokodýli, kterých by se bál i krokodýl Dundee, ale jsou trochu daleko. Stejně se ale raději nenaklánějte přes zábradlí. Krokodýli jsou ovšem i v akváriích, a protože jsou všude důmyslné stupínky, mohou po nich děti vylézt tak, že mají oči asi pět centimetrů od krokodýlí tlamy. Nic na tom, že krokodýlci jsou ještě malí, ta jejich tlama plná zubů je stále pozoruhodná. Uklidníte se až v oddělení neónek – kdysi jsem je měl v akváriu, ale není to nic proti tomu, když jich máte pohromadě stovky a vynikne tak jejich fluoreskující proužek.

Palais de la Porte Dorée, 293, Avenue Daumesnil "M" – Porte Dorée

6. JARDIN DES PLANTES

V této botanické zahradě, kde můžete obdivovat nejkrásnější platanovou alej v celé Paříži, můžete strávit s dětmi celý den. Pokud se vám nechce platit vstupné do zoologické zahrady, můžete okukovat pandu za plotem. Nedaleko vchodu do zoo je dětské hřiště, jakých jsou v Paříži desítky. Ale hned vedle je oplocený výběh se skotačícími klokany. Zahrada byla původně založena jako místo pro pěstování léčivých bylinek a těch tam najdete spoustu i dnes. Na své si přijdou i milovníci nejrůznějších kytiček, na jaře a v létě je to opravdu pastva pro oči. I tady najdete kolotoč, který bývá obvykle spíše na náměstích, podobný můžete vidět na Montmartru. Ale co je pro děti kolotoč, když mohou vidět mamuta. Vypusťte je do Grande galerie de l'Evolution a vyjdou odtud s očima navrch hlavy, tolik vycpaných zvířat, vypadajících jako živá, ještě neviděli.

Jardin des Plantes "M" – Gare d'Austerlitz

7. LUCEMBURSKÁ ZAHRADA

Absolutní ráj pro děti. V neděli sem chodí Pařížané na vycházky, sednou si na židličky a klábosí nebo se jen tak procházejí kolem budovy Senátu. Běžci se středu zahrady vyhýbají, běhají většinou podél plotu. Uprostřed zahrady je jezírko, kde si děti pouštějí lodičky – můžete si je půjčit za dvě eura na půl hodiny. Ale to není všechno. Děti se mohou povozit i na oslíku, o kousek dál funguje půjčovna autíček, pro která je vyhrazen zvláštní úsek. S Honzíkem jsme tu jednou potkali i Charlotte Gainsbourgovou. Nechybí tady ani tradiční kolotoč – děti dostanou meč a napichují ocelové kroužky pokaždé, když se k nim dostanou. Hned vedle je velké hřiště s nejrůznějšími prolézačkami, kde děti vydrží několik hodin. Ti zvídavější mohou v další části zahrady obdivovat něco, co byste tady nečekali – včelí úl a sochu Svobody.

Lucemburská zahrada "M" – Luxembourg

8. MUZEUM LETECTVÍ A KOSMONAUTIKY

Ne všechny děti milují letadla. A určitě ne všechny holky. Ale vsadím se, že v muzeu se nebude nudit vůbec nikdo. Nenudil jsem se ani já, přestože mi letadla a rakety moc neříkají. Děti svým tvarem zaujme hlavně concorde, dva "kousky" najdete v samostatném hangáru, můžete si ho prohlížet ze všech stran, chodit pod ním, a dokonce si do něj i vlézt. Dostatečně působivé jsou i rakety Ariane a stíhačky Mirage, ale z vlastní zkušenosti vím, že co děti spolehlivě dostane, je velikost Boeingu 757 Jumbo Jet, na který všichni pohlížejí s posvátnou úctou. Můžete tu vidět spoustu věcí, makety balónů, kosmickou loď, předpotopní letadla, ale místo, kde budou chtít vaše děti strávit nejvíce času, je prodejna suvenýrů. Ještě štěstí, že ty dražší z několika stovek modelů letadel jsou ve výkladní skříni, jinak by se vám výlet prodražil. Připravte se na to, že odsud neodejdete, aniž byste alespoň jedno letadélko nekoupili.

Le Bourget – "M" – RER-Le Bourget, autobus č. 152 – Le Bourget/Musée de l'Air

9. KNIHOVNA JEN PRO DĚTI

Každý pařížský obvod má hned několik městských knihoven, některé z nich jsou specializované, v ulici Buffon třeba na učebnice a výuku cizích jazyků a ta v rue des Pretres Saint Severin je zaměřena na dětské čtenáře. Najdete ji snadno, je hned naproti zajímavému kostelu Saint Severin vedle Italského institutu. S dětmi sem můžete přijít, posedět, prohlédnout si obrázkové knížky nebo některou z výstav, které knihovna pořádá, či využít wifi připojení zdarma, a pak pokračovat v objevování Paříže. Jste pár metrů od Saint Michel.

Rue des Pretres Saint-Séverin

"M" – Saint-Michel-Notre-Dame

10. AQUARIUM ST-JACQUES

Centre de la Mer v ulici Saint-Jacques nemůžete minout. Pokud půjdete touto dlouhou pařížskou ulicí od Seiny kolem Sorbonny a dále, musíte si všimnout Oceánografického institutu, kde se toto "mořské centrum" nachází. Průčelí domu totiž stráží velká měděná chobotnice, která mi vždy připomene vernovku 20 tisíc mil pod mořem. Projdete vchodem po levé straně a hned ucítíte vůni vody a akvárií. Centre de la Mer je malé muzeum vhodné i pro ty nejmenší návštěvníky, u akvárií jsou stupínky a stoličky, díky nimž prckové povyrostou a mohou pozorovat klidný a barevný svět oceánů. Ti odvážnější si ho mohou i osahat. Toto akvárium má hodně edukativní charakter, muzeum pořádá kursy, při kterých si děti mohou pohladit živé kraby, hvězdice, škeble i malé ryby, a jejich součástí jsou i semináře a expozice vysvětlující ekologické problémy současnosti – jako by s jejich přípravou pomáhal samotný Jacques-Yves Cousteau. Můžete sem zajít klidně z ulice, děti budou nadšeny.

195, rue St-Jacques "M" – Luxembourg


X. PAŘÍŽ – "COUP DE COEUR"

1. OSTROV SVATÉHO LUDVÍKA

Na ostrově vlastně není nic zajímavého, co se týče pamětihodností, je to však nejprestižnější pařížská adresa. Bydlí tu především starší a hodně bohatí lidé. Když máte na vizitce adresu: Ile St-Louis, okamžitě stoupnete v ceně, zejména v té nejvyšší společností.

"M" – St-Michel-Notre-Dame

2. RUE MOUFFETARD

Moje zamilované místo. Jdete-li dolů od náměstí Contrescarpe, uvidíte po levé straně výbornou japonskou restauraci, kam si chodím pro suši. Občas si zajdu do La Taverne de Savoie, kde je servírka tak kyprých tvarů, že jí stačí, aby si stoupla půl metru za mne, a stejně už cítím její dotyky na zádech. V café Passion si dávám čerstvou pomerančovou šťávu, majitel z Maroka má za ženu sympatickou Polku, noviny si kupuji o kousek níž, ve stánku po pravé straně; patří Francouzce, která si vzala pohledného ruského emigranta – často ho uvidíte s kapesním šachovým počítačem, měl kdysi velmistrovskou třídu. Každou neděli v poledne se dole na malém náměstíčku tancuje. Je to ulice jak z jiného světa.

Rue Mouffetard "M" – Censier Daubenton

3. PLACE DAUPHINE

"Je to pro mě nejkrásnější místo z celé Paříže, kdykoliv jsem tady, musím se tam zastavit alespoň na pár minut, kdysi mi ho ukázala moje žena, která ho také miluje," řekl mi loni v Cannes režisér Juraj Herz. V neděli se tady hraje pétanque a to je jediná doba, kdy je tu pár lidí. Kromě hráčů si ostatní vychutnávají život na lavičce ve stínu stromů. Náměstíčko, které je známé i z Maigreta, si ke svému životu vybrali Simone Signoretová a Yves Montand, bydleli v čísle 15.

"M" – Pont-Neuf

4. CARREFOUR BUCI

To bude zřejmě úplný střed Paříže. Na křižovatce ulic de Buci, Mazarin či Dauphine najdete naprosto unikátní místo plné restaurací a kaváren, s pěší zónou. Zkuste se sem podívat v pátek či v sobotu kolem desáté hodiny večer a uvidíte, jak to tady žije. Ale i ve všední den tu najdete dost zábavy. Nedaleko bydlel Marcello Mastroianni, byt tu má i dcera prezidenta Chiraka, kolem najdete místa, o nichž psal Boris Vian, a popojdete-li pár kroků k pasáži Cour de Commerce a odbočíte k maličkému dvorku, cour de Rohan, uvidíte místo, kde měl ateliér Josef Šíma. O kousek dál je ulice Séguier, kde bydlela řada známých lidí, včetně Alberta Camuse či Rogera Vadima, který se s Jane Fondovou nastěhoval do bytu v čísle 12.

"M" – Odéon

5. NEMOCNICE SALPETRIERE

Nenápadným severním vchodem se dostanete do překrásné zahrady, která v některých částech připomíná Monetovu v Giverny. Na jaře a v létě je to opravdu pastva pro oči. Věřím, že nemocným jde prostředí k duhu. V druhé části je celá kaštanová alej, můžete si jich tam nabrat, kolik chcete, a dát doma pod postel – kaštany totiž mají čarovnou moc. V nemocnici Salpetriere zemřela princezna Diana.

Boulevard de l'Hôpital "M" – St-Marcel

6. MONTMARTRE

Zajděte za Sacré-Coeur. Není tu tolik lidí a zcela úchvatná jsou nejrůznější schodiště, po nichž stoupáte a klesáte dolů. Právě tato část patří mezi magická místa ve městě. Vyhněte se stanicím metra jako Pigalle a Avenue de Clichy, spíše vám doporučuji stanici Lamarck-Caulaincourt, kam dovedla ve filmu Amélie slepého starce.

"M" – place des Abbesses nebo Lamarck-Caulaincourt

7. QUARTIER MAUBERT

Náměstíčku, na kterém bylo kdysi popraviště, dominuje hezká fontána a třikrát týdně tu jsou trhy. Místo je zcela mimo dosah turistů, i když na jedné straně vidíte Notre-Dame a na straně druhé Panthéon. Do vietnamské restaurace Kim Lien chodili pravidelně během natáčení Valmonta Miloš Forman s Miroslavem Ondříčkem.

Place Maubert "M" – Maubert Mutualité

8. BUTTE AUX CAILLES

Vydáte-li se po rue Bobillot ven z města, brzy narazíte na místa, která vás překvapí. Uličky po pravé straně jsou většinou pro pěší a brzy narazíte na zcela zvláštní rue de la Butte aux Cailles. Je plná restaurací, a zejména ve druhé části směrem k place de la Commune má spoustu šarmu. Tady se můžete dobře a levně najíst, ale nezapomeňte se předtím trochu podívat kolem. Zejména ulička Buot se svou vlnkou stojí za to.

Rue de la Butte aux Cailles

"M" – place d'Italie

9. PARC MONTSOURIS

Je to poměrně rozsáhlý park, který od univerzitního městečka dělí jen bulvár Jourdan. Když je hezky, tak je trávník plný studentů, ale na procházky sem chodí i hodně starších lidí ze čtvrti Alésia. Režisérka Agnes Vardová tady točila film Cléo od pěti do sedmi.

"M" – Cité Universitaire

10. LE BOULANGER DE MONGE

Nemůžete být v Paříži a neochutnat bagetu. V celém městě jsou tři boulangerie mající tři hvězdičky Michelin. Jednu z nich najdete na hranici pátého a třináctého obvodu. Majitel Dominique Saibron mi tajemství výroby vysvětlil celkem prostě: "Peču takové bagety, abych je mohl dávat svým dětem." Pečou se přímo na místě dvakrát denně, a když přijdete po šestnácté hodině, kdy se začínají prodávat čerstvé, uvidíte, jaká je tu fronta. A to je v okolí nejméně dalších pět pekáren. Celou výrobu můžete sledovat – okno do "kuchyně" je prosklené. Paříž je město detailů a kromě turistických zážitků vám nabízí i spoustu dalších milých věcí. I kulinářských. Nezapomínejte proto na ty drobné radosti.

Le Boulanger de Monge, 123, rue Monge "M" – Censier Daubenton

Průvodce na Mapy Google >>> zde

© 2008 Reflex.cz / Jan Šmíd


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (1)

25.12.2008

Oficiální blog druhé řady (La vie est à nous, le blog !)

Rubrika Zajímavosti

Francouzská televizní stanice TF1 spustila před několika dny oficiální blog k druhé řadě seriálu. Blog nabízí exkluzivní zprávy, fotografie a videa.

Odkaz na blog >>> zde

Blog lze jednoduše přeložit z francouzštiny do češtiny pomocí on-line Google překladače.

Odkaz na on-line překladač Google >>> zde


Napsal: Barthe, vloženo: 18:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

5.12.2008

A bientôt, mes amies aneb Pařížské dobrodružství

Rubrika Zajímavosti

Poprvé v letadle

Do svých 23 let jsem ještě neletěl. Na dovolených brázdíme srdeční záležitost zvanou Chorvatsko, a kamkoli dál po Evropě jsem se také dopravil autobusem (Londýn, Berlín, Paříž před lety). Takže pln očekávání a vzrušující nervozity. Letiště Ruzyně (Terminál 2) je nádherné, flákali jsme se tam docela dlouho – let se o hodinu zpozdil. Nemluvě o bouři nad Prahou s efektními blesky a deštěm. Letět poprvé a hned v bouři, mon dieu! Boeing 737-400, autobus s křídly, nic víc. Kdepak first class :) Kapitán John nás naložil, odroloval na ranvej, kde letoun zastavil na brzdách, rozeřval motory a my přitom stále stáli, nepohnuli se vpřed ani o píď, letadlo se chvělo jak formule na startu a ta pak ohlušujícím randálem a úžasným zrychlením vyrazila vstříc ranveji a nebi. Za okýnky jen šmouha, co se zvláštně naklonila, letová paluba jakbysmet a člověk zaražený v sedačce stoupal k nebi.

Jak říkám, letěl jsem poprvé.

Krásné mraky, sem tam zhoupnutí, kolem letící letadla, řepková pole viditelná z jakékoli výšky, podvečer nad Paříží, Paris Orly Sud a přistání. Opak vzletu. Letadlo se chvěje díky vysunutým klapkám (větší odpor vzduchu ho spolehlivě brzdí), lehounce dosedne na zadní kola, pak klesne i čumák a jakmile je na zemi, začne brzdit s takovým randálem, jako by se mělo rozpadnout na šroubky. Úžasné. Ale kdo nezažil...

Samozřejmě, že jsem si mezi ostatními cestujícími, co možná již obletěli zeměkouli, připadal jak vidlák se slámou v botách, ale proč by mě to kurva mělo trápit? Je to můj život.

Paris, ma belle

V Paříží nepršelo, bylo prakticky jasno. Podle předpovědi mělo lít skrz celý náš pobyt. Inu, překvapení. Orly je staré letiště, oproti Ruzyni docela změna. Čekání na OrlyBus a jízda do Paříže, ke stanici metra Denefér-Rošefurt či jak. Ale bez drobných. A jak donutit automat na jízdenky, aby nám nějaké dal, bral-li jen kovová eura a karty. Až třetí přijal a mohlo se vyrazit. To jste věděli, že v Paříží jezdí i soupravy s pneumatikami? A že se tam dveře vagónů otevírají fakt podivnou kličkou, jejíž ovládnutí stálo nejednoho turistu výstup na stanici (viděno na vlastní oči)? A že „východ" se řekne „Sortie"? Dojeli jsme na Corvisart a sto kroků od něj se „check-inovali" v Timhotel Itali. Dva pokoje, na přespání ideální.

Moc jsme se ale nezdržovali, bylo po desáté a my chtěli na mrakodrap Montparnasse, ze kterého je magnific výhled na noční Paříž a hlavně na blikající Eiffelovku. Pro ty co neví – nyní je na věži přidělána miliarda výbojek, které večer vždy deset minut po celé hodině blikají a vypadá to kouzelně. A proč se na to nepodívat z mrakodrapu. Na metro, na Montparnasse-Bienevue a výtahem do ~220 metrů. Bylo za pět jedenáct a noční město pod námi. Dechberoucí. Výkřiky úžasu s rozblikávající se eiffelovkou nebyly výjimkou. Opomenul jsem, že věž je nyní majákem, který osvětluje obzor. Taky hezký efekt. V dáli se začalo blýskat a ostraha nás z tohoto obřího hromosvodu raději vyhnala, bylo k půl dvanácté a my se vrátili s lahví vína na hotel. Přípitek na zdar našeho výletu a šlo se spát.

Uelaturefel?

Snídaně šampionů – formou švédského stolu v jídelně hotelu, tři kroasanty – s marmeládou, se sýrem, se sýrem a šunkou, káva s mlékem a pařížský den před námi. Na metro a k ajfelovce, pod níž se již vytvořila úctyhodná fronta, ale i přesto jsme již za chvilku jeli nahoru (Tchoasiem etáž, silvuplé.). V druhém patře jsme se nezastavovali – proč se spokojit s demoverzí, když plná verze je již jen jeden výtah od nás :) A pak ten výhled z 320 metrů... a počasí opět nádherné. Tehdá se školou to bez bund nešlo a nyní krásně v šortkách a košili, teploučko a když vítr, tak nestudil. Byla tam spousta Čechů. Párkrát jsme se nechali vyfotit a také samozřejmě zvěčnili každý domek pod námi. Věděli jste, že i tam nahoře v 320 metrech jsou záchody? Peťák: A proč taky nikdo přímo dole pod ajfelovkou nestál... ;)

Nasedli jsme do výtahu dolů a ucítili ryby – smažené (jako v celé Paříži u jakékoli restaurace). „Proč tu smrdí ryby?" „Protože jsme tu namáčklí jak sardinky!" :-D

Z druhého patra jsem to s Peťákem sešel po schodech – kdo to může říct? – a pak nás přivítaly Martovy zahrady. Válení v trávě, skupinové fotky, opírání o věž, a tak podobně. Zůstali bychom tam déle, ale z jedné strany se valily mraky (má přece chlejstat) a na druhé straně na nás čekal Montmartre. Kolem Invalidovny (stál jsem 20m od hrobu Napoleona, největšího tyrana všech dob) došli na metro a hurá k Sacre-Cour. A tam bylo lidí... hafo. Posadili jsme se na lavičky nad těmi zelenými svahy, vytáhli bagety a Paříží u nohou se naobědvali. Pohoda... kousek od nás stál na jednom dva metry vysokém pilíři fotbalista a všelijak tam blbnul s míčem. To bylo tak neskutečné umění, že jsem mu musel hodit pár mincí. Dokázal bych na něj zírat celý den. Namísto těch neumětelů s pastelkami a skicáky, podle kterých je každý greta garbo nebo james dean (i já, a stálo mě to tehdy ale 15€), tenhle fakt uměl něco, co jen tak někdo nedokáže. A na schodech kousek od něj hrál jeden na kytaru, druhý zpíval Dancing in the Moonlight a kdyby nad námi nebyly ty mraky... tak bychom si tam taky poseděli. Takhle jsme prošli starými uličkami až do míst, kde se turisti již moc netoulali – třeba k nejstarší a jediné vinici v paříži. A pak uličkami zpět k metru, do parku pod stíny stromů, protože bylo opravdu teplo a my toho měli v nohách již docela dost. Na jedné zdi u tohoto parku bylo snad všemi možnými jazyky/písmy světa napsáno „Miluji tě". I česky. I v hieroglyfech.

Rozhodli jsme se pro návrat na hotel přes OC na Place d'Itali, lehkou večeři a další výpravu do Paříže až v podvečer. Courání po supermarketu, nakupování vín, sýrů, dlouhých baget, skvělé šunky... a pak lebedění na pokoji, hraní Hádej kdo sem a všeobecné pohody. Stále nespadla ani kapka. Pak jsme se lehce oklepali a vyrazili k chrámu Notredame. S lahví vína :) Procházka městem, posezení před ním – taky na vás působí tak depresivně? Temné mraky se nad jeho zlověstnými chrliči točily jako by se uvnitř sám ďábel zpovídal ze svých skutků... a pak začalo pršet. Paniku vystřídal ústup k nejbližšímu metru, během kterého pršet zase přestalo a my stáli na břehu Seiny. Notredame je na ostrově, že. Na místě původní keltské svatyně a vůbec prvního osídlení dané oblasti. Touching. Vydali jsme se po nábřeží řeky, na dotek od vody... u dalšího mostu vystoupali opět na úroveň města a koukali na výletní lodě. A mávali na ně. Ne že bych musel mávat na všech milion, co pod námi proplul, ale když jejich posádka mávala taky, tak proč ne. Nábřeží za mostem pokračovalo dále a směrem k nám přijeli dva cyklisti, muž a žena, ve večerních šatech. Museli by vynést kola po schodech a my na ně z mostu koukali, jak to vyřeší. Muž zvedl kolo, ale žena zavrtěla hlavou – připomínám, večerní šaty oba dva, romantická projížďka kolem řeky, ne kondiční jízda jako příprava na Tour de France. A tak otočili kola a že vyrazí stejnou cestou zpátky – a my se na mostě rozesmáli... prostě tak nějak normálně, ne posměšně Hele, ti blbečci musí jet zpátky!, to vůbec ne. Spíš jsem se vžil do kůže toho kluka, kterému také nezbývalo než to vzít s humorem, tuto prohru v boji s architekturou města :) Jenže ti dva nás i přes určitou vzdálenost, hluk města a šumění řeky slyšeli, kluk se na nás otočil a s úsměvem pokrčil rameny co mi zbývá?, žena nám zamávala (tedy, oba kolem třiceti) a také se tomu smáli, protože to vtipné prostě bylo. Jen jsem pak měl výčitky, protože peťák se smál jak nezřízený debil očividně naprosto nepřipouštějící možnost, že by se někdy do takové situace taky mohl dostat. No co, jeho vizitka. Po nábřeží jsme pokračovali dál, přešli z ostrova na pevninu a došli až k večernímu Louveru, k zavřeným Tuilerejským zahradám a sedíc na kamenném rantlu čekali na blikání ajfelovky. Návrat k Louveru, průchod k metru a cesta na kolej. Třetí lahev se ani nevypila, šli jsme hned spát.

Den odletu

... byl přesto také bohatý. Odlétali jsme až v osm, do čtyř jsme se tedy mohli klidně courat po městě. A tak jsme – po vydatné snídani – začali u Vítězného oblouku. Obětovali jsme eura za vstup nahoru, pže je z něj krásný výhled na ajfelovku (to z montmatru třeba ne), vyšlapali si schody a koukali na město ze čtvrté vyhlídky za tři dny. A na obzoru opět mračna... v oblouku jsou sály s výstavami a také plazmová obrazovka, která snímá dění přímo pod obloukem. Nechali jsme tedy holky nahoře a seběhli schody dolů, kde jsme se pak uprostřed celého prostoru postavili mezi nic netušící turisty a zběsile mávali rukama ke stropu oblouku, kde byla znát malinká kamerka. Skvělé fotky :)

Po ŠampsElyzé se pokračovalo k tomu náměstí, co je pod ním (Concorde?), včetně návštěvy Sephory a opětovného odnesení testpapírku s Escadou – tak jako před lety, a i ten stále ještě voní. Vůně Paříže. Koupily se bagetky na oběd, s kuřecím a rajčaty, vešlo se do zahrad a u velkého jezírka jsme si tak jako ostatní posedali na křesílka, nechali se nahřívat sluníčkem a lenošili dobrou hodinu. Tam to byla pohoda největší. Dj pak jezírko obešel a z druhé strany nás vyfotil, jak si tam hovíme se zahradami, Carousselem a Louverem za zády, přímo na spojnici s Vítězným obloukem. V zahradách jsme nakoupili malé eifelovky – jednu jsem usmlouval z pěti na tři eura, další mi jiný potulný prodejce nabídl rovnou za tři a dál smlouvat nešlo :) Stále hafo peněz za ten kus kovu, ale přesto – na stole se bude hezky vyjímat.

Pod Louverem jsme sešli k l'Pyramide Inverse, tedy tam, kde je ukrytý svatý grál, jak ví každý čtenář Šifry mistra Leonarda. Ale do muzea jsme nešli – to je sranda na celý den. Přesto i ten vestibul působí impozantně. Východ na povrch, cesta k metru, jedna palačinka s nutelou za skoro stovku, návrat na hotel přes supermarket na Place d'Italy, vyzvednutí kufrů na hotelu (poprvé opravdu pršelo!) a cesta na letiště. Odbavení bez komplikací, jen jsme museli jeden 24,5 kilový kufr přeskládat do ostatních :) Holt tři flašky vína a plechovky piva, to je tíha. já to musím vědět, já ho tahal :)

Let s kapitánem Bonnem (?) byl jiná káva než s Johnem před pár dny. Dj to po přistání shrnul do jednoho všeříkajícího slova: „Řezník." Ivonka, ta moje malá cíťa strávila půlku letu se zavřenýma očima, její sestra míša při jednom metrovém propadnutí letadla svým vyjeknutím pobavila půlku cestujících, moje sestra zatínala strachy nehty do opěrek a jen já byl naprosto v pohodě. Tak to trochu házelo... co by člověk chtěl, když oblétá dvě bouřky a ve třetí přistává ;) Fakt jsem se bavil, ale samozřejmě měl strach o stav ivonky, které dělá špatně i zhoupnutí auta na specifické nerovnosti (takové to nadnesení, kdy si člověk připadá jako ve stavu beztíže) a tyto podmínky panovaly pomalu celý let, o klesání skrz bouřku nemluvě. Aspoň že neviděla ty blesky, co kolem letadla švihaly (měla zavřené oči). Zle jí bylo opravdu fest, cesta vydýchanou 119 tomu nepomohla, metro taky ne, šalina jakbysmet, nakonec jsem děcka poslal na kolej samotné a jednu zastávku s ní šel (=vedl ji) pěšky, v jedenáct v noci jen v košili, jako bych přiletěl z havaje. Na koleji už bylo líp, aklimatizovali jsme se z podmínek 2 hvězdičkového hotelu do -3 hvězdičkové koleje a šli spát.

Bylo to fajn. Moc se mi tam líbilo, měli jsme pořád krásně, všechno nám vyšlo, let byl zajímavý (obecně) / super (z mého pohledu), nepozabíjeli jsme se (ačkoli dj je skvělá rozbuška), viděli jsme co jsme chtěli... stálo to za to. Paříž...

© 2008 Juneau (reality-show.net)


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

27.07.2008

Francie představila nové logo pro turistický ruch

Rubrika Zajímavosti

Je tomu již skoro 14 dní, co Francie zprezentovala svoji novou grafickou identitu. Nové elegantní logo Francie představila francouzská ministryně pro ekonomiku Christine Lagarde ... jeho pojetí je však velice netradiční ...  

 Vidíte, co dokázal udělat grafik s prostým nápisem FRANCE? :-)


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

25.07.2008

Ceny výrobků ve Francii

Rubrika Zajímavosti

 

Ceny jsou samozřejmě orientáční, záleží v jakém obchodě zrovna nakupujete a kde se nacházíte.

Oranžově rozlišené značí cenu výrobků v Paříži. Ceny jsou aktualizované každý měsíc.

Bageta – 0,80 €
Croissant – 0,70-0,80 €
Croissant – 1,1 €
Sýr Camembert – 1 € (nejlevnější, kvalitnější stojí více)
Upravení šneci – 15 € za 250 gramů
Balená voda 1,5 litru – 0,3-0,6 €
Sýr Hermelín – od 1,5 €
Zmrzlina – od 2 € za jeden kopeček (v Paříži však můžete sehnat i za 100 korun)
Pohlednice – od 0,2 do 0,5 € za kus
Poštovní známka do zemí EU – 0,55 €
Poštovní známka pro Evropu – 0,8 €
Káva z automatu – kolo 1 €
Káva v restauraci (či kavárnách) – okolo 2 €
Šálek espresa – od 2,5
Kilogram rajčat
 – na trhu za 2 €, v obchodě 3-4 € (v létě)
Sendvič se šunkou – od 3,7 €
Sklenka vína – od 3,5 €

Bochník chleba – od 0,3 €
Šunka 100g – 2 €
Mléko 1 litr – 0,75 €
Mléko 1 litr – 0,90 €
Pivo – 1 €
Coca Cola – 1,25 € za 1,5 litru
Coca Cola – 2,5 € za 0,5 litru
6 vajec – 1,2 €
Litr ovocného džusu – od 1 €
Fíková marmeláda – 1 € za 250 gramů
Palačinky ve stánku – 1,8  – 6 €  (podle přísad)
Okurka – 1 €
Pizza – 8-10 €
Menu v McDonald's – 5 €
Hot dog ve stánku – kolem 5 €
Špagety v restauraci – 13 €

Běžná obědová menu v restauraci – kolem 25 €
Lístek do kina – dospělí; 7,5 €, studenti; 4,5 €
Toustový chleba – 0,6 €
Plechovka belgického piva – od 0,4 €
Párky 10ks -  1-2 €
Instantní nudlové polévky -  0,7 €
Kuskus s kuřecím masem – 3,3 €
Jogurty 4 kusy – 2-5 €
Bageta s tuňákem – 4,5 € (v restauraci)

Ovocný jogurt – 0,6 €
Trvanlivý salám 100g – 2,3 €
Vejce 10 kusů – 1,3-1,5 €
Broskve 1kg – 2,1 €
Rostlinný tuk 250g – 0,8 €
Rostlinný olej 1 litr – 1,3-2,2 €
Černý čaj 100g – 3,9 €
Stolní víno – od 1 €
Kvalitnější víno – od 2 €
Bochník chleba – od 0,3 €
Šunka 100g – 2 €
Paprika 1kg – 2,2 €


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

24.07.2008

8 dní v Paříži

Rubrika Zajímavosti

Začaly prázdniny a chtělo to konečně po maturitě někam vypadnout. Za levno, přece jen jsme ještě pořád chudí studenti... Naší největší výhrou byla cesta. Za 200Kč tam a zpátky autobusem se Student Agency :-) Vy co těmito autobusy jezdíte, jistě víte, že je to vcelku pohodová cesta pokud máte milou "letušku". Z Prahy jsem vyrazili s mírným zpožděním v 18:00 a na "nádraží" La Defense jsme dorazili v 7 hodin ráno.
Co teď? Jak se dostaneme na hotel (F1 – pokoj za 36eur na noc)? No nešlo to zrovna rychle, nejdřív se muselo najít metro. Sakra! Kde tady to metro vlastně je? to už jsme stáli u nějaký mapky Paříže. Ještě štěstí, že ti Francouzi jsou tak ochotní. A to nevěděl jak jsem po česku nadávala...ten francouzský chlapík nám tou svojí nesrozumitelnou řečí sám od sebe poradil směr kudy k metru.

...Hurá!!! Metro!
Teď už jen zbývalo udělat si kartičku na metro (Carte Orange) na týden. Žábožrout za okýnkem se jaksi zapomněl naučit anglicky. Ještě štěstí, že byl poblíž nějaký securiťák nebo dispečer, či co... S jeho pomocí jsem získali karty a hurá metrem k hotelu :-)
No jo, jenže metro v Paříži je malinko složitější než třeba to pražské. A nějak nás to nechtělo s naší kartou platnou pro první dvě zóny pustit dovnitř. To ráno už potřetí nám francouzský občan /spíš občanka/ sám od sebe pomohl (asi viděla můj ztrápený výraz). No koupili jsme ještě jeden obyčejný lístek a v půl 11 se dostali k hotelu poblíž Stade de France. Ubytovali jsme se a spali. No den ještě nebyl u konce. Takže odpoledne zpátky do metra.
Najít gotickou budovu Notre Dame nebylo už těžké. Bohužel na večer už bylo zavřeno, ale my se do ní ještě během našeho pobytu podíváme.
Co musí každý turista vidět prevní den v Paříži? Zpátky do metra a po žlutý na třetí zastávce vystoupit, vyjít pár schodů a ta Eiffelova věž by tu měla někde být...No není :(
Tak ještě pár metrů ve směru davu turistů a najednou je před vámi. Poprvé působí monstrózně, úžasně, romanticky a možná trochu vítězně a vy jste konečně před ní... Později, když ji budete vidět denně, tak už vám taková nepřijde, ale první den zíráte na tu věž, kterou jste si tolik přáli vidět... :))

V úterý, jelikož je většina muzeí v Paříži zavřená, jsme se vydali na takovou "menší" procházku. Metrem jsme dojeli na nádraží Les Halles (asi největší metro křižovatka v Paříži). Tady si zejména ženy užijí nakupování :)) Dále pokračovali pěšky ke kostelu sv. Eustacha, prošli zahradami a po projití několika uliček se ocitli u Louvru. Prošli jsme kolem pyramidy a zahradami se vydali směrem k Obelisku a na Champs Elysées. Našli jsme i Velký a Malý palác. V tom menším byla otevřena výstava francouzského malířství. Do spousty muzeí v Paříži se neplatí vstup a tak tomu bylo i v Malém paláci. Po prohlídce jsem prošli Champs Elysées až k Vítěznému oblouku a pak frčeli zpátky na hotel si trochu odpočinout. Večer přišla prohlídka osvětlené Eifelovky a Vítězného oblouku, tyto dvě památky jsou za tmy opravdu nádherné. Jen to trochu kazí černoši prodávající malé eifelovky či předražené víno a navíc jsou hrozně otravní.

Ve středu jsem se konečně dočkala Louvru, který mě v mnoha ohledech potěšil a v jiných taky dost zklamal. Louvre, jak jistě víte je velice rozsáhlý a opravdu, pokud byste ho chtěli procházet celý a pořádně, potřebovali byste na to týden :) minimálně. Louvre se skládá z tří rozlehlých budov – Denon, Richelieu a Sully a rozprostírá se ve čtyřech podlažích. Trochu vám poradím co stojí za to vidět a kam třeba stačí opravdu jen nahlédnout. Asi nejlepší je, než se poženete do Denonu k Moně Lise, začít historií samotného Louvru a jeho základy. Egypt, Mezopotámie, Antika a částečně i francouzské sochařství stoprocentně stojí za to vidět. Zajímavé je i italské malířství, včetně zmiňované Mony Lisy. Naopak druhé patro stačí jenom projít a to samé platí i o pokojích Napoleona. Louvre rozhodně navštivte!

Čtvrtek byl opět trochu umělecký. Vydali jsme se do Montmartru, což je umělecká čtvrť a v minulosti byste tu mohli potkat Picassa, Appolinaira, Légera, Matisse a mnoho dalších. dnes je tu stále spousta portrétistů, kteří vám budou nabízet své služby (cca. 50eur za portrét). Po procházce uličkami této čtvrti jsem došli až na "kopec" na němž se tyčí bílá budova Sacre Couer. Odtud je překrásný výhled na panorama Paříže.
Zpátky jsem jeli minilanovkou (platí na ni lístky na metro) – vám bych to doporučovala obráceně – nahoru lanovkou a dolů pěšky :) Náš výlet pokračoval k trochu jinak známé památce Paříže – Moulin Rouge. V noci musí být opravdu nádherná, za denního světla mi připadala tak trochu omšelá...ale je to noční podnik, tak koho by zajímal vpoledne :) Dále jsme se metrem přesunuli do futuristické čtvrti La Defense, kde je největší atrakcí tzv. Okno, které stojí v přímé linii s Obeliskem a Vítězným obloukem. Později přišla podvečerní procházka k Technickému muzeu a do krásného parku Des Buttes Chaumont, který nechal vybudovat Napoleon III., kde jsou nádherné vodopády i jeskyně. Pokračovali jsme ke Královskému paláci, kde po celém nádvoří stojí různě vysoké černo-bílé sloupky. Procházku noční Paříží jsme zakončili u Madeline, která je známá svými 36 korintskými sloupy.

Pátek začal cestou ke známé Invalidovně a pak konečně výstup na Eiffelovu věž. Doporučuji buď si vyhledat čas, kdy je tu málo turistů nebo trochu předbíhat. Jistě by se vám nechtělo strávit 3 hodiny na sluníčku :-) Nemusíte ani jezdit výtahem až úplně nahoru, abyste viděli krásu Paříže z ptačí perspektivy. Zážitek je si vyšlapat všech 700 schodů do druhého patra. Výhled je nádherný. Jsou tu i popisky, na kterou historickou památku se zrovna díváte. No na Eiffelovce nemůžeme zůstat věčně, tak jsme se přemístili o pár kilometrů dál do Národní knihovny (Bibliotheque Nationale de France Francois Mitterrand). Tyto čtyři budovy jsou postaveny ve tvaru otevřených knih, opravdu stojí zato se tam podívat.
V pátek jsme se také konečně dostali do již zmiňované katedrály Notre Dame a vstřebávali její krásu. A tento den nás čekalo i dalších pár hodin strávených v Louvru, protože každý pátek od 18:00 tam mají studenti volný vstup (stačí ukázat ISIC). Aby bylo pro změnu nějaké zpestření a odpočinek od ruchu velkoměsta, zašli jsme do Lucemburských zahrad. Nachází se v nich spousta soch, bust slavných a je to ideální místo pro odpočinek.

Na sobotu bylo naplánováno spoustu věcí, ale pro Francouze to byl ještě trochu zajímavější den – 14.7. byla dobyta Bastilla a Pařížané to náležitě oslavovali. Některé stanice metra se zavírali, ulice brázdily tanky a všude byla spousta vojáků. To nám však nezabránilo vydat se na Hřbitov neviňátek, kde jsou pohřbeny významné osobnosti jak např. Citroen, Beckett, Sartre a spousty dalších. Po procházce tímto hřbitovem nás upoutalo tržiště plné barev a vůní; zde se dalo koupit vše od zeleniny, ovoce přes ryby, šaty či boty, ale na oblečení jsme si počkali až do blízké galerie La Fayette. Co vás ve čtvrti Montparnasse , kde dříve lidé kvůli zápachu z blízkého hřbitova na ulicích omdlívali, ještě zaujme? Montparnasská věž, která nabízí zajímavý výhled na centrum Paříže a nahoru se můžete lehce dopravit výtahem.
Později jsme si udělali menší výlet kolem Francouzského institutu a Notre Dame až k Sorbonně. No a metrem popojíždíme k Muzeu Orsay – teda já sama se jdu podívat na umění, které navazuje na Louvre a můj přítel si udělal procházku k Invalidovně, do Muzea Armády – kde se mimochodem neplatil vstup, a na Trocadero.
Orsay stoprocentně stojí za návštěvu, najdete tu kromě sochařství i velmi významné malíře (Rambrandt, Renoir, Cézanne, Picasso, van Gogh) a spoustu dalších zajímavých obrazů. Orsay je oproti Louvru útulnější. Muzeum vzniklo přestavbou ze starého nádraží a na průčelí budovy vás jistě zaujmou malebné hodiny.

Poslední den – neděle, začal trochu morbidně, hned po ránu jsem se podívali do katakomb (metro Denfert Rocherau) v té čtvrti, kde jsme byli i v sobotu a nemohli se do katakomb dostat. Ty vznikly kvůli přeplněným pařížským hřbitovům a tak sem byly navezeny miliony koster a lebek. Jsou uspořádány do různých obrazců a dobře nasvíceny. No aspoň se pořád netouláme po historických budovách.
A co bysme to byli za návštěvníky Paříže, kdyby jsme se nepodívali na dvůr Ludvíka XIV. ...
Pááááni, takovýhle mraky lidí nebyly ani u Eiffelovky ani v Louvru u Mony Lisy. Dovnitř Versaillského zámku se nám opravdu nechtělo. Ale do zahrad jsme se aspoň na chvíli kouknout chtěli. Hmm, taková fronta do zahrad a vstup dražší než na Eiffelovu věž? NE, děkujeme, tohle opravdu ne-e. Naštěstí že po levé straně byl přijatelně vyhlížející plotík :-) (výška asi 70cm nás nemohla odradit)...

Zahrady jsou opravdu překrásné a pečlivě udržované, všechna čest Ludvíkovi. Versailles se stavělo celkem 21let a Ludvík si dal opravdu záležet.
Závěr našeho pobytu v Paříži jsme zakončili s lahví vínka pod noční oblohou plnou hvězd a hlavně pod nejromantičtější budovou v celé Paříži :-) V pondělí už jen dlouhý spánek a v 16:00 odjezd směr Praha.

Pokud se vydáte do Paříže, tak vám přeji šťastnou cestu a spoustu nových zážitků.

© 2008 Jennifer (paris.x-sazky.com)


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

12.04.2008

Když se řekne... Paříž

Rubrika Zajímavosti

Tak schválně – co se vám vybaví? Někomu možná noční život, jinému třeba dobré jídlo nebo módní butiky u břehů Seiny. Anebo prostě jen Eiffelovka. Pro mne je Paříž romantickým městem nad řekou, městem plným historie, architektury a umění. V rámci třídenního výletu, který jsem absolvovala společně s rodiči asi před osmi lety, jsme si metropoli Francie téměř vůbec neužili a jen pobíhali od památky k památce. Proto jsem se tam loni o letních prázdninách vypravila znovu.

První krůčky ulicemi města

Po dlouhé a únavné cestě nás (mou kamarádku, mě i zbytek zájezdu s průvodkyní) autobus vysadil ráno kolem sedmé hodiny u Kongresového paláce, který se nachází zhruba na půli cesty mezi Louvrem a moderní čtvrtí La Défense. Hned nato nás čekalo seznámení s místním metrem. Ale nenechte se mýlit, tohle metro má o 11 linek více než to pražské. Na některých přestupních stanicích se trasy křižují ve třech i čtyřech úrovních.

Po několika přestupech jsme se i my dostali až k Louvru, bývalému královskému paláci. Toto nynější muzeum (zpřístupněno roku 1795) se svými rozsáhlými sbírkami soch, obrazů, sbírkami z Egypta ale i Řecka a Říma a dalších zemí patří k těm největším na světě. Do objektu se vchází z nádvoří skleněnou pyramidou, pod níž se nacházejí vstupy do jednotlivých pavilonů – tří křídel paláce (Denon, Sully a Richelieu). Mezi nejznámější exempláře patří obrazy Mona Lisa od Leonarda da Vinci, Krajkářka od Jana Vermeera či sochy Niké Samothrácká nebo Venuše z Milétu.

Na nádvoří paláce započalo naše prvotní seznámení s městem. S průvodkyní v čele jsme vyrazili za dalšími krásami. Přímo u Louvru se nachází královský palác s královskou zahradou, které dominuje alej lip. Dodnes je zahrada vyhledávaným místem k oddychu pro všechny Pařížany. Dále jsme pokračovali až do čtvrti Beaubourg, jejíž název (v překladu Pěkné město) byl původně spíše posměšný. V této čtvrti dnes již neexistujících tržnic nalezneme čtyřpatrové, do země vnořené, nákupní středisko Forum des Halles. Nyní konečně vyniká také kostel sv. Eustacha, který přes tržnice nebyl příliš vidět. Právě tady jsme se ocitli v někdejším centru – toto místo je známo jako „pupek Paříže".

Před kostelem sv. Eustacha se nachází socha ve tvaru hlavy a ruky přiložené k uchu. Socha jakoby naslouchala právě „pupku Paříže". Nalezneme zde také první pařížskou burzu.

Jediný mrakodrap v centru

Od Fora jsme sešli po schodech dolů a kolem Kašny neviňátek jsme se dostali ke kulturnímu centru Centre Georges Pompidou, které bylo postaveno ve dvacátém století a je krásným příkladem futurismu. Uvnitř se nachází knihovna s ohromným množstvím knih, kino, divadlo či koncertní sál. Z nejvyššího patra budovy je pěkný výhled na město. Od Centra jsme pokračovali směrem k řece a došli k radnici na bývalé náměstí Place de Grève, které proslulo mnoha stávkami. Přes most jsme se dostali až na jeden ze dvou ostrovů, které tvoří staré jádro Paříže, a to na Ile de la Cité. Prošli jsme kolem Justičního paláce a bývalého vězení Conciergerie k chrámu Nôtre-Dame.

Toto úžasné gotické dílo se budovalo téměř dvě století na místě původního římského chrámu. Svatostánek byl svědkem mnoha korunovací i jiných historických událostí. Zde jsme měli chvíli volna, abychom si v klidu prošli interiéry. Ty jsou nyní zařízeny velmi skromně, neb za revoluce se mnoho pokladů a uměleckých předmětů ztratilo.

Z věže se nám otevřel úžasný pohled na celé město. Před kostelem jsme nalezli místo, takzvaný bod nula (point zéro), odkud se počítají všechny vzdálenosti do jiných francouzských měst. Poté nás průvodkyně zavedla kolem místní univerzity Sorbonne k Lucemburskému paláci, který je obklopen jak jinak než Lucemburskou zahradou.

Palác je dnes sídlem francouzského senátu. V parku jsou k dispozici také židličky, které mohou návštěvníci využít při chvílích odpočinku a slunění. Ze zahrady je vidět na Tour Montparnasse – jediný mrakodrap, který mohl být postaven v centru města. Další byste našli jedině v moderní čtvrti La Défense, daleko od historického jádra. Odtud jsme se vrátili zpět k Louvru.

V rámci volna jsme si s kamarádkou odpočinuly od sluníčka i dlouhého pochodu v Tuilerijských zahradách, které vlastně navazují na palác a končí u náměstí Svornosti (Place de la Concorde), v jehož středu se tyčí jeden ze dvou luxorských obelisků. Bohužel zde zrovna probíhaly práce na silnici, a proto jsme se k němu nedostaly blíž. Do hotelu jsme odjížděli z podzemních garáží vybudovaných pod Louvrem. Po celou dobu pobytu jsme bydleli na Montmartru, přímo naproti známého kabaretu Moulin Rouge.

Návrat do historie

Na další den byl naplánován výlet do letního sídla krále Slunce, a sice do Versailles. Kolem osmé hodiny jsme odjížděli z hotelu a za necelých šedesát minut jsme se ocitli na tomto historickém místě, nacházejícím se jihozápadně od Paříže. Jakmile autobus zastavil, shlukli se kolem něj místní prodejci pohlednicových leporel, malých Eiffelovek a jiných suvenýrů. Každý se pochopitelně snaží prodat to své zboží, a tak nabízejí různé množstevní slevy a výhody typu „kup tři, zaplať za dva".

Jelikož naše průvodkyně neabsolvovala tento či podobný zájezd prvně, sehnala nám lístky dopředu. Předběhli jsme tak mnohametrovou frontu před pokladnou a pokračovali přímo do paláce. Samostatně jsme se toulali jeho chodbami a síněmi. V průběhu prohlídky jsme prošli Královskou kaplí, i mnoha komnatami krále (například pracovnou, pánským salonkem, ložnicí, hernou a dalšími). Opera byla v tu dobu bohužel v rekonstrukci.

Asi nejznámější místností na zámku je sedmdesát tři metrů dlouhý zrcadlový sál, který se nachází v prvním patře a spojuje komnaty krále a královny. Své jméno dostal podle zrcadel odrážejících paprsky světla, které přicházejí z protilehlých oken. Celý sál je , stejně jako i jiné prostory, pozlacen. Má také velký historický význam, neboť zde byl 28. června 1919 podepsán Versailleský mír. Přes sál jsme se tedy dostali do prostor vyhrazených královně. I tady jsme prošli různými salonky, hudebním pokojem, ložnicí a dalšími místnostmi.

Po prohlídce interiérů jsme se šli podívat také do zahrad, kde se také sám král často procházel. Během pracovního týdne je vstup do zahrad volný, jelikož všechny fontány a vodotrysky jsou mimo provoz. Procházka jen umocnila náš dojem velkolepého sídla, které dává svou jedinečnost najevo i v dnešních dobách. Pokud chcete dopřát odpočinek svým nohám a při tom si prohlédnout park, můžete využít ekologická vozítka, která jsou zde za poplatek k zapůjčení.

Moderna ve městě milenců

Čtyři hodiny vyhrazené pro návštěvu tohoto místa však rychle uplynuly a my se vraceli zpět do autobusu. Čekala nás další tvář francouzské metropole, tentokrát ta nejmladší, ta nejmodernější. Zamířili jsme do čtvrti La Défense plné obchodů a kancelářských budov, která začala vznikat již v padesátých letech minulého století, nicméně staví se zde pořád. Postupně vyrůstá mrakodrap vedle mrakodrapu. My jsme ze všeho nejdříve zamířili k jakémusi symbolu čtvrti – Arše (Grande Arche). Tato kancelářská budova ve tvaru oblouku má být analogií Vítězného oblouku na Place d´Étoile. Prosklený výtah nás vyvezl na vyhlídkovou plošinu, odkud se nám naskytl pohled na celou „královskou osu" (Grande Arche, Vítězný oblouk, Champs-Élysées, náměstí Svornosti, Tuilerijské zahrady a malý Vítězný oblouk). Moderní architektura tohoto místa ohromí snad každého.

Odtud jsme zamířili ke břehům Seiny. Čekala nás totiž asi hodinová plavba po řece. Amplión nám v průběhu trasy říkal, kam se máme zrovna podívat a co tam uvidíme. Pluli jsme například kolem muzea d´Orsay, které kdysi bývalo nádražím, Francouzského institutu i radnice. Obepluli jsme ostrov Ile de la Cité a zamířili nazpátek. Krásně jsme si tak prohlédli chrám Nôtre-Dame a bývalé vězení Conciergerie, kde byla vězněna Marie Antoinetta či Maximilien de Robespierre . Od vody jsme viděli také Louvre se zahradami i náměstí Svornosti. Kolem Eiffelovy věže a paláce Trocadéro jsme se dostali až k malému ostrůvku, na kterém se nachází zmenšenina sochy Svobody. Pak se loď otočila a vracela se zpět ke stanovišti, odkud nás autobus zavezl do místa ubytování.

Osudové stavby města?

Naše společné toulky Paříží průvodkyně uzavřela třetím dnem. Ze všeho nejdřív jsme se vydali k Eiffelově věži, v tomto článku již vícekrát vzpomínané. Byla vystavěna na počest Světové výstavy konané v roce 1889. Navrhl ji architekt Gustave Eiffel, po němž nese věž jméno a jehož busta se nachází u paty jednoho z pilířů. Původně se zamýšlelo, že se po výstavě věž zase rozebere, ale nakonec zůstala na svém místě a Pařížané jsou na ni dnes velice hrdí. Stala se symbolem celého města.

Jelikož lístky nelze koupit dopředu, vystáli jsme si pod mohutnou konstrukcí věže hodinovou frontu. Na vrchol této pařížské dominanty vás dopraví vždy dva výtahy v protilehlých pilířích, pro milovníky schodů je určen také jeden pilíř, čtvrtý zůstává zavřený. Nás zdviž vyvezla do druhého patra, ale protože jsme toužili dosáhnout vrcholu, seřadili jsme se k nástupu do dalšího výtahu, který jezdí do třetího, tedy nejvyššího patra. Z výšky 274 metrů jsme měli úžasný výhled do okolí. Naši pozornost upoutala také mohutná obdélníková stavba s kopulí a zahradou. Byla to Invalidovna a právě k ní jsme se poté vypravili.

Komplex (Hôtel des Invalides) postavený za krále Ludvíka XIV. byl určen válečným veteránům. Dodnes jich zde pár dožívá. Celému areálu vévodí barokní Dôme des Invalides se zlatou kopulí. Pod ní se nachází hrob Napoleona Bonaparta. Prohlédli jsme si však jen exteriéry a pak pokračovali v prohlídce města. Metrem jsme se přemístili ke známému pařížskému hřbitovu Père Lachaise. Zde se na ploše 44 hektarů nachází asi 1,5 milionu hrobů – některé z nich náleží význačným osobnostem. Šli jsme kolem míst posledního odpočinku Edith Piaf, Jima Morrisona, Honoré de Balzaca či Fréderica Chopina.

Francie, to není jen Paříž

Odtud se nedalo pokračovat jinam, než ke kostelu a sice k Madeleine. Tato budova stojící samostatně uprostřed náměstí vypadá spíše jako řecký chrám. V dnešní době se zde konají zádušní mše za slavné umělce. V rohu náměstí, na kterém Madeleine stojí, se nachází slavné pařížské lahůdkářství Fauchon Paris. Najdete zde všelijaké kulinářské speciality, ale také uzeniny, marmelády, čaje a mnoho dalšího.

Poslední místo, které jsme společně navštívili, bylo vlastně po celou dobu pobytu nejblíže od našeho hotelu – Montmartre – v minulém století bydliště mnoha malířů. Vystoupali jsme tedy křivolakými uličkami kolem několika z posledních dochovaných mlýnů, kterými byl kdysi posetý celý kopec až k bazilice Sacré-Coeur. Právě sem míří davy turistů, aby si odpočinuly a kochaly se krásným výhledem na okolní stavby z jediného přírodního kopce Paříže.

Další dny našeho zájezdu jsme trávili buď mimo Paříž, nebo jsme se mohli procházet, kde nás napadlo. Nás zajímaly převážně muzejní exponáty Louvru, ale i jiné stavby, například Conciergerie nebo Justiční palác. Rozhodně jsme ještě stále neviděly vše, co Paříž nabízí. Je třeba si vždy vybrat jen malý kousek, na který se poté budeme soustředit, neb méně je někdy více. Pokud jste v Paříži nikdy nebyli, určitě tam jednou vyrazte – myslím si, že vás určitě nezklame. A vy, kteří jste již měli to potěšení zhlédnout některé z jejích krás, vydejte se tam jednou určitě znovu – pořád je co objevovat...

© 2008 Jana Orlíková (iLIST.cz)


Napsal: Barthe, vloženo: 21:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

8.04.2008

Paříž: Ráj nejen pro zamilované a romantiky

Rubrika Zajímavosti

Oblíbenou zábavou je vyrazit na prodloužený víkend do některého z evropských velkoměst. Paříž je jako cíl naprosto ideální – pouhé dvě hodinky letu přežije každý, teď zjara je skoro nejkrásnější a během třídenního pobytu stihnete nasát atmosféru, pobavit se, okouknout pamětihodnosti i uspokojit nakupovací choutky!

Ne nadarmo se Paříži říká město módy. Nádherné výkladní skříně na vás mrkají nejen cestou od Vítězného oblouku po bulváru Champs Elysées. Jedna luxusní pasáž s hvězdami haute couture střídá druhou a vy nebudete vědět, zda skočit k Louis Vuittonovi nebo se zastavit spíš u Diora.

Užijete si své

Před leskem výloh blednou i ně­které památky, ale bez nich by výlet do Paříže prostě nebyl to pravé ořechové. Ze Champs Elysées dojděte k Louvru, dovnitř raději nechoďte, už nic jiného byste nestihli. Pak pobrouzdejte zákoutími starého města.

Pokochejte se krásou katedrály Notre Dame přesně ve středu Paříže. Nezbytně nutné je zvěčnit se před Eiffelovou věží, nejhezčí záběry města pro změnu uděláte, když si vyšlápnete na kopec Montmar­tre a vyfotíte si ho pěkně shora.

Co si přivézt domů

Kromě tašek plných hadříků se při návratu z Paříže obtěžkejte i typickými francouzskými delikatesami. V každém obchodu s potravinami narazíte na báječné marmelády (cena kolem 1 euro). Zkuste pro nás exotickou fíkovou nebo kaštanovou.

O pár regálů dál najdete vyhlášenou dijonskou hořčici, a to hned v několika zajímavých příchutích (ovocné, sýrové...) Přibrzděte také u lahůdek a uzenářství – slavné francouzské sýry či sušené salámy prostě nemůžete neochutnat.

Obchody, které nesmíte minout

Neexistuje snad nic, co byste v Paříži nesehnali. V mnoha obchodních centrech se o zákazníky perou snad všechny módní značky, o kterých jste slyšeli. Nakupujte bez obav – ceny jsou srovnatelné s našimi (ne-li výhodnější) a nabídka zboží naopak nesrovnatelně větší. Nic vám nebrání vyrazit a utrácet!

>> Nechcete-li si zkazit romantickou atmosféru víkendu a zažít partnerské dusno, dřív než se vrhnete mezi věšáky s módními výstřelky, odložte raději svou mužnou polovičku například ve Virgin Megastore na Champs Elysées. Do odpoledne se zabaví mezi tisíci a tisíci hudebními nosiči a nebude vás znervózňovat při zkoušení možných úlovků.

>> Jako v pohádce si budete v první chvíli připadat ve známé nákupní galerii Lafayette poblíž Opery. V noblesním architektonickém balení tu najdete například největší evropskou parfumerii. Ale není to zdaleka jediný obchodní dům, který stojí za návštěvu. Ještě musíte vidět Prin Temps, BHV či Bon Marché.

Nosíte-li rádi modely ze Zary, Etamu či H&M, na své si přijdete ve starších centrech kolem bulváru Rue di Rivoli. Kolem oběda zavítejte do nákupního centra La Halle. V jeho okolí narazíte na několik příjemných restaurací s lákavými menu za ceny, které vám nepřivodí mdloby.

>> Další pařížskou specialitou jsou bleší trhy. I ty o víkendu stihnete – přivstaňte si v sobotu či neděli a vydejte se metrem na Marché aux puces de la Porte Vanves nebo de St. Queen. Probírejte se zbožím na stáncích či dekách na zemi, smlouvejte o sto šest a užívejte si to hemžení.

Občas můžete mezi všemožnou veteší narazit na opravdové poklady. Stejně zajímavé jako ‚blešáky‘ jsou i klasické pařížské tržnice, tam je také z čeho vybírat. Ale pozor na osobní věci, tento mumraj je bohužel i rájem kapesních zlodějů.

>> Ovšem i nákupy vyžadují trochu strategie – každá ušetřená koruna potěší. Pokud tedy oželíte vonící rozkvetlé parky, objednejte si letenky až na přelom června-července, kdy ve Francii podle zákona startuje druhé kolo všeobecných výprodejů (první je v lednu).

Během prvních týdnů je zlevněného zboží dostatek a šatník si vybavíte skutečně za zlomek původních cen, což vám bohatě zaplatí i letenku. Slevy až 80 % nejsou výjimkou. Chce to jen trochu pevnější nervy, protože (nejen) módních nadšenců se tou dobou do Paříže sjíždějí tisíce.

© 2008 Jackie.cz


Napsal: Barthe, vloženo: 21:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

29.03.2008

Objevte jinou tvář Paříže − ze sedla bicyklu

Rubrika Zajímavosti

Co je nového v Paříži? Jízdní kolo! Cyklistika zažívá ve městě nad Seinou obrovský nárůst popularity. Ve věčně ucpaném velkoměstě se můžete na kole vydat i za nejznámějšími památkami. A v úzkých uličkách narazit na nevšední zážitky.

Ještě před pár roky byste tolik lidí na bicyklech v Paříži určitě nepotkali. A zvláště v zimních měsících.

Tohle jednostopé vozidlo zažívá v zemi galského kohouta a především v jeho hlavním městě obrovský boom. A tak jsou v Paříži podobně jako v Amsterdamu či v Berlíně ulice plné cyklistů.

Lidé jezdí na tomto důmyslném dopravním prostředku poháněném silou svalů jezdce do práce i z práce a také na nákupy.

Pařížskou aglomerací s deseti miliony obyvatel se poslední dobou stále více prohánějí na jízdních kolech i turisté.

Kolo si můžou půjčit na některém ze stovek nových stanovišť za jedno euro na půl hodiny. Vyjet pak mohou nejen ke světoznámým památkám francouzské metropole, ale také do méně známých míst, která však rozhodně stojí za to.

Bicyklové opojení

Stojany s "erárními" jízdními koly lze využít v Paříži od loňského léta. Po dohodě s radnicí je nechala postavit společnost, která ve městě provozuje většinu bilboardů a reklamních ploch na oplátku za to, že si monopol v tomto výhodném podnikání udrží i do dalších let.

Pokud se tedy chcete vypravit za krásami Paříže na kole, stačí zaplatit třeba kreditní kartou a pak už si jen vybrat ten správný bicykl a nezapomenout se podívat, zda jsou v pořádku brzdy, kola a zda třeba není spadlý řetěz. Vyplatí se také vyzkoušet si, zda funguje zvonek a světlo.

Někdy ale může mít návštěvník Paříže smůlu. To když si chce půjčit kolo například u Sacre Coeur. Ten se nachází na kopci a dokonce na nejvyšším místě Paříže.

Je odtud krásně vidět celé město, které máte takříkajíc na dlani. A pak se můžete svézt někam dolů, což je podstatně snazší než naopak šlapat do kopce.

"Stává se, že tu kolo neseženete. Lidé jsou líní sem šlapat. Dole u řeky je ale situace úplně opačná, tam je kol dost," říká Sabine, která žije již pár let na Montmartru.

Vzpomíná, jak před několika týdny, kdy celá Paříž stávkovala, což mají Francouzi ve zvyku dělat často, byla o kola doslova rvačka.

Montmartre – start cyklovýletů

Pokud ale máte štěstí a velociped seženete, stojí za to projet Montmartre na kole, nejlépe celý. Kromě známého Moulin Rouge narazíte i na další méně známé mlýny.

Kdysi jich tu stávalo několik desítek a mlely se v nich všechny možné plodiny. Dnes se v těchto místech spíš mísí různé kultury.

Cyklisté se tu proplétají křivolakými uličkami a Montmartre se stává čím dál tím zajímavější čtvrtí než kdysi vyhlášený levý břeh.

Když pojedete z Montmartru na sever, dostanete se na nejznámější bleší trh St. Ouen. Tam můžete kolo snadno zaparkovat a trh si projít pěšky.

Na blešáku najdete snad všechno. Stánky pod širým nebem i kryté tržnice nabízejí nejrůznější věci od starých dokumentů, knoflíků či kabátů, které jsou ještě zamořené blechami, až po modely haute couture z chanelovské kolekce šedesátých let.

Na bleším trhu ztratíte pojem o čase a prostoru. Procházet se tu můžete celý den, a to v sobotu, v neděli či v pondělí, kdy je trh otevřený pro veřejnost.

Nákupy v "břiše Paříže"

Na jih z Montmartru jeďte pořád rovně. Cesta z deváté městské čtvrti, které dominuje Sacre Coeur, k Les Halles zabere necelých patnáct minut.

Tam je možné vrátit kolo do některého ze stojanů. A třeba po hodině či dvou si můžete to samé a nebo jiné zase půjčit a pokračovat v projížďce.

Les Halles bylo kdysi tržiště pod širým nebem. Z proslulého Zolova "břicha Paříže" je teď obrovské nákupní centrum plné zahrad a fontán.

Bývalým jatkám dominuje unikátní kostel Svatého Eustacha. Ten sice nemá věž, ale přesto patří k nejkrásnějším chrámům Paříže.

Cesta na východ od Montmartru je nejvhodnější pro ty, kteří touží po klidu. Takovým jedním z mála tichých míst v jinak hlučné a hektické Paříži je hřbitov Pere Lachaise.

Na celkem 43 hektarech tu odpočívají všichni francouzští velikáni. V nekonečném kamenném městě mrtvých je také hrobka lídra kapely The Doors Jima Morrisona, který se v Paříži předávkoval drogami.

Morrison forever!

Jeho fanoušci ho tak milovali, že jeho ostatky vykopávali neustále z hrobu. A tak se radní rozhodli, že Morrisona převezou někam jinam. Jeho hrobka však na světoznámém hřbitově zůstala.

Smutek a nostalgie tu však nevládne. Lidé u jeho hrobu zpívají, pijí a kouří a dávají najevo svůj obdiv básníkovi a muzikantovi, který, přestože zemřel tak mladý, stačil světu tolik říct a stát se nezapomenutelným. Občas se tu v den jeho narozenin konají i mejdany.

Když se vydáte z Montmartru na západ, můžete si nasbírat i opály a další zajímavé a překrásné minerály. Kde? Budete překvapeni.

Najdete je ve všech rozsáhlých zahradách u nejvýznačnější veřejné budovy v Paříži, v Louvru. Leží mezi ulicí Rivoli a Place de la Concorde na pravém břehu řeky Seiny.

Tato budova je památná nejen svým původem a svou architekturou, ale zejména vzácnými uměleckými sbírkami, které obsahuje.

Najít zde minerál není vůbec těžké. Část širokých cest je sice vysypaná obyčejným pískem, ale i rozemletými minerály. Návštěvníci zahrad si tak trochu Pařížany dobírají, že musí mít pořád "něco extra", tudíž i chodníky vysypané opály. Ale to si jistě toto historické a magické místo plně zaslouží.

Všudypřítomná vůně dobrot

Projížďka na kole v jakémkoliv arrondissementu (městské čtvrti) stojí rovněž za to. Všude jsou historické stavby, vonící restaurace všech kuchyní světa a také neobyčejní obyvatelé Paříže.

Navíc o důležitosti jízdního kola se mohou návštěvníci Paříže přesvědčit na vlastní kůži docela často.

Stávky jsou tu téměř pořád a jízdní kolo je tak tím nejspolehlivějším dopravním prostředkem ve věčně ucpaném velkoměstě.

Jak si půjčit kolo Vélib

Na francouzské zvyky se systém Vélib obejde bez zbytečného papírování. Stačí vyplnit registrační formulář a spolu s šekem ho zaslat na příslušnou adresu.

Za dva týdny obdržíte kartu, se kterou si můžete kolo vypůjčit a vrátit na kterékoli ze 750 stanic v celé Paříži.

Pro návštěvníky Paříže jsou k dispozici krátkodobé průkazky na 1 den (1 euro) nebo 7 dní (5 euro). K tomu stačí bankovní karta, se kterou si můžete vyřídit průkazku na každé stanici. V případě nevrácení kola vám bude z účtu strženo 150 euro.

Kola jsou k dispozici během první půlhodiny zdarma, každá další je zpoplatněna. Je proto nejvýhodnější používat ho pouze na krátké vzdálenosti.

Podrobnou mapu všech půjčovacích stanic v Paříži najdete na oficiálních stránkách Vélibu www.velib.paris.fr

© 2008 Jana Bryndová (iDnes.cz)


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

28.03.2008

DOWNLOAD (La Vie Devant Nous)

Rubrika Zajímavosti

Video Codec : DivX 5.1.1

Resolution : 576x362
Audio : MP3 @ 128 kbps

Source : DVB
Dub :

01 (1-01) : Les Rebelles
02 (1-02) : Marine
03 (1-03) : Stan Babysitter
04 (1-04) : Harcèlement
05 (1-05) : L'adoption
06 (1-06) : Le producteur
07 (1-07) : Comme un grand
08 (1-08) : La poudre aux yeux
09 (1-09) : Bac blanc
10 (1-10) : Confusions
11 (1-11) : Le Retour
12 (1-12) : Voyance
13 (1-13) : Meilleurs voeux
14 (1-14) : Le film
15 (1-15) : Concours de circonstance
16 (1-16) : Saint Valentin
17 (1-17) : Le fait accompli
18 (1-18) : Place Blanche
19 (1-19) : Le bulletin
20 (1-20) : Liaison interdite
21 (1-21) : Un jeu cruel
22 (1-22) : Partir, revenir
23 (1-23) : Usurpation d'identité
24 (1-24) : La maladie de Barthe
25 (1-25) : Rien ne sert de courir
26 (1-26) : Vérités ou mensonges
27 (1-27) : Sous-location
28 (1-28) : Pour le meilleur et pour le pire
29 (1-29) : Arrestation
30 (1-30) : La vie continue
31 (1-31) : Tout un roman
32 (1-32) : La journée de la femme
33 (1-33) : Dérapage
34 (1-34) : Révolte
35 (1-35) : Machination
36 (1-36) : Révisions
37 (1-37) : Une semaine mouvementée
38 (1-38) : L'épreuve de français
39 (1-39) : La rentrée
40 (1-40) : Échec et mat
41 (1-41) : Duelles
42 (1-42) : Le mal par le mal
43 (1-43) : Crise d'identité
44 (1-44) : Au pied du mur
45 (1-45) : La censure
46 (1-46) : Un homme de coeur
47 (1-47) : L'arnaque
48 (1-48) : Tel père, tel fils
49 (1-49) : Star système
50 (1-50) : Ma mère
51 (1-51) : Trahison
52 (1-52) : Les Lauréats

Pro stahování použijte program eMule

Oficiální stránky programu eMule >>> zde
Aktuální verze programu eMule >>> zde
Návod k programu eMule >>> zde

Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (1)

16.03.2008

DVD "La vie devant nous" v prodeji !!!

Rubrika Zajímavosti

Objednat DVD >>> zde


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

5.01.2008

Zajímavosti a reportáže o Francii na internetových stránkách Českého rozhlasu (Archiv článků z roku 2007)

Rubrika Zajímavosti


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

Calogero - En Apesanteur (můj první překlad z francouzštiny)

Rubrika Zajímavosti

Za případné chyby v překladu se předem omlouvám. Kdyby to někoho náhodou zajímalo tak ta slečna z toho videoklipu je francouzská herečka Mélanie Doutey.

Calogero – En Apesanteur 

"Ve stavu beztíže"

Jsem úspěšný v klouzání
těsně předtím, než dveře se zavřou
ona říká ke mně "které poschodí ?"
a její hlas nutí mě opustit pevnou zem

Pak dveře zavřené
čísla tančí
všechno se mísí
já stoupám vzhůru s andělem

Ve stavu beztíže
vteřiny trvají jako hodiny
ve stavu beztíže
dokud jsme osamělí
v tomto výtahu

Ona si upravuje své vlasy
mám srdce v hrdle
aniž bych se na ni díval cítím její teplo
z řeči
upřených očí
na podlaze
dokud maličkosti nezastaví cestu

Ve stavu beztíže
vteřiny trvají jako hodiny
ve stavu beztíže
dokud jsme osamělí
v tomto výtahu
v tomto výtahu

Jsem úspěšný v klouzání
těsně předtím, než dveře se zavřou

Ve stavu beztíže
vteřiny trvají jako hodiny
ve stavu beztíže
dokud jsme osamělí
v tomto výtahu

Ve stavu beztíže
vteřiny trvají jako hodiny
ve stavu beztíže
dokud jsme osamělí
v tomto výtahu


Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

22.12.2007

Recenze parfému Paris Night od Céline Dion

Rubrika Zajímavosti

Paris Nights je vůně plná vzrušujících vzpomínek. Vrchní nóta rozkvétá v bohaté květinové kombinaci vistérie, mučenky a černého rybízu. Srdce v sobě ukrývá divoký jasmín, janovec, vonokvětku a růži. Vše přechází ve smyslně dřevitý základ, v němž naše smysly okouzluje vanilka, kašmírové a santálové dřevo a pačuli.

Flakón z čistého těžkého skla skrývá světle fialovou tekutinu a je poset zářivými hvězdami, které připomínají noční oblohu. Jedinečnost flakónu dodává kombinace zlaté a stříbrné barvy zdobící jeho hrdlo a uzávěr. Krabička je vymalovaná tmavě modrými nočními stíny se zářící purpurovou siluetou Eiffelovy věže a blikajícími světly pařížských nocí, která vyzařují krásu, vzrušení a naprostou rozkoš.

Tak už asi víte co dostane má polovička (mimo jiné) pod stromeček :o)


Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

20.12.2007

Hranice EU otevřeny, doklady ale potřebujete

Rubrika Zajímavosti

Nezapomeňte, že povinnost prokázat svou totožnost na území jiného státu stále platí !!!

Česká republika se stane 21. prosince 2007 součástí schengenského prostoru, k tomuto dni tedy zruší kontroly osob na hranicích se sousedními státy. Schengen se rozšíří o Českou republiku a dalších 8 států Evropské unie (Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko), počet schengenských států tím vzroste z 15 na 24. Občané ale nesmí zapomínat na to, že mají i nadále povinnost prokázat v případě potřeby během pobytu v jiném státě EU svou totožnost platným občanským průkazem nebo cestovním pasem.

Zrušení hraničních kontrol

Zrušením hraničních kontrol odpadnou další překážky v cestování. Hranice České republiky se sousedními státy budete moci překračovat v jakémkoli místě a v jakoukoli denní či noční hodinu, tedy i mimo současné hraniční přechody a jejich provozní dobu. Určitá omezení mohou vyplynout z důvodů ochrany přírody (omezení přechodu hranic v chráněných územích) a z důvodů ochrany soukromého majetku. Při projíždění státními hranicemi v autě, autobuse či ve vlaku nebude nutné zastavit ani snižovat rychlost (pokud nebude doprava omezena místní úpravou). Kontroly na mezinárodních letištích u letů v rámci rozšířeného Schengenu zůstanou sice zachovány až do 30. března 2008, stane se tak ale pouze z ryze praktických důvodů spojených se změnou letových řádů.

Identifikační doklady s sebou

Cesta k volnému pohybu osob v schengenského prostoru je otevřena, povinnost prokázat svou totožnost (cestovním pasem, občanským průkazem) na území jiného státu ale stále platí. Asociace českých cestovních kanceláří a agentur – AČCKA upozorňuje občany cestující do zemí Schengenu, aby i po 21. prosinci měli u sebe doklad, který umožní jejich identifikaci. Mohou nastat situace, kdy je nutné prokázat svoji totožnost, například v případě jakéhokoliv úrazu, nehody, pojistné události, okradení a následného sepisování protokolu na policii, lékařského ošetření, ubytování v hotelech, nedorozumění při výběru hotovosti, pochybnostech při platbě vyšší částky kreditní kartou, směně větší částky ve směnárně apod. Osoby mladší 15 let bez občanského průkazu potřebují i nadále při cestování do zemí EU buď vlastní cestovní pas, nebo pokud cestují v doprovodu rodičů, musí být zapsány v cestovním pase rodičů.

Pravidla pro cestování v Schengenu:

  • Český občan musí mít u sebe cestovní dokument - pas či občanský průkaz – a v případě potřeby se jím prokázat. Platnost občanek bez strojově čitelných zón končí 31. 12. 2008. Občanské průkazy EU uznávají i Andorra, Vatikán, San Marino, Švýcarsko a Lichtenštejnsko.
  • Průkaz totožnosti by u sebe měly mít i děti mladší 15 let. Od 1. března 2008 budou moci rodiče opět nechat zapsat děti mladší 10 let do svých pasů nebo upravit údaje již zapsané. Zapsání dítěte do OP je sice možné, ale rodič může narazit na komplikace při cestování.
  • K řízení vozidel je nutné mít český, případně mezinárodní řidičský průkaz, osvědčení o technickém průkazu vozidla, zelenou kartu a u zapůjčeného vozidla notářsky ověřený dopis s patřičným překladem.
  • Cestující psi, kočky a fretky musejí mít platné očkování proti vzteklině, čitelné tetování nebo mikročip. Jejich majitel musí mít u sebe jejich pas, který mu vydá pověřený veterinář.
  • Majitel zbraně převážené přes hranice musí mít tzv. evropský zbrojní pas. Podmínky cestování se zbraní a střelivem si ale upravuje každý stát jinak.
  • Dovoz tzv. hlídaného zboží zůstává nezměněn. Tím, že ubyly kontroly na hranicích, ale bude méně hlídán. Každý si nyní může dovést z jiné země EU mimo jiné 800 cigaret, 400 krátkých doutníků, kilogram tabáku, 10 litrů lihovin, 20 litrů aperitivů, 90 litrů vína aneb 110 litrů piva. U benzínu je limit stanoven na plnou nádrž a navíc 20 litrů.


Napsal: Barthe, vloženo: 18:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

Hranice České republiky s EU mizí

Rubrika Zajímavosti

21.12.2007 vstoupí Česká republika do schengenského prostoru. Čechům se tak splní přání, které nejčastěji vyslovovali před vstupem do Evropské unie – volně cestovat po celé Evropě.

Schengenský prostor po rozšíření

Kontroly na pozemních hranicích čekají na Čechy od pátku nově jen při opuštění vnějších hranic Schengenu, tedy třeba při jízdě na Ukrajinu a do Švýcarska. Jinak budou moci při cestě do sousedních států překročit hranice téměř kdekoli. Posledním březnovým dnem 2008 navíc v rámci letů v schengenské zóně padnou důsledné kontroly na českých letištích, což zrychlí odbavení lidí.

Právě volný pohyb po Evropě byl přitom před vstupem ČR do EU největším snem Čechů. V prosinci 2003 ho označilo v průzkumu agentury CVVM jako nejdůležitější změnu v životě skoro 42 procent oslovených.

Ze Sadö do Faro bez hranic za 52 hodin

Schengen se rozšíří na 24 evropských států. Přejezd ze severního do jižního cípu zabere podle satelitní navigace automobilem při svižné jízdě 52 a půl hodiny. Délka cesty z norského města Sadö do portugalského města Faro činí přes 5700 kilometrů.

Kdo by se chtěl na oslavu rozšíření Schengenu vydat z nově přistoupivšího Estonska do Portugalska, urazí trasu Tallinn-Lisabon za téměř 41 hodin a ujede přes 4100 km.

Vstup do Schengenu zrychlí i mezinárodní vlaky vyjíždějící z ČR. U hranic z nich zmizí policisté, kteří kontrolovali doklady.

Radost i obavy

Politici překypují nad dalším sjednocováním Evropy nadšením. Radují se i obchodníci v příhraničních oblastech, kteří se těší na příliv nových zákazníků od sousedů.

K rozšíření Schengenu zaznívají ale i obavy. Čeští kriminalisté nedávno upozornili, že se zvětší možnosti pašeráků drog, obchodníků s lidmi a zlodějů automobilů. Dostanou-li se jednou se „zbožím" do zóny, mohou se v ní nerušeně pohybovat.

Komplikovat život jim má tzv. Schengenský informační systém, do nějž ukládají státy údaje o podezřelých, pohřešovaných osobách či zcizených věcech.

Co přináší Schengen:
V noci z 20. na 21. prosince se prostor rozšíří na 24 států. Vedle zemí EU jsou v prostoru i nečlenské státy Island a Norsko. Bude tak možné přejet bez zastavení na hranicích mimo jiné z Estonska do Portugalska.
Z českých hranic zmizí policisté, kteří dosud kontrolovali přijíždějícím cestovní doklady. Přesunou se do vnitrozemí, posílí jiné policejní složky.
Zruší se hraniční závory, přejít do sousedních států bude možné prakticky kdekoli. Omezení bude panovat jen v přírodních parcích u hranic.
Každý ze států v může členství v Schengenu dočasně pozastavit. Obnovení kontrol na hranicích nastává pří vážném ohrožení státu nebo veřejného pořádku. V minulosti se tak stávalo při velkých sportovních akcích anebo po teroristických útocích.
ČR už v září vstoupilo do Schengenského informačního systému (SIS). V databázi jsou ukládány například údaje o nežádoucích občanech třetích zemí, osobách hledaných policií, pohřešovaných, hledaných věcech, mimo jiné dokladech, automobilech, střelných zbraní, padělaných bankovkách a podobně. Přístup k údajům mají především policejní, celní a justiční orgány. Zjistit, zda je veden v SIS, ale má právo každý občan.

Pád hranic ve střední a východní Evropě vnímají s rozpaky také Ukrajina, Rusko, Bělorusko, Černá Hora. Právě u nich bude nově zóna končit. Její hranice už týdny zabezpečují tisícové policejní posily. Pomáhat jim bude též nové technologické vybavení, na níž Brusel léta posílá stamiliónové dotace.

Výhrady znějí i zevnitř Schengenu, třeba z Rakouska a SRN. Dvě třetiny občanů se tam v průzkumech vyslovily proti procesu sjednocování, což zdůvodnily obavou z nárůstu krádeží od sousedů – tedy také Čechů.

Rozšiřování bude pokračovat

Z 20. na 21. prosince vstoupí do Schengenu vedle ČR i dalších sedm postkomunistických zemí. Doplní je Malta. Nová zóna zahrne 22 států Evropské unie, plus Island a Norsko. A rozšiřování bude pokračovat. V letech 2009 až 2011 mají přibýt Kypr, Rumunsko a Bulharsko. Členství vážně zvažují i jinak tradičně autonomní Švýcaři a Lichtenštejnci. Mimo Schengen zůstávají ze starých zemí Unie Velká Británie a Irsko.

Co ještě Česko v EU čeká:

Schengen na letišti
30. března 2008 odpadne povinnost absolvovat hraniční kontrolu také na mezinárodních letištích při letech uvnitř rozšířeného Schengenu. Nezbytné změny k odbavení cestujících provedlo pět letišť: Praha-Ruzyně, Brno-Tuřany, Ostrava-Mošnov, Pardubice a Karlovy Vary.
Zavedení eura
Datum zavedení společné evropské měny není jistý. Původní optimistické odhady mluvily o roku 2008, což už dávno neplatí. Vláda Mirka Topolánka zmiňuje rok 2012, odborníci dokonce 2014.
Pracovní trh
V květnu 2004 Čechům otevřely pracovní trhy jen Velká Británie, Irsko a Švédsko. Ostatní využily možnosti odkladů, ovšem postupně je rušily. Teď omezení vůči Čechům používá sedm států EU, mj. Belgie, Rakousko, SRN.

© 2007 Lenka Hloušková (Právo)


Napsal: Barthe, vloženo: 17:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

14.12.2007

Získejte stipendium a odjeďte studovat do Francie

Rubrika Zajímavosti

Pokud uvažujete o tom, že začnete studovat v zahraničí, jednou z možností je odjet do Francie. Pro zahraniční studenty ve Francii je výhodné, že mají stejný úřední statut, podmínky pro přijetí, získání stipendií, platí stejné školné a získávají stejné diplomy jako Francouzi.

Marek Schneider uvažuje o tom, že odjede studovat do Francie. Našel si školu v Nantes, kde vyučují jeho vytoužený obor – grafický design. Jde mu o to, aby poznal kulturu, navázal kontakty v oboru a získal prestižní vzdělání. Francouzsky umí docela dobře. Se zařizováním studia ve Francii je ideální začít minimálně půl roku před plánovaným odjezdem.

"Až budete psát motivační dopisy na univerzity nebo do Erasmu, neuvádějte jako důvod studia ve Francii vylepšení jazyka, ale zájem o studovaný obor," radí Marek ostatním. Ze školy by vám totiž nejspíš odpověděli: "Chcete-li se zlepšit ve francouzštině, zaplaťte si jazykový kurz."

Ve Francii můžete studovat, i když jazyk neovládáte. Mnohé školy nabízí programy (zejména magisterské a doktorské) v angličtině. Studenti sami to však moc nedoporučují.

"Se spolužáky mít problém nebudete, ti si s vámi rádi procvičí svou angličtinu, ale v menších městech můžete narazit například při sjednávání brigády nebo pronájmu bytu, tam se pak nedomluvíte, o úřadech nemluvě," sděluje třiadvacetiletá studentka Lucie z Prahy.

Dostupnější jsou univerzity
Můžete si vybírat mezi bakalářskými, magisterskými a doktorskými programy. Studuje se buď na univerzitách, nebo odborných školách. Odborné školy přijímají mnohem méně studentů než univerzity. Zvláštností francouzského vzdělávacího systému jsou prestižní a velmi kvalitní vysokoškolská zařízení, tzv. Grand Ecoles, která vzdělávají odborníky nejvyšší úrovně.

"S odjezdem do Francie je lepší počkat, až budete ve druhém nebo třetím ročníku na vysoké škole, máte pak možnost požádat o stipendium," doporučuje Caroline Dekkil, poradkyně z CampusFrance, střediska pro zájemce o studium ve Francii.

Podle údajů francouzského velvyslanectví je v současnosti přes 200 českých studentů ve Francii díky stipendiím francouzské vlády. Mnoho dalších odjíždí také v rámci mezinárodního programu studentských výměn Erasmus.

Měsíční náklady: 400 až 1 000 eur
Za rok studia na veřejné univerzitě zaplatíte od 160 do 500 eur dle typu vybraného studia. Na odborných školách okolo 600 eur ročně. Ale na některých soukromých školách u hodně žádaných oborů, například managementu, se školné může vyšplhat až na 8 000 eur za rok.

Informace o možných stipendiích, která vaše náklady výrazně sníží, získáte na adrese http://www.france.cz/.


S většími náklady musíte počítat při shánění bytu. Cena měsíčního nájemného se pohybuje kolem 15 eur/m2 v Paříži a 7 eur/m2 mimo Paříž.

Ve Franci jsou čím dál rozšířenější soukromé studentské rezidence. Jsou to garsoniéry s nábytkem a zařízením, s dostupnými kolektivními službami (kavárna, čistírna, videosál). Měsíční nájemné takové garsoniéry se pohybuje mezi 300 a 600 eury.

"Ekonomičtější řešení je bydlení v soukromí nebo se spolubydlícím. V Paříži a v jiných velkých městech může být ubytování studentů problematické. Proto radíme studentům výběr menších měst," říká Caroline Dekkil.

Placení nájemného vám ulehčí státní příspěvek na bydlení až do výše 200 eur, na který máte jako řádný student nárok. Žádá se o něj v Pokladně rodinných přídavků (Caisse d'allocation familiale) v místě bydliště ve Francii a jeho výše závisí na příjmech studenta, typu bydlení a výši nájemného. Koleje pořídíte za 150 až 300 eur na měsíc, ale míst je málo a přednost mají stipendisté.

Levně se najíte v menzách, které jsou běžnou součástí studentského života. Kompletní menu stojí necelá tři eura a některé jídelny mají otevřeno i večer a o víkendech.

Každý zahraniční student ve Francii může pracovat. Práce na poloviční úvazek, která je během studia povolena, však nemůže pokrýt celkové náklady, jde pouze o peníze na přilepšenou. Minimální hrubá mzda je 8,44 eura na hodinu.

Na školu se zapíšete on-line
Informace o studiu i životě ve Francii naleznete ve speciálním středisku CampusFrance. Buď při osobní návštěvě, nebo na internetových stránkách centra získáte kompletní a vyčerpávající údaje o možnostech studia vámi požadovaného oboru, požadavcích školy, organizaci výuky, zkouškách, okolnostech studentského života, poplatcích za výuku, ubytování nebo stravu.Díky středisku se také můžete na vybranou školu on-line zapsat.

"Na osobní návštěvu je třeba se předem objednat, budeme tak mít dostatek času se studentovi věnovat a pomoci mu s výběrem vhodné školy," uvádí Caroline Dekkil.

Studium ve Francii v kostce

Přehled všech vysokých škol, všech stupňů i oborů studia, rady, informace i přihlášky najdete v češtině na: http://www.ceskarepublika.campusfrance.org/
Tel. číslo: 221 401 050

Další informace

http://www.onisep.fr/ – katalog studijních programů
http://www.france.cz/- informace o stipendiích kontaktní osoba: Linda Fournier 221 401 016
http://www.cnous.fr/- studentské stránky, průvodce životem vysokoškoláka
http://www.socrates.cz/ – mezinárodní studentský výměnný program Erasmus

© 2007 Michaela Kučerová (MF Dnes)


Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

12.12.2007

Sváteční útraty ve Francii (Francouzi utratí na Vánoce asi 566 euro na osobu)

Rubrika Zajímavosti

Francouzi by pod vánočním stromečkem nejraději viděli jako dárek hotové peníze, pak oblečení a obutí a na třetím místě dárkové šeky. Sváteční útraty by letos měly činit v průměru 556 eur na osobu (něco přes 15 000 korun českých), tedy nepatrně více než loni.

Podíl připadající na dárky se má ale proti loňsku snížit o devět procent. Naopak o sedm procent mají vzrůst výdaje na sváteční jídlo a o dvě procenta výdaje na povyražení mimo dům.Mimo peněz, obutí a oblečení si Francouzi přejí mít pod stromečkem knihy, voňavky a kosmetiku.

V praxi to ale má podle průzkumu vypadat tak, že pod stromkem se nejčastěji ocitnou knihy, pak hudební dárky, oblečení a obutí, voňavky a kosmetika a na pátém místě videokazety a DVD.

Touha po hotových penězích a po dárkových šecích tak přes veškerou praktičnost přijde zkrátka, i když třetina Francouzů přiznává, že je dárky k Vánocům zklamána.

© 2007 Novinky.cz


Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

8.12.2007

Paris Live (Paris Sky Live View - Webcam Paris en Direct)

Rubrika Zajímavosti

Click for Paris, France Forecast


Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

20.11.2007

Milióny Francouzů stávkují

Rubrika Zajímavosti

Francie v úterý zažila vrchol stávek a dalších protestů proti reformním snahám nového prezidenta Nicolase Sarkozyho. K dopravákům a studentům se přidali také státní zaměstnanci, navíc nevyšel celostátní tisk.

V dopravě, kde stávka trvá už týden, se situace opět poněkud zlepšila, ale i tak jezdila nanejvýš polovina vlaků (v provozu je pouze polovina vlaků TGV), městská doprava ve francouzských velkoměstech kolabuje (pařížská městská doprava fungovala jen ze čtvrtiny až třetiny). Zaměstnanci těchto sektorů si chtějí vynutit odvolání vládního plánu zrušit jejich výhody ohledně odchodu do důchodu.

Zástupci odborů, dopravních podniků a vlády by se měli k prvnímu jednání sejít ve středu. Premiér François Fillon ale v pondělí řekl, že vláda od reformy takzvaných zvláštních důchodových režimů neustoupí.

Státní zaměstnanci vstoupili v úterý na 24 hodin do stávky proti chystanému snížení počtu pracovních míst a poklesu koupěschopnosti. Zasaženy stávkou byli mimo jiné školy, nemocnice, pošty, státní úřady a také letiště.

K manifestacích po celé zemi se zapojili i studenti, kteří už řadu dní mimo jiné blokují fakulty. Protestují proti novému zákonu o vysokých školách, jehož důsledkem může podle nich být nerovnost fakult v přístupu k financím.

Celostátní noviny nevyšly kvůli stávce svolané na protest proti ohlášenému snížení stavu zaměstnanců podniku, který se zabývá distribucí tisku.

"Francouzská veřejnost už má dost reforem," říká v rozhovoru pro list Parisien ministr pro rozpočet Eric Woerth.

Stávka studentů a státních úředníků dnešní půlnocí skončí. Železničáři však hodlají stávkovat dál. Miliony Francouzů tak budou i v nadcházejících dnech řešit, jak se dostat do práce.

© 2007 ČTK, Novinky.cz


Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

14.11.2007

Stávka ve francouzské dopravě způsobila chaos

Rubrika Zajímavosti

Chaos v dopravě vyvolala ve Francii středeční stávka zaměstnanců v dopravě a pracovníků energetických závodů. Protesty jsou namířeny proti opatřením, které mají postihnout na půl milión zaměstnanců veřejného sektoru. Přestože se vláda dohodla s odbory na dalších jednáních, prodloužili odboráři stávku na celý čtvrtek a panují obavy, že může být ještě delší. Tisíce lidí se přitom kvůli stávce obtížně dostávaly do práce.

Některým cestujícím začínající stávka nevadila. Pár na obrázku se líbá na pařížském nádraží krátce před jejím zahájením. Pro stávku hlasovalo sedm z osmi železničářských odborových svazů. Odboráři protestují proti Sarkozyho reformám.

Z 900 rychlovlaků TGV vyjelo jen 90 souprav. Podobně radikálně byla omezena příměstská doprava. Ve čtvrtek by však mohlo podle státních drah SNCF vyjet 150 souprav TGV. 

Tvrdě zasaženo bylo i pařížské metro a ve čtvrtek to nebude lepší, společnost RATP očekává, že pojede každý čtvrtý vlak metra. Silně byla ve francouzské metropoli omezena i autobusová odprava, jelo jen 15 procent spojů.

Po celé Francii tak lidé museli hledat alternativní způsoby cesty do práce. Mnozí jeli na kole nebo na kolečkových bruslích, další použili auta. I když často jelo více lidí v jednom autě, na cestách do Paříže se vytvořily zácpy v celkové délce 300 kilometrů

Omezeny byly o 8000 MW i dodávky elektřiny, protože 30 procent zaměstnanců energetických firem nepřišlo do práce.

Stávka se šíří

Neomezenou stávku vyhlásilo 13. listopadu sedm z osmi odborových organizací zaměstnanců státních drah SNCF. Pět z osmi odborových organizací pařížského dopravního podniku se ke stávce připojilo 14. listopadu. Ve středu se na jeden den připojilo ke stávce také sedm odborových organizací ze státních energetických společností EDF a GDF.

Ke stávce se připojily i čtyři odborové organizace z Pařížské opery, která nehraje ve středu. NK časově neomezené stávce se připojila státní Francouzská komedie. V 35 kolejích studenti postavili bariéry. Stávkou ale hrozí v následujících týdnech i studenti, učitelé a dokonce i magistrátní úředníci. Většina se účastnila protestních pochodů.

Státní zaměstnanci protestují už několik týdnů kvůli plánu na zrušení zvláštních penzí, které jim umožňovali mj. odejít dříve do důchodu, v některých povoláních už v padesáti. Ročně to stát stojí asi pět miliard eur.

© 2007 ČTK, Novinky.cz


Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

28.08.2007

Pod pařížskými mrakodrapy v ultramoderní čtvrti La Défense vznikla vinice

Rubrika Zajímavosti

Pod pařížskými mrakodrapy v ultramoderní čtvrti La Défense vznikla vinice. Lidé, kteří zde pracují, tak budou moci za čas poprvé ochutnat víno, které se urodilo přímo pod mrakodrapy. Postarala se o to společnost EPAD, která čtvrť spravuje. Na ploše tisíc metrů čtverečních vysadila 700 sazenic vína, napůl odrůdy Pinot Noir a napůl Chardonnay.

Společnost chce tímto krokem poněkud zmírnit strohou tvář čtvrti, pověstné architektonickým purismem. Pařížané jsou na jednu stranu na svou Défense hrdí, každoročně ji totiž jezdí obdivovat davy zahraničních návštěvníků. Nicméně po skončení pracovní doby se tato světoznámá část Paříže promění ve vylidněné místo bez života.

Miniaturní vinice je na špici esplanády před Velkou archou, která je symbolem Défense. Zakladatelé jí dali jméno Chantecoq podle pahorku, na kterém byla Défense vystavěna.

Počet pařížských vinic se tak zvýšil na pět. Nejznámější z nich je na Montmartru, tady každoročně pořádají barvité vinobraní. V Défense se z prvních hroznů budou moci těšit v roce 2010, a očekává se, že z nich bude na 400 lahví vína. 

Nejznámější stavbou v La Défense je Grande Arche (Velký oblouk). Byl dokončený v roce v roce 1989, symbolicky  k 200. výročí Velké francouzské revoluce. 

Návštěvníky zaujme svými impozantně strohými liniemi a čistou fasádou ze skla a mramoru. Měří 110 metrů, a návštěvníkům se z panoramatických výtahů od klenbou nabízí působivá vyhlídka na francouzskou metropoli.

© 2007 ČTK, Novinky.cz


Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

3.08.2007

Ve Franci startuje fotbalová ligová soutěž (Ligue 1)

Rubrika Zajímavosti

Cestu za sedmým titulem za sebou zahájí v neděli fotbalisté Lyonu, kteří v premiéře francouzské ligy přivítají tým Auxerre. Suverenita Lyonu, ve kterém působí i český reprezentant Milan Baroš, se ale jeho konkurentům už začíná zajídat. "Náš cíl je ale jasný, sedmý titul v řadě a také úspěch v Lize mistrů," vyhlásil prezident klubu Jean Michel Aulas.

Experti však očekávají, že suverenita Lyonu letos už nemusí být zdaleka tak výrazná. V čele pronásledovatelů, kteří budou chtít Lyon sesadit z trůnu, bude vicemistr z Marseille, zdaleka nejaktivnější hráč na letním přestupovém trhu.

"Lyon je pořád hlavním favoritem, má stále velikou kvalitu, ale v lize to tentokrát bude mít asi nejtěžší za poslední léta. Marseille by se Lyonu mohlo hodně přiblížit, protože hodně posílilo," řekl dnes v rozhovoru s ČTK kouč Ivan Hašek, který po minulé sezóně skončil na lavičce St. Etienne.

I proto nebude česká stopa v nejvyšší francouzské soutěži tak výrazná jako v minulosti. Z Paris St. Germain zamířil do Newcastlu reprezentační stoper David Rozehnal, záložník Vladimír Šmicer se vrátil z Bordeaux do Slavie a Pavel Fořt odešel z Toulouse hostovat do FC Brusel. V zemi galského kohouta tak zůstává už jenom monacké duo Jan Koller, Jaroslav Plašil, Baroš v Lyonu a Marek Heinz v St. Etienne.

::: Rozlosování francouzské Ligue 1 najdete zde :::

Léto ve znamení přestupů

Přestupová burza byla v létě ve Francii velmi rušná a postaraly se o to především velkokluby v čele s Lyonem, Marseille či Paris St. Germain, který po letech v ústraní znovu touží po návratu mezi elitu.

Lyon, který místo Gérarda Houlliera nově povede kouč Alain Perrin, pustil dlouholeté opory a reprezentanty Abidala a Maloudu do Barcelony respektive Chelsea. Tým opustili i Diarra s Tiagem. Místo nich budou dres Olympique oblékat italský mistr světa z loňského roku a obránce Fabio Grosso, který přišel z Interu Milán, z konkurenčního Lille přestoupili záložník Bodmer a útočník Keita. Ten stál 16 miliónů eur (téměř 450 miliónů korun); víc žádný francouzský klub letos za transfer nevyplatil a pro Baroše to bude další velká konkurence.

"Podle mě Lyon do konce přestupního období ještě nějaký velký nákup udělá," připomněl Hašek, že Lyon má díky prodeji Abidala, Maloudy, Tiaga a Diarry k dispozici ještě mnoho miliónů eur. Část z nich možná použijí na získání brankáře, protože reprezentant Coupet si na čtvrtečním tréninku poranil koleno a minimálně čtyři měsíce si nezachytá.

Velký obchod se v létě povedl také Marseille. Tým z jihofrancouzského přístavu prodal hvězdu loňského mistrovství světa Francka Ribéryho do Bayernu Mnichov a inkasoval za to astronomických 26 miliónů eur (téměř 730 miliónů korun), což byl suverénně největší letošní přestup v rámci francouzské ligy.

Marseille: za Ribéryho CIssé, Zenden, Ziani a Givet

To vedení rozvázalo ruce při hledání a skupování nových posil. Hostování útočníka Djibrila Cissého z Liverpoolu se proměnilo v přestup, ze stejného klubu Olympique získal i nizozemského záložníka Zendena. V Marseille si hodně slibují také od příchodu talentovaného záložníka Zianiho ze Sochaux či dlouholeté opory obrany Monaka Giveta.

"Na Marseille se letos hodně těším. Určitě mají na to, aby Lyonu pozici hodně znepříjemnili. Bude to hodně zajímavý souboj," tvrdil Hašek. "Víme, že nás letos všichni budou chtít porazit. Ale náš minimální cíl je druhé místo a dostat se do Ligy mistrů," přál si kouč Marseille Albert Emon. "Kdybych si ale měl vsadit, tak vsadím peníze na výhru Lyonu," podotkl Emon s úsměvem.

Ve Francii se očekává především souboj Lyonu s Marseille, ale tamní soutěž je proslulá tím, že pokaždé vyletí vzhůru nečekané překvapení. Letos by se takové úlohy mohly zhostit St. Etienne, Toulouse, Bordeaux či Auxerre, po hubených letech se touží dostat vzhůru i Monako s Paris St. Germain. "Bude to velmi zajímavá podívaná," těšil se Hašek.

Přehled českých fotbalistů ve francouzských klubech:
Jan Koller Monako, Jaroslav Plašil Monako, Marek Heinz St. Etienne, Milan Baroš Olympique Lyon

Nejzajímavější přestupy v rámci francouzské ligy (hráč odkud – kam):
Franck Ribéry Marseille – Bayern Mnichov, Florent Malouda Lyon – Chelsea, Eric Abidal Lyon – Barcelona, Tiago Lyon – Juventus Turín, Peter Odemwingie Lille – Lokomotiv Moskva, Boudewijn Zenden Liverpool – Marseille, Fabio Grosso Inter Milán – Lyon, Abdulkader Keita Lille – Lyon, Gael Givet Monako – Marseille, Karim Ziani Sochaux – Marseille, Allou Diarra Lyon – Bordeaux

© 2007 ČTK, Sport.cz


Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

2.08.2007

Louis de Funès nás baví tím, jací jsme

Rubrika Zajímavosti

"Vždycky jsem pracoval a hrál s maximem profesionálního vědomí, pozornosti a odpovědnosti. Ale nechtěl jsem se stát hvězdou," prohlásil v jednom televizním interview muž, který se celý život snažil dostat na vrchol. Muž, který pouze předstíral, že svůj úspěch přijímá skromně, a jenž své postavení filmové star a z něj vyplývající honoráře rozhodně nebral na lehkou váhu. Kontroverzní umělec, "muž čtyřiceti tváří za minutu", složitý člověk, milující manžel a otec, puntičkář i nesnesitelný kolega: Louis de Fune`s. Grimasa, škleb, křik, křečovitá gesta a nepřirozený pohyb – to jsou hlavní prvky komiky herce, který dodnes, více než šestnáct let po své smrti, rozesmává diváky. Jako by se největší herecká šmíra převtělila do drobné postavy a jako by ji ta postava přetavila v cosi zvláštního a jedinečného. Filmoví kritici se pozastavují nad tím, jak je možné, že tento nenápadný mužík, v jehož hereckém rejstříku je pouze škála opakujících se grimas střídajících se podle situace a někdy i nezávisle na ní, znovu a znovu přitahuje do kin a před televizní obrazovky tisíce a tisíce diváků. V čem je tajemství takového triumfu?

Pařížské předměstí Courbevoie, ležící severozápadně od hlavního města Francie, bylo ještě na počátku tohoto století samostatným městečkem s patnácti tisíci obyvateli. Tady, v čísle 29 v ulici Carnot, se v roce 1913 usadil jistý Carlos Louis de Funes de Galarza, bývalý neúspěšný advokát, který se vypravil do Francie z rodné Sevilly hledat štěstí. Provázela ho přitom manželka Leonor Soto Reguera, malá, drobná žena s jižanským temperamentem, o níž zlé jazyky tvrdily, že ze všeho dokáže udělat drama. Budiž řečeno, že žádné mimořádné štěstí tu na ně nečekalo. Carlos Louis se ani tady jako advokát neuchytil, a nebýt napůl pokoutního kšeftování s drahými kameny, které provozoval na terasách pařížských kaváren, sotva by tu mohli zůstat. A i tak stačily příjmy sotva na skrovné živobytí. Do tohoto rodinného prostředí se manželům Galarzovým narodil 31. července 1914 syn, který při křtu dostal jméno Louis Germain David. Světlo světa nespatřil zrovna v nejklidnější době. Pár hodin po jeho narození se na lavici pařížské kavárny Le Croissant zhroutil socialistický politik Jean Jaures, zasažený výstřely jistého Villaina. Týž den vyhlásila Francie mobilizaci a 3. srpna vyhlásilo Německo Francii válku ... Ozvěny tragédií však do ulice Carnot zalétaly z velké dálky. Na první pohled se nic nezměnilo. Peněz se rodině nadále nedostávalo, Carlosovy obchody nevzkvétaly a matka byla čím dál nervóznější. Brzy se museli z Courbevoie přestěhovat do Villiers-sur-Marne, vesničky ležící poblíž Nogentu. Tady začal chodit Louis do školy, tady v sobě objevil talent imitátora. Později vzpomínal na chvíle, kdy na dvorku malého domku, do kterého se rodina sotva směstnala, předváděl kamarádům i rodičům prodavače ryb či kameloty z blízkého tržiště: "Hrál jsem komedie před svým publikem ... Myslím, že zájmy, které jsme projevili v raném dětství, nás poznamenají na celý život. Jsou dobré. Můžeme je ztratit, ale ony se znovu vrátí." Škola mu příliš nešla. Když pak později nastoupil na gymnázium v Coulommier a byl nucen bydlet v internátu, který směl opustit jen čtyřikrát do roka, často plakával. A bouřil se. Po svém. Přísné disciplíně se vzpíral tím, že ze sebe dělával šaška, a za trest musel stávat na hanbě. Jediným rozptýlením bývaly hodiny kreslení a klavíru. Díky coulommierskému gymnáziu poprvé stanul na prknech znamenajících svět. Když v roce 1926 slavilo gymnázium patnácté výročí svého založení, nacvičili jeho žáci divadelní představení, s nímž vystoupili v místním Grand ThéČtre. Louis se přihlásil dobrovolně a hrál dítě ve sboru komediantů. Jeho výkonu si dokonce všiml jeden místní kritik. A tak, aniž to kdo věděl, osud už míchal kostkami. Brzy je vrhne do osudí života. Z té promíchané směsi otcových neúspěchů, matčiných hysterických scén, osamělého pláče pod polštářem v ložnici penzionátu, pitoreskního divadla jarmarečníků a výstupů hraných spolužákům se tak rodilo cosi, co v sobě mělo sílu třaskaviny.

Po absolvování gymnázia se Louis vrátil do rodinného lůna. Galarzovi se mezitím přestěhovali do Paříže, do ulice Vaugirard. Vzhledem k tomu, že vzdělání nezanechalo na Louisovi žádné viditelné stopy, a tudíž další studia nepřipadala v úvahu, vyvstala naléhavá otázka: co dál? Nejlepší bude vyučit se nějakému řemeslu. A tak Louis nastoupil do učení v kožešnickém učilišti v ulici Tournelle. Jenomže ouha! Ředitel učiliště měl kanárka, kterého Louis z dlouhé chvíle ostřeloval ohnutými špendlíky. Jednoho dne se ubohý kanárek svalil z bidýlka a Louise na hodinu vyhodili. Podobně skončil i druhý pokus u dalšího kožešníka. Co teď? Kousek od domu, kde Galarzovi bydleli, se nacházel fotografický ateliér, kolem kterého Carlos denně chodíval za svými pochybnými obchody. Jednoho dne mu bleskl hlavou nápad: Louis se bude učit fotografem! A tak se milý vtipálek učil kopírovat, vyvolávat a zvětšovat. Jenomže jednoho krásného dne při hodině teorie vybuchla v učebně v šuplíku katedry petarda a Louis se opět ocitl na ulici. Podobně skončily pokusy vyučit se průmyslovým kreslířem či aranžérem. Kvůli malé postavě – měřil metr čtyřiašedesát a vážil pětapadesát kilo – ho nevzali ani na vojnu. Znovu tedy vyvstala otázka: kam s ním? A to tím spíš, že se v roce 1936 oženil s jedenadvacetiletou Germainou Elodií Carroyerovou. Mladičká manželka od svého o pár měsíců staršího manžela očekávala materiální zajištění. Z naděje však brzy zbyly trosky. Louis sice díky tomu, že uměl obstojně hrát na klavír, zaskakoval jako klavírista v nejrůznějších barech, ale to na slušné živobytí nestačilo. Po šesti letech se manželství rozpadlo. Konečně si na počátku čtyřicátých let Louis sehnal trvalé místo klavíristy v montmartreském baru Horizont za honorář 700 franků měsíčně. Tady ho měl dostihnout osud. Jednoho dne vstoupila do baru nenápadná dívka v šatech dávno vyšlých z módy. Poslouchala malého klavíristu a obdivovala se jeho mistrovství. Sledovala, jak jeho hbité ruce běhají po klávesách, a hleděla do jeho modrých očí. Byla z toho láska na první pohled. Jmenovala se Jeanne Augustine Barthélemy de Maupassant. Jejím prastrýcem byl sice slavný spisovatel, ale z ruky do úst měla stejně daleko jako Louis. Ale co na tom – láska přece přenáší i hory. A tak se jednoho slunného dubnového odpoledne slavila na radnici 9. pařížského obvodu skromná svatba. Na svatební hostině se servírovala klobása s bramborovou kaší a slabé růžové víno. Byla válka, v Paříži houkaly sirény a potraviny byly na příděl. Novomanželé si pronajali miniaturní byt v ulici Miromesnil. Do Louisova života vstoupila žena, která se mu stala nejen družkou, ale také nejvěrnějším přítelem. Jediným člověkem, kterému Louis věřil a před nímž se dokázal otevřít. A na tom se nezměnilo nic po více než čtyřicet let. Až do smrti, která si pro něj přišla do Jeanniny náruče.

Bar Horizont ovšem znamenal ještě jeden předěl v Louisově životě. Tady si totiž poprvé uvědomil svůj herecký talent. Všiml si, že se lidé baví jeho způsobem hry. Rozesmávalo je, jak špulí rty, nafukuje tváře a poulí oči. Začal to dělat vědomě a okamžitě zaznamenal dvojnásobný úspěch. Byl tohle jediný důvod, proč se rozhodl přihlásit do hereckého kursu? Kdo ví. Faktem je, že si nemohl vybrat líp. Herecký kurs Reného Simona patřil v té době v Paříži k nejnavštěvovanějším. Louisovými spolužáky se stali Daniel Gélin a Robert Dhéry, ten první budoucí velký herec, druhý velký dramatik. Ale Louisova cesta nebyla ani zdaleka tak přímočará. Do kursu chodil pouhý rok a pak zpátky do baru a ke klavíru. Ale divadlo se ho chytlo drápkem a už nepustilo. V následujících letech vytvořil na jevištích nejrůznějších pařížských divadel řadu "postaviček a siluet", jak napsal jeho životopisec Jean-Marc Loubier. Zpočátku jen tak pro zábavu, později však už naprosto cíleně. Posedla ho touha stát se hercem. Jenomže touha nestačí. Člověk musí mít štěstí, a to ne a ne přijít. Víc než deset let dělal křoví, hrál němé role nebo role, jejichž text nepřesáhl "paní, nesu vám psaní", přihrával slavnějším kolegům a v duchu se užíral závistí a zklamáním. Byly to herecké galeje, ale zároveň skvělá škola, kterou později bohatě zúročil. Pomaličku si ho začali všímat. Tu si někdo povšiml jeho němé etudy, kterou vyplnil hluché místo, jindy vzbudila pozornost zvlášť povedená grimasa. K definitivnímu zvratu však došlo až v roce 1958, kdy dramatik Claude Magnier napsal hru Oskar o nešťastném podnikateli Barnierovi, kterého podvede jeho zaměstnanec proto, aby získal ruku jeho dcery. Byla to role jako šitá Louisovi na míru, ale producent Marcel Karsenty ji nabídl Pierrovi Mondymu. Ten však naštěstí nemohl, a tak Louis nakonec s Oskarem odjel na turné po Francii, Alžírsku a Maroku. Turné to bylo triumfální a všude se Louisovi dostávalo nadšených ovací. Jenže venkov není Paříž. Když se vrátil domů, žádná nová role na něj nečekala. Ale nečinnost netrvala dlouho. Producent Jean-Jacques Vital se rozhodl uvést Oskara v prestižním pařížském divadle Porte Saint-Martin. Bylo to hop nebo trop – šlo o všechno. Když 29. ledna 1961 přišel Louis večer do divadla na premiéru, tréma mu svazovala ruce i nohy. Ale na jeviště vstoupil sebevědomě. Třaskavina konečně našla svou rozbušku. Kritika obávaného Jeana-Jacquesa Gautiera, která nazítří vyšla ve Figaru, předznamenala všechny následující kritiky a přesně vystihla Louisův způsob herectví, který se už pak nikdy nezměnil, jen se postupem času zdokonalil: "Už jste viděli Oskara? Ale možná jste ještě neviděli Louise de Funese v Oskarovi. Mrká očima, jedno obočí zamračí, druhé vysune nahoru až ke kořínkům vlasů. Dělá grimasy. Klame tělem. Akumuluje komickou mimiku. Spřádá neodolatelná gesta. Zmítá sebou. Násobí hněvivé, vzteklé a potřeštěné výrazy. Zdvojuje šaškoviny. Křiví obličej, že vypadá jako z gumy. Otáčí se kolem své osy. Kouše si rty. Stahuje nosní dírky. Poskakuje. Vypadá, jako by se pohyboval na pružině. Vymýšlí si tiky. Ohrnuje rty. Dupe nohou. Strčí si prst do ucha těsně před tím, než zaujme napoleonskou pózu. Je burleskní. Mne si oči, utírá nos, tváří se, jako by si familiárním gestem osušoval slzu, přechází jeviště, funí ... Máme pocit, že slyšíme bláznivé štěbetání kačera Donalda a vidíme grimasy Pepka námořníka. Připomíná tančícího Pierota. Vyskočí do vzduchu a my vidíme, jak se přemisťuje vzduchem po diagonále. Tančí odvázané, vířivé shimmy. Svým klaunstvím se dotýká velikosti. Končí v absolutní potřeštěnosti, která jako by měla surrealistickou inspiraci." Nebylo pochyb. Zrodil se komik.

Film si sice Louise de Funese všiml poměrně brzy, jenom není jisté, jestli si Louise de Funese všiml nějaký divák. První role byly totiž tak malé, že se na plátně sotva mihl. Tak například v roce 1951 se sice objevil ve dvanácti filmech, ale většinou to byly němé role a jedinou větu, kterou v tom roce na plátně pronesl, byla krátká replika v jednom filmu Sachi Guitryho. Také díky Gélinovi a Dhérymu, kteří na svého směšného kolegu ze Simonových hereckých kursů nikdy nezapomněli, se v následujících letech ve filmu objevoval pravidelně. Počet natáčecích dnů se však zvyšoval jen pozvolna. V roce 1953 dostal tři natáčecí dny ve filmu Kumpáni noci, o rok později už to bylo sedm natáčecích dnů v Grangierově filmu Aprílový žert. Nahazoval repliky řadě slavných hvězd, například Fernandelovi, Pierru Brasseurovi či Jeanu Maraisovi. Jeho specifického vystupování si pomalu začali všímat i režiséři. Charakteristická je vzpomínka režiséra Henriho Verneuile: "Dohodli jsme se na vhodném kostýmu. Nazítří mi ho přišel ukázat. Řekl jsem mu, že je to v pořádku. Následující den přišel zase: ,Vyhovoval by vám malý knírek?? Odpověděl jsem, že to bude perfektní. Perfekcionalismus tohoto začínajícího herce mě překvapil. Po třech dnech se znovu objevil. ,Jak se vám líbí moje boty??, zeptal se mě. ,Připravil jsem si grimasu, která se mi zdá zajímavá. Nemohl bych ji udělat vždycky na konci věty? Takhle ...? A ukázal mi ji ... Jaká profesionalita u začátečníka!" Po divadelním úspěchu Oskara se role začaly zvětšovat, ale mezi filmaři pořád ještě přetrvávalo přesvědčení, že de Funes je sice vynikající figurkář, ale na skutečně velkou roli nemá. Tak to šlo až do roku 1964 a možná by to pokračovalo dál, kdyby se na scéně neobjevil režisér Jean Girault. V té době bylo Giraultovi čtyřicet a na seznamu svých profesionálních úspěchů toho moc neměl. Původně se živil jako asistent režie, od roku 1951 psal bezvýznamné scénáře a svůj první celovečerní film, Příživníci, natočil až v roce 1960. V roce 1963 se na něj ale usmálo štěstí. Nebál se Louise de Funese obsadit do hlavní role ve filmech Pouic-Pouic a Vyhoďte do povětří banku. Během natáčení se mezi oběma muži vytvořily přátelské vztahy, které přes všechny peripetie vydržely až do Giraultovy smrti. Jako by oba pochopili, že sami nejsou nic a že teprve jejich vzájemná spolupráce může přinést plody. Že to ovšem budou plody toho nejsladšího ovoce, netušil ani jeden. A netušili to ani producenti, když Giraultovi svěřili scénář Richarda Balducciho o jednom potrhlém četníkovi. Na scénáři nebylo nic výjimečného. Filmy o četnících nebo o vojácích byly v té době populární, ale většinou plytké a nenáročné. Scenárista se pokusil oživit nepříliš originální příběh tím, že jeho děj zasadil do Saint-Tropez, módního letoviska na březích Středozemního moře. Producenti si hodně slibovali od toho, že hlavní roli četníka Cruchota vezme někdo z oblíbených komiků, buď Darry Cowl, nebo Francis Blanche. Oba však odmítli a Giraultovi se podařilo prosadit Louise de Funese. Psát o Četníkovi ze Saint-Tropez by bylo nošením dříví do lesa. Neexistuje snad nikdo, kdo by ho neviděl. Pětatřicet let vyvolávají scény s nudisty, bláznivé honičky, gagy jak vystřižené z amerických grotesek a absurdní situace salvy smíchu po celém světě. Gejzír Funesových grimas strhl diváky všech věkových skupin a sociálního postavení. Budiž řečeno, že mu v tom skvěle sekundoval i Michel Galabru, který v roli strážmistra Gerbera na poslední chvíli vystřídal Pierra Mondyho, a skupinka připitomělých četníků, jimž vévodila komika Jeana Lefebvra. Louis de Funes o svém účinkování v Četníkovi ze Saint-Tropez prohlásil: "V téhle roli jsem byl šťastný. Byl v ní celý život, se svými poskoky i nadřízenými." Když se na film díváme dnešníma očima, neubráníme se údivu nad tím, jak se mohl tak banální film stát takovým fenoménem. Ale v kontextu té doby, na počátku zmatených šedesátých let, v době, kdy světovou politiku diktovala železná opona a válka ve Vietnamu, se lidé potřebovali očistit smíchem a vysmát se oficiální moci reprezentované v tomto případě četníky. Byl to výbuch přetopeného kotle. Tento výbuch s sebou strhl i Louise. Od této chvíle byl hvězdou a všechny další filmy, které natočil, svým hvězdným prachem poznamenal.

Jaký byl Louis de Funes? Svědectví se diametrálně liší. Jedni hovoří o jeho nesnášenlivosti, druzí o jeho laskavosti. Jedni zdůrazňují jeho skrblictví, druzí velkodušnost. Lidé v bretaňské vesnici Cellier, v níž roku 1967 koupil za pouhých 830 000 franků zámek Clermont, o něm hovořili jako o prostém, milém a snadno přístupném člověku. Kolegové herci už tak shovívaví nebyli. Jean Marais, s nímž Louis natočil tři díly Fantomase, o něm řekl: "Jeho talent je založen na špatné náladě. Nemám takové lidi rád. Se mnou se do opravdového konfliktu nikdy nedostal, ale na ostatní, kteří hráli malé role, byl protivný, a to ještě vážím slova. Nikdy jsem nepochopil, jak se tento herec druhořadých rolí mohl vyhoupnout mezi hvězdy." Jean Gabin, který spolu s de Funesem vytvořil hlavní roli ve filmu Tetovaný, byl ještě nesmiřitelnější a ke svému partnerovi se choval s neskrývaným pohrdáním. Na Louisovu obranu budiž řečeno, že Maraisovo, a zejména Gabinovo herectví se od Funesova lišilo úplně ve všem, takže k souznění snad ani dojít nemohlo. Je ovšem fakt, že s de Funesem nevycházeli ani další herci a že ti, kteří si s ním rozuměli, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Skutečně dobře vycházel jen s Bourvilem, a zejména s Michelem Galabrum, který po jeho smrti prohlásil: "Louis byl pro mě jako bratr ... V rozporu s tím, co říkají někteří lidé, byl velký profesionál, který respektoval herce obecně, a své partnery zvlášť ... Byl to náš národní komik. S ním mizí celá epocha, protože on se s ní dokázal identifikovat." A tak jediným člověkem, který by o Louisi de Funesovi mohl podat objektivní svědectví, byla jeho žena Jeanne. Ale ta mlčela už za manželova života a po jeho smrti v mlčení pokračovala. Louis svůj soukromý život uzavřel za vysoké zdi. Na veřejnosti se ukazoval jen příležitostně, interview poskytoval novinářům jen zcela výjimečně a žádné scény ze soukromí nenaplňovaly stránky bulvárních časopisů. Svůj profesní život naprosto oddělil od života soukromého. S manželkou a dvěma syny, Patrickem a Olivierem, žil v cellierském zámku daleko od módního světa filmových hvězd. "V Cellieru jsem jen zahradníkem," řekl v jednom z nemnohých interview. Tady bylo jediné místo, kde si dokázal odpočinout. A ten odpočinek potřeboval jako sůl, protože tempo, s jakým se vrhal do nových a nových projektů, se stupňovalo. Po úspěchu prvního Četníka následovaly další díly, po Fantomasovi další slavné filmy. Ale v roce 1974 přišel první infarkt. Pak se tempo přece jen trochu zvolnilo a v následujících devíti letech už Louis de Funes natočil jen šest filmů. Ten poslední patřil jaksi symbolicky do četnické série. Jmenoval se Četník a četnice, ale byl to špatný film. Navíc ho pronásledovala smůla – uprostřed natáčení zemřel režisér Jean Girault na infarkt. Pro Louise to byla hrozná rána, z níž se už nevzpamatoval. Ještě se sice podílel na několika televizních pořadech, ale radost v něm nebyla. Pak se zavřel na svůj zámek a čekal ...

Dne 27. ledna 1983 mrzlo, až praštělo. Louis si dopoledne vyšel na zahradu, ale zima ho brzy zahnala domů. Odpoledne strávil v křesle a pospával. K večeři si dal trochu ovoce, pak se převlékl do pyžama a šel do postele. V deset hodin se s trhnutím probudil. Bolelo ho celé tělo. Vykřikl: "To není možné, já umřu ..." Ve 22 hodin 10 minut vydechl naposled. O dva dny později byl pohřben na cellierském hřbitůvku, odkud byly jeho ostatky později převezeny do manželčiny rodinné hrobky v Allones u Naumuru. Na hrobě není žádný zvláštní nápis, ale možná by tam mohla stát slova, která Louis kdysi řekl při jednom rozhovoru: "Lidé jsou komedianti. My jsme herci."

© 2007 francouzskyfilm.cz (Tom Key)
Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

16.07.2007

Mathieu Bouthier & Muttonheads "Make Your Own Kind Of Music"

Rubrika Zajímavosti

Aktuální letní jednička francouzských hitparád, kterou má na svědomí francouzský DJ Mathieu Bouthier. Pokud Vám připadá refrén nějaký povědomý, tak se nejspíš nemýlite, protože se jedná o taneční předělávku písničky, kterou jste v originále mohli slyšet v seriálu Lost (Ztraceni). Jo, abych nezapomněl, ten malej klučina v tom videoklipu má dobrý vkus ;-)


Napsal: Barthe, vloženo: 18:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

To je pařák :o)

Rubrika Zajímavosti


Napsal: Barthe, vloženo: 15:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

14.07.2007

Francie slaví výročí dobytí Bastily

Rubrika Zajímavosti

Bastila (francouzsky Bastille), původně výraz pro opevněné věže a zámky ve Francii, později jméno pařížské pevnosti u brány sv. Antonína vybudované za vlády Karla V. a Karla VI. v letech 1369-82. Časem se z Bastily stalo místo pro držení státních vězňů, zadržovaných často na základě bezdůvodného obvinění dvorními prospěcháři a tak Bastila postupně přešla ve známost spíše jako vězení než jako pevnost. Tato pověst dosáhla vrcholu v průběhu Francouzské Revoluce, kdy se stala symbolem despocie. 14. července 1789 byla pevnost zbořena revolučními silami, které ji dobyly a osvobodily vězně. Pád Bastily byl od té doby oslavován jako datum zrození francouzské občanské nezávislosti a byl každoročně oslavován. Pevnost sama byla na příkaz nového vedení zničena. Na jejím místě stojí bronzový votivní sloup, Červencový sloup, věnovaný francouzským vlastencům. Den pádu Bastily, každoročně oslavovaný 14. července, byl v roce 1880 vybrán za francouzský národní svátek. Ten je oslavován různými přehlídkami, proslovy, ohňostroji a také doprovázen provoláváním hesel „Vive le 14 juillet!" („Ať žije 14. červenec!") a „A bas la Bastille!" („Pryč s Bastilou!").




Napsal: Barthe, vloženo: 22:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

9.07.2007

Pár dní v Paříži ...

Rubrika Zajímavosti

Milí čtenáři mého blogu (hlas-lidu.blogy.novinky.cz), po několikadenní odmlce přidávám takovou malou "cestovní zprávu".

Cestovní zprávu z města, kteréžto třeba jen trochu podobné krásou jsem nikde jinde nikdy neviděl. Má očekávání Paříže byla velká, ale ne tak velká, jaká překvapení se mi dostala. Za svůj relativně krátký život jsem navštívil spoustu zemí a velkých měst, ale v žádném nebylo tolik památek, tolik historie dějin lidských a krásy, jako zde... A teď mi prosím dovolte napsat alespoň několik pocitů z Paříže, která mě tolik uchvátila.

Já před Eiffelovkou

Hned ráno po zhruba patnáctihodinové cestě jsme vystoupili před obrovskou Eiffelovou věží. Věděl jsem, že je velká, ale netušil jsem, jak moc. Ono, z fotek toho příliš nepoznáte, až když pod ní stojíte a vidíte tu obrovskou mohutnost, téměř nedokážete uvěřit, že tady stojí už od konce 19. století... A ten pohled seshora je téměř dokonalý...

Pohled ze 3. patra E.V

Mezi další klenoty, na které jsem se opravdu těšil bylo muzeum Louvre. Je opravdu krásné, ta četnost těch nejvzácnějších klenotů umění lidských dějin je nádhérná. I samotnou Monu Lisu jsem viděl – tu, o které toho tolik každý z nás slýchává... Kdyby nebyla natolik slavná, asi bych ji svým laickým okem lehce přehlédl. Ale když už o ní tolik slyšíte a pak se před ni postavíte, zdá se vám jiná – vzácná, krásná...

Muzem Louvre...

Samozřejmě jsme navštívili i jiné památky Paříže a věřtě mi, každá má své obrovské kouzlo. A když jsem navíc navštívil Disneyland, cítil jsem se jako před pár lety, když jsem byl skutečně ještě malým dítětem. Pousmáté obličeje snad všech, kteří v něm jsou, přece znamenají, že na tom místě se musí každý vrátit do dětských let. Naše návštěva trvala něco přes osm hodin a ikdyž se mi to z počátku zdálo jako strašně dlouhá doba, jen velmi nerad jsem večer opouštěl bránu světa bezstarostnosti, světa Disneylandu. Hodně se o něm mluví, ale musím říct, zaslouží si to – po právu!

Před Disneylandem...

Má cesta Paříží ve mně zanechala spoustu pocitů, zážitků a vzpomínek. Avšak nejen památky ve mě zanechaly nadšení, ale hlavně ta atmosféra. Velké rušné město, ve které však tuto rušnost necítíte. Já cítil jen klid a skutečnou dovolenou, při které jsem si opravdu odpočinul. Jak říká legenda, kdo se dotkne "bodu Zero" před Notre Dame, vrátí se do Paříže znovu. A já si to noční jiskření Eiffelovky a úsměv Mony Lisy ujít nenechám a legendu nechám splnit za rok znovu...

© 2007 Jan Wurst (hlas-lidu.blogy.novinky.cz)


Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (1)

30.06.2007

Tour de France

Rubrika Zajímavosti

Tour de France je etapový závod profesionálních cyklistů trvající asi tři týdny v červenci. Pořádá se každoročně už od roku 1903 ve Francii, z níž ale zajíždí i do jiných zemí. Pravidelné pořádání přerušila pouze první a druhá světová válka. Dnes je jednou z nejdůležitějších sportovních událostí roku.

Historie a popis

Závod byl založen jako propagační závod novin L'Auto (předchůdce dnešního listu l'Equipe) jejich vydavatelem Henrim Desgrangem. Měl být konkurencí pro závod Paříž – Brest a zpět sponzorovaný listem Le Petit Journal a závod Bordeaux – Paříž sponzorovaný novinami Le Vélo. Nejdříve šlo o téměř nepřetržitý vytrvalostní závod. Jezdci spali kolem cest a bylo jim zakázáno přijímat cizí pomoc. Nyní je Tour etapový závod rozdělený do mnoha etap, každá z nich trvá jeden den. Peloton závodu provází několik doprovodných vozidel (automobily a motocykly) poskytujících informace, jídlo, pití a přístup k mechanikům. Některé z vozidel patří organizátorům závodu a slouží pro všechny jezdce, některé jsou týmové.

Většina etap vede Francií, ale je běžné, že některé etapy zavítají i do okolních států, například do Itálie, Španělska, Švýcarska, Belgie, Lucemburska a Německa, ale i do nesousedících zemí, například do Irska, Velké Británie nebo Nizozemska. Tři týdny trvající závod obvykle zahrnuje dva dny volna, které jsou často využívány pro přesun mezi etapami.

V posledních letech předchází první etapě krátká časovka jednotlivců (1 – 15 km) zvaná prolog. Tradiční cíl je na pařížských Champs-Elysées. Mezi tím závod nabízí etapy různého charakteryu, například rovinaté etapy, horské etapy, časovky jednotlivců a časovky týmů. Vzhledem k rozmanitosti závodu vyhrávají je celkovým vítězem obvykle kvalitní vrchař nebo časovkář.

Dopingové skandály

Během let byla Tour zkažena mnoha dopingovými skandály.

13. července 1967 zemřel při výjezdu na Mont Ventoux britský cyklista Tom Simpson. Pitva prokázala nadměrné užívání amfetaminu.

8. července 1998 propukl velký skandál, když francouzští celníci zatkli Willyho Woeta, lékaře cyklistického týmu Festina, jehož hlavním jezdcem byl Richard Virenque, za držení nelegálního množství léků na předpis a narkotik, včetně erytropoetinu (EPO), růstových hormonů, testosteronů a amfetaminu. Woet později odkryl mnoho praktik používaných v cyklistice ve své knize Massacre a la Chaîne. Richard Virenque odmítl podezření z dopingu a dodal, že jestliže dopoval, nebylo to vědomě. 23. července 1998 francouzská policie, jednající dle povolení k domovní prohlídce, našla důležité množství dopingových produktů v hotelu a automobilech stáje TVM. Závod byl zásadně narušen, některé týmy ze závodu odstoupily a jiné protestovaly proti zákrokům policie přerušením etap. Ještě v roce 2000 byli Richard Virenque a vedení stáje Festina v této souvislosti vyslýcháni.

Lance Armstrong vyhrál závod rekordně sedmkrát za sebou bez větších kontroverzí, ale po skončení kariéry přišel list L'Equipe s obviněními, že si také pomáhal nedovolenými prostředky.

V roce 2006, po skončení Armstrongovy éry, zvítězil v závodě Američan Floyd Landis. Dopingová kontrola ale našla v jeho vzorcích zakázané látky. Případ dosud nebyl uzavřen, Landis napadá proceduru kontroly a zatím zůstává veden jako vítěz závodu. Navíc už před závodem odstoupilo ze závodu několik favoritů zapletených do vyšetřování dopingových obvinění ve Španělsku, včetně vítěze závodu z roku 1997 Jana Ulricha.

Trikoty

Závod je spojen s několika soutěžemi, k nimž je obvykle přidružen barevný trikot. Aktuální držitel ocenění je oprávněn nosit během jízdy příslušný trikot.

Žlutý trikot (maillot jaune) nosí vedoucí jezdec celého závodu a je ceněn ze všech nejvíce. Po skončení závodu je vedoucí jezdec vyhlášen celkovým vítězem. Ocenění získává jezdec, který má nejmenší součet všech časů z jednotlivých etap.

Zelený trikot (maillot vert) je udělován za sprintérské body. Na konci každé etapy jsou tyto body uděleny jezdcům, kteří skončí první, druzí atd. Počet bodů závisí na typu etapy – mnoho bodů za rovinaté etapy, méně již za horské etapy a nejméně za časovky. V průběhu etapy je možné získat nějaké body i za nejrychlejší průjezd určitými kontrolními místy, tzv. rychlostními prémiemi, obvykle bývají dvě v etapě. Na těchto kontrolních místech (stejně jako v cíli) je možné získat i sekundy navíc pro žlutý trikot. Tyto bonifikace hrají obvykle roli hlavně v prvním týdnu závodu před horskými etapami, kdy je celkové pořadí velmi vyrovnané. Nejvíce zelených trikotů (6) získal Eric Zabel.

Puntíkovaný trikot (maillot a pois) je určen pro krále hor. Na vrcholu vybraných stoupání jsou nejrychlejším jezdcům rozdělovány body. Výjezdy jsou děleny na kategorie od 1 (nejobtížnější) do 4 (nejlehčí) podle jejich náročnosti (strmosti). Existuje i pátá kategorie (Hors categorie) pro nejtěžší vrcholy. V roce 2004 byl systém hodnocení změněn, za první místo ve výjezdu 1. – 4. kategorie jsou uděleny 3 body, zatímco za vítězství ve výjezdech kategorie Hors je uděleno bodů 20. Body za vítězství v 1. – 4. kategorii jsou uděleny prvním třem jezdcům, zatímco v kategorii Hors prvním deseti jezdcům. Umístění v první trojce v posledním výjezdu každého dne je navíc ohodnoceno dvojnásobným počtem bodů. O vrchařské vítězství se bojuje od roku 1933, puntíkovaný trikot byl poprvé představen v roce 1975. Barvy byly zvoleny sponzorem Poulain Chocolate. Historicky nejúspěšnějším jezdcem je Richard Virenque, který triumfoval sedmkrát – v letech 1994 – 1997, 1999, 2003 a 2004.

Soutěž o bílý trikot, který je obdobou žlutého trikotu, je určena jezdcům, kteří 1. ledna roku, v němž se jede závod, nedovršili 25 let. Poslední soutěží je soutěž o nejbojovnějšího jezdce. Každý den se sejde skupina rozhodčích, jež uděluje body závodníkům, kteří se pokusili o únik či jiný podobný útok. Jezdec s největším počtem bodů nosil bílé startovní číslo na červeném pozadí (místo černého čísla na bílém pozadí). V roce 2004 nastala změna, vítěz získává bílé číslo na modrém pozadí.

Poslední soutěží je soutěž družstev. Po každé etapě je týmu přidán čas tří nejrychlejších jezdců. Nyní má Tour de France 21 týmů po 9 závodnících.

Druhy etap

Běžná etapa

V běžných etapách startují všichni jezdci najednou. Cyklistům je dovolen kontakt, mohou jet v zákrytu (v háku). Jízda ve větrném stínu je rozhodující pro taktiku: osamocený jezdec má jen malou šanci na dojetí skupiny cyklistů, kteří se mohou střídat v namáhavé pozici na čele skupiny. Většina jezdců tvoří největší skupinu, peloton, s útočícími skupinami na čele a odpadajícími skupinami na chvostu. V horských etapách bývá peloton rozdrobený, v rovinatých etapách jezdí pospolu.

Jestliže dorazí do cíle více jezdců najednou, nezrychlují proto, aby si zlepšili svůj čas o pár sekund. Existuje totiž pravidlo, že když jeden závodník dorazí do cíle se ztrátou menší než jedna sekunda, je mu připsán stejný čas, jako jezdci před ním. Toto platí postupně i pro další jezdce, proto, když peloton dorazí do cíle pohromadě, je všem jezdcům připsán stejný čas jako vítězi. A to i přesto, že průjezd pelotonu přes cílovou pásku trvá desítky sekund, někdy i minuty. Na čele probíhají sprintérské souboje, avšak ne pro zlepšení času, ale pro triumf v etapě a pro body pro zisk zeleného trikotu pro nejlepšího sprintera. Po první dvacítce jezdců, kdy se již nerozdělují sprintérské body, již jezdci nesoutěží o konečné pořadí. Toto nepsané pravidlo předchází nebezpečným hromadným spurtům. Uprostřed některých etap nebo na jejích koncích je možné získat časový bonus, avšak to platí jen pro první tři jezdce, kteří dosáhnou určitého kontrolního místa. Tento bonus bývá maximálně 20 sekund.

Existuje i pravidlo, že když jezdec upadne méně než kilometr před cílem etapy, což je signalizováno červeným trojúhelníkovým praporkem nad tratí, pak je mu připsán stejný čas jako je čas dojezdu skupiny, jejíž byl členem v době, kdy upadl. Toto pravidlo zamezuje tomu, aby byli spurtéři potrestáni za nehodu, která nereflektuje jejich skutečný celkový výkon na trati. Tento spurtér sice nevyhraje etapu, ale není penalizován v celkovém pořadí.

Časovka jednotlivců

Časovku jednotlivců jezdí cyklisti samostatně. Jezdci startují v intervalu dvou minut, a to v obráceném pořadí v celkové klasifikaci. Nejvýše postavení jezdci, startující nakonec, vyrážejí na trať v intervalech tří minut. Toto pravidlo však neplatí vždy. Tour v roce 2004 nabídla časovku (dlouhou asi 15 km) s cílem na vrcholu legendární Alpe d'Huez, v níž jezdci startovali v rozmezí jedné minuty, ti nejlepší v rozmezí dvou minut.

Protože je časovka jednotlivců zkouškou individuálních schopností, jezdci se v průběhu etapy nemohou domlouvat. Jestliže jezdec dojede závodníka jedoucího před ním, což se díky různým schopnostem cyklistů často děje, nesmí jet tito závodníci jako skupina. Především nesmí jet v zákrytu.

V průběhu Tour de France se obvykle uskuteční tři nebo čtyři časovky jednotlivců. Před první etapou se jede krátká časovka, nazývaná prolog, která rozhoduje o tom, kdo bude vozit v první etapě žlutý trikot a zamezuje tomu, aby byli jezdci vměstnáni v celkové klasifikaci se stejnými časy (v prvním týdnu zaznamená mnoho jezdců stejný čas díky pravidlu zmíněnému výše). Následuje rovinatá časovka, horská časovka a před koncem závodu další rovinatá časovka.

Tradičně je poslední časovka předposlední etapou, která rozhoduje o vítězi ještě před startem poslední etapy, která se již nejede soutěžně. Při některých příležitostech však organizátoři závodu změnili poslední etapu s dojezdem v Paříži na časovku. Posledním závodem, kdy se toto stalo, byla Tour v roce 1989, pověstná nejtěsnějším vítězstvím Grega LeMonda před Laurentem Fignonem. Fignon vjížděl do poslední etapy jako vedoucí jezdec s náskokem 50 s, ale nakonec byl poražen o osm sekund po skvělém časovkářském výkonu LeMonda.

Časovka týmů

Každou Tour se jezdí i časovka týmů. Je podobná časovce jednotlivců, ale celý tým jezdí pohromadě. Tým jezdí jako skupina, jezdci se střídají na čele, ale nemohou spolupracovat s ostatními týmy. Každému členu týmu je připočítán konečný čas pátého jezdce devítíčlenného týmu. Avšak odtrhne-li se jezdec od skupiny a dojede na šesté či nižší pozici odděleně od této skupiny, je mu připočítán horší čas, než kterého skutečně dosáhl. Proto, píchne-li nebo upadne-li vůdce skupiny, tým musí obětovat čas týmu ve prospěch času svého lídra.

Slavné etapy

Poslední etapa končí na bulváru Champs-Elysées v Paříži, který je kvůli svému pokrytí dlažebními kameny pro jezdce velmi nepříjemný. Tato etapa se většinou nejezdí v soutěžním duchu, protože o vítězi je již zpravidla rozhodnuto, stává se obvykle soubojem sprinterů o prestižní poslední etapové vítězství. Přesto se v minulosti objevily výjimky. V roce 1987, kdy Stephen Roche vedl po poslední časovce o 40 s před Pedrem Delgadem, se Delgado v poslední etapě odtrhl od pelotonu a pokusil se na poslední chvíli strhnout vítězství na svou stranu. Avšak Roche Delgada dohonil a oba dojeli v hlavním pelotonu.

V posledních letech organizátoři experimentovali s přesunutím poslední časovky jednotlivců do poslední etapy místo etapy předposlední. Nejznámější se tímto stala Tour v roce 1989, kdy Greg LeMond převzal žlutý trikot v poslední časovkářské etapě před Laurentem Fignonem a zvítězil o osm sekund.

Proslulou etapou je etapa s cílem na Alpe d'Huez. V roce 2004 se organizátoři rozhodli k dalšímu experimentu a uspořádali časovku jednotlivců s cílem na Alpe d'Huez. Tato změna však závodníky nebyla přijata příliš dobře.

Hostitelství začátku nebo konce etapy přináší dotyčnému městu prestiž. Zatímco dříve začínala každá etapa na místě, kde předchozí etapa končila, a závod byl proto kontinuální, nyní startují etapy o několik kilometrů dále. Tím je zajištěno, že si svůj kousek slávy užije více měst.

Velmi prestižní je hostit prolog a začátek první etapy. Jelikož je prolog příliš krátký na přejezd mezi dvěma městy, odehrává se prolog a začátek první etapy ve stejném městě. Tour de Francie bývá střídavě zahájena uvnitř Francie a mimo ni, často se i několik prvních etap jezdí v okolních státech.

Seznam celkových vítězů 

2006 Floyd Landis
2005 Lance Armstrong
2004 Lance Armstrong
2003 Lance Armstrong
2002 Lance Armstrong
2001 Lance Armstrong
2000 Lance Armstrong
1999 Lance Armstrong
1998 Marco Pantani
1997 Jan Ullrich
1996 Bjarne Riis
1995 Miguel Indurain
1994 Miguel Indurain
1993 Miguel Indurain
1992 Miguel Indurain
1991 Miguel Indurain
1990 Greg LeMond
1989 Greg LeMond
1988 Pedro Delgado
1987 Stephen Roche
1986 Greg LeMond
1985 Bernard Hinault
1984 Laurent Fignon
1983 Laurent Fignon
1982 Bernard Hinault
1981 Bernard Hinault
1980 Joop Zoetemelk
1979 Bernard Hinault
1978 Bernard Hinault
1977 Bernard Thévenet
1976 Lucien Van Impe
1975 Bernard Thévenet
1974 Eddy Merckx
1973 Luis Ocana
1972 Eddy Merckx
1971 Eddy Merckx
1970 Eddy Merckx
1969 Eddy Merckx
1968 Jan Janssen
1967 Roger Pingeon
1966 Lucien Aimar
1965 Felice Gimondi
1964 Jacques Anquetil
1963 Jacques Anquetil
1962 Jacques Anquetil
1961 Jacques Anquetil
1960 Gastone Nencini
1959 Federico Bahamontes
1958 Charly Gaul
1957 Jacques Anquetil
1956 Roger Walkowiak
1955 Louison Bobet
1954 Louison Bobet
1953 Louison Bobet
1952 Fausto Coppi
1951 Hugo Koblet
1950 Ferdinand Kubler
1949 Fausto Coppi
1948 Gino Bartali
1947 Jean Robic
1946 závod se nekonal
1945 závod se nekonal
1944 závod se nekonal
1943 závod se nekonal
1942 závod se nekonal
1941 závod se nekonal
1940 závod se nekonal
1939 Sylvere Maes
1938 Gino Bartali
1937 Roger Lapébie
1936 Sylvere Maes
1935 Romain Maes
1934 Antonin Magne
1933 Georges Speicher
1932 André Leducq
1931 Antonin Magne
1930 André Leducq
1929 Maurice de Waele
1928 Nicolas Frantz
1927 Nicolas Frantz
1926 Lucien Buysse
1925 Ottavio Bottecchia
1924 Ottavio Bottecchia
1923 Henri Pélissier
1922 Firmin Lambot
1921 Léon Scieur
1920 Philippe Thys
1919 Firmin Lambot
1918 závod se nekonal
1917 závod se nekonal
1916 závod se nekonal
1915 závod se nekonal
1914 Philippe Thys
1913 Philippe Thys
1912 Odile Defraye
1911 Gustave Garrigou
1910 Octave Lapize
1909 François Faber
1908 Lucien Petit-Breton
1907 Lucien Petit-Breton
1906 René Pottier
1905 Louis Trousselier
1904 Henri Cornet
1903 Maurice Garin

Rekordy

Lance Armstrong (USA) dokázal vyhrát jako jediný v dosavadní historii Tour de France tento závod sedmkrát (v letech 1999-2005). Čtyři jezdci dokázali vyhrát Tour pěktrát:

  • Jacques Anquetil (Francie) v letech 1957, 1961, 1962, 1963 and 1964;
  • Eddy Merckx (Belgie) v letech 1969, 1970, 1971, 1972 and 1974;
  • Bernard Hinault (Francie) v letech 1978, 1979, 1981, 1982 and 1985;
  • Miguel Indurain (Španělsko) v letech 1991, 1992, 1993, 1994 a 1995 (jako první dokázal vyhrát pětkrát po sobě).

Nejvíce závodů dokázali vyhrát Francouzi (36 závodů), následováni Belgičany (18), Italy a Američany (po 9), jezdci Španělska (8), Lucemburska (4), Švýcarska a Nizozemska (2) a Irska, Dánska a Německa (po 1 závodu).

Češi a Slováci na Tour

Tour de France se dosud zúčastnilo pět Čechů a dva Slováci, přičemž Ján Svorada vyměnil v roce 1996 slovenské občanství za české. Nejúspěšnějšími jezdci jsou Svorada s osmi starty a třemi individuálními etapovými vítězstvími a Pavel Padrnos se sedmi starty a třemi vítězstvími v týmové časovce.

  • 1987 Květoslav Palov (103.), Milan Jurčo (nedokončil)
  • 1988 Milan Jurčo (139.)
  • 1993 Ján Svorada (nedokončil)
  • 1994 Ján Svorada (103., vyhrál etapu)
  • 1995 Ján Svorada (nedokončil)
  • 1996 Ján Svorada (nedokončil)
  • 1998 Ján Svorada (nedokončil, vyhrál etapu)
  • 1999 Ján Svorada (nedokončil), Pavel Padrnos (nedokončil)
  • 2000 Pavel Padrnos (85.)
  • 2001 Ján Svorada (129., vyhrál etapu)
  • 2002 Tomáš Konečný (65.), Pavel Padrnos (69.), Ján Svorada (131.)
  • 2003 René Anderle (83.), Pavel Padrnos (102., vyhrál týmovou časovku)
  • 2004 Pavel Padrnos (79., vyhrál týmovou časovku), Jan Hruška (117.)
  • 2005 Pavel Padrnos (95., vyhrál týmovou časovku)
  • 2006 Pavel Padrnos (65.)

© 2006 Wikipedia

::: Tour de France (oficiální internetové stránky) :::


Napsal: Barthe, vloženo: 17:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

17.06.2007

Francouzská klávesnice

Rubrika Zajímavosti

Francouzská klávesnice je pro středoevropana docela psycho zážitek. Kromě prohozených písmenek ů a m si všimněte v levé oblasti prohozených písmen A Q Z a W. Této francouzské klávesnici se tak říká "azerty". Jestliže někdo ovládáte v češtině psaní na klávesnici všemi deseti, tak tady si ani neškrtnete. Jediné rozumné řešení je nainstalovat si na místních Windowsech nějakou jinou klávesnici (německou nebo anglickou, česká tam není).


Napsal: Barthe, vloženo: 18:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

14.06.2007

Belgický novinář se omlouvá za svou poznámku o "opilém" Sarkozym

Rubrika Zajímavosti

Belgický novinář Eric Boever nabídl omluvu úřadu francouzského prezidenta za to, že na summitu G8 řekl o zmateném a vysmátém Sarkozym, že "pil víc než vodu".

Belgický novinář Eric Boever, který se minulý týden účastnil na summitu G8 v Německu tiskové konference francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, se omlouvá za svou tehdejší poznámku. Prohlásil totiž, že je Sarkozy "opilý", napsal SkyNews.

Jeho komentář souvisí s video ukázkou, na které je zachycen Nicolas Sarkozy, který se zmateně rozhlíží a široce usmívá. Video záznam, který byl pořízen krátce po schůzce Sarkozyho s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, se stal jedním z nejpopulárnějších na webové stránce se sdílenými klipy YouTube.

Francouzský prezident na záznamu přichází na tiskovou konferenci, nemůže popadnout dech a omlouvá se za své zpoždění s vysvětlením, že měl dlouhý rozhovor s Putinem. Poté se odmlčí a vypadá to, že se začne smát, pokrčí rameny a zeptá se zúčastněných: "Takže co chcete? Abych odpovídal na otázky?"

Belgický novinář, kterého je možné na video nahrávce vidět, komentuje dění slovy "zřejmě si dal více než jen vodu". Za svou poznámku ale nabídl omluvu francouzské ambasádě v Bruselu s dotazem, zda by mohla být předána úřadu francouzského prezidenta.

"Omlouvám se za to přirovnání," řekl Boever s tím, že jeho poznámka byla řečena v žertu. "Nechtěl jsem samozřejmě napadnout francouzské národní cítění, obzvlášť když jsem sám polovičním Francouzem po matce."

Mluvčí francouzského prezidenta odmítl poznámku z video záznamu se slovy, že "v Elysejském paláci není běžné komentovat nechutné vtipy".

Nicolas Sarkozy, který na summitu skupiny G8 v Německu absolvoval svou mezinárodní politickou premiéru v roli francouzského prezidenta, uvedl, že je běžcem dlouhých tratí a alkohol nepije.

© 2007 Novinky.cz


Napsal: Barthe, vloženo: 18:00, trvalý odkaz, komentáře (1)

26.05.2007

Šest pravidel jak přežít studentskou stáž v Paříži

Rubrika Zajímavosti

Program Erasmus-Sokrates zná snad každý český student. Pro někoho idylicky proflákaná dovolená za peníze Evropské unie, pro jiného možnost zdokonalit si své jazykové schopnosti, pro dalšího zklamání z úrovně zahraniční univerzity. Ovšem naše zážitky a zkušenosti se mnohdy zásadně liší podle výjezdní místa. Já jsem vyjela na pětiměsíční stáž do Paříže – města nekonečných kulturních možností, bohužel však i města maličko xenofobního, spěchajícího, odosobněného. Šest následujících bodů vám snad pomůže proplout pařížskými specifiky.

Pravidlo č. 1: Nebavte se!

Do Paříže jsem odjížděla s naivní romantickou představou načerpanou zejména ze starých filmů: francouzský gentleman s vlající šálou se opírá o starobylou svítilnu či popíjí kávu u malého kavárenského stolku. Bohužel Saint-Denis, kde se má univerzita Paris VIII. nalézala, tyto představy plně nenaplňovala.

Saint-Denis je totiž přistěhovalecké předměstí, kde se soustřeďují sociálně slabší skupiny. V mé čtvrti bydleli zejména Alžířané a Tunisané. Jsou velmi přátelští a zábavní, občas vás (zejména dívky, že) však jejich zájem může obtěžovat.

Takže první pravidlo zní: nezačínat hovor, jinak je ten sympatický mladík schopen ploužit se za vámi univerzitními chodbami či jít na vaši přednášku – jen aby zjistil vaše telefonní číslo. Když mu ho odmítne dát, bude vás pronásledovat až do večera. Já jsem pravidlo odmítání konverzace dovedla k dokonalosti: dělala jsem, že nerozumím žádné známe řeči.

Přesto vynalézaví jedinci vymýšlí i posunkovou řeč, která je někdy bohužel až průhledně čitelná. Některým dívkám ten zájem snad lichotí, mě osobně někdy urážel. Místní chlapci se totiž otočí za každou sukní, vůbec nezáleží na tom, jak vypadáte či co máte v hlavě.

Pravidlo č. 2.: Parlez français!

Francouzi jsou pověstní svou neláskou k Angličanům, a bohužel i k jejich jazyku. Problém však není v tom, že by opravdu NIC neuměli, jak se občas proslýchá, oni se spíše kvůli svému typickému přízvuku bojí mluvit. Což však v konečném důsledku vychází nastejno. Já si naivně myslela, že alespoň na univerzitní půdě s angličtinou uspěji, ani nápad!

Bohužel vám však mnoho Francouzů dá silně pocítit,že když neumíte dobře francouzsky, nebudou se s vámi bavit vůbec. Já osobně jsem nejprve začala komunikovat ve francouzštině s cizinci, kteří jsou mnohem otevřenější (a měli s jazykem stejné problémy jako já).

Pravidlo č. 3: Stížnosti, petice, dopisy

Francouzi jsou národem stávek a protestů. To pochopíte vcelku rychle, zvlášť když to metro opravdu celý den nepojede. A tak i vy, když něco chcete, musíte vyhlásit válku. Já se například snažila na své koleji přestěhovat z jednoho pokoje do jiného, jelikož na mém patře ve sprše (respektive takové trubky ze zdi) netekla voda, byly tam pouze turecké záchody a zejména můj soused – malý Tunisan, který si v jednom kuse pouštěl arabský pop.

Šla jsem za vrátným: "Chtěla bych se přestěhovat". "Ne, není kam," zněla odpověď. Zjistila jsem si, kde jsou volné pokoje a předložila mu seznam. Takhle jsem mu strkala asi čtrnáct dnů různé žádosti – až jsem se nakonec přestěhovala. Stejně tak, když se mi rozbilo umyvadlo: stížnosti, žádosti, dokonce jsem začala vyhrožovat, že to povím na univerzitě, a tak jsem se za devět dní dočkala opravy. (Zde se nabízí ještě jedno podpravidlo: buďte trpělivý! Francouzi jsou již svou náturou spíše Jižané – vše jim déle trvá.)

Pravidlo č. 4: Odzbrojte byrokracii stohem lejster

Nyní jsme v EU, takže už nejspíš nebudete muset absolvovat žádosti o Pobytovou kartu (Carte de séjour), nicméně, pokud byste měli zájem o CAF (příspěvek na bydlení), asi na prefekturu k přihlášení budete muset zavítat. Dopředu si zjistěte, co prefektura požaduje. To vše nejméně dvakrát zkopírujte a vezměte sebou i originály.

Většinou záleží v jaké čtvrti se prefektura nachází (prefektura, kde se hlásíte k pobytu, je vám přidělena podle přechodného bydliště). Pakliže budete bydlet například v Latinské čtvrti, budou se k vám chovat hezky. Já však bydlela v Sait-Denis. Návštěvu prefektury jsem absolvovala čtyřikrát. Pokaždé jsem musela vstávat ve čtyři hodiny ráno, čekat od pěti hodin do devíti než otevřou, protože úředníci přijmou vždy jen omezený počet lidí.

V mé čtvrti bylo tolik přistěhovalců, že tam byla vždy enormní fronta. Nikoho nezajímalo, že jsem student. Ke všem se chovali stejně, stejně hrozně. Dokonce jsem zažila střelbu. To když jedna těhotná černoška dostala hysterický záchvat a policistu nenapadlo nic lepšího než začít střílet do vzduchu. Samozřejmě hned vznikla panika, naštěstí byli jen dva zranění.

Pravidlo č. 5: Využívejte všech možností

Paříž je druhé nejdražší město Evropy (primát si stále drží Londýn), a proto se snažte všude, kde to jen půjde, využívat slevy pro studenty: v kinech, v galeriích, na vlak. Každá univerzita vám vystaví speciální průkaz, ale pro jistotu sebou noste i ISIC. Jídlo je drahé, výhodné je se stravovat v menzách.

Oběd či večeře tu obsahuje hlavní jídlo plus dvě až tři přílohy ve formě malého salátu, jogurtu, ovoce, sýru či zákusku, to vše jen za 2,65 . Nakupujte v levných řetězcích Ed či GrandPrix, ovoce a zeleninu, stejně jako čerstvě ryby a sýry na trzích, které se konají pravidelně třikrát do týdne. Pamatujte také, že v neděli mají všechny krámy (až na arabské krámky, které jsou však silně předražené) zavřeno.

Pravidlo č. 5: Seznamte se s Francouzem

Není to myšleno nijak dvojsmyslně. Najít francouzské kamarády a kamarádky nebude příliš snadné (viz pravidlo č. 2), pokud se však opravdu chcete zdokonalit ve francouzštině a objevit nejenom turistická místa, je pro vás francouzský kamarád/ka nezbytností. Jak ho ovšem najít? Vcelku snadno na univerzitě. Možná i v Českém centru (18, rue Bonaparte), kam se chodí bavit více Francouzů než Čechů, zejména pak na páteční jazzové večery. Anebo to nechte náhodě, to bývá občas nejlepší.

V Paříži nejspíš zažijete spoustu negativních věcí, ovšem pozitiva nakonec zvítězí. Já po svém příjezdu do Saint-Denis zažila kulturní šok, což se může stát i vám a nejenom pokud budete bydlet na předměstí. Nejdůležitější rada však zní: buďte ostražití (Paříž je opravdu nebezpečnější než například naše hlavní město), zároveň však buďte otevření a přátelští. Neodsuzujte nikoho, aniž ho poznáte a profitujte z tohoto úžasného kosmopolitního města.

© 2007 Tereza Moravcová (academica.centrum.cz)


Napsal: Barthe, vloženo: 18:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

17.05.2007

Francie - ceny, nakupování, stravování, ubytování, doklady

Rubrika Zajímavosti


Ceny

Ceny ve Francii jsou samozřejmě trochu vyšší než v Česku. Pokud však budete nakupovat v síti hypermarketů a diskontních prodejen, nezaplatíte za potraviny o mnoho více než v Česku. Stejně tak jako u nás i ve Francii nalezneme diskontní prodejny řetězce Lidl, velmi rozšířená je zde síť hypermarketů Carrefour, časté jsou u nás neznámého hypermarkety řetězce Cora. V menších městech pak jsou velmi rozšířené diskontní prodejny InterMarche.
Balík šesti lahví balené vody přijde v těchto hypermarketech a diskontních prodejnách na 1 až 1,5 €, láhev chutného vína z některé z vyhlášených vinařských oblastí koupíte za ceny od 2 €. Pokud vám však bude postačovat levné stolní víno, tak to je možné nakoupit v plastové lahvi již od ceny 1 €. Dalším oblíbeným potravinářským sortimentem jsou francouzské sýry. Zde je možné vybírat z nepřeberného sortimentu, jejichž ceny jsou také poměrně dostupné a například plísňový sýr typu Hermelín avšak daleko větší, nakoupíte za ceny od 1,5 €.
Ceny velkých a moc chutných baget, které mnohdy dosahují délky až jednoho metru, se pohybují okolo 0,8 € za kus. Velmi oblíbeným a chutným pečivem jsou croisanty. Ty čerstvé francouzské se však v žádném případě nedají srovnat s těmi gumovými, které se prodávají u nás. Ve Francii se dají koupit za cenu 0,8 € za kus.
Poměrně vysoké ceny jsou ve Francii u zmrzlin. Ceny za zmrzlinu s jednou příchutí se pohybují mezi 2 € a více, pokud se rozhodnete pro dva kopečky zmrzliny, ceny se pohybují okolo 4 €. Levnější jsou samozřejmě zmrzliny od výrobců Shoeller či Algida, ale ty jsou u nás běžně taky, kvůli nim nemusíme do Francie. Francouzská zmrzlina je samozřejmě daleko chutnější a vyrábí se v daleko více příchutích, než je tomu u nás, ale dle mého subjektivního dojmu přeci jen nedosahuje kvalit italských zmrzlin. Navíc ceny zmrzlin v Itálii jsou daleko nižší než ve Francii, přesto se vyplatí francouzskou zmrzlinu alespoň ochutnat.
Ceny pohlednic se ve Francii pohybují mezi 0,2 a 0,5 €. Poštovní známka do zemí EU včetně Česka přijde na 0,55 €.
Cena kávy z automatu se pohybuje okolo 1 €, v restauracích či kavárnách zaplatíte za kávu cenu okolo 2 €.
Ceny ovoce se samozřejmě liší v jednotlivých měsících, ale například kilogram rajčat je v červnu možné na trhu koupit za 2 €, v kamenném obchodě za 3 či 4 €.

Nakupování

Ve Francii nebývá většinou zvykem, aby velká část obchodů byla otevřena dlouho do noci a o nedělích. Navíc je zde naprostou samozřejmostí placení platebními kartami. Platebními kartami platí naprostá většina zákazníků v obchodech, při placení vstupného, ale dokonce i na čerpacích stanicích. Platba kartou je mnohdy jedinou možností pro zaplacení. Pokud chcete pozdě v noci ubytovat v hotelu typu Formule 1, je platební terminál jedinou možností jak zaplatit ubytování a ubytovat se v tomto hotelu v nočních hodinách, kdy je zavřená recepce.
Podobně je tomu u čerpacích stanic. Mnohé z nich jsou automatické bez obsluhy označené symbolem 24/24 h, kde jsou jednotlivé stojany opatřeny platebním terminálem, který vydá benzín pouze po vložení platební karty a zadání správného PIN.
Podobně je velmi rozšířené placení platební kartou v restauracích. Z výše uvedeného výčtu tedy vyplývá, že pokud budete mít při svých cestách po Francii k dispozici platební kartu, v mnohém si své cestování usnadníte.

Stravování

Základní potravinou, kterou jsme ve Francii nejčastěji nakupovali, byly bagety a croisanty. Tyto základní druhy pečiva lze kromě obchodních center pohodlně nakoupit ve velmi rozšířených pekárnách francouzsky nazývaných boulangerie, bagety lze však zakoupit také u benznínových čerpacích stanic či v recepcích autokempů. Nevyplatí se kupovat pečivo do zásoby, protože bagety nevydrží dlouho čerstvé. Proto je ve Francii zvykem chodit pro pečivo dvakrát denně – ráno a večer.
Poměrně rozšířená je ve Francii síť restaurací. Velmi rozšířené jsou zde italské restaurace a pizzerie. Pokud tedy netoužíte zrovna ochutnat francouzské speciality, existuje zde možnost je navštívit. Francouzský jídelníček nabízí tak rozmanitou strukturu pokrmů, že lze jen těžko říct, které je typické francouzské jídlo. Velmi rozšířené jsou zde především pokrmy z ryb, častým předkrmem bývají sýry.
Pro ty, kteří neumějí francouzsky je však velmi složité se vyznat v jídelním lístku, názvy pokrmů jsou poměrně zapeklité. Většina restaurací však nabízí možnost zvolit francouzské či regionální menu složeného většinou ze tří chodů s předkrmem, hlavním jídlem a zákuskem v ceně od 12 do 20 €.

Ubytování

Při svých cestách po Francii jsme využili rozšířené sítě autokempů. Jejich kvalita je na poměrně vysoké úrovni. Ve srovnání s našimi či italskými autokempy, jsou ty francouzské nepoměrně kvalitnější. Čisté a upravené jsou umývárny i záchody i když v jižní části země je jejich kvalita nižší než v ostatních částech země. Přesto je všude ve Francii naprostou samozřejmostí tekoucí teplá voda nejen ve sprchách, ale i v umývárnách. Neexistují zde žádné žetony na teplou vodu či jakákoliv jiná omezené, která jsou běžná v Česku, Itálii či Chorvatsku.
Ceny ubytování v autokempech ve Francii se pohybují mezi 11 a 20 €. Jsou tak nepoměrně nižší než například v Itálii. Nejnižší ceny za ubytování jsou spíše na severu země, okolo 15 € se cena pohybuje na jihu, nejdražší kempy jsou pak přímo v Paříži. Zde jsme za ubytování zaplatili 21 € za noc. Všechny výše uvedené ceny jsou za auto, stan a dvě osoby a v období před začátkem turistické sezóny na počátku června 2006. V turistické sezóně jsou ceny za ubytování až o třetinu vyšší.
Velmi vhodným a cenově dostupným druhem ubytování je rozsáhlá síť levných hotelů Formule 1. Ve Francii jich je několik stovek. Nacházejí se většinou u obchodních středisek na okrajích větších měst a cena za jeden pokoj a noc se zde pohybuje okolo 30 €.

Doklady

Vzhledem k tomu, že Česká republika je podobně jako Francie členskou zemí Evropské unie, postačí Vám k návštěvě Francie platný občanský průkaz. Cestovní pas není vůbec nutný, jak jsme se o tom sami přesvědčili. Občanský průkaz postačuje při ubytování v kempech i při kontrole policejní hlídkou. Pokud cestujete autem, je ještě potřebný mezinárodní řidičský průkaz, který je konec konců u nás dnes již běžně vydávaný. Při silniční kontrole pak kontrolující policistky zajímala zejména tzv. zelená karta k povinnému ručení.

© 2007 Cestopis Francie

Napsal: Barthe, vloženo: 18:00, trvalý odkaz, komentáře (1)

16.05.2007

Výlet do starořímské Provence

Rubrika Zajímavosti

 

Kouzelná část jižní Francie nabízí neopakovatelné zážitky doslova pro každého. Zamilují si ji blázni do moře, stejně jako gurmáni a vinaři, jako stvořená je i pro milovníky historie. Právě tam se skrývají památky z nejcennějších.

Oblast Provence rozkvetla skvostnými stavbami už před dvěma tisíciletími, kdy zde byla největší římská provincie Galie.

Za množství starořímských památek vděčí prvnímu římskému císaři Augustovi. Po bitvě u Actia v roce 36 n. l. totiž dostal geniální myšlenku. Začal sem usazovat vysloužilé legionáře a bezzemky, se kterými měl v Římě stále problémy.

Šestá legie tak za vítězství nad Pompejem u Marseille dostala Arles a druhá zase jako uznání za zásluhy v Galských válkách Orange. Nimes pak získaly legie, jež porazily Marka Antonia.

Tehdy tu ale kromě galských osídlení neexistovala města se standardem, na který byli legionáři zvyklí z Říma. I to Augustus zvládl. Aby se v nové vlasti cítili jako doma, nechal císař postavit v každém novém místě malou repliku hlavního města. Postupně zde vznikly arény, fóra, lázně, chrámy a divadla.

Galský Řím v Arles

Do Arles je z Marseille asi hodina jízdy po obyčejné silnici. Po dálnici je cesta kratší, ale bez rozhledů na kouzelný provensálský venkov, který tu hýří svými krásami naplno. Řekové sem sice přišli už v 6. století před n. l., ale teprve pod římskou vládou se město stalo důležitou dopravní a obchodní křižovatkou. V té době sem ještě zasahoval mořský záliv a byl tu rušný přístav. Věhlas města byl takový, že se mu dokonce říkalo "galský Řím".

Už v 1. století n. l. zde postavili arénu, která má i na dnešní dobu udivující rozměry: je 150 metrů dlouhá a 80 metrů široká. Při gladiátorských zápasech tu kdysi přihlíželo až 26 000 lidí. Ještě dnes, dva tisíce let od svého vzniku, je aréna stále v provozu. Konají se zde i býčí zápasy, nejsou však tak krvavé jako ve Španělsku. Býk se tu nezabíjí, publiku totiž stačí, když toreadoři sejmou z jeho hlavy růžici.

Také zbytky někdejšího divadla dávají tušit, jak bylo ohromné. Vždyť tu mohlo sedět až 7000 diváků. Nepřežilo z něho sice mnoho, i to však stačí vytvořit fantastické prostředí pro každoroční červencový hudební a dramatický festival.

Augustus se dívá na Orange

Další perly jsou ve starobylém městě Orange. Římané mu říkali Arausio, dnešní pojmenování však pochází ze středověku, kdy se město stalo majetkem Oranžského rodu.

Hned při vstupu do města nás uvítal triumfální oblouk Arc de Triomphe, postavený kolem roku 25 n. l. Jeho nádherně zdobené pilíře s výjevy z Galských válek nesou mohutný štít. Má tři brány, prostřední širokou, kudy jezdily vozy, a dvě boční, slouživší kdysi pěším. Zde také vstupovala do města strategická silnice Via Agrippa.

Největší senzací města je však starořímské divadlo Théatre Antique. Ohromilo nás nejen svými rozměry. Je to totiž jedno z nejlépe dochovaných divadel římského impéria a bylo postaveno s využitím svahu malého kopce v době kolem narození Krista.

Posadili jsme se v blízké kavárničce a obdivovali se čelní stěně, která se zdála sahat až do nebes. Na rozdíl od podobné stavby v Arles má divadlo v Orange do půlkruhu uspořádaná sedadla, která mohla pojmout až 7000 lidí. Vysoko nad hledištěm je čtyřmetrová socha císaře Augusta. Divadlo má úžasnou akustiku, takže diváci sedící i v poslední řadě nahoře jasně slyší i šepot z jeviště.

Coloseum a denim z Nimes

Pouhých čtyřicet kilometrů od proslulého Avignonu je Nimes. Dnes je hlavním centrem departmentu Gard, před dvěma tisíci lety patřil k nejvýstavnějším římským městům v Galii.

Město prosperovalo hlavně proto, že leželo přímo na Via Domitia, cestě spojující Itálii se Španělskem. Už na začátku římské doby bylo velkoryse přestavěno. Vznikla zde dosud zachovaná šachovnice ulic a šest kilometrů dlouhé městské hradby s mohutnými branami.

Za císaře Hadriána tu pak postavili chrámy, amfiteátr, strážní věže, lázně a velké fórum. Originální je především menší verze římského Colosea, které se dnes jmenuje Arénes. Opět má impozantní velikost: je 140 metrů dlouhé a 110 metrů široké. Ve své době mohlo pojmout až 21 000 diváků.

Na nedalekém pahorku se tyčí 34 metrů vysoká osmihranná věž Tour Magne, nejstarší svého druhu ve Francii. Kdysi patřila do obranného systému, dnes slouží jako rozhledna. Sto padesát schodů, které vedou nahoru, sice dá pořádně zabrat, ale odměnou je nádherný výhled.

A ještě jedna pamětihodnost se vztahuje k městu. Není starořímská, je z doby nepoměrně mladší, kdy Nimes získalo věhlas svým textilním průmyslem. Zdejší látky denimy se vyvážely i do Ameriky a tam z nich jeden šikovný krejčí, jmenoval se Levi Strauss, ušil první denimové džínsy.

Rady a informace na cestu

JAK SE TAM DOSTAT

Vstupní bránou ke starořímské Provence je buď mezinárodní letiště v Marseille, kam je z Prahy pravidelná linka, nebo do Nice. Dokonale fungující rychlovlaky nebo dálnice spojující tuto oblast se středem Francie, Švýcarskem, Německem a Itálií.

POJIŠTĚNÍ

Čeští občané s evropským zdravotním průkazem mají nárok na bezplatnou lékařskou péči stejně jako Francouzi. U lékaře můžete přesto platit poplatek, o jeho výši je dobré se zajímat předem. Lékárny jsou označeny znamením zeleného kříže.

Bankomatů i supermarketů je všude dostatek. Do směnárny a banky je dobré mít po ruce pas.

MAPY A SLEVY

Turistická informační střediska, kde ochotně poradí a poskytnou zdarma mapy a tištěné průvodce včetně informací o ubytování, jsou ve všech zmíněných místech. Ve většině památek se platí vstupné, které se pohybuje mezi 5 až 10 eury. Slevy platí pro studenty a důchodce.

Konzulární jednatelství ČR v Marseille působí od 15. 6 do 15. 9. a je na adrese Résidence MAEVA, 46 rue des Mousses, Marseille, tel. 0034 912 29 700.

Elektrický proud má většinou napětí 220 V, výjimečně se můžete setkat i se 110 V.

HOTELY A KEMPY

Dobré a cenově dostupné hotely najdeme všude, stejně jako restaurace s výtečnými provensálskými specialitami. Kempy, stejně jako hotely jsou rozděleny do kategorií a označeny hvězdičkami. Ubytování v kempu pro tři osoby, auto a stan stojí v průměru 15-35 eur. Nenáročné turistické hotely nabízejí dvoulůžkový pokoj za 35-50 eur.

© 2007 Právo


Napsal: Barthe, vloženo: 18:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

19.04.2007

Francouzské prezidentské volby (jiný úhel pohledu)

Rubrika Zajímavosti

"Hlasuj pro Čapku Bílou nebo Bílou Čapku, je to prašť jak uhoď", slyšíte ve Francii. Přitom volba prezidenta není bezvýznamná událost, jak jsem měl příležitost vidět za posledních 50 let.

Usadil jsem se ve Francii krátce poté, kdy se stal prezidentem generál de Gaulle, který slíbil, že ukončí válku v Alžíru. Na náměstí našeho městečka volal na adresu islámců : "Odložte nože !" Poté podle svého zvyku prodíral se davem, došel na 2 metry ke mně, tisknul podávané ruce.

Zuřila alžírská válka, byly atentáty. Přesto žádné zákazy ulic, žádné prohlídky, jen tři nebo čtyři strážci chodili s ním a nikde jsem neviděl uniformy ani zbraně. Dvoumetrový prezident převyšoval o hlavu dav lidí na náměstí, ale i jinak byl to velký prezident.

Dal vypracovat novou ústavu a všem koloniím možnost se osamostatnit. S Německem došlo k usmíření, což položilo základy evropské unie. Vystoupil z Nato a zamítl vstup Británie, amerického skoro-51 státu, do Evropy. Stavěl dálnice, železnice, atomové elektrárny, university, jeho reformy daly předpoklad k tomu, že ke konci století bude Francie nejmodernějším a nejvlivnějším státem Evropy.

Ale znelíbil se židům, které charakterizoval jako "národ pyšný a pánovačný". Mimo jiné nelíbilo se jim, že ve Francii stát držel televizi ve svých rukou. Jinde píšu o tom, jaký vliv měli židé v rozpoutání studentské revoluce v máji 1968.

Oslaben studenty a stávkami, odešel r.1969 do ústraní ; jeho nástupce Pompidou pokračoval v jeho politice, ale za pár let zemřel na rakovinu. Prezidentem se stal Giscard d'Estaing, autor odmítnuté evropské ústavy, premiérem Chirac, spíše proamericky a prožidovsky orientovaný politik.

Byl to Chirac, kdo dovolil usazovat se v zemi rodinám Arabů a černochů, kterých je dnes 6 milionů. Stojí to zemi 18,5 miliard euro a nikdo neumí spočítat, kolik budou stát jejich četné nepracující děti. Vklad, který v budoucnost vložil de Gaulle, začali jsme pomalu utrácet.

Katastrofou se stala r.1980 volba Mitterranda. Ač ženat na židovce (vlastně byl v rozvodovém řízení, ale jakmile byl zvolen, žena se s ním usmířila), židy neměl rád a aby mu nemohli škodit, znárodnil všechny banky. Jenže neznal sílu židovského lobby.

Navzdory kontrolám, schopní lidé, vynálezy, bohatství, vše prchalo lákáno do zahraničí. Za rok po příchodu socialistů jsme směli do ciziny už jen na pozvání nebo se směšným přídělem deviz jako v totalitě. Nakonec Mitterrand židům ustoupil a začal si u nich půjčovat.

Po 14 letech jeho prezidentování nejen že všechny úspory byly utraceny, Chirac zdědil dluh, který dnes je 1,26 tisíce miliard euro a každou druhou minutu, jestli jsem se nepřepočetl, je o pár milionů vyšší. Daně z příjmu totiž už nestačí ani na placení úroků z dluhu a stát si musí půjčovat dál.

Státní dluh je 20 000 euro na hlavu, včetně nemluvňat, a nejsou do něho započítány důchody státních zaměstnanců. Splatit jej nelze bez bolestivých reforem, jenže utahovat lidu opasek je pro politiky nepopulární a nabídkami nových půjček se protrhl pytel...

Srovnáno s deficitem Ameriky, nebyli bychom na tom nejhůř, kdybychom měli vliv na evropskou banku. Americká banka ve dne v noci tiskne dolary a všichni je kupují, i když ví, že jsou to bezcenné papírky. Až je přestanou kupovat, dojde k devalvaci dolaru, a okraden bude celý svět – především Čína. To nikdo nechce, radši dře dál na Ameriku.

Dnes prakticky všechny noviny a všechny televize už patří židům. A ti nám vybrali za příštího prezidenta maďarského žida, dva roky nám ukazují jak je ten Sarkozy odvážný a geniální. A aby byla "demokracie", představili nám ještě Segolénu Royalovou, která sice je blbá, ale naučili ji tvářit se mile před kamerou.

Kromě nich ostatní kandidáti prý nemají žádnou šanci. Jenže Francouzi jsou neposlušný národ : podle veřejného průzkumu, nelíbí se jim vybírat mezi dvěma "vyvolenými". Páni se zalekli, že bychom do druhého kola mohli poslat Le Pena, jako v r.2002. Tenkrát museli spustit šílenou propagandu, že budou koncentráky, války, že on je nový Hitler, tak jsme radši zvolili menší zlo – Chiraca... Dnes by to už mohlo nezabrat.

Le Pena totiž už před 50 lety židé prohlásili za rasistu, ačkoliv jím nebyl, a celý svět to papouškuje. Tehdy všichni židé byli horlivě pro stěhování arabů a černochů do Evropy a on jako poslanec jediný se postavil proti. Dneska mu Sarkozy jeho ideje ukrad, dokonce vede rasistické řeči, jaké Le Pen si nikdy nedovolil, ale od žida je to OK.

Naše volba je důležitá i pro Evropu. Sarkozy je trochu jako Bush, tvrdohlavý, což může být někdy užitečné, avšak nebezpečné. Zapřáhl by Evropu do zájmů Izraele – proti nežidům, proti islámu, proti Rusku, jak by chtěli čeští Vondrové. Je vyloučené, že bych hlasoval pro něj.

Segoléna, jejíž muž je také žid, vezme do vlády soudruhy, kteří už 20 let vládnou a dělají dluhy. Její "sociální" politika Evropu ještě více oslabí. Je vyloučené, že bych hlasoval pro ní. "Půjdou-li ti dva do druhého kola, k volbám nepůjdu", říkám si a miliony voličů uvažuje podobně.

Snad proto nedávno všechny noviny jak na povel objevily "třetího muže" jménem Bayrou. Za pár dní z ohlášených 6% jeho popularita vystoupila na 24. S kým by vládl nevíme, ale snad má selský rozum : umí prý jezdit s traktorem a dojit krávy. Kéž by aspoň byl legrační jako Chirac, který sice vždycky všecko zbabral, ale když šlo o válku, měl kuráž postavit se proti Americe.

Tak jsme s tou demokracií téměř u konce. Vzhledem k metodám šmírování, o jakých se žádné totalitě nesnilo, nelze pomýšlet ani na přípravu revoluce. Mohou znát o nás všechno, i naše myšlenky; a budou-li chtít, prohlásí nás za teroristy. Dělají si s námi co chtějí.

© 2007 Trampská nit (L.P.)


Napsal: Barthe, vloženo: 14:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

11.04.2007

Provence : Barevná a voňavá perla jižní Francie

Rubrika Zajímavosti

Provence, pověstná svým unikátním světlem a barvami, ne nadarmo odnepaměti lákala ty nejslavnější umělce. Je prostě jedinečná, rozněcuje fantazii jako žádný jiný kraj sladké Francie.

Rušné přístavy s flotilami bílých jachet lemují moře, které nabízí zlatavé pláže i nepřeberné množství lahůdek, horské stráně jsou plné zázračných bylin, které dodávají pokrmům neopakovatelnou chuť, a voňavá levandule mění v létě celé vesnice v tmavomodrou omamnou záplavu.

Hranice Provence rýsovala sama příroda. Na západě to je bystrý tok Rhony, spěchající od švýcarského průsmyku Furka přes Ženevské jezero k moři úrodnou rovinou, kde aleje topolů a platany překážejí pohledům ke vzdáleným horizontům. Na jihu to jsou písečné pláže u moře, jež dalo svou barvou pojmenování celému tomuto kouzelnému kousku země -Azurové pobřeží.

Olivovníkové háje

Na východě rýsují hranici štíty nebetyčných Alp, odedávna vymezující hranici mezi Francií a Itálií, po staletí jablko sváru, příčina sporů i válek. A pak je tu severní hranice, ta nejpodivnější. Je určená pomyslnou čarou, za níž už mizí pokroucené a rozpraskané kmeny olivovníků, které dodávají kraji neopakovatelnou atmosféru.

Všude zde zanechala nesmazatelné stopy historie. Především Nümes, Orange a Arles ohromují ještě po dvou tisíciletích starořímskými památkami. Před důvtipem a umem pradávných stavitelů žasnete u akvaduktu Ponte du Gard, před nádherným obloukem či prostorným amfiteátrem v Orange, na starořímské památky narazíte na řadě dalších míst.

Najdete tu i opevněné osady, například v Eze, které byly stavěny, aby odolaly saracénským pirátům, pustošícím v 6. století celé zdejší pobřeží. Výstavná města zase připomínají zašlou slávu rytířů, králů a dobyvatelů.

Mistral

V 19. století ještě jezdili na francouzskou Riviéru za teplem jen bohatí Evropané, od dvacátých let minulého století zde sídlila společenská smetánka. Její, po celém pobřeží se pyšnící honosné vily jsou svědectvím této doby. Po druhé světové válce se ale charakter Riviéry změnil a dnes zde tráví dovolenou kromě tisíců zahraničních turistů snad celá polovina Francouzů.

Jen několikrát v roce se zastře zářivý obraz Provence, ve dnech, kdy začne krajem bouřit mistral. Silný severní vítr vanoucí v údolí Rhôny žene prach a písek a sužuje zdejší kraj stejně jako její obyvatele. Rozrývá staré kmeny olivovníků, tvaruje je, podobně jako povahy zdejších lidí.

Rady a doporučení na cesty
Vstupní bránou do Provence je buď mezinárodní letiště v Marseille, nádraží v oblasti spojená dokonale fungujícími rychlovlaky, nebo dálnice spojující zdejší města se středem Francie, Švýcarskem, Německem, nebo Itálií.
Konzulární jednatelství ČR v Marseille (působí od 15. 6. do 15. 9.) je na adrese Résidence MAEVA, 46 rue des Mousses, Marseille, tel. 0034 912 29 700 .
Rychlost v obcích je omezená na 50 km/h, na venkovských silnicích 90 km/h, na dálnicích a rychlostních silnicích 130 km/hod. Kontroly rychlosti jsou časté, stejně jako dechové zkoušky. Povolený limit je 0,5 promile alkoholu. Při dešti se povolená rychlost snižuje o 10 km/h na silnicích a 20 km/h na dálnicích.
Kempy jsou rozdělené do kategorií označených 1-4 hvězdičkami. Ubytování pro 3 osoby, auto a stan je v průměru na noc 15-35 eur.
Naši občané s evropským zdravotním průkazem mají nárok na bezplatnou lékařskou péči stejně jako Francouzi. U lékaře můžete ale platit poplatek, o jeho výši je dobré se zajímat předem. Lékárny poznáte podle zeleného kříže.
Do Marseille létají ČSA, je tam dobré vlakové spojení, cestovat se dá i autobusy. Celé území Provence je pokryté hustou silniční i železniční sítí, spojení je i do odlehlejších míst.
Široká je i nabídka služeb, stravování, hotelů i ubytování v soukromí, které u nás zajišťuje mj. agentura Interhome.
Provence je destinací našich cestovních kanceláří, zajímavé a dobře volené zájezdy například nabízí Čedok. Je z čeho vybírat, letecké, autobusové, nebo kombinované trasy zahrnují jak její západní, tak i východní část.
www stránky http://www.mzv.cz/ – stránky ministerstva zahraničí ČR

© 2007 Právo (Jana Rovenská)


Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

Vaše zápisky z cest po Francii - Paris 2002

Rubrika Zajímavosti

Pátek 8.11.2002

Nápad objednat letecký eurovíkend v Paříži se vyklubal v podstatě při požírání čokoládek. Abych to trochu vysvětlil – Jana začala nenápadně kupovat čím dále větší množství čokoládek Nestlé a až později z ní vylezlo, že chce vlastně jenom vyhrát letecký výlet do Paříže, který lákavé obaly cukrovinek slibovaly. S přibývajícím počtem zkonzumovaných čokolád a oplatků jsem dospěl k názoru, že nás vyjde podstatně levněji zakoupit zájezd u cestovky. Zabrousil jsem na internet a vybral podle mého subjektivního názoru ten nejlepší a zároveň ne nejdražší zájezd u pražské cestovní kanceláře Benatour (pro 2 osoby za necelých 16.000,- Kč).

Dnešek jsme strávili normálně do 15.00 hod. v práci. Nemělo smysl si brát dovolenou, protože letíme charterem až v sobotu ve 4.00 hodiny ráno. Balím si jenom sportovní tašku přes rameno a malý batůžek, víc toho na víkend nepotřebuji. Na 19.00 hod. jdeme na Čebus, který nás odveze z Brna do Prahy. V autobuse se snažíme trochu spát, ale daří se to jenom trochu Janě. Kolem 21.00 hod. přijíždíme do Prahy a ačkoliv je z dopravy po povodních vyloučené metro, celkem bez komplikací přejíždíme městskou hromadnou z Florence na Ruzyni. Je něco málo před půlnocí, takže před sebou máme pár hodin čekání v téměř prázdném letištním fast-foodu.

Sobota 9.11.2002

Čekání se vleče a jediným povyražením jsou občasné výlety na letištní záchody. Po 2.00 hodině se vydávám hledat do odbavovací haly stánek BenaTouru. Protože zde už vznikla menší fronta dalších cestujících, jdu pro Janu a se zavazadly se řadíme do fronty za skupinku Vietnamců. Po odbavení procházíme bez problémů do bezcelní zóny. Všechny obchody jsou teď zavřené, takže jdeme až k naší odletové Gate a smiřujeme se s asi hodinovým zpožděním, které naskakuje na světelné tabuli.

Konečně nás pouštějí do letadla a po usazení všech cestujících startujeme do nízkých dešťových mraků. Letušky rozvážejí Snack a než ho zbaštíme, máme polovinu letu za sebou. Takže v letadle se taky moc nevyspíme. Kolem 6.30 přistáváme na letišti Charles de Gaull u Paříže. Mikrobus nás převáží do prázdné příletové haly, kde chvíli čekáme na zavazadla a potom přecházíme hledat náš autobus. Protože v letadle letělo víc turistických skupin, raději popobíháme stále za naším průvodcem Mirkem Polákem, který se autobusu nemůže dopátrat. Mírně dezorientovaní neustálým přebíháním se rozhodujeme zmateně vypadajícímu Mirkovi říkat Ferda a trošku nám to spravuje náladu.

Nakonec několik autobusů skutečně přijíždí a my nastupujeme do toho našeho, který nás převáží k hotýlku du Chat Noir na boulevard de Clichy – kousek od Montmartru. Poprvé budeme spát ve vykřičené čtvrti. Všude to bliká červenými a růžovými neony a jenom pár domů dál od našeho hotelu je pravý nefalšovaný Moulin Rouge.

Vystupujeme z autobusu a odhodlaně vcházíme do dvouhvězdičkové "Černé kočky", která z venku nevypadá jako nijak velký hotel. Chceme se ubytovat, ale Ferda se s paní na recepci baví nějak podezřele dlouho. Francouzsky sice neumíme skoro nic, ale s prodlužujícím se dialogem začínáme mít podezření, že budeme asi spát před Moulinem. Nakonec se ukazuje, že situace není tak dramatická, pouze se část výpravy musí jít ubytovat do tříhvězdičkového hotelu o pár ulic dál. S vidinou lepších služeb za stejné peníze se okamžitě Ferdovi nahlásil skoro celý zájezd. My se tlačenice neúčastníme a za chvíli dostáváme klíče od pokoje, kde si zatím můžeme uložit věci, protože naše pokoje budou volné až odpoledne.

V asi 9.30 vyrážíme samostatně na první průzkum Paříže. Francouzi vstávají poměrně pozdě, takže ulice jsou stále poloprázdné. Prohlížíme si ve vitrínách Sex shopů erotické figurky a zkouším první fotky s pětimegapixelovou Minoltou Dimage7i, kterou si bratr dovezl za 900$ z USA.

Jdeme směrem ke kostelu Sacré-Coeur, který je snad na jediném vyšším kopečku v Paříži. Obavy z vnucujících se Arabů můžeme pustit z hlavy, protože jsme tu skoro sami. Vcházíme do parku a fotíme se u kolotoče, přímo na místě, kde se natáčela Amelie z Montmartru. Vystupujeme po schodech parkem až nahoru a fakt nechápeme, proč na takovej pidikopeček vede i lanovka. Park je nádherně upravený, ale pod horním plotem nás čeká zrada v podobě zamčených branek. Zkoušíme i další branky (vždycky se musíme cestičkami vrátit asi do půli kopce), ale všude stejná situace. Nechápeme, proč je spodní branka parku odemčená, když navrchu je zavřeno. Když už se chystáme přelézat přes plot, vynořuje se odkudsi černoška a všechny brány odemyká.

Nadšeně vybíháme na terasu a prohlížíme si Paříž. Eiffelovku sice nevidíme, protože mrholí a viditelnost je omezená, ale i tak jsme výhledem nadšení. Vstupujeme do kostela Sacré-Coeur, který byl vybudován až koncem 19. století v románsko-byzantském stylu jako symbol vlastenecké obnovy po válce v letech 70. Je to obrovská stavba, ale jinak nás vevnitř nic nezaujalo. Obcházíme kostel a přes odvrácenou stranu Montmartru se vydáváme na náměstí Bastilly.

Chceme jít nejkratší cestou po Boul. De Agenta, ale krátkými odbočkami k zajímavým kostelům se několikrát ztrácíme. Ale jinak se s mapou, kterou jsme si vzali v hotelu, orientuje dobře. Názvy ulic jsou značeny vždy na každém rohu. Také zjišťujeme, že to co na mapách vypadá jako maličký kostelík, se většinou ukáže jako chrám velikosti Sv. Víta. Takhle nás nadchl po cestě například St. Vincenc de Paul, jehož interiér byl vskutku monumentální. Ještě si vyfotit bezdomovce spící pod kusem igelitu v dešti přímo uprostřed chodníku a pokračujeme na Place de la Republique se sochou svobody uprostřed.

Kolem kamenného cirkusu na Boul. De Temple jdeme až na Place de la Bastile. Věznice Bastila už zde samozřejmě není, ale obrovský sloup uprostřed připomínající oběti červnové revoluce roku 1830 a nová budova operní scény v nás také nechávají hluboký dojem.

Ještě více se ale těšíme na Notre-Dame, ke kterému jdeme po mostě přes Seinu. Přes ostrov Íle St. Louis se dostáváme na Íle de la Cité, kde se majestátně tyčí mistrovské dílo gotiky Notre-Dame. Chrám je obrovský nejen zvenku, ale také vevnitř působí ohromě. Sice se tady mačkáme v davu ostatních turistů, ale vůbec nám to v tuto chvíli nevadí. Vstupné do katedrály je zdarma, pouze vstup na věž se platí.

Protože je už 13.00 a my jsme po probdělé noci pěkně unavení, rozhodujeme se pro pozvolný ústup zpět do hotelu. Jdeme přes jeden z nesčetných mostů přes Seinu zpět a stále nevycházíme z úžasu, jak jsou zde architektonický skvost či historická památka naskládané jeden vedle druhého.

Kolem kostela Saint-Eustache s hrobem Colberta, po Rue Montmartre se dostáváme za necelou hodinku za vytrvalého mrholení až k nezaměnitelnému orientačnímu bodu – červenému větrnému mlýnu na střeše Moulin Rouge.

Čekáme s ostatními promáčenými výletníky na Ferdu, který nám po příchodu rozdává klíče od našich pokojů. Ten náš je poměrně slušný – je tu rozvrzané dvoulůžko, televize, koupelna s vanou a okno do vedlejší romantické uličky. I když jsme zažili i luxusnější ubytování, jsme naprosto spokojeni. Obědváme z domácích zásob a po chvilce ležení na posteli se nám únavou zavírají oči takže okamžitě usínáme.

Neděle 10.11.2002

Ještě že jsme byli tak unavení, protože dunění kapel ze sousedních kabaretů naším hotelem celkem slušně otřásalo. Ale jsme svěže odpočatí a jdeme kolem 8:30 na snídani (pečivo, džem, croissaint, čaj, káva). Hned poté se vydáváme po Rue Blanche směrem k Louvre. Dnešní program jsme se rozhodli věnovat návštěvám muzeí.

Chceme tam být ještě před začátkem dnešní otevírací doby – tj. před 11.00. Cestou míjíme historickou budovu Opery, kancelář francouzského Čedoku a asi v 10.40 vcházíme průchodem v křídle obrovské budovy Louvre na nádvoří se skleněnou pyramidou. Spolu s několika Japonci a dalšími turisty si stoupáme do zatím krátké fronty u pyramidy. Trošku nás znejišťují nakreslené zákazy vnášení pití a potravin, protože sebou samozřejmě máme svačinu a flašku s pitím.

V 11.00 se pyramida otevírá a bez nějakých kontrol nás ochranka pouští i s občerstvovacím batůžkem dovnitř. Sjíždíme po schodech do nitra Louvre a řadíme se do fronty na lístky (1 za 5 EUR – otevírací doby a ceny najdete na www.louvre.fr), potom do fronty na šatnu, bereme si plán muzea a vydáváme se do 1. patra sekce DENON za Vinciho Monou Lisou.

Asi po deseti minutách je naprosto všude přecpáno návštěvníky. Procházíme dlouhatánské chodby a sály s originály od světoznámých italských a francouzských mistrů a jsme z toho naprosto unešení. Kolem nás pobíhají skupinky Japonců s bezdrátovými sluchátky na uších a digitálními fotoaparáty. Přijde nám srandovní, jak vždy k nějakému obrazu přiběhnou, bez nějakého bližšího zájmu si ho během pár sekund vyfotí a mažou za dalším úlovkem.

Obraz Mony Lisy je na rozdíl od ostatních obrazů umístěn ve skleněné vitríně a je skutečně zajímavé vidět toto dílo na vlastní oči. Vymaňujeme se z hloučku návštěvníků, který obraz obklopuje a přízemím kolem antických soch procházíme do sekce SULLY. Zde jsou ve velkých podzemních prostorách odhaleny původní základy středověkého Louvru. Je nám jasné, že celé muzeum neprojdeme, a tak se snažíme vybírat pouze to nejzajímavější. Přes vykopávky z Egypta jdeme do sekce Richelieu až do nádherných komnat Napoleona III. Vracíme se pozvolna přes starověkou Mezopotámii zpět k východu. Bude už 14.00 a stejně už se nedokážeme v té záplavě umění na všechno soustředit.

Přecházíme přes Seinu k nedalekému známému muzeu d´Orsey. Když vidíme asi půlkilometrovou frontu táhnoucí se po nábřeží kolem muzea, chvíli váháme. Nakonec se rozhodujeme frontu vystát. Kultury je v Paříži hodně, ale lidé jsou zde zvyklí na dlouhé fronty díky zájmu turistů z celého světa. Postupujeme celkem rychle a za chvíli míjíme ukazatel oznamující ještě 20 minut čekání ve frontě.

Do muzea se dostáváme až v 16.00. Kupujeme vstupenky i na putovní výstavu obrazů Maneta a Velazqueze (jedna za 6,50 EUR). Zjišťujeme že muzeum d´Orsay je v rekonstruované budově starého železničního nádraží. V přízemí obdivujeme modely pařížské Opery a dokonce se díky skleněné podlaze procházíme nad centrem Paříže ve zmenšeném měřítku.

Procházíme přízemí a obdivujeme obrazy Maneta, Bazilleho, Renoira, Moneta, Delacroixe, sochy Daumiera a dalších a dalších. Postupně přecházíme až do druhého patra, kde si fotíme slavnou Snídani v trávě, plno děl od Goyi, Van Gogha a už začínáme trochu spěchat, protože chceme dnes ještě stihnout Eiffelovku. Úplně pod střechou si na chvíli sedáme do útulného fast-foodu a za necelých 10 EUR se občerstvujeme.

Naprosto přehlceni uměním vycházíme v 17.30 z muzea a zjišťujeme, že se začíná šeřit. Pospícháme po nábřeží zalitém večerním sluncem směrem k Eiffelovce a stíháme to asi za půl hodiny. Rozhledna je nádherně ozářena zapadajícím sluncem, ale fronta u každé ze čtyř "nohou" z nás vykřesává poslední naději, že uvidíme z výšky Paříž za světla.

Řadíme se do nejkratší fronty na pěší výstup do 2. patra. Lístek stojí jenom 3 EUR a my po tréninku v rumunských horách vnitrem ocelové konstrukce hravě předbíháme všechny ostatní turisty. Ale je to makačka a když dosahujeme posledního podlaží, kam se dá vyjít pěšky, pěkně z nás lije. Zde nás čeká – jak jinak – pořádně dlouhá fronta na výtah. Čekání si krátíme focením. Slunce už definitivně zapadá a Paříž se začíná pozvolna rozsvěcet. Když jsme po půlhodině už skoro u dveří, všímáme si, že všichni vstupující už mají nachystané lístky. Ty naše utržené zespodu nám teď asi nepomůžou, takže přeskakuji zábradlí a v nedaleké pokladně kupuji další lístky po 3 EUR. Přibíhám, když právě přicházíme na řadu, dáváme ochrance určitě nejčerstvější lístky a procházíme dovnitř k výtahové šachtě. Jsou tu čtyři dveře, takže všichni s napětím čekáme, které se otevřou nejdřív, protože se celá skupina do výtahu nevleze. Máme štěstí – jsou to ty, ke kterým máme nejblíže. Nastupujeme, výtah se dává do pohybu a prosklenými stěnami sledujeme zmenšující se světla Paříže.

Osvětlená Paříž je fantastická. Světelné kužely umístěné ještě výš nad námi přejíždějí z místa na místo a my se kocháme jednak výhledem a jednak realitou, že jsme skutečně na snad nejznámější věži světa. Po chvíli přecházíme do zasklené části rozhledny, kde jsou označeny v příslušných směrech vzdálenosti ke všem hlavním městům světa. Asi po 20 minutách sjíždíme výtahem dolů (to už je zadarmo) a přes Seinu kráčíme směrem k Calais de Chaillot. Cestou si kupujeme za 2,50 EUR obrovské hotdogy. Od bazénu s nasvícenými vodotrysky si fotíme Eiffelovku.

Pokračujeme po Avenue Klebet až na náměstí Charlese de Gaulla k Vítěznému oblouku. Sbíhá se zde hvězdicovitě 12 tříd včetně nejznámější Champs Elysées.Ve snaze najít přechod k oblouku obcházíme náměstí do kola, ale nic takového, kde by se dala pětiproudová silnice přejít, nenacházíme. Dochází nám, že k němu povede asi podchod a k tomu se také po chvíli dostáváme. Z podchodu vycházíme přímo pod 50 metrů vysoký oblouk, postavený na oslavu Napoleonových vítězství. Platí se pouze při vstupu na vyhlídku, ale tu už dnes absolvovat nebudeme. Protože kromě hrobu Neznámého vojína zde nic zajímavého není a jsme už dnes pěkně unavení jdeme zpět podchodem na Champs Elysées.

V prvním podchodu do metra si kupujeme za 9 EUR karnet 10 jízdenek, které platí i na ostatní městskou dopravu. Ze začátku se nám zdá systém tratí složitý, protože začínáme na poměrně složitém dopravním uzlu. Ale za chvíli se už orientujeme podle plánu celkem dobře. Kromě metra jezdí pod zemí ještě vlaky RER, což je v podstatě to samé jako metro, pouze slouží k rychlejší přepravě z centra do okrajových čtvrtí Paříže.

Jedeme pouze asi 6 zastávek na Blanche a asi ve 22.30 vylézáme z metra kousek od našeho hotelu. Teď večer je na ráno skoro prázdné Boul. De Clichy pěkně živo a voní to tu pečenými kaštany prodávanými na stáncích.

Na pokoji baštíme a protože se asi nekoná tak hlučné noční představení jako včera, můžeme spát dnes celkem nerušeně.

Pondělí 11.11.2002

Do posledního dne v Paříži vstáváme celkem pozdě. Po snídani si balíme věci a uklízíme pokoj, který musíme do 12.00 hodin odevzdat.

Po předání klíčů si dáváme tašky do společného pokoje a jdeme na nejbližší stanici metra. Chceme se podívat do moderní čtvrti La Défense, a ta je trochu z ruky.

Jedeme ze stanice Blanche na přestupní uzel Charles de Gaulle Étolle a odtud jenom pár zastávek linkou 1 až na konečnou La Défense (lístek platí neomezeně dlouho a neomezeně přestupů, dokud nevylezete z metra ven). Do poslední stanice už jedeme nad zemí, přes řeku a otevírá se nám úchvatný pohled na futuristickou čtvrť. Ze začátku nás ani moc nelákalo se sem podívat, ale teď jsme rádi, že jsme tu. Nejdřív míříme pod více než 100 metrů vysoký La Grande Arche (Velkému oblouku), z kterého je přes třídu Charlese de Gaulla vidět v dálce i Napoleonův Vítězný oblouk. Příjemně svítí sluníčko a odráží se od okolních skleněných mrakodrapů. Chvíli se procházíme moderně stylizovanou čtvrtí, která místy připomíná záběry ze sci-fi filmů a nasedáme na zpáteční metro do centra Paříže.

Jedeme až k přestupní zastávce pod Louvrem a odtud sedmičkou na Place Monge. Přestože už bude skoro 15.00, máme do večerní vyjížďky lodí po Seině stále spoustu času a chceme si projít latinskou čtvrť jižně od Seiny.

Napřed míříme ke světoznámé Sorboně, ale zvenku na její velké stavbě samozřejmě není nic moc k vidění. Když hodláme v malém romantickém parčíku před školní budovou zahnat hlad čokoládovými tyčinkami, všímáme si, že přímo přes ulici je Mc Donald. Dáváme si za necelých 10 EUR dvojité BigMac menu a sledujeme přes sklo ruch Paříže.

Spokojení a s plnými žaludky pokračujeme kolem Panthéonu s hrobem Victora Huga do Lucemburské zahrady. Zámeček v Lucemburské zahradě je dnes sídlem senátu, druhé komory parlamentu. Návštěvu zahrady všem doporučujeme – v ozdobném bazénu si děti za poplatek pouštějí malé vypůjčené plachetničky a scházejí se zde hráči boule – typicky francouzské hry s kovovými koulemi. Procházíme pod nádherně podzimními kaštany kolem loutkového divadla, tenisových kurtů, množství soch a včelínů. Park je evidentně místem schůzek studentů, au pair a příznivců joggingu.

Přes jižní bránu směřujeme do čtvrti Montparnasse. Bylo teprve 16.00 a na projížďku lodí, která je v ceně zájezdu, máme sraz až ve 20.00. Takže zatím nikam nespěcháme a můžeme se jít podívat na Montparnasský hřbitov. Je tu klid, ale kromě úžasné pravidelnosti celého hřbitova nic moc zajímavého.

Po Avenue du Maine jdeme nazpět k Seině. Cestou vidíme vlakové nádraží Gare Monparnasse a čistě ze zvědavosti a dostatku času se tam jdeme podívat. Je fakt, že vidět rychlovlaky TGV na vlastní oči je taky celkem zážitek. A když už jsme si na něj sáhli, proč taky nevyzkoušet, jaké to je vevnitř? Nikde žádná vstupní kontrola, tak přemlouvám Janu, abychom do jednoho stojícího vlaku vlezli. A stojí to za to – prvotřídní luxus. Sice při prvním zasyčení automaticky se zavírajících dveří vybíháme ven v panice, že se vlak rozjíždí, ale stálo to za to.

Pokračujeme po Avenue de Saxe směrem k Invalidovně, což má být naše poslední navštívená pamětihodnost v Paříži. Kupujeme si za 5 EUR vstupenky do Musée de l´Armée a ke hrobu Napoleona pod zlatou kopulí Invalidovny. Válečné muzeum je pojato opět ve velkém stylu, ale to už nás ani moc nepřekvapuje. Při procházení druhého patra rozlehlého komplexu nám ale už jednotlivé historické uniformy a zbraně vojáků splývají dohromady a bohužel veškeré popisy jsou pouze ve francouzštině.

Protože už bylo 18.30 a za půl hodiny se muzeum uzavírá, chystáme se přesunout do chrámu se zlatou kopulí, abychom se podívali na Napoleonův hrob. U východu z muzea vojenství nás ale čeká zrada v podobě zamčených dveří. Pravděpodobně se něco stalo, protože venku běhají policajti a pravděpodobně uzavřeli celou budovu. Chvíli se bavíme tím, jak se z expozicí postupně přicházející návštěvníci marně snaží dobývat ven, ale s blížící se 19.00 hodinou, začínáme být už nervózní. Lidé se začínají rozčilovat, ale pochopitelně francouzsky, takže stále nevíme, proč nás tu vlastně drží. Naštěstí nám asi v 18.50 konečně otevírají dveře a my se ženeme k Napoleonovu hrobu.

Rakev je v podzemí pod obrovskou chrámovou kopulí. Alespoň si tedy myslíme, že je to ta Napoleonova, protože rakví je tu v různých koutech více. Když jsme nabažení atmosférou místa posledního Napoleonova odpočinku, jdeme ven na nejbližší zastávku metra. Už celkem bez problémů se dostáváme nejkratším spojením do našeho hotelu, kde máme sraz na večerní projížďku lodí po Seině.

Chvíli před 20.00 přichází Ferda a celá skupinka se přesunujeme večerní Paříží k mostu l´Alma, kde je přístaviště vyhlídkových lodí.Kousek od mostu – přímo u zastávky metra Alma Marcelu, nám Ferda ukazuje výjezd z tunelu, kde se při tragické nehodě zabila princezna Diana. Lidé zde stále na její památku pokládají květiny.

U vstupu na loď dostáváme od Ferdy lístky přes turniket a plán vyjížďky. Na vyhlídkovém parníku je asi 300 sedadel, takže není problém se usadit na horní palubu k zábradlí. Vyrážíme nejdříve směrem k ostrovům s chrámem Notre-Dame a za mostem Pont Sully se otáčíme zpět. Nábřeží Seiny v noci, osvětlené památky a nesčetné podplouvání mostů, kde přespávají bezdomovci, doporučujeme jako opravdu skvělý zážitek. Míjíme bod našeho vyplutí a pokračujeme dál k Eiffelovce až k Soše svobody u mostu Grenelle, která je zmenšenou kopií té z New Yorku. Celá projížďka trvá asi hodinu a přestože máme zimní bundy, je nám ke konci už pěkná zima.

V přístavišti se oddělujeme od Ferdy a zbývajících účastníků zájezdu, kteří jdou k Vítěznému oblouku. Ten už jsme viděli, takže jdeme pomalu jinou cestou zpět k hotelu. Cestou se ještě skvěle bavíme sledováním loutkového divadla v jedné výloze. Jacísi oslíci tam pořád dokola honí žabky, celé to srandovně hraje a kvičí – prostě fakt sranda. Kupujeme si asi za 10 EUR nějaké jídlo na cestu a asi ve 23.30 jsme v hotelové recepci, kde čekáme na ostatní. Ti přicházejí nedlouho po nás, bereme si zavazadla a chvíli před půlnocí nás autobus odváží na letiště.

Naše letadlo má zpoždění, takže odbavovací přepážku otevírají až kolem 0.30  – to už jsme měli odlétat. Po odbavení přecházíme k naší odletové Gate a nudíme se další hodinu, protože zpoždění se z neznámých důvodů natahuje. Konečně naskakuje na tabuli alespoň čas odletu a ve 2.00 odlétáme směr Praha.

V Praze přistáváme místo ve 2.20 téměř o 2 hodiny později, ale moc nám to nevadí, protože bychom stejně čekali na první autobus do centra.

Teď už jde všechno jako po másle – ihned po návštěvě Ruzyňských toalet tak tak stíháme autobus, potom přesedáme na právě přijíždějící tramvaj do Holešovic a na Florenci nám během asi čtvrt hodiny jede dnešní první spoj do Brna. Ještě zjišťujeme, že z Brna je také Ferda, který dobíhá s vyplazeným jazykem do autobusu chvíli po nás. V autobuse dospáváme probdělou noc a pozvolna se loučíme s krátkou podzimní dovolenou.

© 2002 R-VISION s.r.o.


Napsal: Barthe, vloženo: 18:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

6.04.2007

TV Tip - Francouzský polibek (French Kiss)

Rubrika Zajímavosti

Francouzský polibek (French Kiss)

Komedie / Romantický
Velká Británie / USA, 1995, 111 min

Režie: Lawrence Kasdan
Hrají: Meg Ryan, Kevin Kline, Timothy Hutton, Jean Reno, Susan Anbeh, Renée Humphrey, Michael Riley, Adam Brooks

Obsah / Info:
Ach, ta láska a náhoda, ty dvě "nevyzpytatelné mršky", dovedou tak pořádně zamíchat s lidskými životy, že někdy doslova nenechají kámen na kameni. Spořádaná Američanka Kate se vydává do Francie za svým záletným milencem Charliem, který ji po několika dnech v Paříži oznámil do telefonu, že tu právě potkal ženu svých snů. Kate chce o svoji lásku bojovat, ale netuší, co všechno na ni v dalších hodinách čeká. Již v letadle se setká se šarmantním, ale také dosti svérázným podvodníkem Lukem. Tento francouzský bohém a volnomyšlenkář totiž tajně ukryje do jejího zavazadla pašovaný náhrdelník se sazenicí vinné révy, a zkomplikuje při tom život zdrženlivé Kate i sám sobě. Jejich cesty se začnou velice často křížit poté, co jí někdo zavazadlo ukradne...

::: Videoukázka :::

TV Nova (CZ) – pondělí, 09.04.2007 (16:20 – 18:30)
TV Joj (SK) – neděle, 08.04.2007 (13:55 – 16:20)

Video : Beautiful South – Dream A Little Dream


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

1.04.2007

Paříž je nejkrásnější na jaře

Rubrika Zajímavosti

Francouzská metropole Paříž bývá nejkrásnější na jaře, kdy rozkvétají stromy, ještě nejsou taková vedra a ulice neblokují davy turistů. Domácí cestovky tam pořádají řadu jarních zájezdů, ovšem nakonec do francouzské metropole se můžete vydat i sami.

Skutečnou romantiku Paříže zažijete například na 1. máje, na který spadá nejen svátek práce, ale i jeden tradiční francouzský zvyk. Odnepaměti chodili na ten den Francouzi do lesa na konvalinky, které se potom měly podle tradice darovat někomu blízkému nebo pověsit na dveře snoubenky.

Ačkoliv pocházejí z Japonska, staly se symbolem jara i lásky a měly by se i na znamení svátku práce vázat červenou stuhou. Dnes už se konvalinky v tento den spíše prodávají po celém městě, takže se místní trhy a některé ulice promění ve výstavu květin.

Začněte kávou

Pokud se už jednou ocitnete v Paříži na jaře, vaší pozornosti by neměla uniknout návštěva rozkvétajících parků. Například v Lucemburské zahradě (Jardin de Luxembourg) můžete za krásného počasí potkat davy posedávajících čtenářů novin, ale i pařížské studenty. Romantické kouzlo má náměstí Place de Vendôme a hlavně zahrady před Louvrem.

Po procházkách hledejte odpočinek v pařížských kavárnách. Pražená zrnka kávy byla do Francie dovezena z Istanbulu už v roce 1646 a první kavárnu si zde otevřel jistý Peršan Gregor hned vedle divadla Comédie Francaise. Už o padesát let, později se Paříž mohla pochlubit nespočetnými kavárnami, prý jich v té době bylo více než dvě stě padesát a mnohé z těchto zahradních nebo pouličních podniků se zachovaly dodnes.

Pravá kavárna má jak interiérovou část, tak i venkovní stolečky, u nichž můžete sedět, obráceni směrem do ulice a v poklidu pozorovat hemžení pořádného "boulevardu". Na rozdíl od České republiky vás obsluha nebude netrpělivě obtěžovat tím, co si ještě dáte, aby takzvaně běžel kšeft a nezabírali jste místo.

Vyhlášené jsou podniky poblíž náměstí St. Germain des Pres. ` U Dvou Magotů (Deux Magots) se scházela francouzská předválečná bohéma, ve Flóře si dávali dostaveníčko Simone de Beauvoirová a Sartre. Kavárny najdete na hlavních bulvárech a také poblíž Odeonu a pařížské Opery.

Pařížská tržiště

Ve francouzské metropoli najdete na 65 otevřených a 13 krytých tržišť. Prodávají všechno, co si jen můžete představit, je dobré jen vědět, že ty pod střechou jsou otevřené každý den, zatímco pouliční jen dvě, tři dopoledne v týdnu. Odpolední trhy se konají na bulváru Saint-Honoré anebo u nábřeží Bercy ve středu, v Anvers každý pátek. Určitě navštivte trh na ulici Raspail anebo květinové trhy na náměstí Place de la Madeleine. Tržiště francouzských oděvů najdete na Carreau du Temple: úterý-sobota.

Francouzi mají ve srovnání s námi mnohem chudší zvyky, co se týče oslav Velikonoc. U nich je tento svátek spojen samozřejmě s křesťanskou pietou, ale mnohem více s programem pro děti a rodinnou sešlostí. Většinou probíhá tak, že rodiče svým ratolestem schovají čokoládová vajíčka, zajíčky a laskominy po zahradě, aby je děti potom hledaly. Na žádnou pomlázku ani šlehání děvčat se tu nechodí.

Nicméně můžete využít prodlouženého víkendu k turistické návštěvě Paříže a navštívit například aktuální výstavu největšího naivního malíře Henri "Celníka" Rousseaua.

Nezapomeňte také, že prvního dubna je Apríl. Francouzi berou tento den možná o něco "vážněji" než u nás. Mají jej za skutečný den vtípků, dokonce v televizi, v rádiu můžete zaslechnout zcela falešné, aprílové zpravodajství. Děti si vystřihávají z papíru ryby a věší je dospělým na záda. Od toho se francouzský Apríl jmenuje Le poisson d'avril (ryba dubna).

Zájezdová nabídka

Jarní víkendové letecké zájezdy z České republiky nabízejí naše cestovky na tři až čtyři dny, stojí ve formě last minute na duben přibližně 7-8 tisíc. V této ceně je zahrnuta už doprava charterovými leteckými spoji.

Do metropole umění, kultury, světové módy i kuchyně se jezdí za pařížskými památkami, ale i jedinečnou atmosférou, v některých zájezdech je naplánována i projížďka lodí po Seině. Letošní novinkou jsou takzvané zájezdy po stopách Da Vinciho kódu a zápletky populární knihy a poté filmu, v němž jde o hledání sv. grálu. Budete mít možnost si ověřit, kam až sahají fakta románu Dana Browna Šifra mistra Leonarda a kde začíná fikce. Třídenní dubnový zájezd vyjde jen na 7700 Kč.

Zajímavou alternativou je také pobytový týdenní výukový zájezd Jazykové školy École de Langue Francaise pour Étrangers , (E. L. F. E.). Vyjde na dvanáct a půl tisíce. Čedok vedle několika typů zájezdů do Paříže nabízí zájezd autokarem do Disneylandu, který letos v dubnu slaví patnáctileté výročí a slibuje velkolepé narozeninové oslavy.

Cena zájezdu je už od čtyř a půl tisíce korun.

CK Alpin tour má jeden zájezd pojmenovaný slibně Paříž – čas lásky. CK Máj má zase autokarový zájezd Rozkvetlá Paříž už od 5 tisíc.

Podrobnosti o turistických informacích o Paříži na www.paris.fr, www.parisinfo.com.

© 2007 Právo


Napsal: Barthe, vloženo: 16:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

31.03.2007

Paříž od A do Z

Rubrika Zajímavosti

A jako Auta. Jsou všude, kam se podíváte. Šestiproudové ulice jsou plné valících se aut, autobusů (ve zvláštních pruzích) a hlavně skútrů, velice oblíbených hlavně u mladých lidí jako rychlý způsob dopravy. Smog a hluk jsou tak zásadním koloritem vašeho pěšího putování po širokých bulvárech.

B jako Bon jour. Ačkoli na ulici jsou Pařížané relativně drzí, neomlouvají se, když do vás třeba vrazí, a v metru platí právo "první vstoupí, první sedí", jen co přijdete do obchodu, hned se na vás usmívají, pozdraví "Bon jour" a hned se vám věnují. A na rozdíl od našich prodavačů to myslí skutečně upřímně, proto je slušností jim to oplatit.

C jako Croissant. Každé správné ráno v Paříži musí začít dobrou kávou "au lait" a nádherně křupavým a voňavým croissantem. Na výběr je samozřejmě spousta dalších pochutin, které na vás pomrkávají z každého pekařství a trénují vaše chuťové reflexy na maximum. Nelze odolat.

D jako Doprava. Pro pohyb uvnitř Paříže je ideální metro. Více než sto let stará síť dnes čítá už 14 linek, má hustotu asi jako naše tramvaj, nostalgické cihlové stanice a typické flašinetáře. Lístek za 1,10 euro platí dokud neopustíte metro, na příměstské vlaky (RER) už potřebujete lístek další.

E jako Eiffelovka. Za hlavním turistickým tahákem Paříže přijíždějí milióny lidí z celého světa, a proto čekejte u hlavních výtahů nemalé venkovní fronty (30-45 minut) a další uvnitř na výhled. Pokud to přetrpíte, čeká na vás při průměrném počasí oslnivý výhled na celou centrální Paříž. Stojí to za to.

F jako Francouzi. Jací jsou? Příjemní v obchodech, drzí na ulici, pěkně oblečení (muži i ženy), hovořící dobře, ale neradi anglicky, zásadně přecházející na červenou na přechodu (včetně tříproudových okruhů), spíše usměvaví a v metru po desáté hodině večer většinou afrického původu.

G jako Grande Arché. Moderní čtvrť La Defanse je na turisty příliš neosobní, ale zkuste si stoupnout přímo pod "Velkou Archu" a uvidíte směrem na jihovýchod v jedné rovině Vítězný oblouk, bulvár Champs Elysée, náměstí Place de la Concorde s obeliskem, zahrady před Louvrem a pyramidový vstup do samotného Louvru. Vše opravdu v jediné rovině.

H jako Hotel. Najít si ubytování v Paříží je práce pro pětileté dítě, hotelová nabídka je velice široká a pestrá. Při cestě naslepo je dobré si zjistit, na které adrese hotel sídlí a zda vedle něj není zrovna jedna z mnoha dopravních tepen. Ubytovat se mimo vnitřní Paříž je sice možná levnější, ale také vzhledem k nemalé kriminalitě mnohem dobrodružnější.

I jako Idyla. Pokud jste v Paříži delší dobu a s rodinou, nemůžete vynechat hlavní atrakce. Do nabitých hračkářství je při šetřícím stylu raději ani nevoďte, neškodný je do jisté míry Disneyland (půl hodiny od centra vlakem). Zvídavá dítka ocení návštěvu muzea vědy a techniky s pravou kosmickou raketou či obrovským planetáriem.

J jako Jídlo. Francouzské restaurace (Brasserie), typické prosklenými interiéry a posezením na chodníku, najdete na každém rohu. Najdete jak jednoduché, nabízející jen kávu a zákusek, tak i honosnější s kompletní nabídkou. Dopoledne v nich jsou jen důchodci, zato večer už ve všech panuje čilý ruch.

K jako Klid. K honosnému stylu francouzských vládců patří i spousta zeleně a parků. Široké bulváry tak lemují stromy, u Seiny lákají v létě k položení velké travnaté plochy a rozsáhlé parky a nádherně zastřižené zahrady lemují každou velkou památku od Louvre až po Versailles. V uspěchaném městě ideální místo k posezení.

L jako Louvre. Obrovské muzeum není jen o jednom obrazu, vedle Mony Lisy nabízí rozsáhlé galerie obrazů, soch a dalších uměleckých sbírek ze všech možných dob a kontinentů. Vyberte si svojí oblíbenou dobu, ostatní těžko oceníte a jen si zničíte v kilometrových chodbách nohy.

M jako Montmarte. Kdysi hlavní působiště malířů a dalších umělců hledajících svou můzu, dnes už jen pár křivolakých uliček, překrásná katedrála Sacre Coeur a několik dotěrných a nikterak zvlášť talentovaných malířů turistických obličejů. Pod kopcem najdete zbytky legendárního Moulin Rouge, v okolí ulice plné sexshopů, peep-show kabinek a bordýlků.

N jako Nákupy. Jestli pro vás symbolem dovolené není jen odškrtávání památek z průvodce či nakupování malých Eiffelovek pro rodinu a známé, nechte se zlákat třeba osvědčenou Champs Elysée s množstvím světoznámých značek od módy přes auta až po elektroniku. Více romantiky menších francouzských značek nabízí ve svých křivolakých uličkách čtvrť Marais.

O jako Opera. Pařížská opera je jednou z mnoha nádherných budov, vyplatí se ale sledovat i ostatní architektonické styly. Pro centrální Paříž je typická architektonická jednota (podobný typ zástavby), památky jsou příjemně a nenásilně zasazeny do koloběhu běžného života.

P jako Paříž. Na ploše pětkrát menší než Praha žije dvakrát tolik lidí. Taková je centrální Paříž, okolo níž jsou soustředěna předměstí čítající celkem kolem 10 miliónů lidí. Volně přeloženo – všude je spousta lidí, tempo je zběsilejší než u nás a všudypřítomné tlačenice jsou samozřejmostí.

Q jako Quick. Jestliže nechcete ztrácet čas hledáním vhodné restaurace a při cestování po světě je pro vás zárukou jistoty McDonald, pak se v Paříži nabízí fastfoodová síť Quick. Je mnohem rozšířenější než typické žluté "M" a nabízí v podstatě totéž a za tutéž cenu. Většina jídel je samozřejmě se sýrem.

R jako Romantika. Paříž je pokládána za nejromantičtější město světa, ale po prvním šoku z množství aut, smogu a hluku to tak cítit nebudete. Davy turistů u všech památek také dokážou odradit. Pro nejlepší vychutnání se proto vyplatí posadit se třeba na Montmartru někde u řeky a nechat si atmosféru pomalu pronikat pod kůži.

S jako Sýr. Camembert, Brie, Rochefort, Ementál... Vedle vína a croissantů zásadní francouzská nabídka, kvalitní čerstvé a voňavé sýry na vás koukají ze všech obchodů. Vyplatí se koupit nikoli standardně balené, ale přímo porcované a zabalené v daném krámu. Rozdíl pocítíte ihned.

T jako Transport. Když do Paříže, tak nejlépe letadlem. Nízkonákladové aerolinky létají do Paříže už za 2 tisíce (bez poplatků), autobus je sice levnější, ale cestuje oproti necelým dvěma hodinám hned hodin dvanáct. Autem po dálnicích to bude rychlejší, ale dražší (mýtné) a dobrodružnější (sjezdy a okruhy u Paříže jsou pro otrlé).

U jako Umění. Pro nadšence do výtvarného umění není třeba připomínat množství muzeí a výstavních prostor, každé specializované na určité období. Speciální vstupenky vám dokážou za jednu cenu zprostředkovat hned několik zážitků najednou. Své si zde najdou i příznivci hudby, divadla či filmu.

V jako Víno. Francie = dobré a kvalitní víno. Pokud nejste znalec, je teoreticky jedno, krámky nabízejí slušnou výbavu všech druhů a lokalit, za pár euro se tak můžete doma chlubit "pravým francouzským vínem". Fajnšmekři ať raději vyhledají specializované obchůdky či si zajedou rovnou do různých koutů Francie pro originál.

Z jako Zámek Versailles. Nádherný zámek z dob rozmařilých králů stojí za výpravu, ale nečekejte něco úžasného, co byste (v menším měřítku) neznali z našich zámků. Zajímavější jsou rozlehlé zahrady různých tvarů, kde se stačí posadit či projet v loďce na jezírku a nasát pod povrchem atmosféru dávných časů.

© 2006 Volný


Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

28.03.2007

Někteří herci ze seriálu Škola Života (La Vie Devant Nous) na MySpace.com

Rubrika Zajímavosti

MySpace.com je komunitní server, kde si každý uživatel může udělat vlastní webovou stránku, nebo sem umístit své fotky, videa, či psát svůj vlastní blog. Dosud si zde otevřelo svůj účet více než 107 milionů uživatelů. Hlavním smyslem MySpace je přitom to, že ze svých uživatelů vytváří komunitu a tvoří mezi nimi sociální vazby. Každý uživatel může získat nové přátele z celého světa na základě svých zálib a koníčků. Na stránkách se přitom prezentují i kapely, muzikanti, filmaři a herci a ostatní uživatelé tak mají možnost se s nimi seznámit jiným způsobem, než jen pomocí sluchátek svých audiopřehrávačů či televize.

Oficiální stránky ::: MySpace.com :::

MySpace.com ::: Gianni Giardinelli :::
MySpace.com ::: Guillaume Delorme :::
MySpace.com ::: Xavier Laurent :::
MySpace.com ::: Nicolas Berger-Vachon :::
MySpace.com ::: Delphine Chaneac :::
MySpace.com ::: Gaëlle Segard :::
MySpace.com ::: Camille de Pazzis :::


Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

26.03.2007

Inés (Camille de Pazzis) v reklamě Peugeot 207 CC

Rubrika Zajímavosti


Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

5.02.2007

Vaše zápisky z cest po Francii - Paris 2007

Rubrika Zajímavosti

Můj třídenní výlet do Paříže se od začátku jevil jako poněkud šílená akce. Asi 6 hodin před odletem jsem si uvědomil že ani nevím jak se dostat z letiště, natož pak do hotelu. Mapu Paříže jsem neměl, takže jsem si jenom našel několik plánků na internetu a doufal, že všechno dobře dopadne. Vzhledem k rannímu odletu v 7 hodin jsem musel vstávat asi v 5 hodin. Asi to ale docela dobře znáte – když vás čeká nějaká důležitá věc, zkouška, maturita, nebo něco podobného, člověk se jakoby zázrakem probudí klidně i v těch 5 hodin, kolikrát úplně sám od sebe. Se vstáváním tedy nebyl žádný problém.

Na letiště jsem dorazil asi 45 minut před odletem, což se ale ukázalo jako docela chyba. Z neznámého důvodu jsem po odbavení a pasové kontrole se zděšením v očích pohlédl na seznam odletů a u svého letu uviděl červeně blikající Last Call. Po menším sprintu jsem asi v 6:33 dorazil ke svojí bráně a s úlevou podal letušce mojí letenku. Zajímavé na celém tomhle odletu byl fakt, že jsme pak opravdu čekali až do těch 7 v zavřeném letadle než jsme vzlétli. Příště tedy radši vyrazit o něco dřív.

Přílet na Orly byl bez problémů, zavazadla dorazila také v pořádku, a tak mi nebránilo nic koupit asi za 10 € lístek na OrlyVal a vyrazit směrem do centra Paříže. Tenhle minivláček je takovou kombinací pendolína a metra, který vás opravdu rychle doveze na nejbližší stanici metra nazvanou Antony. Odsud už můžete cestovat do všech směrů, libovolně přestupovat na vlaky či metro a dojet třeba na druhý konec Paříže.

Systém veřejné dopravy je v tomto městě opravdu výborný, nějakých 14 linek metra, 5 vlakových spojů, nespočet autobosů. Všechno na sebe skvěle navazuje a dostanete se tak rychle a pohodlně úplně kamkoliv. Běžný lístek stojí €1.40, přičemž se podobně jako v Londýně musí nějdřív projít turniketem, takže je vyloučeno nějaké cestování na černo. Potkal jsem ale i několik revizorů kterým se podařilo chytit černé pasažéry, takže to asi až takový zázrak nebude. Metro jezdí docela často i nad zemí, takže můžete pozorovat okolí a zkrátit si cestu.

Po dvou přestupech jsem konečně vystoupil na zastávce "Blanche", která byla pouhých pár metrů od hotelu. Hned po výstupu vás do očí uhodí slavné divadlo Moulin Rouge s jakýmsi větrným mlýnem na střeše. V noci to je ještě kouzelenější podívaná. Ubytování v hotelu proběhlo zcela hladce, moje objednávka přes internet byla normálně funkční, vyplnil jsem pár formulářů a už se šel natáhnout na postel. Pokoj byl příjemně vybavený, postel spíše pro dva než pro jednoho a koupelna taky pěkná s obrovským zrcadlem. Potěšila mě i lednička, ale ta jaksi přiliš nechladila.

První den jsem se vydal na pěší prohlídku města a okolí hotelu – navštívil jsem působivý Sacre Cour na kopci nad hotelem a mnoho dalších míst. Tady mě stejně jako skoro všechny ostatní procházející odchytil jakýsi černoch a začal mi kolem prstu motat jakýsi řemínek na zápěstí. Bylo mi zcela jasné co bude následovat, ale mladík se jaksi nenechal odbít, tak jsem ho nechal pokračovat. Prý se jedná o nějakou tradiční lidovou tvorbu z Keni, mě to přišlo jako úplně normální propletený náramek z bavlnky co nosí na ruce každý druhý. Jemmy se ptal odkud jsem, a když jsem mu řekl že z České repuliky, vyvalil na mě pár slovíček v češtině. Během těch pár minut než celý náramek upletl jsem ho stále utvrzoval že to nechci ať toho nechá ale on jel prostě dál. Když bylo dílo hotovo, obvázal mi to kolem ruky a samozřejmě čekal že mu to zaplatím. Suveréně jsem tedy náramek rozvázal a se slovy Thanks & Bye mu ho vrátil. Netvářil se zrovna nadšeně, ale okamžitě si odchytil jinou oběť, na kterou zkusil úplně to samé...

Do večera jsem stihnul navštívit ještě budovu Opery, nádraží TGV Gare du Nord, obchodní centrum La Fayette a mnoho dalších míst. Večer jsem se vrátil chvilku odpočinout a poležet, načež jsem opět vyrazil směrěm k Louvru. Nádherně osvícené muzeum spolu s menším Vítězným obloukem, skrz který je vidět přes Obelisk až k Arch de Triumphe mi bude asi ještě chvíli ležet v hlavě. Hezky osvícená byla i Eiffelovka, z jehož vrcholku různě po městě projížděl paprsek světla.



Cestou zpátky jsem se stavil ještě ve Starbucks na kafe – opět se potvrdila kvalita této oblíbené kavárny, oříškové Garde Latte nemělo chybu. Zajímavá ale byla zavírací doba Starbucks – přišel jsem totiž něco před 11 večer a v 11 se mělo zavírat. Uvnitř ale bylo velice živo, odhadem tak 100 lidí. To ale zaměstnancům očividně nevadilo, protože přesně v 11 prostě zhasli téměř všechny světla, což bylo znamení abysme všichni hezky rychle vypadli ven. A skutečně, lidi se najednou začali zvedat a postupně odešli. Příjemně horké kafe jsem si tak dopil cestou do hotelu.

Druhý den jsem se vydal metrem směrem k Ajfelovce – v neděli bylo v Paříži opravdu úžasné počasí, azurově modré nebe a odhadem tak 15 stupňů – koneckonců je to dobře vidět i na fotkách. Před pokladnami na prohlídku stála neuvěřitelná fronta, lístek stál asi 11 Euro, ale tuhle věc si prostě člověk nemůže nechat ujít. Stále dost silný vítr po páteční vichřici byl ale docela problém, nahoře jsem se dost bál aby mě to nedofouklo pryč a nádherný výhled jsem tak radši vychutnával pevně se držíce zábradlí.

Odpoledne jsem se pěšky přesunul k Les Invalides, kde je nádherný hotel a muzeum, dále směrem k Obelisku a pak na Champs Elysee a k Vítěznému oblouku. Cestou jsem ještě stačil navštívit dvě muzea, ale na tenhle typ kultury moc nejsem, takže jsem to spíš prolítnul. Od vítězného oblouku je opravdu nádherný výhled do všech stran, ať již směrem k Louvru nebo na druhou stranu při pohledu na supermoderní La Defense.

Dále jsem pokračoval metrem k chrámu Notre Dame – tohle je opravdu působivá zastávka na cestě Pažíří, mnoho zajímavějších kostelů si nevybavuju. Pěšky jsem se pak přesunul k muzeu moderního umění Centre Les Pompidou, před kterým se odehrávala úžasná podívaná. Jakýsi komik tam totiž hrál na veřejném prostranství něco na způsob veřejného divadla – z několika stovek přihližejících lidí se vybral několik adeptů a dosadil je jako herce do mně neznámé vtipné hry. Přestože jsem nerozumněl ani slovu, skvěle jsem se bavil – škoda že konec představení narušila silná průtrž.

K večeři jsem si koupil jakési řecké menu na způsob gyrosu s hranolkami a oblohou a ještě čerstvou obloženou bagetu. Francouzské restaurace jsou hlavně v centru docela nepříjemné drahé (tedy alespoň v Paříži), ale co se dá dělat. Další nepříjemností jsou neuvěřitelně malé prostory – a to celkově, hotelů, metra, restaurací i všeho ostatního – takže můžete mít docela problém protlačit se k nějakému volnému stolu. Jinak je ale opravdu z čeho vybírat: ochutnal jsem úžasné obložené bagety, ještě teplé a křupavé, vytažené přímo z pece; sladké Les Crepes Sucres což je něco mezi palačinkou, oplatkou a langošem nebo tradiční francouzské croissanty. Jedna taková bagetka sice přijde asi na 4 Eura, ale opravdu to stojí za to – když jsem po příletu zpátky do Prahy hladově zkusil první bagetu co jsem viděl, opravdu jsem litoval že jsem si nějakou nepřivezl domů z Paříže.

Poslední den už jsem příliš nepřeháněl, jednak protože jsem byl dost unavený a také protože mi večer už letělo letadlo a já chtěl být na letišti radši s menším předstihem. Po snídani jsem se zabalil a dal věci do speciální místnosti, abych mohl předat pokoj. Metrem jsem se pak ještě podíval na další část města, Montparnasse, což je jakási nákupně obchodní čtvrť s obrovským snad 100 poschoďovým mrakodrapem. Dál jsem viděl ještě Pantheon s docela dojemnou výstavou zaměřenou na oběti 2.světové války, Lucemburské zahrady a pár dalších kostelů. K obědu jsem si koupil v jedné japonské restauraci jakési špízy a různé opečené maso na jehle spolu s rýží a nějakou oblohou. Jako přesnídavku opět čerstvou hermelínovou bagetu.

Pak už jsem se akorát vrátil zpátky do hotelu, vyzvednul kufr a vyrazil směrem na letiště. Na přestupní stanici Les Halles, kde se kříží 8 linek metra a vlaků, se mi povedlo omylem nastoupit do špatného vagónu vlaku, který mě jaksi odvezl někam úplně jinam než na letiště. Já si ještě v klidu četl výtisk novin The Observer, takže jsem si ani nevšiml poněkud jiné trasy. Naštěstí jsem se asi po půl hodině zorientoval, vystoupil a nastoupil na jiný vlak zase zpátky. Díky časové rezervě před odletem se nic nestalo. Pár anglických cedulí navíc by se ale občas docela hodilo :)

Cesta zpátky byla opět celkem bez problémů, akorát letadlo mělo asi 15 minut spoždění, takže jsem si chvilku poseděl na letišti. Na letech SkyEurope se žádné občerstvení nepodává, a 110 Kč za malou sýrovou housku se mi dávat nechtělo, tak jsem si koupil akorát něco k pití. Po přibližně 90 minutách letu v 12 kilometrech nad zemí rychlostí 850 km/h jsme poněkud tvrdě přistáli na Ruzyni, a to ještě 5 minut před plánovaným příletem. Asi po hodinové cestě domů už jsem spokojeně ležel zase ve své posteli s hlavou plnou nových zážitků...

Celkem mě celá ta sranda přišla asi na 12 tisíc Kč a myslím že se to opravdu povedlo. Příště by asi bylo lepší vyrazit ve více lidech, přece jenom když je člověk sám tak je to trošku zvláštní, ale ty dvě noci se daly bez problémů přežít.

© 2007 Hannes (blog.czhannes.com)


Napsal: Barthe, vloženo: 18:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

24.01.2007

Vaše zápisky z cest po Francii - Paris 2001

Rubrika Zajímavosti

 
Toto léto se mi podařilo vypravit se do Paříže. Celkem nás bylo více, já s Lenkou, pak Piňďa s Bobem, Bumbi s Růžovkou a Pavel. Hlavním impulsem bylo to, že máme poslední možnost využít ubytování úplně ve středu Paříže. Jak to? Pan Šarbort (Mat) tam totiž letos rok pracoval, takže tam měl pronajatý byt, o který se s námi na pár dní podělil.

Cesta tam a zpět:
To bylo to nejdražší z celé akce. Bumbi, Bob, Růžovka a Piňďa tam jeli autem (Octavia 1,9 Tdi) – tak těm to vyšlo cenově nejlíp, dohromady asi tisícovka na každýho. Autobus byl už o poznání dražší – i se studentskou slevou stál 4113 Kč pro jednoho (jeli jsme s Eurolinesama). S tím se pojí první zajímavej zážitek – když jsme čekali odpoledne před třetí na Zvonařce na autobus, tak přijel jenom takovej malej mikrobusek pro 7 lidí. Pan řidič nás spočítal – a bylo nás o dva víc, celkem devět. Co teď? Začal horlivě telefonovat na všechny možný místa, jak je todle možný, nakonec to dopadlo tak, že nám vzal mikrobusem zavazadla a my jsme jeli normálním linkáčem Brno – Praha. Ten byl ale bez klimatizace a pěkně plnej – no nic příjemnýho. V Praze na nás už čekali dva pořádný autobusy (nějaký pěkný Mercedesy) napůl plný Čechů a napůl Francouzů. Všichni už byli netrpěliví, protože na nás museli asi 3/4 hodiny čekat. A potom jsme už celou noc jeli a jeli a jeli... až jsme ráno o půl 9 byli v Paříži.
 
Doprava v Paříži:
Hlavním veřejným prostředkem je tady metro. Síť je opravdu velká, má 14 linek a jezdí snad všude. Když si koupíte lístek do metra (8,5F, 10 lístků – 60 F), tak vám platí od chvíle, co do něj vlezete, až do chvíle, kdy z něj vylezete. Takže můžete v metru strávit třeba celej týden na jeden lístek. Lístky platí zároveň i na vlak R.E.R. (takový rychlý šaliny) a na autobusy.

Vyplatí se vzít si někde plánek metra (ve směnárnách Change Master dávají úplně výboný mapy Paříže i s plánkem metra zadarmo).

Co se týče silniční dopravy, tak to je něco úplně jinýho než u nás. Je to samá jednosměrka (většinou tak pětiproudá), všude mají stezky pro cyklisty a často je jeden pruh vyhrazen pouze pro autobusy. Hlavní rozdíl je ale v tom, že tu snad půlka lidí jezdí na motorkách a mopedech. Když blikne na semaforu zelená, tak vyrazí prvně vlna silných motorek, a pak vlna (silných) aut. A všichni tam jezdí jak blázni, hrozně rychle, motorky kličkujou mezi autama, auta – to je samý Porsche, Audi, Alfa Romeo, Chrysler, Beetle atd... Zkrátka pěkná podívaná. Ale účastníkem provozu s naší škodovkou bych být nechtěl.

Noční život na ulicích:
Mám pocit, že Francouzi nedělají moc rozdíl mezi dnem a nocí. Jakmile se večer setmí, tak naopak město víc a víc ožívá. V malých úzkých uličkách plných různých restaurací proudí davy lidí, světlo je tu jak v poledne, číšníci lákají kolemjdoucí do té své restaurace, na různých místech postávají všelijací umělci – hudebníci, malíři, ... Přijde mi, že pro Francouze je typické, aby se večer, po práci, vydal do ulic zajít si do nějaké pěkné restaurace na večeři. Menu se tu pohybuje od 50F výš. V některých restauracích hraje živá hudba, například přímo přes ulici byla malá restaurace, ve které úplně každý večer hrál jeden klavírista. V 6 hodin zasedl ke klavíru, a tak do té půlnoci nejmíň hrál a hrál a hrál. Člověk se zastavil před restaurací, a třeba půl hodiny tam jen tak stál a poslouchal, jak pěkně hraje.

Ale úplně mě uchvátil karetní mistr BEBEL. Každý večer, kolem desáté hodiny, přišel se svým stolečkem a židličkou pod jednu lampu na St. Germain a pustil se do řemesla. Předváděl takové karetní kousky, které jsem v životě neviděl. Vůbec jsem nemohl uvěřit svým očím, zkrátka to byl mistr. Karty se mu měnily v ruce, dokázal s nimi téměř vše, například zamíchat je v jedné ruce, to bylo schopný. A ty kouzla – no nemám slov. Člověk si vybral kartu, podíval se na ni, vložil ji nazpátek do balíčku, Bebel karty zamíchal a já jsem si znovu jednu kartu vytáhl, ale nechal jsem ji ležet na stole. On ji otočil – a byla to ta stejná! To byste museli vidět.

Další člověk, který mě zaujal, byl jeden klavírista, který si taky někdy po té desáté hodině vytáhl piáno z domu na ulici, dotlačil ho k jednomu rožku u kostela a začal hrát. Ten hrál pro změnu různej jazz, ragtimy a podobně, docela to svištělo (piáno bylo napůl otevřený, takže bylo vidět, jak tam ty klapky lítaj), taky docela virtuóz. A někdy po půlnoci skončil, a odtlačil piano zase nazpátek domů.

Pohodové trávení času v parcích a zahradách:
to je taková další typická francouzská věc. Kde je nějakej park, tak tam sedí či stojí spousta lidí, jí, pije, čte si, debatuje, no zkrátka pohoda. Často jsou v zahradách takový železný židličky, je jich tam spousta. Přijdu, vezmu židličku, postavím si ji na nějaký hezký místo, vytáhnu knížku, jídlo, učení, ... a odpoledne uteče, ani nevím jak. Co taky nechápu – Francouzi jsou schopní vzít si tu židličku, postavit si ji kousek od nějakých vodotrysků a celej den tam jen tak sedět, koukat na vodotrysky, a nic nedělat. Večer se zvednou, a jdou domů. Asi nemají co dělat.

Kolečkáři:
Pokuď se navečer (tak po 9 hodině) vydáte k Notre Dame, tak určitě uvidíte nějakou show. Buď je to cikrusák, který žongluje, hraje si s ohněm, a dělá podobné věci, nebo nějaká tančící skupina i s hudbou anebo třeba "kolečkáři" (to je naše kódové označení) – to jsou všelijací lidí, co jezdí na kolečkových bruslích. Na mostě před Notre Damem si postaví řadu kuželek, pak se vždycky pořádně rozjedou, těsně před kuželkama se otočí čelem vzad, a pak to pěkně slalomem projedou. A pak na jedné noze, na druhé noze, nohy střídaj, ve dvou, ve třech, ve dřepu a tak všelijak. Je to celkem zábava je pozorovat. Někdy se kolem nich vytvoří pořádná skupina diváků, kolektivně se jim fandí a tleská, dobrá atmosféra. A pokud máte štěstí, tak začnou i skákat do výšky --postaví si malej skokánek, a ze zábradlí a nějaké tyčky "laťku", kterou přeskakujou a už to jede. Jeden za druhým jedou a skáčou, sem tam někdo spadne, laťka se postupně zvyšuje ...

Stánkaři s obrázkama:
Další pěkná věc, která se mi moc líbila, byly spousty takových "polostánků" na pobřeží Seiny u Notre Dame. Když bylo hezky, stánkaři otevřeli krámky a člověk mohl vybírat. Spousty různých knížek, pohledů, obrázků, suvenýrů... No nádhera, vydržel bych jsem se tam mezi nimi toulat i celé hodiny. Taky jsem si nějakej ten obrázek a pohledy koupil, móc pěkný.

Obvykle jsou u stánkařů taky různí karikaturisti a portrétaři. Často lákají člověka slovy "Your picture for free, only for my publicy" a tak jsem se jednou nechal zlákat, bylo to před Centre Pompidou. Sedl jsem si na židličku, ten chlápek byl pořád nějakej veselek a říkal, ať se pořádně směju. Za tři minutky byla karikatura hotová. Tak jsem se na ni podíval, zasmál jsem se, a on mě začal přesvědčovat, ať si ji koupím (jak jinak). Začal s tím, že obvyklá cena je 150F, ale protože jsem mu moc sympatickej, tak že za 50F je to moje. A já říkám, že smůla, že jsem to stejně nechtěl kupovat, že to bylo pouze pro ty jeho reklamní účely. A tak mě ještě chvíli přesvědčoval, až slevil na 20F. A já pořád že to stejně nechci, sice je to hezký, ale já nemám v plánu tady utrácet za moje karikatury. To už se začal zlobit, že jsme na něho zlí, že nám namaluje obraz a že ho nechcem koupit, a že 20F je v podstatě cena materiálu. Ještě k tomu zrovna začínalo pršet. No po další chvilce řekl teda, že to za 10F musím zvít, a to už jsem řekl že jo, a tak mám teď moji karikaturu.

Muzea a galerie:
Tolik muzeií co je v Paříži, to jsem jakživ neviděl. Je jich tam velká spousta a projít jsem stihli jen ty nejznámější. Za pozornost stojí vstup zdarma do některých muzeií v neděli, a první neděli v měsíci skoro do všech.

 – Louvre: Louvre sám o sobě je obrovká budova, s historií sahajíci až do dob galorománských, kdy tam stála pevnost. Je to moc pěkný místo, s modeníma pyramydkama a vodotrysky na nádvoří. Sám o sobě obsahuje takovou spoustu uměleckých předmětů (obrazů, soch, historických předmětů, ...) jako snad všechny ostatní muzea dohromady. Do Louvru je možný jít jenom s nějakým konkretním cílem, třeba italští malíři 15. století. Prohlídnout si i velmi zběžně všechno i třeba za celý den, to snad nejde. A ještě by z toho člověk nic neměl. Takže je lepší si přdem určit, co chceme vidět, a pak teprv hurá dovnitř. Největší "atrakci" je ale bezpochyby Mona Lisa.
 – Musée d'Orsay – Nádherné muzeum, budova byla původně nádražím, ale pak byla přestavěn na muzeum. Vystaveno je tu především umění z přelomu stletí – obrazy a sochy.
 – Musée de Cluny – Muzeum v budově bývalých galorománských lázní, spousta starých obrazů, výzdob z kostelů. Nejznámější je soubor šesti tapisérií Pana a jednorožec, popisujících pět lidkých smyslů.
 – Muzeum pařížských kanálů (vchod u mostu de l'Alma, Quai d'Orsay) – něco méně tradičního. Tady můžete nahlédnout do obrovského systému pařížské kanalizace (asi 2100 km, denně tudy odteče 1.2 miliónu kubíků). Zajímavé čistící stroje, loďky, koule, ktere se valily kanály, video, celá hisotrie a vývoj kanalizací běgem století... Zajímavé je například, že celý systém kanálů se dědí v jedné rodině z generace na generaci. Také jsou tam k vidění velké koule, které se do konálů pouštěli při čistění a podobné hračičky ... (a smrad).
 – časté jsou také výstavy na různých plotech kolem zahrad a muzeí. U Lucemburských zahrad jsme viděli pěknou výstavu 100 sportovních fotografií století – z každého roku jedna zajímavá fotka ze všech možných sportů, anebo u Národního shromáždění je spousta fotek rodin z různých koutů světa (od Japonců přes Číňany, Indy, Evropany až po Mexičany), žijících v Paříží...
 – Galerie: Taky je tu spousta galerií. Třeba máte ulici, a tam jeden obchod vedle druhýho, po obou stranách, samá galerie.
 – přehled muzeií: na stáncích se dá koupit za dva nebo tři franky
aktuální kulturní přehled výstav, akcí apod. Vychází vždy ve středu,
Pariskop nebo L'Official.

Potápěči v Seině:
zajímavej zážitek – jdeme tak po nábřeží Seiny, a co to nevidíme, kromě obvyklých obrovských turistických lodí stojí na jedné strně pod mostem nafukovací člun a na něm dva chlápci v červeným. Co tam chcou dělat? A hele, oni to jsou potápěči. Za chvilku jeden z nich hopl do vody. Co tam mohl hledat, to je nám záhadou. Mrtvolu? Peněženku? ... Každopádně do Seiny bych nevlezl ani náhodou – k čistým horským potůčkům má tedy hodně daleko.

Kostely a chrámy:
Těch je Paříž taky plná. Samej nádhernej kostel, jeden vedle druhýho. Celý týden by se v Paříži dal strávit jenom procházením kostelů a obdivováním jejich krás. Nejznámější jsou samozřejmě Notre Dame a Sacre Coeur, taky se nám moc líbila Sainte-Chapelle – dvoupatrová kaple – spodní patro pro poddané, horní pro šlechtu, ale obě patra byla úplně nádherná.

Prodejci reklamních předmětů u Sacre Couere:
Stoupáme nahorů po schodem k Sacre Coeur, když tu proti nám běží dolů asi 10 prodavačů různých suvenýrů a přívěšků, co postávají před chrámem. Říkáme si, co se to děje, proč tak rychle všichni běží pryč? No a ujdeme ještě pár schodů, nahoře zastavuje policejní dodávka, ze které vyskáču policajti a hurá dolů za prodavači... Asi ten prodej ti chlapci nemaj legálně...

Kolotoče:
Úžasná věc! V Tuilerských zahradách před Louvrem je spousta různých atrakcí pro děti, kolotoče, ruská kola, miniherny, a podobný blbosti. Tak jsem taky neodolali a museli jsme něco vyzkoušet. Třeba loďo-horská dráha – nastoupíte si do loďičky, která plave v takových korýtkách, pak vás to vyveze někam nahorů, a pak sjezd dolů do vody! A ještě jedno kolo, tentokrát ale mnohem výš! No to byla jízda! A taky jsme pak byli pořádně mokří. Druhou věcí, která stála za to, byl "Bumerang". Vodorovný kolo se sedačkama, který tě zavřeli a nepustili, pak se to začalo točit, a celý ještě pořádně houpat, až úplně do kolmo k zemi, no docela síla. Měl jsem pak z toho trochu divnej pocit, však tam taky měli nachystanej smeták a kýbl.

Demonstrace:
Jednou se nám poštěstilo potkat demonstraci. Skupina lidí, držící v rukách transparenty a skandující různá hesla. A za co demonstrovali? Proti masakrům v tureckých vězeních...

Večerní nábřeží, mosty, osvětlená Paříž:
Jakmile se setmí, tak se rožne spousta různých osvětlovacích zařízení, a snad každá památka v Paříži je krásně nasvětlená. Opravdu to stojí zato, Louvre, Eiffelovka, mosty, kostely, ... Rádi jsme se večer chodili projít a sednout si třeba na Pont des Arts (takovej dřevěnej most u Louvru, večer tam seděla spousta lidí, jedli, povídali, ostatně jako všude jinde v Paříži), nebo na nábřeží k Seině, před Notre Dame a pak zpátky uličkami kolem Saint Michel – tam to bylo živo úplně jako ve dne.
 
 
Eiffelovka:
Eiffelovka je prostě Eiffelovka. Majestátní svou velikostí (300m), nahánějící strach, stojí-li člověk pod ní. Co mě zaujalo je například to, že se Eiffelovka musí každé 4 roky natřít. Pracuje na tom 25 dělníků, spotřebuje se 65 tun barvy, trvá to 16 měsíců a přijde to na 4 milióny franků. Slušný, ne? Pořád je tam spousta lidí, dá se tam jít i v noci (myslím že mají až do jedenácti), je tam spousta schodů a do třetího patra se dá jet jenom výtahem. Ale to jsme si odpustili, protože v tom prý není už moc velkej rozdíl, jestli druhý nebo třetí patro, rozhled je tam stejně dobrej. A je to o poznání levnější.

Obchody:
Potkat někde obyčejný potraviny, to není jen tak. Všude jsou to buď různý restaurace a kavárny, anebo různý bageterie a sandvichovny. Francouzi nejspíš nakupujou jídlo v těch obrovských hypermarketech na kraji města a do obyčejných potravin v podstatě nechodí. Ale když se hledá, tak se taky dají najít. Jinak je to všude samá banka, obchod s oblečením anebo kosmetikou. Z různých obchodních domů, ve kterých jsme byli, je docela známý Samaritaine, který je v krásné secesní budově, nebo Galerie La Fayette. Taky jsme byli ve spoustě obchodů s oblečením, ale v tom < já se vůbec nevyznám (třeba H & M, Pimkie, Promode, C & A, Cota & Cota, ...).

Docela častý jsou taky různý výprodeje knížek, sem tam se dá koupit nějaká opravdu pěkná knížka (třeba nádherná kniha o Francii, plná barevných fotografií, s podrobným popisem, za 25F), ale pokud neumíte francouzsky, tak si asi moc nepočtete.

Jak se dá domluvit:
Naprosto určitě se domluvíte, pokud budete umět francouzsky, O tom bezpochyb. Francouzi jsou hrozně rádi, když vidí, že francouzsky moc neumíte, ale stejně se snažíte jim něco říct. Já teda francouzsky neumím vůbec. Naštěstí je to i s angličtinou v pohodě, většina Francouzů umí alespoň základy, takže je to bez problémů.

Jak jsme chodili na výlety:
A jak jsme měli náš pobyt naplánovanej? Většinou to vypadalo tak, že jsme večer přišli z města, vzali průvodce a vybrali a naplánovali trasu na další den. Bydleli jsme kousek od Notre Dame, hned u Boulevard St-Germain, v malinkaté uličce Rue de La Tour. Takže to bylo k Louvru nebo k Notre Damu asi 10 minut, zkrátka kousíček.
Počasí nám vyšlo úplně výborně – první čtyři dny byl šílenej pařák, ani mráček, a na další dny se zatáhlo, bylo chladněj, sem tam nějaká přeháňka, ale jinak v pohodě.

  • pátek: V 15 hodin odjezd z Brna
  • sobota: Asi o půl deváté příjezd do Paříže, potom společná "rychloprocházka" s Matem přes Louvre, Tuilerské zahrady, Champ-des Elysées až k Vítěznému oblouku a zpátky. Byly šílený vedra, takže jsme měli potom celkem dost. Odpoledne jsme se podívali do Lucemburských zahrad a na Odeon – divadlo.
  • neděle: Tentokrát to bylo směrem Eiffelovka – kolem Národního shromáždění (Palais Bourbon) a Invalidovny do muzea kanálů (Les Egouts) a pak na Eiffelovku. Zpátky kolem Invalidovny.
  • pondělí: ostrovy (Ile de La Cite – Notre Dame, Saint Chapelle, Palais de Justice, ... , St Louis Ile)
  • úterý: krypta před Notre Dame, pak Latinská čtvrť – Pantheón a spol.
  • středa: čtvrť Montparnasse – hřbitov (spousta známých osobností – Tristan Tzara, Citroen, Ionesco, Baudlair, ...), výšková budova Montparnasse, odpoledne Louvre.
  • čtvrtek: část "za řekou" – Forum Les Halles, Pompidovo centrum, odpol. Institut arab. světa, Mešita – muslimské centrum v Paříži, Arenes de Lutece (amfiteátr).
  • pátek: metrem do La Défense, zpátky přes Buloňský lesík, Vítězný oblouk, Place de la Concord, loďohorská dráha
  • sobota: odpočinkový den, jenom taková procházka kolem bulváru St-Michel, odpoledne do komplexu Les Halles
  • neděle: Musée d'Orsay, Musée de Cluny, Lucemburské zahrady
  • podnělí: Place Vendome, kostel Madeleine, Opéra, Moulin Rouge, Sacre Coeur, vinice
  • úterý: pomalu přípravy na odjezd, dopoledne ještě procházka jen tak po okolí, odpoledne v 6 jede autobus.
  • středa: v poledne jsme zase zpátky v Brně.
Orientační přehled cen:
Frank (reprezentovaný znamením F) je bývalá měna Francie, kterou 1.1.2002 nahradilo Euro
 
1F je něco málo přes 5 Kč
lístek na dopravu (Metro, R.E.R, ...) – 8,5F, 10 lístků 60F
máslo – 10 F, bageta (pěkně dlouhá, asi 80cm, jí se to tady místo chleba) – 4,5F, mléko – 3,5F, výborná věc – čokolády – za 10F pět 100g čokolád (byly balený v takovým průhledným alobalu po pěti, mňám). Pokud byste hledali opravdu levný místa, kde nakoupit, tak nejlevnější jsou řetězce LeaderPrice a FranPrix.
pohled – obvykle na stáncích za 1F, v úplném středu (Chanse-Elysses) kolem 5F, známka do ČR – 3,6F
muzea – obvyklá cena je kolem 30F, studenti (tzv TR – tariff redui) kolem 20 F. Studentská sleva se dá uplatnit skoro všude, občas je i pro studenty vstup zdarma. Některá muzea mají zdrama vstup každou neděli, a celkem dost muzeí první neděli v měsíci (Louvre, Musée d'Orsay)
Internet – obyklá cena 1 minuta/1F. Pozor – Francouzi mají jinou klávesnici, takže je to celkem zábava.

Nás to přišlo dohromady asi na necelých 6 tisíc: 4 tisíce cesta, asi 800,- různý muzea a atrakce, 350,- jídlo (měli jsme v podstatě všechno jílo s sebou, vařili jsme si u Mata, takže hlavně různý bagety, mlíko ap.), a asi 500,- různý ostatní blbosti (metro, pohledy, obrázky, ...).

Průvodce po Paříži:
Mat měl úplně skvělýho průvodce po Paříži – taková bílá knížka formátu A5 v tvrdých deskách, bylo tam opravdu všechno. Podrobný popis jednotlivých částí Paříže, prohlídkové trasy, fotografie a popisy jednotlivých objektů, doprava v Paříži, ... no zkrátka na něj nedám dopustit, a pokud pojedu ještě někam do ciziny, pokud se sehnat si průvodce od stejnýho nakladatelství.

© 2001 vojta 'vojtec' krmíček (vojtec@centrum.cz)


Napsal: Barthe, vloženo: 12:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

22.01.2007

Vaše zápisky z cest po Francii - Paris 2005

Rubrika Zajímavosti

28.04.2005den první
Tak se nějak usmyslelo, že pojedeme do Paříže. Tedy myšleno já, jakožto autor tohoto spisku a K. (Kamča) jakožto přítelkyně a spolucestovatelka. Mělo to ale jednu podmínku, K. se naučí francouzsky – no ne vše se podaří a já nejsem taky žádný diktátor. Podmínka nepodmínka, prostě jedem. Nakoupili jsme výhodné autobusové jízdenky u společnosti Eurolines za 1755 Kč za kus a za zhruba měsíc jsme mohli vyrazit směrem pařížským. Sraz je stanoven na patnáctou hodinu ve vlaku na nádraží Česká Třebová. Kamča jede z Ostravy IC, moje maličkost po krátkém čekání přesedá, společná cesta začíná. V pět jsme v Praze, máme dvě hodiny čas, takže se jen tak touláme, dokupujeme nějaké věci, K. neodolává a kupuje si zmrzku u McD (já také:). Způsob odbavení jako na letišti. Nejdříve check-in, visačky na batohy, cedulka do ruky a můžeme si najít místo v autobuse. V sedm přesně vyjíždíme, autobus je tak ze 2/3 plný, převážná většina jsou cizinci. Češi se asi bojí nebo cestují s cestovkami případně letecky. V Plzni se nestaví, první pauza je ž v Rozvadově. Pokyn zní jasně : vyčurat a spát – s kulturní vložkou v podobě komedie s Leslie Nielsenem Utopenec na útěku. Konec nevidím, páč spím stejně jako K.

29.04.2005den druhý
Ve dvě první budíček, v šest další, to už se ale všema deseti těšíme na Peříž. Spánek nic moc, Mohamed o sedadlo vedle vzadu chrápe jako šílenej a já marně vzpomínám jestli se anglicky řekne chrápat „snorl“ nebo ne (je to „snore“). Nakonec nestavíme ani v Reims a v Paříži jsme už 8:20 místo původních devíti. Nádraží Gallieni je pravděpodobně jenom pro Eurolines nebo jiné autobusy do Paříže nejezdí. Chvíli jsme zmatení, dumáme zda dát 5€ za uschování batohů v značně sofistikovaných skříňkách nebo risknout hotel. Volíme druhou variantu, i když je nám jasné, že recepci v hotelu Formule1 už otevřenou nestihneme a budeme muset zkusit probojovat se na pokoj pomocí kreditní karty. Druhé dilema, které jenom podtrhuje tušenou náročnost a zmatečnost příjezdu, je zda si koupit carnet (svazek 10 lístků za 10.5€) nebo kartičku Paris Visite na tři dny za 18.5€. Nakonec volíme druhou možnost, tím, že musíme hodně jezdit.:) Kamča k našemu oboustrannému úžasu zjišťuje, že neví kde má peníze, respektive zda vůbec má peníze. Prý má několik peněženek, tak uvidíme, zda ta pravá je v batohu nebo doma v šuplíku. V Port de Saint Ouen sice chvilinku bloudíme než nacházíme přesný směr, ale s pomocí mapy vytisklé na ratp.info nalézáme snadno naši králikárnu i s kupodivu otevřenou recepcí. Stačí vysolit 115€ za tři noclehy, dostaneme kód na dveře a můžeme se nastěhovat. Pokojík je malý, ale pěkný...:) Kamča definitivně zjišťuje, že peněženka s eury odpočívá pěkně doma a že přijela do Paříže s pouhými 20€. Tedy o zábavu (z mé strany) a o starosti (ze strany druhé) je postaráno. Nicméně nestahujeme ještě kalhoty, neboť brod je ještě daleko a naše kreditky tak blízko! Prvotní cíl je jasný, vyrážíme směr Louvre. Nevím přesně, který megaloman má tuhle stavbu na svědomí, ale je to šílené, když ještě připočtu ty mraky lidí...tak mám rozpačité pocity. Každopádně je to povinnost a nutnost, Mona Lisa (zklamání), i když bych si dovedl tuhle masovku odpustit. Vstup 8,5€ (zlevněné 6€ po 18. hodině St a Pá). Strávili jsme zde celkem 2,5h. což se K. zdálo málo a mně se zdálo tak akorát. Člověk stejně nemůže stihnout všechno podstatné, kvalitní a hodnotné. Vždy se najde něco co by měl vidět a nestihl to. Highlights: já: Napoleonův apartmán a interiér ; K: interiér. Dali jsme všechna patra a unaveni míříme k Arc de Carousel a přilehlému parčíků. Různě se tu již povalují stovky lidí, tak neváháme a přidáváme se, baštíme české řízky a nic se nám nechce dělat. Přece jenom se ještě přemůžeme a vydáváme se přes úžasně upravené Toulierské zahrady k obelisku na Place de la Concorde. Zahrada je fakt vymáklá, mají tu erární židličky, tak tu plno lidí jenom tak sedí, kouká nebo si čte – prostě idylka. Dalším cílem jest Notre-Dame. Obracíme tedy pomyslné kormidlo a po pěkném nábřeží Seiny jdeme směrem Ile de Cité. Cestou hrajeme (je to daleko) zajímavou hru “Najdi si svého Čecha“, k jejímuž spuštění nás donutila veliká koncentrace našich spoluobčanů. Jsou až nějak moc dobře rozpoznatelní, jedná se o tzv. tržnicový typ. K dovršení všeho žádám dvě české tetiny anglicky zda by nás nevyfotily...chudery vůbec nevěděly co a jak:) Finále je tvořeno obtloustlým nahastrošeným párem v botách prestige! Docela šílené, tak se smějem a zároveň uvažujeme, zda i nám tak trčí sláma z bot. Před Notre-Dame je opět spousta lidí, vevnitř probíhá bohoslužba, tak Japonci fotí a fotí. Malá svíčka za 2€ a velká za 5€, docela dobrý notredamský byznys. Dá se vyjít i nahoru, ale za drahocenná eura, tak na to kašleme a raděj se (již docela hodně unavení) touláme okolními uličkami a zahradou za Notre-Dame. Nazdařbůh jdeme směr radnice a dále až k Centre Pompidou (muzeum moderního umění). Divná stavba s divným jezírkem plným divných fontánek. Na náměstí panuje uvolněná atmosféra, sem tak pseudo i skuteční umělci (malíři) a semo tamo i pár lidí dává špeka. Jdeme dovnitř, kde plno lidí čeká na nějaké představení. V přízemí probíhá (asi) výstava plakátů režiséra (mně známého z LFŠ) Fassbindera. Už úplně KO, jdeme na stanici Hotel de Ville a jedeme na hotel. Pekelně uondané nožičky.

30.04.2005den třetí
Po včerejším únavném dvoudni se nemůžeme vykopat z postelí, asi každý tuší, že se nám to nakonec povedlo a tak po vločkové snídani vyrážíme směr latinská čtvrť. Přesněji řečeno na místa, kde jsme mohli studovat kdyby....na Sorbonnu. Bohužel bylo zavřeno, tak jsme to vyfotili a poklusem odběhli na Rue de la Huchette, která byla dříve (dle průvodce) Mekkou tuláků a beatniků, teď bohužel spíše rájem kebabů a falafelů. Jinak to samozřejmě vítáme, jedná se asi o nejlevnější jídlo v Paříži, i menu se dá pořídit za příjemných 10€. Údajná nejužší ulička, která je po levé straně, už vůbec zajímavá není. Kamču chytla rozežranost, tak na jedno posezení spořádává skoro celý řízek:). Opět vegetíme v parčíku, tentokráte s krásným výhledem na Notre-Dame. Rozhodujeme se jet směr Gare d’Austerlitz, odkud máme v plánu podívat se do Jardine des Plantes a dále k mešitě. Jelikož nejsme líní, právě naopak, pěšky se vydáváme k Panteónu – další veliká stavba, kde je dovnitř vstupné. Líní přece jenom trochu jsme, tak sedáme na metro směr le gare. Nádraží nicmoc, ale zahrada opět super, krásně načančaná, tak nezbývá nic jiného než zalehnout a lenošit. Hned vedle je Pařížská mešita, která je bohužel v rekonstrukci, za což se nám rozhodně 2€ dávat nechtělo. Z nejbližšího metra, míříme na další, tentokráte Lucemburské zahrady, které jsou ještě velkolepější, všude tisíce polehávajích a piknikujících lidiček. Docela závidíme Pařížanům tu pohodu a ty možnost uprostřed města, myslím, že to jsou rodilí piknikáři:) Nabíráme síly a míříme do muzea impresionistů d’Orsay. Je zde opět hafo lidí, nám se daří získat zlevněné vstupné za 5,5€ , tak vzhůru na prohlídku. D’Orsay je budova bývalého nádraží, velmi zajímavě přestavěná, bohužel klima zde moc nefunguje, tak například v nejzajímavějším posledním patře je naprosto nedýchatelno. Ani nestíháme vše prohlédnout, zavírá se totiž už v šest. Se zbytky energie se šineme mrknout na Hotel des Invalides, zase pěkný parčík s jezírkem a zase megastavba s pozlacenou kopulí. Už jsme docela hladoví, tak jedeme na St. Michel na nějakou mňamku, já se rozhoduji pro falafel (4€) s neomezeným výběrem množství zeleniny a dresingů. Kamča se po chvíli váhání připojuje. Plni sil vyrážíme vstříc dalším dobrodružstvím, nejdříve nakoupíme a pak metrem na Ecóle Militare k Eiffel Tower, která je naprosto úchvatně osvětlena. Trávníky (Martova pole) jsou naprosto přeplněny lidmi, kteří pijí vínko nebo pivko a baví se. Prostě velká párty pod Eiffelovkou. My máme akorát vodu, tak aspoň fotíme a v deset žasneme nad pěkně blikající ET. Cestou na metro mě oslovuje slečna s evropským přízvukem, že prý má doma pavouka (táákhle velkého) a já ho mám jít zabít, jinak, že prý nemůže domů. Dost divný, Honzík je ovšem hrdina, tak bez bázně a hany vyráží vstříc nejmíň půl metrové tarantuli. Jo kdyby tarantule, byl to docela obyčejný pavouk, který poskakoval na schodech, chudák, musel jsem ho zašlápnout. Ze slečen se vyklubali polky, dle našeho odhadu asi modelky, páč jinak nevím jak by měly na nájem pár metrů od ET. Na hotel se dostáváme až o půl dvanácte úplně mrtví...

01.05.2004den čtvrtý
Den čtvrtý, den eifelovkový. To co jsme měli včera možnost vidět jenom za tmy, hodláme dneska prozkoumat v plném denním světle a na vlastní kůži. K tomu potřebujeme dostatek jídla, tudíž neváhám a na vlastní pěst se vydávám do čtvrti Saint Ouen, kde obhlížím možnosti obživy. Vítězí pekařství a bageta. Místo původně plánovaných 9:30, kdy se Eiffelovka otvírá, se dostáváme na místo až kolem poledne, čemuž odpovídají i pořádné fronty. Po jisté době naplněné váháním se rozhodujeme vyčkat dlouhatánskou frontu a jet až na vrchol výtahem. Bude nás tato sranda stát sice 10,7€ místo 3€ (pěšky do druhé patra), ale když už tady jsme...Fronta byla asi na hodinu a další ¾ ve druhém patře. Každopádně viditelnost byla výborná, takže to stálo za ty peníze. Po sestupu, kolem třetí hodinu, usedáme na trávník a pořádně svačíme i obědváme zároveň. Další zastávkou je Vítězný oblouk, mega kruháč, který zaujme pouze tím, že je to kruháč s jedenácti přípojkami, jinak nic moc, stejně jako Champ Elyséis, což je klasický bulvár s módnímy obchody. Původní plán dojít po ChE až k Obelisku vzdáváme a dokud je ještě čas jedeme metrem do stanice Pére Lachaise, kde se nachází stejnojmenný hřbitov. Cestou na eskalátorech jsme celkem hlasitě komentovali spolucestující, hádali jsme zda to jsou češi nebo ne...jak se ukázalo byli, všechno slyšeli, takže trapas a raděj jsme zmizeli, aby nedošlo na inzultace. Hřbitov je úplně odlišný než jaký známe od nás, jsou to všechno takové “domečky“ strašně naplácané natěsno vedle sebe. Spíše já pátrám po hrobu skoro momentálně nejslavnějším – je zde pohřben zpěvák Doors Jim Morisson. Jeho hrob je spíše menší a docela nenápadný, ovšem jinak lehce poznatelný zástupy lidí, přenosným kovovým plotem okolo a přítomností policistky. Dál se nám podařilo najít např. hrob Edith Piaf, Oskara Wilda, obětí holocaustu nebo českých legionářů. Místní policie je přesná, tak nás opět vyhazují přesně v zavírací hodinu. Nákup a honem pojíst na naše oblíbené místo u St. Michel, tentokráte padla volba na kebab sandwich, obrovská porce masa a hranolek – výborné:) Po vydatném odpočinku v oblíbeném parčíku kousek od Notre-dame jdeme pomalu na druhý ostrov Isle de St. Louis, kde se mimojité prodává údajné nejlepší zmrzlina na světě zvaná jako Berthilonova. Zrovna nejlevnější není, jeden kopeček za 2€, dva za 3,5€, ale když už jsme tady...Kamča je šetrnější, já už méně, tak si dávám rebarborovou a mirabelkovou a musím skutečně říct, že je to vynikající! Ještě chvíli bloumáme po březích Seiny a jdeme na kutě....

02.05.2005den pátý
Poslední den našeho výletu začíná klasickým mudrováním kdy, jak a co. Rozhodnuto jest je, sbalit se a co nejdříve vyjet směr Montmartre a Sacrécauer. Batožiny jsem zanechali v hotelové úschovně za 3€ a plni odhodlání vyrážíme do pošmourného počasí, z kterého má nejvíce radost Kamča, neboť může konečně použít svůj deštník a “gumovku“ (údajně nepromokavá větrovka maskovacího vzezření). Nutno dodat, že jinak jsme měli opravdu štěstí na počasí,páč celou dobu bylo jako uprostřed léta. Bohužel dnes už neplatí náš Paris Visite, nezbývá tedy než obětovat 1,4€ za jednotlivou jízdenku a přesunout na Abbesses, kde stojí za zmínku jednak pěkné náměstíčko, ale hlavně jeden z posledních původních zachovalých vstupů do metra. Vydáváme se předpokládaným směrem do kopce, který není oproti původním předpokladům nijak velký, není tedy vůbec potřeba používat lanovku (1,4€). Oproti předpokladům zde ještě není moc lidí. Jelikož jsme řádně poučeni, vydáváme se bez bázně vstříc černochům, kteří by nám rádi přivázali na ruku nějakou šňůrku a potom po nás chtěli peníze a dále směr onen romantický zámeček. Postupně přibývá turistů, tak fotíme v krásném parku a jdeme směrem Place de Tértre (?), kde je ovšem těch turistů ještě více, neboť na tomto málem náměstíčku je plno kaváren a různých umělců i neumělců, kteří by rádi movitého návštěvníka zvěčnili či vystřihli (v případně těch neumělců). Obecně je tu na náš vkus nějak přeturistováno, tak pokračujeme dále mrknout se na vinice, muzeum Dalího (Espace Dalí, vstup kolem 7€) a Moulin de Galette. (jeden z posledních původních zachovalých mlýnů) Ploužíme se místními uličkami a užíváme úžasného klidu této snad skoro až vesnické čtvrti. Naším cílem je slavné Moulin Rouge. Cestou se zastavujeme v místním čínském bistru, ze kterého by si všichni majitelé čínských bistrech u nás vzít příklad, honem zlepšit produkci nebo raději zavřít krámek. Opravdu se nedá srovnávat tyhle blafy s těmi cizokrajnými mňamkami. Já si vybral jakýsi salát s vůbecnevímčím za 4,6€ a K. si dala polévku s torteliny plněnými krevetami za 3,9€. Moc dobré, i když logicky výrazně dražší. Další zastávkou je Moulin Rouge a boulevard Pigalle s množstvím sexshopů, pornokin a podobného. Moulin je zklamání, zbytek na jedno brdo, lákal jsem K. na návštěvu nějakého obchůdku, ale nějak se jí nechtělo..:( Je vidět, že je to přece jenom chudší čtvrť, je to celé rozkopané, zanedbané a dominují zde hlavně levné hadrárny a supermarkety. V supermarketu Ed nakupujeme na cestu, v tuniském pekařství sladkosti domů. Kamča si konečně plní svůj sen a dává si palačinku. Nakonec už moc času nezbývá, tak jedeme pro věci hotel a pomalu se již loučíme s tímto bezvadným městem. Čas tak akorát na brochette v syrském bistru a tak tak přijíždíme na Gallieni. Odbavení bylo rychlé, akorát nás čeká nepříjemné překvapení v autobuse, který je úplně plný. Aby nebyl odjezd takový nudný, Kamča nechala můj batožin jenom tak na autobusáku a v klidu nasedla, ještě, že tu je bystrý Honzík...:) Pár sentimentálních slz, au revoir Paris a plnou parou vstříc české domovině.

© 2005 Hondza (hondza@gmail.com)


Napsal: Barthe, vloženo: 21:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

20.01.2007

Paříž ve Vašem počítači

Rubrika Zajímavosti

 

 

Rád bych Vás upozornil na zajímavý projekt, který můžete nalézt na internetové adrese www.fromparis.com. Na uvedené adrese si můžete prohlédnout spousty fotek a animovaných panoramat Paříže – zároveň je možné stáhnout do Vašeho počítače některý ze spořičů obrazovky nebo si vybrat jednu z mnoha originálních tapet na Vaši plochu (tzv. Wallpapers). Určitě vyzkoušejte ;-)

Video : DJ Cam feat. Anggun – Summer In Paris

 


Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

20.12.2006

Vánoce ve Francii

Rubrika Zajímavosti

Vánoce ve Francii voní a dobře chutnají. Přesně to vyplývá z charakteristiky tohoto svátku ve Francii – někde mají sníh, někde panuje příjemné jarní počasí, ale vždy a všude jsou spokojeny děti a hlavně žaludky.

Dvacátého čtvrtého večer dají všechny děti ve Francii za dveře domu mrkvičku pro soba. A druhý den ráno, tedy pětadvacátého, ji už nenajdou, neboť mrkvička přišla sobovi k duhu. Sobí spřežení však nebrázdí zemi nadarmo – vozí Ježíška, který rozdává dárky.

Ovšem s tím, kdo dárky nosí, to ve Francii není tak úplně jednoznačné. Jeden čas totiž propukla bitva mezi přívrženci Ježíška, kterému tady říkají Petit Jesus, a jeho konkurencí, kterou představuje Pére Noël. Oba tábory se do sebe pustily s urputností francouzských zemědělců a docházelo dokonce k takovým scénám, že se na hranicích pálily figuríny jak Noëla, tak i Ježíška. Netřeba zdůrazňovat, že děti sledovaly toto zápolení se zatajeným dechem a mnohé z nich mají z těchto epizod psychické trauma dodnes.

Vánoce se ve Francii liší podle regionů – v každém z nich zachovávají jiné zvyky. Jejich nedílnou součástí jsou však na celém území mše, během nichž tvoří kulisu tradiční chorály – jiné jsou v Alsasku, kde je patrný vliv Německa, jiné v Burgundsku a jiné samozřejmě třeba v Bretani. Právě v této části Francie, která je tolik poznamenána keltskou kulturou, dají ještě dnes lidé na různé mýty a pověry. Prostě Vánoce v Bretani rozhodně patří k těm nejdůstojnějším, i když ne nejveselejším.

To v Paříži je to jiné. Tady se rozsvěcuje obchodní dům Gallerie Laffayete, třída Champs-Élysées a před radnicí se bruslí. Pařížané pak obvykle mizí z města, většina z nich má totiž tak malé byty, že raději zamíří na venkov a Vánoce slaví u někoho z rodičů. Společným vánočním jmenovatelem nejsou ve Francii dárky, jak by se mohlo zdát, i když ani tady není tato země nijak výjimečná ve srovnání se zeměmi okolními. Ale ve Francii jsou Vánoce bezesporu hlavně svátkem jídla.

Peter Mayle ve své knize Rok v Provenci charakterizuje Vánoce v tomto půvabném regionu takto: "O hlavní přísadě provensálských Vánoc nebylo žádných pochyb. Podle výkladních skříní, front a utrácených peněz soudě, měly oblečení, hračky, stereovýbava a tretky význam zcela přechodný. Hlavním zbožím na vánočním trhu bylo jídlo. Ústřice a raci, bažanti a zajíci, paštiky a sýry, šunky a kapouni, dorty a růžové šampaňské – jak jsme na to celé dopoledne koukali, způsobilo nám to vizuální zažívací potíže," píše anglický spisovatel, který se z toho jídla tak pomátl, že o něm později napsal celou knihu.

O Vánocích se obvykle jí to nejlepší. Přesné menu odpovídá krajovým zvyklostem a jídlům typickým pro daný region. Na francouzském vánočním stole určitě najdete foie gras, burgundské šneky, lanýže doplněné tím nejlepším vínem a šampaňským. Pokud jde o dezert, jí se obvykle tzv. buche de Noel, což je tradiční dezert ve tvaru dřevěného polínka se spoustou čokolády a samozřejmě kalorií. Ale to prostě k Vánocům patří.

Možná byste si řekli – pokud tam jedí takové lahůdky a kalorické bomby, tak po Vánocích musí žít v této zemi šedesát milionů pašíků. Není tomu tak, lidé zůstávají štíhlí, vánoce nevánoce. Proč tomu tak je? Je to možná tajemství francouzského způsobu života, či umění žít. A další z tajemství francouzských žen.

Jan Šmíd (zpravodaj ČRo ve Francii)


Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

15.12.2006

Zajímavosti a reportáže o Francii na internetových stránkách Českého rozhlasu (Archiv článků z let 2003-2006)

Rubrika Zajímavosti


Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

21.11.2006

IX. ročník Festivalu francouzského filmu

Rubrika Zajímavosti


9. ročník Festivalu francouzského filmu se koná ve dnech 23. – 27. listopadu v Praze a simultánně v Brně, Českých Budějovicích a Hradci Králové v síti kin Europa Cinemas.

Ve čtvrtek 23. listopadu bude festival slavnostně zahájen ve Velkém sále pražského kina Světozor. Pražská část festivalu bude probíhat na dvou místech, v kině Světozor a v kinosále Francouzského institutu v Praze. V Brně uvítá festival kino Art, v Českých Budějovicích kino Kotva a v Hradci Králové kino Centrál.

Pořadatelé festivalu jsou Francouzské velvyslanectví v České republice a Unifrance, organizace na propagaci francouzské kinematografie v zahraničí, partneři festivalu jsou Francouzské aliance v České republice a Francouzský institut v Praze. Společnost Euro RSCG se produkčně podílí na organizaci devátého ročníku Festivalu francouzského filmu v ČR.

Festival francouzského filmu v loňském roce dosáhl návštěvnosti 8 235 diváků.

Více informací ::: http://fff.volny.cz/ :::

Napsal: Barthe, vloženo: 18:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

25.10.2006

Jak si užít Paříž

Rubrika Zajímavosti



Cesta do Paříže patří k výletům, které většina obyvatel Evropy uskuteční v rámci rozšiřování svého základního kulturního přehledu. Návštěva historického klenotu na Seině nevyžaduje žádné velké přípravy, na cestu o Francie teď dokonce už ani nepotřebujete pas, stačí pouhá občanka. Nicméně jestliže se tam chystáte poprvé, možná vám přijde vhod pár užitečných rad.

Informací o Paříži je všude k dostání spousta, navíc většina českých cestovek má vypracovány vlastní programy různě dlouhých zájezdů, jimiž se případně můžete inspirovat. Nicméně se vyplatí nesvěřit se do rukou průvodce a jako ovce za ním v minimálním čase oběhnout všechna významná pařížská místa. Paříž má zcela ojedinělou atmosféru, která je zajímavější než všechny obrazy Louvru – a tu je potřeba v klidu nasát. Navíc je nutné přihlédnout k některým francouzských specifikám, o nichž Čech před příjezdem do Paříže nemá ani tušení.

Francouzi vstávají pozdě
Tak především si Francouzi rádi přispí. To znamená, že v šest hodin ráno v ulicích Paříže na rozdíl od českých měst nepotkáte skoro ani živáčka. Četné české autobusy s turisty přijíždějí do Paříže v sedm ráno, vysypou lidi někde v centru a ti se pak diví, že si tak brzy ráno není ani kde dát kávu. Většina kaváren totiž otevírá až tak kolem desáté hodiny, mnohé obchody ještě později. V době, kterou Češi označují jako ráno, na pařížském chodníku a především v místních parcích potkáte snad jen joggingující Francouze, kteří si vyběhli ještě před odchodem do práce – to znamená, že to jsou ranní ptáčata.

Stejně tak později otevírá i celá řada památek a muzeí. Například brány čtyř pilířů Eiffelovy věže mají první návštěvníky přijmout v 9:30, ale pro Francouze deset minut sem nebo tam není žádný problém, takže je dobré obrnět se trpělivostí. Muzea, ta otevírají ještě mnohem později, tak kolem jedenácté. Například před muzeem současného umění Centre Pompidou se těsně před jedenáctou začnou shromažďovat roztodivní umělci, studenti, kejklíři a další osoby, které sem přicházejí prostě jen tak zewlovat, anebo něco kreslit.

První u kasy?
Paříž je neustále plná turistů a snad polovinu z nich tvoří Češi. Jsou opravdu všude, a proto se často stává, že se roztržitý jedinec omylem připojí k cizímu zájezdu a pak jsou z toho trable.

Vypozorovala jsem, že zvykem českých cestovních kanceláří je nahnat turisty do památek hned po jejich otevření, dokud se nevytvoří dlouhá fronta, tak charakteristická pro většinu pařížských highlightů. Na jednu stranu se včasný příchod vyplatí, protože během dne se například Versailles ovinou tisíckrát zakrouceným hadem netrpělivých návštěvníků, kteří s každou další hodinou strávenou ve frontě ztrácejí náladu. Nicméně je dobré vědět, že tahle fronta se týká pouze prohlídky interiérů zámku a že do rozlehlých zahrad se dostanete bez významnějšího čekání.

Navíc pouze část areálu otevírá tak brzy. Například Velký a Malý Trianon ve Versailleských zahradách jsou přístupné veřejnosti až od poledne. Navíc od pěti večer zde platí sleva. Není kam spěchat – početné fontány versailleských zahrad se spouštějí za hudebního doprovodu v 11:00 a v 15:30 na dobu jedné hodiny, Neptunova fontána na pouhých deset minut v 17:20. Takže je dobré předem si uvědomit, co je vaší největší prioritou, a podle toho si sestavit časový plán. Během mé podzimní návštěvy koncem září navíc každý den vylezlo slunce až v jedenáct hodin dopoledne a do té doby byla nehostinná tma a zima – Francouzi asi dobře vědí, proč to ráno nehrotí.

Spící záchodky
Upozorňuji ale, že pozdě ráno otevírají také veřejné záchodky, kterých není v pařížských ulicích zas až tolik, takže někdy může vyvstat drobný problém, kam si rychle odskočit. Například pod zmíněnou Eiffelovkou se záchodky otevřou až v 10:30, celou hodinu po otevření rozhledny.

Alternativou na mnoha místech bývají podivné kovové budliny stojící přímo na chodníku, které se člověku otevřou po zmáčknutí velkého knoflíku. Tento druh veřejného WC je zdarma, což je na něm napsáno samozřejmě pouze francouzsky, a tak se řada nefrankofonních turistů nechá zmást přítomným otvorem pro peníze a diví se, že je toaleta nechce pustit dovnitř, ačkoli tam už naházeli spoustu drobných. Takže pamatujte: „gratuit“ znamená „zdarma“.

Co ještě je a co už není Paříž
Život v Paříži začíná pozdě dopoledne a tepe do pozdních nočních hodin, kdy si Francouzi v restauracích dopřávají opulentní večeře. Proto buďte při hledání ubytování obezřetní a nenechte se nachytat levnou nabídkou hotelu, který se nakonec ukáže být situován 60 km za městem. Pravda, spousta Francouzů dojíždí do metropole denně za prací ze sto kilometrů vzdálených měst, ale vy jste přeci na dovolené a nemusíte tohle martýrium podstupovat. Navíc každé ráno a podvečer zachvátí město děsivá dopravní zácpa, kterou Pařížané už berou tak nějak fatalisticky.

Až se projedete pařížským metrem, pochopíte, proč dopravní kolaps na povrchu vzniká: v podzemce totiž potkáte kromě zmatených turistů skoro samé obyvatele afrického původu, kterým Francie štědře nadělila občanství, ale k tomu už nepřihodila šanci žít jinde než na předměstí a živit se jinak než jako uklízeči a prodavačky. Bílí Francouzi mezitím nahoře v ulicích sedí ve svých osobních vozech a trpělivě čekají. Ano, tento popis je trochu zjednodušený, nicméně až se projedete některou z linek metra, které se v Paříži poprvé rozjelo již v roce 1900, pochopíte, že cesta metrem je ta nejvýmluvnější sonda do francouzské sociální stratifikace.

Raději tedy pusťte nějaké to euro navíc a najděte si ubytování v centru. Ráno si pak budete moci pospat, než se otevřou první kavárničky, a večer se můžete courat potemnělým Montmartrem nebo třeba za tmy vylézt na Eiffelovku (je otevřená až do 23 hod).

Pařížská drahota
V Paříži je drahé úplně všechno. Ubytováním počínaje (v hostelech v centru cena obvykle dosahuje 20 euro) a vstupným do historických památek a muzeí konče.

Průměrná cena vstupného kamkoli se pohybuje kolem 7 euro, muzea vyjdou ještě dráž. Například sbírky současného umění v Centre Pompidou zhlédnete za 10 euro, Louvre za 8,50 euro, Musée d’Orsay za 7,5 euro . Vstupenky do muzeí však platí po celý den, a tak hodně návštěvníků na odchodu své lístky odprodává za výhodnou cenu lidem čekajícím ve frontě, aby si tak alespoň trochu ulevili od vysokých nákladů na vstupné.

Jediným dnem, kdy se lze do muzeí dostat zdarma, je první neděle v měsíci. Tehdy však do expozic vyrazí také většina Pařížanů, a tak se vyplatí vyrazit k muzeu opravdu brzy. Ještě dlouho před otevíračkou se před vstupem formují obří fronty milovníků umění, které se pak celé odpoledne táhnou pařížskými ulicemi.

Parlez-vous français?
Francouzi si potrpí na svoji rodnou řeč a dosud okázale ignorují angličtinu jako mezinárodní dorozumívací jazyk. Nečekejte, že v historických památkách a muzeích najdete anglické popisky! Nicméně každý Francouz ocení, když se pokusíte komunikovat s ním francouzsky, bude s vámi mít trpělivost a odmění vám úsměvem. Takže se po cestě do Paříže alespoň na chvíli začtěte do francouzské konverzace a naučte se dvě tři nezbytné fráze.

Vyhnete se tak zkušenosti mé kolegyně, která se všude snažila domlouvat pouze anglicky a stěžovala si, že k ní byli Francouzi nepřátelští. Někteří číšníci jí dokonce tvrdošíjně odpovídali francouzsky, i když jejím anglickým otázkám moc dobře rozuměli. Vytasíte-li se naopak s lámanou francouzštinou, nejeden Francouz vám rád opraví chyby, vysvětlí gramatiku a ženě třeba i políbí ruku.

Asi jediným místem, kde se domluvíte česky, jsou zatím Versailles. Před vchodem se pohybují desítky černochů prodávající přívěsky s Eiffelovkou, šátky a zapalovače. Už pochopili, že s českým zájezdem se ani angličtinou nedomluví, a tak se učí česky, aby jim neutekl kšeft.

Takže bon séjour!

Bohdana Rambousková, HedvabnaStezka.cz

Napsal: Barthe, vloženo: 18:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

24.10.2006

BEAUJOLAIS NOUVEAU PRIMEUR 2006

Rubrika Zajímavosti


 Tak jako každý rok i letos se blíží jeden z největších vinařských svátků na světě, nové Beaujolais. Označuje se Beaujolais Primeur nebo Beaujolais Nouveau ( tj. víno pocházející z letošní sklizně).
Beaujolais je název vinařské oblasti ležící ve střední části Francie, v Burgundsku a zároveň označení používané pro víno tam vypěstované.
Francouzský vinařský zákon stanoví třetí čtvrtek v listopadu jako den, od kterého se na celém světě smí prodávat nové mladé Beaujolais. Letos tento den připadá na ČTVRTEK 16.11.2006, kdy vám mohou obchodníci s vínem dát poprvé ochutnat letošní Beaujolais.
Tradice prodeje nového Beaujolais sahá až do 60. let 20. století, kdy slavný obchodník Georges Duboeuf rozhýbal obchod s vínem v této části Burgundska. Díky nápadu slavnostně uvádět nové víno, se Beaujolais stalo celosvětovým hitem. Ročně se ho dnes prodává okolo 90 miliónů lahví a celá polovina z tohoto množství se prodá právě jako Beaujolais Nouveau.
Pravé Beaujolais se vyrábí výhradně z odrůdy Gamay, která dává svěží lehká vína určená k rychlé spotřebě. Hrozny se sklízejí ručně, aby se co nejméně poškodily a s jejich sklizní do oblasti každoročně přijíždí pomáhat až 35 tisíc brigádníků. Originální technologie výroby dodává vínu ovocnou chuť (černý rybíz, malina, jahoda, třešeň, višeň) a nenapodobitelnou svěžest.
Věřím, že i vy letos neodoláte příležitosti ochutnat toto vynikající mladé francouzské víno.
Napsal: Barthe, vloženo: 18:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

16.10.2006

Trochu jiný pohled na Paříž

Rubrika Zajímavosti



Z nejvyšší budovy ve městě, rovných 209 metrů vysoké věže Montparnasse, je tak úžasný výhled, že rázem máte pařížské monumenty jako na dlani. Od byzantské baziliky Sacré Coeur a kopce Montmartre až po všechny ty eiffelovky, louvry a oblouky, kam obvykle míří první kroky turistů.

Tedy alespoň těch, kteří navštíví "krásku nad Seinou" poprvé. Mimochodem – průměrná návštěva francouzské metropole trvá pouhých 2,5 dne. Ti, co přijedou podruhé, potřetí a konečně i samotní obyvatelé Paříže projevili v poslední době touhu poznávat svoje město z jiného úhlu.

Sejít z cesty

Ne vždy platí, že ty nejlepší zážitky a suvenýry musí být nutně ty nejdražší. Stačí jen sejít z hlavních ulic plných turistů, procházet se Paříží s očima pořádně dokořán a vychutnávat si plnými doušky tu atmosféru. Budete překvapeni, kolik různých detailů a maličkostí číhá, až je objevíte. Paříž je krásná doslova na každém kroku.

Zajeďte se podívat na nedělní bleší trh – jeden z největších a nejpopulárnějších – na předměstí v Saint Ouen. Obrovské bláznivé místo, kde to pulzuje tisíci drobnými obchodníky nabízejícími páté přes deváté, včetně rádoby uměleckých předmětů, o jejichž hodnotě se dá úspěšně pochybovat.

Jaký je vlastně původ pařížských bleších trhů?

Tradice sahá do roku 1870, kdy začali žebráci -násilně odsunutí za brány města -obcházet po nocích ulice staré Paříže, hledat a sbírat různé věci, které se pak pokoušeli za bílého dne zpeněžit ve svých vesničkách za městem.

Už samotná cesta na pařížské předměstí vláčkem RER – regionální expresní síť (Paříž má dohromady 15 tras a 300 stanic metra) je pro běžného turistu velkým zážitkem, a to i tehdy, když Pařížané zrovna "nemají svůj den", nikde se nestávkuje a metro jede na čas. Podobně jako ostatní velká města je Paříž hodně kosmopolitní. Stačí se v metru porozhlédnout po vagóně a zjistíte, že vašimi spolucestujícími je všehochuť lidiček ze všech koutů světa.

Pokud spíše než davy lidí preferujete klid, není nic jednoduššího, než vypravit se na slavný hřbitov Pere Lachaise, anebo – ještě lépe -"schovat se" do pařížského podzemí. Kasematy, do nichž se vstupuje od zastávky metra DenveryRochereau, jsou opravdovou "chuťovkou". V těchto katakombách, které jsou tvořeny desítkami tunelů pod Paříží, se nachází jedna z největších kostnic v Evropě. Celé dlouhé "ulice" v podzemí jsou lemovány kostmi a lebkami, naskládanými ve vysokých řadách do různých ornamentů, křížů apod. Kdysi zde bývalo i vězení. Jako pozůstatek této doby jsou dodnes vidět v malých jeskyních, dřívějších celách, vytesané miniaturní domečky, zámky a jiné produkce dlouhé chvíle odsouzenců.

Třetí pařížský obvod kolem Bastily patří určitě k těm lepším čtvrtím. Pokud budete mít možnost, projděte se po obvodu nádherného renesančního skvostu -nejstaršího pařížského náměstí Place de Vosges. Toto původně "Královské náměstí" nechal v roce 1612 postavit Henry IV. a pyšní se několika opravdu nádhernými obytnými domy. Jeden z nich "obývá" Muzeum Victora Huga. Parčík s fontánou uprostřed náměstíčka zve k posezení. Zámek a knížky Na opačném konci města, nebo spíše už předměstí, kam se opět pohodlně dostanete s RER, otevřeli teprve začátkem letošního července novou část převážně venkovní expozice věnovanou Marii Antoinettě. Tušíte správně, řeč je o bývalém velkolepém sídle francouzských králů, o Versailles. K farmě, divadlu a na další místa, která patřila jen a jen královně, se můžete nechat za pět eur pohodlně dovézt vláčkem jakoby pro děti.

Versailleské zahrady jsou tak rozsáhlé, že procházka pěšky z jednoho konce na druhý vám může zabrat i dobrou hodinku. Za vstupenku do Versailles, která platí i na vstupy do všech expozic zámku včetně úžasné Zrcadlové síně, zaplatíte 25 eur.

A nakonec, co dělat, když jste v Paříži a máte – jak se říká – hluboko do kapsy? Jděte si povídat s bukinisty. Francouzi obecně tráví v práci ze všech evropských národů nejméně času a prací těchto prodavačů už přečtených a ohmataných knížek, francouzsky "bouquin", je sedět celý den na břehu Seiny – většinou tom levém – a dávat pozor, jestli náhodou některý z těch zvědavých kolemjdoucích turistů neupustí pár drobných a nekoupí si některý z jeho pokladů. Kromě toho si vždycky najdou chvilku ztratit s vámi kousek řeči...

 

TIPY, VÝLETY
GURMÁN A GURMET: Není třeba zdůrazňovat, jak důležité je pro Francouze jídlo, stolování a obřady s jídlem spojené. Staňte se i vy pařížskými gurmány, nebo lépe gurmety (gurmán je ve francouzštině spíše jedlík, zatímco gurmet je labužník). Není bageta jako bageta a ty nejlepší dostanete ve francouzských pekařstvích. Zastávka v nejbližší boulangerie nebo pattiserie – někdy obojím dohromady – to je skoro povinnost. Otevře se vám úplně nový svět voňavých croissantů, čokoládových chlebíčků (pain au chocolat), dortíků s čerstvým ovocem a dalších dobrot. Obyčejnou bagetu obvykle koupíte už od 70 centů. K dostání jsou i půlky -demi bagety, anebo tzv. flute či banette. Je libo bagetu ve tvaru eiffelovky nebo Vítězného oblouku? Tak ty pečou už několik desítek let na rohu Avenue Haussmann a Rue Miromesnil. Pro vás a pro francouzské prezidenty.
OBŘAD PITÍ KÁVY: Pití kávy je pro Pařížany – jak se říká – denní chleba a velký rituál. I když už i tady najdete kavárny typu Starbucks, kde se servíruje káva do kelímku a s sebou. Je to však velká vzácnost. Stejně tak, jako Francouzi dlouho jedí, najdou si i chvilku pořádně si vychutnat to svoje café. Dříve než si objednáte, doporučuji ověřit si cenu. Například v populárním Les Deux Magots u kostela St. Germain – kam kdysi chodili na kávičku i Rimbaud nebo Mallarmé – zaplatíte sedm a půl eura, zatímco café cráme nebo cappuccino stojí běžně v centru města čtyři až pět eur a když si je dáte uvnitř na baru, tak i méně. U stolečků venku, které se někdy až komicky krčí jeden na druhém, aby každý z hostů měl výhled na ulici, chutná ale ještě o něco lépe. Navíc přitom pozorujete ten cvrkot kolem. Může se vám však stát, že pokud si chcete dát drink a okupovat stoleček venku, budete vyzváni, abyste si dali i něco k zakousnutí.
PALAČINKY A MAKARÓNY: Návštěva Paříže by nebyla úplná, kdybyste neochutnali tenkou palačinku neboli crápe. S nutelou, cukrem, citrónová, se zavařeninou či koňakem, lepší je samozřejmě ta čerstvě připravená a už samotný rituál přípravy na plotýnce jako gramofonová deska, to se musí vidět. Ceny se různí místo od místa, nejoblíbenější creperie jsou schované v úzkých uličkách Latinské čtvrti. Francouzi často obědvají tzv. croque-monsieur. Za tímto "křupavým pánem" se skrývají dva plátky toustového chleba s různou náplní. Pravou specialitou Paříže, tedy alespoň na poli sušenek, jsou "macarons". Kulaté nebo oválné, měkčí nebo křupavé, tyto barevné tradiční sušenky jsou k dostání pouze v několika speciálních pařížských obchodech. Jeden z nich leží u chrámu Madelaine, Rue St Florentin. Dokonce se pořádají i kulinářské kurzy, speciálně pro ty, kteří se sami chtějí naučit macarons péct. Pro ostatní je receptura přísně tajná.
TRHY: Každý den kromě pondělka je v Paříži otevřeno na sto pouličních trhů, kam si chodí nejen ti, kteří mají v Paříži své doma, pro čerstvé ovoce a zeleninu, sýry, maso, ryby, ale třeba i květiny, domácí potřeby nebo oblečení. Jedním z nejoblíbenějších je tržiště na Rue Mouffetard, kde to žije nejen přátelským pokřikováním trhovců a zákazníků, ale každé nedělní ráno i hudební a taneční produkcí.
WWW STRÁNKY: www.visitparis.com, www.pariz-pamatky.cz, www.paris.org, www.paris-france.org/en, www.mzv.cz, www.sopka.cz

 

Blanka Svobodová, Právo

 

Napsal: Barthe, vloženo: 20:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

4.10.2006

Velvyslanectví České republiky ve Francii (Ambassade de la République tchégue en France)

Rubrika Zajímavosti

 : http://www.mzv.cz

 : http://www.mzv.cz

Velvyslanectví České republiky ve Francii (Ambassade de la République tchéque en France), 15, Avenue Charles Floquet 75007 Paris 07
Tel.: 01.44.32.02.00
Fax: 01.40.65.13.13
e-mail: paris@embassy.mzv.cz

Konzulární úsek (Section consulaire), 18, rue Bonaparte 75006 Paris 06
Tel.: 01.40.65.13.00
Fax: 01.44.32.02.12
e-mail: consulate.paris@embassy.mzv.cz


Napsal: Barthe, vloženo: 19:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

16.09.2006

Paříž : Co není vidět z Eiffelovy věže

Rubrika Zajímavosti


Lidé, kteří navštíví poprvé Paříž, se většinou neubrání nadšenému obíhání proslulých památek jako je Eiffelova věž, kopec Montmartre s bělostnou bazilikou Sacré-Coeur, katedrála Notre Dame a další. Světových památek je tady tolik, že je možné čtrnáct dní jen zmateně pobíhat od jedné ke druhé, a přesto nevidět všechny.

Teprve po opakované návštěvě francouzské metropole je možné opustit známé turistické cesty a vydat se na skutečnou prohlídku města.

Ta pravá Paříž je městem složeným z dramaticky odlišných čtvrtí. Některé jsou od sebe oddělené jen jednou stanicí metra. Právě v metru se potom obyvatelé jednotlivých čtvrtí prolínají, krásné černošky v turbanech a afrických šatech tu sedí vedle strohých mužů v obleku a s pečlivě zastřiženým knírem, vedle Arabů s temnýma očima a drobných Číňanů s lesklými černými vlasy.

Jen kousek od turisty přeplněného ostrova Cité s katedrálou Notre Dame leží méně známý Ostrov svatého Ludvíka. Odděluje je jen romanticky vyhlížející most, kde často vyhrává harmonikář, a dotváří tím typickou atmosféru Paříže. Ostrov je jedním z nejkrásnějších míst metropole, nachází se přímo v centru a přitom je tu klid a mír. Nábřeží lemují stromy, v jejichž stínu sedávají Pařížané i zbloudilí turisté a pozorují parníky na Seině. Prý je tu také nejdražší bydlení z celého města. Podobně jako ve známější Latinské čtvrti, která se nachází nedaleko odtud, i zde strávila část života řada známých osobností.

Vodní dýmky a Edith Piaf v "krásném městě"

Takřka protikladem uhlazeného a klidného Ostrova sv. Ludvíka je živá čtvrť Belleville (v překladu "krásné město"). Bydlí tu především Arabové, proto tu najdeme nespočetně arabských obchůdků nabízejících vodní dýmky, tabák a typické stříbrné konvice na mátový čaj. Narazíme také na exoticky působící krámky s klasickou arabskou módou pro ženy, kde je možné zakoupit velké šátky na hlavu i dlouhé a všezahalující hábity z různých módních látek. Uličky oživují otevřené bary, kde se zdržují výhradně muži a celé odpoledne popíjí čaj a diskutují.

Kromě Arabů si tuto čtvrť oblíbili také Číňané. Belleville má i svou slavnou rodačku – na chodníku pod pouliční lucernou ve vzhůru stoupající ulici rue de Belleville se narodila francouzská šansoniérka Edith Piaf, jejíž památku připomíná pamětní deska na domě.

Šarmantní Francouzky v Passy

Z Belleville se vrátíme zpět k centru do čtvrti Passy. Šarmantní Francouzky, oblečené podle poslední pařížské módy, se tu procházejí se svými psíky, dokud nezmizí v některé ze soukromých uliček uzavřených ozdobnou mříží a dávajících jasně najevo, že tady není povolený vstup jen tak někomu. V Passy se buď bydlí, anebo sní o tom, jaké by to bylo žít v jednom z těch krásných domů s terasou a zahradou na střeše, odkud je výhled na Seinu.

Podobných míst ukrývá Paříž nespočetně. Nejlepší je vystoupit namátkou na některé zastávce metra a odtud podniknout objevnou výpravu po okolí. Vnímavého cestovatele Paříž jistě překvapí jednou ze svých skrytých tváří.


Zdroj : Tereza Marčíková, Novinky.cz

Video : Malcolm McLaren feat. Catherine Deneuve – Paris Paris

Napsal: Barthe, vloženo: 15:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

26.08.2006

Kontakty na Vaše oblíbence ze seriálu LA VIE DEVANT NOUS

Rubrika Zajímavosti


Gianni GIARDINELLI
CINETALENT
1 rue Meyerbeer
75009 PARIS
T : 01.43.55.05.05
F : 01.43.55.57.96
@ : cinetalent@hotmail.fr

Louise MONOT
ACT 1
83 rue Saint Honoré
75001 PARIS
T : 01.55.34.31.00
F : 01.55.34.31.09
@ : contact@act1.fr

Camille de PAZZIS
CINETALENT
1 rue Meyerbeer
75009 PARIS
T : 01.43.55.05.05
F : 01.43.55.57.96
@ : cinetalent@hotmail.fr

Guillaume DELORME
A.A.C. – Goavec Patrick
10 av. George V
75008 PARIS
T : 01.53.67.79.30
F : 01.53.67.79.31
@ : goavecaac@aol.com

Xavier LAFITTE
CINEART – Nicolas Sauvaige
36 rue de Ponthieu
75008 PARIS
T : 01.56.69.33.00
F : 01.45.61.13.38
@ : cineart@cineart.fr

Elodie YUNG
CINEART – Annabel Karouby
36 rue de Ponthieu
75008 PARIS
T : 01.56.69.33.00
F : 01.45.61.13.38
@ : cineart@cineart.fr

Delphine CHANEAC
Agence Christine Parat
9 rue de Maubeuge
75009 PARIS
T : 01 45 26 63 20
F : 01 45 26 63 21
@ : christine.parat@wanadoo.fr

Nicolas BERGER-VACHON
CINETALENT
1 rue Meyerbeer
75009 PARIS
T : 01 43 55 05 05
F: 01 43 55 57 96
@ : cinetalent@hotmail.fr

Xavier LAURENT
Cor'in'art
682 route de Bellet
06200 NICE
T : 06 94 56 05 80
F : 04 93 57 54 80
@ : contact@corinart-france.com

Eglantine REMBAUVILLE
Adequat
80 rue d'Amsterdam
75009 PARIS
T: 01 42 80 00 42
F: 01 42 80 00 43
@ : agenceadequat@wanadoo.fr

Zoé NONN
DAVRAYCatherine
82 rue de Rennes
75006 PARIS
T : 01 43 29 27 28
F : 01 43 29 11 22
@ : agence@davray.fr

Rudi ROSENBERG
CINETALENT
1 rue Meyerbeer
75009 Paris
T : 01 43 55 05 05
F : 01 43 55 57 96
@ : cinetalent@hotmail.fr

Samuel PERCHE
Bohužel kontaktní údaje chybí

Zdroj >>> http://laviedevantnous1.skyblog.com/
Napsal: Barthe, vloženo: 18:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

LA VIE DEVANT NOUS vychází na DVD

Rubrika Zajímavosti


Ze dvou nezávislých zdrojů máme ověřeno, že by v září roku 2006 mělo spatřit světlo světa DVD "La vie devant nous". Zatím nemáme k připravovanému DVD žádné bližší informace, ale jakmile se zmíněné DVD objeví na pultech ve Francii budeme Vás blíže o tomto produktu informovat.

La société de production de "La vie devant nous" a
confirmé la sortie en DVD de la série a la rentrée.
Avant peut-etre une deuxieme saison...

Faites de la place dans votre DVDtheque !
La série La Vie devant nous sortira en DVD a la rentrée.
Il est encore trop tôt pour dire le nombre de disques du coffret
et les bonus mais vous serez informé des que ces informations
seront disponibles.

Adelaide, la société qui produit la série, a également confirmé ce
qui avait déja été annoncé : une deuxieme saison est envisagée.
Mais il ne s'agit encore que d'un projet et les scénaristes
doivent rendre une bible (un document décrivant les personnages,
l'esprit et l'intrigue générale de la série) a TF1

Zdroj >>> http://laviedevantnous1.skyblog.com/
Napsal: Barthe, vloženo: 17:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

3.05.2006

LA VIE DEVANT NOUS na nových internetových stránkách STV

Rubrika Zajímavosti



Na internetových stránkách STV došlo od 01.05.2006 k výrazným grafickým a strukturálním změnám. I nadále však na nich můžete navštívit sekci, která je věnovaná francouzskému seriálu "La vie devant nous", který STV vysílá. Internetové stránky obsahují vysílací schéma a diskuzní fórum (do fóra mohou přispívat jen registrovaní uživatelé)


Odkaz (zdroj) >>> zde

Napsal: Barthe, vloženo: 11:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

19.04.2006

LA VIE DEVANT NOUS na internetových stránkách STV

Rubrika Zajímavosti



Na internetových stránkách STV můžete navštívit stránky, které jsou věnované francouzskému seriálu "La vie devant nous". Internetové stránky obsahují vysílací schéma, anketní hlasování a diskuzní fórum.


Odkaz (zdroj) >>> zde

Napsal: Barthe, vloženo: 11:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

16.04.2006

Školství ve Francii

Rubrika Zajímavosti



Francouzské školství


Francouzské školství je založeno na řadě principů, z nichž některé byly inspirovány již Velkou francouzskou revolucí v r. 1789.


Patří mezi ně např.
* svoboda vzdělání pro každého,
* školní povinnost od 6 let,
* bezplatnost na veřejných školách,
* světskost (laicité)
* a další.


Řízení a financování školství


Správa a řízení školství patří stejně jako v České republice do pravomoci ministerstva školství. V rámci decentralizace po r. 1982 získaly rozšířené pravomoci také místní orgány, především tzv. Akademie (školské správní jednotky), kterých je na území Francie celkem dvacet pět.


Akademie jsou řízeny rektorem, který odpovídá za pedagogickou stránku školství ve své oblasti a působí rovněž ve funkci kancléře univerzity. Rektorovi pomáhají inspektoři (pro mládež a sport a pro zdravotně-sociální záležitosti) a poradci (pro pedagogické otázky a přípravu k povolání).


Školy ve Francii se dělí podle typu vlastnictví na státní a soukromé. Soukromé školy mohou získat státní podporu a jsou pod státním dohledem. Vzdělání na státních školách je poskytováno bezplatně. Státní školy jsou (spolu-)financovány částečně místním společenstvím, částečně také státem.


Struktura školského systému


Francouzský systém vzdělávání je vybudován na 3 základních stupních:


* počáteční neboli základní školství
* střední
* vysoké školství


Každý stupeň se dělí na cykly, přičemž každý cyklus se dále člení na jednotlivá období podle funkce a zaměření školy.


1. Předškolní výchova: Předškolní výchova je bezplatná, nepovinná a je určena dětem ve věku od 2 do 6 let.


2. Základní škola: Je povinná pro všechny děti ve věku od 6 do 11 let.


3. Střední škola: Středoškolská výuka se dělí na 2 cykly. První cyklus, který navštěvují žáci ve věku od 11/12 do 15-16 let, se realizuje na nižší střední škole – college. Druhý cyklus je pro žáky od 15-16 do 17-18 let a probíhá na vyšší střední škole – lycée. Zde je studium zakončeno maturitou (le baccalaureat), která je ve srovnání s českou neobyčejně obtížná. Studenti maturují z devíti předmětů včetně povinné matematiky, fyziky, a dále také filosofie a dvou světových jazyků.


4. Vysoké školství: Francouzské vysoké školství se vyznačuje velkou různorodostí. Jeho organizace a podmínky přijímání studentů jsou odlišné podle povahy instituce a vzdělávacích cílů. Po složení maturity získává student titul bakalář a má automaticky nárok na studium na vysoké škole (Université). Student může navštěvovat klasickou univerzitu (kupříkladu – Sorbonne či Ecole normal superieure), nebo může nastoupit na specializovanou univerzitu technického zaměření (I.U.T. – Institut universitaire technique).


Studium na klasických univerzitách se dělí na tři cykly. Po absolvování prvního cyklu, je ekvivalentem našeho bakalářského studia, obdrží student diplom všeobecných univerzitních studií – DEUG. Druhý cyklus je ukončen klasickým diplomem – Maitrise. Teprve poté si může student udělat doktorát (Doctorat).


Vedle I.U.T. a klasických univerzit ve Francii existují ještě elitní specializované školy, na nichž je nutné složit velmi obtížné přijímací zkoušky. Mezi ně patří např. ENA – Ecole nationale d´administration. Absolventi těchto škol tvoří politickou a administrativní elitu země.

Napsal: Barthe, vloženo: 12:00, trvalý odkaz, komentáře (1)

13.04.2006

DVD "LA VIE DEVANT NOUS"

Rubrika Zajímavosti


Francouzský seriál "La vie devant nous" bude pravděpodobně v brzké době v prodeji na originálních DVD nosičích ve Francii. O této skutečnosti se zmiňuje Thomas Destouches z Adelaide Productions na francouzském serveru allocine.fr dne 12.4.2006


Celý článek (zdroj) >>> zde


Napsal: Barthe, vloženo: 10:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

12.04.2006

"LA VIE DEVANT NOUS" na Slovensku !

Rubrika Zajímavosti

Od 22.4.2006 bude každou sobotu v dopoledních hodinách vysílán francouzský seriál "La vie devant nous" i u našeho dobrého souseda na Slovensku a to premiérově na veřejnoprávním televizním kanále STV1

Napsal: Barthe, vloženo: 11:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

Hudba v seriálu "LA VIE DEVANT NOUS"

Rubrika Zajímavosti

Scénickou hudbu k seriálu vytvořila bratrská dvojice Patrick Abrial a Thibault Abrial.

Drtivá většina písniček, které slyšíme znít v seriálu "La vie devant nous" byla vydána hudebním vydavatelstvím V2 Music (France) – jednotlivé písničky vybíral Jean-Valére Albertini.

Originální soundtrack k seriálu překvapivě nikdy nevyšel.

Napsal: Barthe, vloženo: 10:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

9.04.2006

JEDEME DO FRANCIE !

Rubrika Zajímavosti



 


Pokud se chystáte nebo alespoň uvažujete o cestě do Francie na níže uvedených internetových stránkách naleznete ucelené informace, které se Vám před cestou budou jistě hodit.


http://www.bongobongo.cz/svet/francie.asp

Napsal: Barthe, vloženo: 10:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

30.03.2006

Záhadné zvuky mobilního telefonu v "La vie devant nous"

Rubrika Zajímavosti

Tak nevím jestli mám špatnej sluchovod nebo co, ale vždy na konci když se rozjíždějí závěrečné titulky tak slyším zvonění a různé jiné zvuky mobilního telefonu ;-)


Napsal: Barthe, vloženo: 09:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

27.03.2006

Eiffelova věž (La Tour Eiffel)

Rubrika Zajímavosti



Eiffelova věž je kovová věž v Paříži. V součastnosti je to nejznámější pařížská dominanta. Byla postavena v roce 1889 a až do roku 1930 byla nejvyšší budovou světa. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi. Je to významný turistický cíl, ročně ho navštíví 5,5 milionů lidí z celého světa. Je také předlohou mnoha imitací, například pro Petřínskou rozhlednu.


Když byla v roce 1889 slavnostně otevřena, vyvolávala úžas i slova despektu. Dnes jsou kritické hlasy dávno umlčeny a proslulá Eiffelova věž (Tour Eiffel) je nejznámějším skvostem Paříže. A přitom chybělo tak málo a slavná Eiffelovka se roku 1909 definitivně poroučela k zemi.


Snahy postavit tak vysokou věž jako Eiffelovka vznikaly v průběhu 19. století po celém světě. V některých zemích byly postaveny nižší skelety, v jiných se pokusy vůbec nezdařily. Proto se říkalo, že postavit věž vyšší než 300 metrů je věc nemožná. Francouzský inženýr Gustave Eiffel tyto názory rázně umlčel…


Nápad na stavbu věže v centru Paříže nosil v hlavě už od studií na vysoké škole. V roce 1884 šokoval odborný svět precizně připraveným projektem, který se mu také v roce 1886 podařilo prosadit. Věž měla být postavena během dvou let, aby demonstrovala kumšt francouzských stavitelů v rámci světové výstavy. Eiffel a jeho 250 mužů tento šibeniční termín stihl a dnešní Eiffelovku vystavěl za 26 měsíců.


Když byla pařížská světová výstava v roce 1889 slavnostně zahájena, představovala rozhledna velké lákadlo, vždyť byla nejvyšší stavbou světa. Restaurace v prvním podlaží sloužila během výstavy jako hlavní jídelna a na druhém podlaží se usídlili reportéři předního listu Le Figaro. Gustave Eiffel mohl plně vychutnávat svůj trumf.


Zbourejte tu zrůdu, znělo Paříží !
Ačkoliv se to dnes zdá neuvěřitelné, Eiffelovka měla v prvních letech své existence problémy. Lidem se příliš nelíbila a významní pařížští umělci dokonce založili uskupení s názvem 300 (pojmenované podle výšky věže), které požadovalo odstranění rozhledny. Korouhev odporu přitom držel významný spisovatel Guy de Maupassant. Zlé jazyky tvrdí, že byl v restauraci v prvním podlaží Eiffelovky stálým hostem jen proto, že to bylo jediné místo, odkud nemohl věž vidět.


S postupem času si však Pařížané na novou dominantu města zvykli. Přesto chybělo jen velmi málo a Eiffelovka se mohla v roce 1909 poroučet k zemi. V té době totiž propadla koncese na její provozování a úřady vážně přemýšlely o tom, že věž nechají demontovat. Naštěstí však poskytovala dobré služby radiotelegrafii, a tak byla zachována. Později na ní byly připevněny ještě rozhlasové a televizní vysílače.


Výtahem, nebo pěšky po schodech ?
Dnes navštíví Eiffelovku každým rokem kolem tří milionů turistů. Není divu, vždyť rozhledna je symbolem nejen Paříže, ale podle rozsáhlých průzkumů veřejného mínění i celé Evropy. Věž, kterou inženýr Eiffel postavil, byla pouze o pár metrů vyšší než 300 metrů. Nyní už to neplatí, protože s televizními anténami Eiffelovka měří rovných 320,75 metru. V závislosti na okolní teplotě se ale výška může lišit i o patnáct centimetrů. Dovedeno do krajnosti – když navštívíte Eiffelovku v horkém létě, budete o patnáct centimetrů výš nad Paříží než v ledovém lednu…


Turisté mohou navštívit první, druhé i třetí podlaží Eiffelovky. Záleží jen na nich, které patro zvolí a jak ho dobudou. Buď zvolí pohodlnou cestu výtahem a nebo zatnou zuby a vyběhnou nahoru po schodech, kterých je kolem 1700.


Odpočinout si mohou v prvním nebo až druhém patře, kde se nacházejí příjemné restaurace se skvělým výhledem na město. Pokud budou mít štěstí, uvidí nebezpečnou práci údržbářů, kteří pracují ve výšce mnoha desítek metrů !


Několik čísel
Eiffelovka se pyšní mnoha zajímavostmi. Kromě toho, že byla do roku 1931 nejvyšší stavbou světa, stojí za zmínku i několik číselných hodnot. Věž váží 8700 tun a při stavbě bylo použito kolem 2,5 milionu nýtů. Díky důmyslné konstrukci je zatížení věže pouze čtyři kilogramy na centimetr čtvereční, což je přibližně stejně jako u člověka sedícího na židli. Ani když opravdu hodně fouká, nepřesahuje vychýlení špičky věže 12 centimetrů. A na nátěr celé věže, který se provádí každých sedm let a při které natěrači visí na lanech v hrozivé výšce, je potřeba kolem 50 tun barvy.

Napsal: Barthe, vloženo: 11:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

Průkazka z Lycea od Bartha

Rubrika Zajímavosti

Na průkazce je nejen adresa Lycea Ronsard, ale i telefon ;-)

Napsal: Barthe, vloženo: 10:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

25.03.2006

Paříž (Paris)

Rubrika Zajímavosti

Paříž (franc.: Paris) je hlavní město Francie. Je také zároveň centrem regionu Île-de-France, zahrnujícího Paříž a její předměstí, a současně sama tvoří jeden z francouzských departementů (franc.: département de Paris).






Znak města Paříže
.
K obrázku lodi na vlnách se váže latinské motto: Fluctuat nec mergitur (Zmítá se, ale nepotápí).

Paříž vytváří se svými předměstími a satelitními městy tzv. Velkou Paříž, sídelní aglomeraci, jejíž populace byla v r. 2004 odhadována na 11,5 miliónu obyvatel (poslední sčítání lidu v r. 1999 zjistilo 11 174 743 obyvatel). Paříž tak přestavuje nejlidnatější metropolitní oblast Evropské unie (druhý je Londýn). Vlastní obvod města (v zásadě vymezený okružní dálnicí a dvěma lesíky), z historických důvodů poměrně malý, má naproti tomu podle odhadů z r. 2004 pouhých 2 142 800 obyvatel (2 125 246 při sčítání r. 1999) na ploše 86,928 km2 (bez Bouloňského a Vincenneského lesíka). Celá metropolitní oblast (aire urbaine) čítající 1584 obcí (commune) má rozlohu 14 518 km2. Hustota osídlení je ve vnitřním městě 24 448/km2, v celé oblasti pařížské aglomerace pak 770/km2 (podle údajů z r. 1999).


Dějiny Paříže


První nálezy osídlení oblasti Paříže pocházejí z období kolem r. 4500 př. n. l. Kolem roku 300 př. n. l. osídlili kraj Galové z kmene Parisiů; od v r. 52 př. n. l. kraj dobyli Římané a pojmenovali jej Lutetia (francouzsky Lutéce; tj. „bažinaté místo“), respektive Lutetia Parisiorum. V té době byl osídlen pouze dnešní ostrov Île de la Cité, kde dnes stojí katedrála Notre-Dame. Římské osídlení rychle rostlo a během padesáti let se začalo šířit i na levý břeh Seiny.


Po pádu římské nadvlády v r. 508 Chlodvík I. učinil z města hlavní město Francké říše. Chlodvík I. zahájil v r. 511 výstavbu katedrály sv. Etienna na Île de la Cité. Tam také vyrostla pevnost na obranu před Vikingy po r. 800, avšak 28. března 845 byla Paříž vikingskými nájezdníky dobyta. Slabost posledních karolínských francouzských králů vedla k postupnému nárůstu moci pařížských hrabat. Odo, hrabě pařížský, byl zvolen králem Francie navzdory nárokům Karla III. Dynastický spor byl vyřešen až v roce 987, kdy byl Hugo Kapet, hrabě pařížský, zvolen po smrti posledního krále z rodu Karlovců za francouzského krále.


V průběhu 11. století se město rozšířilo také na pravý břeh řeky. Během 12. a 13. stol. za vlády Filipa II. Augusta město dále mohutně rostlo, což souviselo hlavně s vysušením rozsáhlých močálů. Hlavní cesty byly dlážděny, byl vybudován první Louvre jako mocná pevnost a byla zahájena i výstavba několika katedrál, mimo jiné katedrály Notre-Dame. Několik škol na levém břehu bylo sjednoceno pod názvem Sorbonna, na níž studovali m.j. Albert Veliký a sv. Tomáš Akvinský. Během středověku Paříž prosperovala jako obchodní i intelektuální centrum, její rozvoj dočasně přerušovaly morové epidemie ve 14. století a pak zejména Stoleté války s Anglií v 15. století, které vedly k tomu, že dvůr město přechodně dokonce opustil. Za vlády krále Ludvíka XIV., Krále Slunce (1643 – 1715) byla královská rezidence přesunuta do blízkých Versailles. V této době, označované jako Le Grand Siécle (tj. "Velké Století"), bylo ale ve městě vybudováno velké množství velkolepých paláců a dalších budov.


Francouzská revoluce začala dobytím Bastilly 14. července 1789. V roce 1799 se díky nestabilitě nové vlády chopil moci Napoleon Bonaparte, nejprve jako první konzul, v roce 1804 se pak sám korunoval v katedrále Notre-Dame francouzským císařem. Chtěl z Paříže vytvořit nejkrásnější město na světě. Za jeho vlády vyrostlo v Paříži zejména množství velkolepých pomníků. V roce 1814 ale byla Paříž dobyta anglickými, pruskými, rakouskými a ruskými vojsky a Napoleon byl vypovězen na ostrov Elbu. Do Paříže se sice po útěku z ostrova v roce 1815 vrátil, ale po porážce u Waterloo byl definitivně sesazen a deportován na Ostrov Svaté Heleny, kde v roce 1821 zemřel.


Po druhé revoluci v r. 1848, která svrhla krátce trvající monarchii, se v čase nejistoty chopil moci státním převratem Napoleonův synovec, který se jako Napoleon III. prohlásil v r. 1851 císařem. Za jeho vlády Paříž rozkvetla v nejkrásnější město Evropy. Za to vděčí především baronu Hausmannovi, který realizoval velkolepou přeměnu středověkého města na město s vzdušnými bulváry a třídami.


Císařství ukončila v roce 1870 prohraná Prusko-francouzská válka, končící obléháním Paříže, následovaném Pařížskou komunou. Konec 19. století ale představuje opět období velkého rozmachu Paříže, nazývané také La Belle Époque (čili "Krásné období"), které dokumentuje pořádání Světové výstavy v r. 1889, pro niž byla vybudována Eiffelova věž, dnešní symbol Paříže. Paříž se stala výstavným městem, plným nově budovaných budov ve stylu secese.


V r. 1900 Paříž pořádala Letní olympijské hry a znovu v r. 1924.


V 60. letech se Paříž opět stala centrem rozvoje a moderní architektury. To bylo symbolizováno především výstavbou obchodní čtvrti La Défense na západním okraji města, která se stala moderním administrativním centrem Evropy. Komplex byl v roce 1989 doplněn budovou La Grande Arche ("Velký Oblouk"), ohromná krychle, do níž by se vešla i katedrála Notre-Dame.Další významnou stavbou byl také mrakodrap Tour Montparnasse, vybudovaný v r. 1973, v době stavby nejvyšší budova v Evropě.


Pamětihodnosti


Paříž oplývá množstvím památek z dob keltských až po současnost. Z historické Paříže však po rekonstrukcích v 18. a 19. století zbylo jen málo z původní tváře.


V roce 1991 bylo nábřeží řeky Seiny od Louvru až k Eiffelovce zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.


Moderní architektura


V Paříži se nacházejí památky snad ze všech architektonických slohů. Kromě Eiffelovy věže a Louvre se skleněnými pyramidami před vchodem, je zde také supermoderní čtvrť La Défense, plná mrakodrapů a supermoderních staveb. Zde stojí také nejznámější moderní stavba Paříže – Grande Arche, vybudovaný roku 1989 k 200. výročí Francouzské revoluce. „Jen v Paříži je možné, aby si architekti postavili to, co je napadne“ – to je zkušenost, kterou získala Paříž po výstavbě Pompidouova centra přímo v centru města.


Nejvýznamnější čtvrti


* Île de la Cité a Île St-Louis: Nejstarší osídlení města je spojeno právě s ostrovem Île de la Cité ("Městský ostrov"), kde vyrostla první galská osada, později přeměněná na římské město. Také v pozdějším období zde bylo jedno z center města, takže tady najdeme významné památky jako katedrálu Notre-Dame, bývalou věznici z doby Francouzské revoluce Conciergerie s úžasnou gotickou kaplí Sainte-Chapelle v areálu dnešního Justičního paláce. Ostrov Île St-Louis ("Ostrov Sv. Ludvíka") byl tvořen dlouho jen bažinatými pastvinami a až v 17. stol. zde vyrostla obytná čtvrť.


* Marais: Jedna z nejzajímavějších čtvrtí města. Název čtvrti dokumentuje, že zde původně byly bažiny (marais znamená bažinu). Po vysušení mokřin se však stala oblíbenou oblastí, zvláště pak v 17. století, kdy zde vyrostlo velké množství paláců. Čtvrť se stala také sídlem královského dvora – královské urbanistické úsilí lze vidět na Place des Vosges. Z mnoha paláců stojí za zmínku především Hôtel de Sully, z dalších pak Hôtel de Rohan, Hôtel de Sens aj. Zde také stávala proslulá pevnost a věznice Bastilla. Na nábřeží Seiny se nachází překrásná radnice ze 17. stol. (franc. Hôtel de Ville).


* Beaubourg a Les Halles: Dominantou této části jsou modernistické náměstí Forum des Halles a avantgardní stavba Pompidouova centra.


* Tuileries: Čtvrť mezi Náměstím Svornosti (franc. Place de Concorde) a Louvrem, kde sídlili francouzští králové, dnes také sídlo řady špičkových hotelů, butiků a dalších obchodů. Z dalších památek je třeba zmínit palác Palais Royal.


* Opéra: Dominantou čtvrti je divadlo Opéra National de Paris. Významnou stavbou je také kostel St. Madeleine, vybudovaný Napoleonem jako ohromná stavba vzhledu antických chrámů.


* Champs-Elysees: Čtvrť pojmenovaná podle široké třídy Avenue Champs-Elysees, proslulá především Vítězným obloukem. Nacházejí se zde také Elysejský palác, sídlo francouzského prezidenta, či výstavní pavilony Grand Palais a Petit Palais, postavené u příležitosti Světové výstavy v r. 1900. Z nich "Velký palác" ohromuje svými rozměry. Od něj vede přes řeku Seinu nádherný Most Alexandra III. (vybudovaný při stejné příležitosti) k Invalidovně.


* Montmartre: Čtvrť umělců na vyvýšenině na Paříží, proslulá jak svým nočním životem (zejména v oblasti náměstí Pigalle – nachází se zde také proslulý podnik Moulin Rouge), tak bělostnou bazilikou Sacre Coeur, tyčící se vysoko nad střechami čtvrti. Na hřbitově Montmartre jsou pohřbeni mj. Heinrich Heine, Edgar Degas, Hector Berlioz či Jacques Offenbach.


* Invalides: tato čtvrť je proslulá především Eiffelovou věží a monumentálním komplexem Invalidovny, podle níž má svůj název. Nachází se zde také Bourbonský palác, dnes sídlo Národního shromáždění.


* St-Germain-des-Prés: Kdysi jedna z nejstarších čtvrtí města, kde stojí nejstarší kostel v Paříži – opatský kostel St-Germain-des-Prés, se po 2. světové válce stala centrem intelektuálského dění, soustředěného kolem kaváren a barů. Z významných staveb je nutné zmínit Museum Orsay, muzeum výtvarného umění, umístěné v nádherně modernizované budově bývalého nádraží.


* Latinská čtvrť: Tato starobylá čtvrť je proslulá především svou školskou historií, ostatně její jméno pochází od prvních latinsky mluvících studentů. Zde stojí slavná Sorbonna, nacházejí se tu i proslulá lycea. Jinak je čtvrť spojována s umělci, intelektuály a bohémským způsobem života. Z významných památek se zde nachází také Pantheon.


* Luxembourg: Klidnější čtvrť kolem Lucemburských zahrad s významnými objekty Lucemburským palácem a kostelem St. Sulpice.


* Montparnasse: Do 2. světové války umělecké a literární centrum, později vystavena značnému úpadku, jemuž měla zabránit výstavba administrativního centra s mrakodrapem Tour Montparnasse. Z dalších zajímavostí se zde nachází vstup do pařížských katakomb. Na montparnasském hřbitově nalezli poslední odpočinek mj. Guy de Maupassant, André Citroën, Frédéric Auguste Bartholdi, Charles Baudelaire, Samuel Beckett či Jean-Paul Sartre.


Doprava


Paříž má od 19. století široké bulváry, které však automobilové dopravě často nestačí. Městská doprava má 4 druhy:


* Métro (14 tras, poslední 2001, linka 14 – automatická)
* RER – příměstská železnice, rychlejší než metro s vzdálenejšími stanicemi. 5 tras značených písmeny A-E a číslicemi např A1-A5 podle větví dané linky
* autobusy – v Paříži jezdí asi 4000 autobusů
* tramvaje – nové tratě na severu u hranice se čtvrtí Saint Denis


Paříž má dvě letiště – starší Orly a letiště Charlese de Gaulla.

Napsal: Barthe, vloženo: 08:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

24.03.2006

Francouzština

Rubrika Zajímavosti



Francouzština se vytvořila v době po pádu Západořímské říše z hovorové latiny v podobě užívané v galských diecézích. Francouzština je románský jazyk, který se od spisovné latiny nejvíce vzdálil, více než např. španělština nebo italština. Od 16. století platí zákon jednoho jazyka, „aby si všichni Francouzi rozuměli“ – ten zavedl spisovný standard. Z francouzštiny pochází více mezinárodních slov, než si všichni myslíme; až 70% slov v dnešní angličtině má francouzský (a zprostředkovaně přes francouzštinu vlastně latinský) původ. Francouzština je mezinárodním diplomatickým jazykem, komunikačním jazykem EU, NATO, OSN a dalších podobných organizací, dnes je však vytlačována angličtinou, díky níž její význam upadá (přes snahu francouzské vlády podporovat šíření jazyka v zahraničí).


Francouzština používá částečně spřežkový pravopis. Dále používá tzv. circumflex, česky vokáň, což je obrácený háček „stříška“ (ta častokrát pouze naznačuje, jak se slovo psalo v minulosti – např. z Hostel k Hôtel apod.), dále tzv. cedillu – ç – např. François, dvojtečku nad písmenem zvanou tréma (např. Noël) a také čárky nad samohláskami – a to jak klasické české, tak i obrácené. Jazyk se vyznačuje silnou fonetickou redukcí slova – koncové souhlásky se většinou vůbec nevyslovují.


Základní fráze
Dobrý den, (pane). – Bojour, monsieur. (bö žu:r mesjö) Dobrý večer, (paní). – Bonsoir, madame. (bö sua:r madam)
Dobrou noc, (slečno). – Bonne nuit, mademoiselle. (bon nui madmuazel)
Na shledanou! – Au revoir! (o revua:r)
Ahoj! – Salut! (salü)
Děkuji. – Merci (mersi)
Děkuji pěkně. – Merci bien. (mersi bjë)
Děkuji mnohokrát. – Merci beaucoup. (mersi boku)
Není zač. – Pas de quoi. (padekua) / De rien. (de rjë)
Ano. – Oui (ui)
Ne. – Non (nö)
Cože? – Comment? (komä)
Promiňte. – Pardon (pardo)
Promiňte mi, prosím Vás. – Excusez-moi (ekskuze mua)
Prosím. – S´il vous plait. – (sil vu ple)
Posaďte se, prosím. – Asseyez-vous, s´il vous plait. (aseje vu sil vu ple)
Dobrá! – Bon! (bo)
Hodně štěstí! – Bonne chance! (bö šä:s)
Počkejte, prosím. – Attendez, s´il vous plait. (atäde sil vu ple)
Kdo je to? – Qui est-ce? (ki es)
Co je to? – Qu´est-ce que c´est? (keske se)
To je vše. – C´est tout. (se tu)
To je život. – C´est la vie. (se la vi:)
Mluvím česky. – Je parle tcheque. (že parl ček)
Mluvte prosím pomalu. – Parlez lentement, s´il vous plait. (parle lätemä sil vu ple)
Bydlíte v Praze? – Vous habitez a Prague? (vuzabite a pra:g?)
Bydlíme v Praze. – Nous habitons a Prague. (nuzabitö a pra:g)
Já také. – Moi aussi (mua ousi)
Nemluvím francouzsky. – Je ne parle pas francais. (že ne parl pa frase)
Kolik to stojí. – Combien ca coute? (köbjä sa kut?) / C´est combien? (se köbjä)
Nerozumím skoro ničemu. – Je ne comprends presque rien. (že ne köprä presk rjë)
Chtěla bych.. – Je voudrais.. (že vudre..)
Hledáte něco? – Vous cherchez quelque chose? (vu šerše kelke šo:z)
Kde je..? – Oú est..? (u: e?)
Kde bydlíte? – Oú habitez-vous? (u:abitevu)
Kolik je vám let? – Quel age avez-vous? (kela:ž avevu)
Kde pracujete? – Oú travaillez-vous? (u:travaje vu)
Kolik je hodin? – Quelle heure est-il? (kele:r etil)
Jmenuji se.. – Je m´appelle.. (že mapel)
Bydlím v... – J´habit a... (žabit a)
Mluvím trochu francouzsky. – Je parle un peu francais. (že parl äpë fräse)


Základní slovíčka (v restauraci)
oběd – le déjeuner (l´dežöne)
polévka – la soupe (la sup) / le potage (l´potáž)
večeře – le diner (l´dine)
snídaně – le petit déjeuner (l´peti dežöne)
číšník – le garcon (l´garsö)
kuře – le poulet (l´pule)
rýže – le riz (l´ri)
brambory – les pommes de terre (le pom de te:r)
salát – la salade (la salad)
ryba (mořská) – le poisson de mer (l´puasö de me:r)
zmrzlina – la glace (la glas)
sodovka – la eau gazeuze (o gazö:z)
minerálka – la eau minérale o mineral)
šálek čaje – la tasse de thé (la tas de te)
káva (černá) – le café noir (l´kafe nua:r)
šampaňské – le champagne (l´šäpaň)
sklenice vody – le verre d´eau (l´ve:r do)
Dobrou chuť! – Bon appétit! (Bö apeti)
Pane vrchní, platím. – Garcon, l´addition. (garsö, ladisjö)
Dnešní menu – Plat du jour (plat dužu:r)


Základní slovíčka (v hotelu)
hotel – l´hotel (lotel )
pokoj – la chambre (la šäbr)
číslo – le numéro (l´nümero)
recepce – la réception (la resepsjö)
dvojlůžkový pokoj – la chambre a deux lits (la ša:br a dö li)
koupelna – la salle de bains (la sal de bë)
klíč – la clé (la kle)
pokojská – la femme de chambre (la fam de ša:br)
výtah – l´ascenseur (lasäsö:r)
Kde se můžeme ubytovat? – Oú pouvons-nous loger? (u:puvö nu lože)


Základní slovíčka (ve městě)
město – la ville 
divadlo – le théatre (le tea:tr)
zámek – le chateau (le šato)
náměstí – la place (la plas)
ulice – la rue (la ru)
radnice – Hotel de ville (otel de vil)
kilo – le kilo (l´kil)
nemocnice – l´hopital (lopital)
centrum města – le centre de la ville (l´sä:tr de la vil)
patro – l´étage (leta:ž)
Vchod – L´etrée (lätre)
Východ – La sortie (la sorti)
První pomoc. – Les premiers secours (le premje seku:r)
lékárna – la pharmacie (la farmasi)
časopis – la revue (la revü)
kavárna, káva – le café (le kafe)


Základní slovíčka (nápisy)
Odlet (odchod k letadlům) – Acces aux avions
Příjezdy – Arrivées
Směnárna – Bureau de change
Úschovna zavzadel – Consigne
Odjezdy – Départs
Benzín – Essence
Rychlík – Express
Autobusové nádraží – Gare routiere
Trasa metra – Ligne de métro
Obsazeno – Occupé
Clo – Douane
Odbavení zavazadel – Enregistrement
Plán města – Plan de ville
čekárna – Salle d´attente
Parkování zakázáno – Stationnement interdit
Vstup zakázán – Acces interdit
Stisknout zde – Appuyer ici
Čekejte – Attendez
Pozor! – Attention!
Nebezpečí – Danger
Kouření zakázáno – Défense de fumer
Mimo provoz – En panne / Hors de service
Vstup volný – Entrée libre
Ženy – Femmes
Muži – Hommes
Zavřeno – Fermé
Otevřeno – Ouvert
Bezplatně – Gratuit
Tam (tlačte) – Poussez
Sem (táhněte) – Tirez
Toalety – Toilettes
Nouzový východ – Sortie de secours
Obsazeno – Occupé
Plaťte zde – Payez ici.
Výprodej – Soldes
Šatna – Vestiaire
Spotřebujte do.. – A consommer avant le..
Dálnice – Autoroute


Základní slovíčka (nakupování)
Dámské oděvy. – les vetements pour dames (l´vetmä pu:r dam)
Pánské oděvy. – les vetements pour hommes (l´vetmä pu:r om)
obchod – le magasin (le magazë)
bleší trh – le marché au puces (l´marše o püs)
cena – le prix (l´pri)
kalhoty – le pantalon (l´pätalö)
svetr – le chndail (l´šädaj)
kravata – la cravate (la kravat)
sako – le veston (l´vestö)
dámské šaty – la robe (la rob)
sukně – la jupe (la žup)
halenka – la blouse (la blu:z)
kostým – le ensemble (lasäbl)
klobouk – le chapeau (l´šapo)
prádlo – la linge (la lë:ž)
podprsenka – le soutien-gorge (l´sutjë gorž)
kalhotky – la culotte (la külot)
kombiné – la combinaison (la köbinezö)
slipy – le slip (slip)
pyžamo – le pyjama (l´püžama)
noční košile – la chemise de nuit (la šemi:z de nüi)
tričko – le maillot (l´majo)
bunda – le blouson (l´bluzö)
pánské plavky – le slip de bain (l´slip de bë)
dámské plavky – le maillot de bain, le bikini (l¨majo de bë, bikini)
boty, obuv – les chaussures (le šosür)
kabelka – le sac a main (le sak a më)
velikost, číslo – la pointure (la puëtür)
Mohu si vybrat? – Est-ce que je peux choisir?
Líbí se mi. – Je les aime. (že leze:m)
Obchodní dům – Le supermarché (l´süpermarše)
lístek – le billet (le bije)
pohlednice – la carte postale (la kart postal)


Základní slovíčka (cestování)
pas – le passeport (l´paspo:r)
vlak – le train (l´trë)
Odjíždíte dnes? – Vous partez aujourd´hui?
letiště – le aéroport (l´aeropo:r)
Dávejte pozor! – Faites attention!
Šťastnou cestu! – Bon voyage! (bö vuaja:ž)
Vystupte na stanici... – Descendez a la station... (desä:de ala stastjö..)
Stále rovně. – Tout droit. (tu drua)
Vpravo. – A droite (adruat)
Vlevo – A gauche (ago:š)
Zde. – Tudy. – Ici. – Par ici. (isi – parisi)


Barvy
bílá – blanc, blanche
žlutá – jaune
růžová – rose
oranžová – orange
červená – rouge
fialová – mauve, violet/te
modrá – bleu
zelená – vert
hnědá – brun
šedá – gris
černá – noir


Dny v týdnu
pondělí – lundi
úterý – mardi
středa – mercredi
čtvrtek – jeudi
pátek – vendredi
sobota – samedi
neděle – dimanche
v pondělí (apod.) – le lundi


Měsíce
leden – janvier
únor – février
březen – mars
duben – avril
květen – mai
červen – juin
červenec – juillet
srpen – aout
září – septembre
říjen – octobre
listopad – decembre
prosinec – décembre
v lednu (apod.) – en janvier


Roční období
jaro – printemps
léto – l´été
podzim – l´automne
zima – l´hiver


Číslovky
0 – zéro (zero)
1 – un, une (ö, ün)
2 – deux (dö)
3 – trois (trua)
4 – quatre (katr)
5 – cinq (sak)
6 – six (sis)
7 – sept (set)
8 – huit (uit)
9 – neuf (nöf)
10 – dix (dis)
11 – onze (ö:z)
12 – douze (du:z)
13 – treize (tre:z)
14 – quatorze (katorz)
15 – quinze (ke:z)
16 – seize (se:z)
17 – dix-sept (diset)
18 – dix-huit (dizuit)
19 – dix-neuf (diznöf)
20 – vingt (vë)
30 – trente (trä:t)
40 – quarante (karä:t)
50 – cinquante (sëkä:t)
60 – soixante (suasä:t)
70 – soixante-dix (suasä:t dis)
80 – quatre-vingt (katrvë)
90 – quatre-vingt-dix (katrvë dis)
100 – cent (sä) 

Napsal: Barthe, vloženo: 10:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

23.03.2006

Seriálová bageta "La vie devant nous"

Rubrika Zajímavosti

Určitě jste si také všimli, že oblíbenou svačinou hlavních představitelů seriálu je bageta – kdo má chuť může si ji nyní s námi připravit na zítřek do školy či práce ;-)

Je to jednoduché a velmi chutné – jedná se vlastně o klasickou francouzskou bagetu.

Kupte si v obchodě bagetu (doporučuji si vzít v obchodě dva papírové "sáčky" na bagety) – podélně poté bagetu rozkrojte, namažte obě rozkrojené časti lehce máslem, přidejte šunku, čínské zelí a čerstvou okurku (samozřejmně je možné dle chuti použít i jiné kombinace potravin a zeleniny, ale tohle je klasika) – oba díly bagety poté přiklopte k sobě a celou bagetu vložte do "sáčku" na bagety – jelikož bagetě "vykukuje" horní část tak ji pěkně stejným způsobem druhým "sáčkem" na bagety zakryjte. Nyní máte bagetu pěkně celou zabalenou a připravenou kdykoliv k požití – stačí jen jeden díl papírového "sáčku" sejmout z bagety. Přejeme dobrou chuť !


Bon Appétit !

Napsal: Barthe, vloženo: 10:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

"La vie devant nous"

Rubrika Zajímavosti

"La vie devant nous" znamená ve francouzštině v doslovném českém překladu "Život před námi"

 


Merci Xavier ;-)

Napsal: Barthe, vloženo: 09:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

Hledání jehly v kupce sena

Rubrika Zajímavosti

Snažil jsem se nalézt na internetu přesnou adresu místa kde se seriál La vie devant nous "Škola Života" natáčel, ale nepodařilo se. Snad drobnou indícií by mohlo býti číslo popisné budovy, které je označeno číslem 71

Napsal: Barthe, vloženo: 08:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

22.03.2006

Ostatní TV a LA VIE DEVANT NOUS

Rubrika Zajímavosti

V současnosti vysílá seriál "La vie devant nous" mimo TV n@va ještě francouzská stanice TF6

Napsal: Barthe, vloženo: 17:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

Nová tvář seriálu - Alizée

Rubrika Zajímavosti

Od druhého dílu se budeme pravidelně potkávat s Alizée, kterou ztvárnila půvabná francouzská herečka Marie Mouté


Napsal: Barthe, vloženo: 11:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

První herecká rošáda

Rubrika Zajímavosti

Adéle odjela s rodiči do Japonska a tak ji po dvou dílech již v seriálu patrně neuvidíme – novou tváří je naopak Alizée.


Bonsoir, mademoiselle Adéle

Napsal: Barthe, vloženo: 08:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

Už jsme na Seznam.cz

Rubrika Zajímavosti

Náš blog byl zařazen do katalogu Seznam.cz

Napsal: Barthe, vloženo: 06:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

21.03.2006

Přidáno počítadlo návštěv

Rubrika Zajímavosti

Audit návštěvnosti tohoto blogu nám nyní zajišťuje TOPlist.cz

Napsal: Barthe, vloženo: 17:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

Souboj seriálů nakonec vyzněl pro Smallville

Rubrika Zajímavosti

Dle neoficiálních informací z TV n@va se původně se seriálem La vie devant nous (Škola Života) počítalo do odpoledních hodin – nakonec jej však "vytlačila" třetí řada amerického sci-fi seriálu Smallville.

Napsal: Barthe, vloženo: 15:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

20.03.2006

TV n@va a LA VIE DEVANT NOUS (Škola Života)

Rubrika Zajímavosti

Nevíte proč televize n@va označuje seriál La vie devant nous (Škola Života) jako mládeži nepřístupný (viz. logo) ? ;-)

 

Napsal: Barthe, vloženo: 12:30, trvalý odkaz, komentáře (2)

19.03.2006

Francouzská přísloví

Rubrika Zajímavosti



V dnešním prvním díle zaznělo přísloví "My o vlku a vlk ..." – podívejme se proto i na některá jiná francouzská přísloví


Nepíchá-li trn, když je mlád, sotva už kdy píchat bude
Laskavá řeč jazyku neublíží
I čert byl krásný, když byl mladý
Mládí žije z nadějí, stáří ze vzpomínek
Kde člověka neznají, berou ho podle toho, jak vypadá
Sedmi let je třeba, aby se znovu vrátil první rok manželství
Kdo chce spáti sladce, ať večeří krátce
Přátelé mých přátel jsou mými přáteli
Když potkáš krásnou ženu, prohlédni si jejího muže
Není hanba upadnout, ale příliš dlouho ležet

Napsal: Barthe, vloženo: 17:00, trvalý odkaz, komentáře (0)

Zajímavosti

Rubrika Zajímavosti

TV n@va vysílá seriál La vie devant nous (Škola Života) už potřetí – tentokrát však bez reklamních předělů – máte tak jedinečnou možnost ke snadnější archivaci dílů na PC, VHS nebo DVD

Jak se jmenuje Club kde Barthe hraje jako DJ ?
Club Privé

Jaká je velká záliba Constanta ?
Asijská kinematografie

Věděli jste, že vůbec první "nefrancouzskou" televizní stanicí, která vysílala seriál La vie devant nous byla televize n@va ?

Napsal: Barthe, vloženo: 12:00, trvalý odkaz, komentáře (1)

Copyright © 2003 eLKa, Všechna práva vyhrazena ®, Webdesign: Vít Dlouhý

REKLAMA


Stránky jsou tvořeny dle kritérií XHTML 1.0 Strict, jsou CSS validní a splňují podmínky Dogma W4.

Váš prohlížeč nepodporuje HTML 4.0 a CSS, formátování je vypnuto, avšak obsah nebude nijak narušen!